Volně dýchat (recenze knihy Nemusíš – Dagmar Digma Čechová)

 Nemusíš!, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo nakldatelství MOBA, Brno 2020, 416 stran

„Jak já to nesnášela! Dělat cokoliv, co se byť jen trochu příčilo mému přání a přirozenosti. Nutit se do toho, co se ode mne očekává. Potlačovat vlastní názor a přizpůsobovat se čemukoli či komukoli jinému. Brr! Jenže do toho mělo co mluvit i slušné vychování a to mi naši vštípili až příliš hluboko.“

 
Když spisovatelka Dagmar Digma Čechová na Facebooku oslovila svoje budoucí potenciální čtenáře s nabídkou přečíst si její prvotinu pro dospělé NEMUSÍŠ! ještě před jejím vydáním, neváhala jsem ani minutu. O čem kniha bude jsem mohla soudit z již dříve zveřejněných úryvků z knihy, které se mi moc líbily. Knihu jsem tedy četla v elektronické podobě, ale vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, tak toho času na čtení není tolik, kolik bych si představovala, a tak došlo k situaci, že jsem knihu dočetla až v době, kdy už mi od samotné autorky přišlo podepsané papírové vydání. Přiznávám, trochu jsem se uklidňovala samotným poselstvím knihy: NEMUSÍŠ! Ale kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den, tak je kniha čtivá, poutavá, humorná, ironická, zkrátka ze života.
 
Jak již prozrazuje anotace, v knize na nás čekají dvě hrdinky. Katka, matka dvou dospívajících dětí a manželka muže, který má rád své pohodlí a zaběhnutý stereotyp. Marie, studentka posledního ročníku vysoké školy, žijící s rodiči, která má své velké plány, ale je svázána potřebou splnit rodičům to, co si myslí, že očekávají. Ačkoliv každá z nich vede jiný život, mají něco společného, obě podřizují své životy někomu druhému, až se dostanou do fáze, kdy jim dojde, že NEMUSÍ.
 
„Dívala jsem se na svého muže a opět pocítila závan bezmoci a marnosti… Pátrala jsem v paměti, kdy naposledy jsem vědomě prožívala jinou emoci, a přitom nechtěně brnkla o napjatou strunu, zasunutou kdesi v hloubi mého já. Většinou jsem polkla hořkost a po chvíli o ničem nevěděla. Teď to bylo jiné. Cosi uvnitř mě se probouzelo. Nenápadně se to plížilo po koberci a skoro fyzicky jsem cítila, jak mi to omotává kotníky. Bylo to zpátky.“
 
Příběh má i řadu vedlejších postav, které vám více či méně padnou do oka. Musím se přiznat, že jsem na začátku měla problém i s jednou z hlavních postav, a to s Marií, nebyla mi moc sympatická, jak měla vše nalajnované, promyšlené a šla si za svým cílem. Ale během dalšího seznamování s ní, jsem si k ní našla cestu a na konci už jsme byly kamarádky. Katka mi kápla do noty hned, asi to bude tím, že mi byla povahově i věkově bližší a v několika situacích jsem se v ní viděla. Autorka svým postavám vdechla dynamiku, postavy se vyvíjejí a mění, čímž jsou reálné a máme pocit, jako bychom je mohli potkat na ulici nebo v práci, nebo jako by to byly naše kamarádky anebo my sami.
 
Kniha s sebou nese poselství a přiměje vás zamyslet se nad svým životem a možná i vy si na konci uvědomíte, že NEMUSÍŠ. Žijeme životy svázané stereotypy mezi muži a ženami, často plníme sny těch druhých, místo snů vlastních, podřizujeme svůj život někomu, kdo nás bere jako samozřejmou součást svého života, a my plníme jeho očekávání a nedej bože, pokud vybočíme ze zaběhnutých pravidel. A pak přijde jeden životní impuls a náš život je rázem naruby a my máme strach udělat ten první krok jiným směrem, ale když se odvážíme, můžeme být nakonec překvapeni.

 
„Ani nevím jak, ale přes hodinu jsme si povídali o mé rodině, práci, snech a plánech a celý zbytek odpoledne jsem se na všechny okolo usmívala jako dítě, které dostalo své první štěně. Dlouho jsem tak krásný den nezažila, a navíc jsem přece měla vyřešený ten nudný nákup vánočních reklamních předmětů! Nemohla jsem si však zaboha vzpomenout, co padlo o něm. Kromě toho, že je o celých pět let mladší (co to dneska je?), jsem se nic nového nedozvěděla. Asi jsem byla vyhladovělá po tom, aby mi někdo opravdově naslouchal. A to on uměl báječně…“
 
Mužské postavy v knize nejsou o nic méně zajímavé. Katčinu manželovi stačí pivo, fotbal a kamarádi, tak se nemůžeme divit, když se na obzoru objeví pohledný muž, který je navíc empatický a rád si ji vyslechne. Ale co když není vše takové, jak se zdá? 
 
Kniha je velmi čtivá, dynamická, zkrátka jen tak ji z ruky nedáte. Na dynamice přidávají kratší kapitoly, v nichž se pravidelně střídají ve vyprávění svých příběhů Katka s Marií. Knize také nechybí napětí a vyhrocené scény, kdy budete mít o hrdiny obavy. Během čtení se u vás budou střídat nejrůznější emoce zrovna podle toho, co jednotlivé postavy budou prožívat. Nakonec vám tak přirostou k srdci, že se vám po dočtení bude po nich stýskat.
 
„Hrozně jsem se bála, abych neudělala chybu. Chtěla jsem bejt dokonalá. Ale o tom přece život není. Já přece nemusím bejt dokonalá matka a manželka a umetat jim všem cestičku. Já úplně klidně můžu bejt slabá ženská, která od nich bude očekávat oporu, a mám na to nárok. To je pro mě úplně nový.“
 
Autorka si připravila zajímavou zápletku a její rozuzlení na konci jsem tak trochu očekávala, jen jsem neznala důvod, proč tak jedna z postav jednala. Ale to, že se děje něco nekalého, nám autorka několikrát v textu naznačí.
 
Nemůžu se nezmínit o obálce, která je naprosto skvělá, originální a poutavá, tak jako samotný název. Myslím, že nejen díky ní se kniha bude prodávat sama. A po přečtení anotace se ve vás probudí červíček zvědavosti.
 
„Život je moc krátkej na to, abys čekala na tu pravou chvíli. Ta prostě nastane, až si ji sama uděláš.“
 
Knihu bych doporučila všem ženám, které se ztrácí ve svých životech, které mají pocit, že je už nic nového nečeká, a všem, které si rády přečtou příběhy ze života. Troufnu si říct, že kniha určitě najde i mužské čtenáře, kteří rádi objevují ženský svět.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že i mě přiměla se zamyslet nad svým životem, děkuji za krásné věnovaní v knize a za povzbuzení, které svojí knihou předává všem ženám.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď přímo u autorky zde nebo na stránkách nakladatelství MOBA zde. Ke knize si přímo u autorky můžete pořídit krásný hrneček (či další doplňky), který vám každé ráno při pití kávy či čaje připomene důležité motto NEMUSÍŠ!