Tajemství, autorka Tereza Dobiášová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 360 stran
„Jazyky, které ji obklopovaly a kterým nerozuměla, melodický pořádek mší jí připomínal šumění lesa. V zahradách a sadech nastavovala tváře větru z lesů, slunci a dešti z nebes a očima hledala ptáky, kteří k ní přilétali jako poslové světů, které pro ni, pro královskou dceru, byly zapovězeny. Nevěděla ještě, co to znamená, být královská dcera, ale aniž by to uměla vysvětlit, hluboce fyzicky věděla, že to znamená být jiná, oddělená od světa kolem. Od světa vřelosti, divokosti.“
Když
jsem narazila na tuto obálkou ne moc
výraznou, ale přesto zvláštní knihu, vzbudila ve mně zájem a zvědavost. Nese podtitul Neskutečný příběh Anežky České a ono to tak je, ačkoliv příběh
vychází z historických faktů, které se dochovaly převážně v legendách,
řekla bych, že spíše než historickým
románem, je kniha díky autorčinu vzletnému a metaforickému stylu pohádkou pro dospělé, v níž autorka
popustila uzdy své fantazii.
Anežka Česká se jako nejmladší
dítě Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, jež se jako jediná
narodila poté, co jejich sňatek byl uznán právoplatným, stala nástrojem sňatkové politiky a velkých ambicí svého otce. Již
jako tříletá byla poprvé vyslána na výchovu mimo domov a také poprvé
zasnoubena, ale ten, koho si měla vzít, zemřel ještě jako dítě a následovaly
další zásnuby i další odloučení od domova, avšak ani tyto další plány nedopadly,
a Anežka se ve čtrnácti letech vrátila zpět do Prahy. Kdo ví, jaké šrámy na duši jí toto vše způsobilo? A znovu se na
scéně objevili nápadníci. Avšak Anežčina touha po svobodě, ale nepřípustnost té
doby zůstat jako královská dcera svobodná, dovedla Anežku do bran kláštera.
Nebo byla příčina o něco poetičtější a tajemnější? Jeden z pohledů na vás
čeká v této knize. Jaké tajemství si mohla střežit mladá dívka? Usedněte s hrnkem
něčeho teplého a nechte se unášet
podmanivým příběhem.
„Tak vzniká láska
králů. Láska, která dává celému světu uvěřit, že vše je v pořádku: že muž
miluje svou ženu a ona ho ctí, vyživuje a učí jeho sílu pokoře a službě.
To je tvůj úkol, Anežko.
Když svým životem dokážeš toto, tak bude celý tvůj život naplněn jednou velkou službou Bohu.
Pak na konci života budeš moci pohlédnout zpátky a uvidíš za sebou zahradu, která nese sladké ovoce a která těší krásou, v níž bude žít tvé království v míru a řádu.
Proto musíš být dnes krásná, Anežko.
To je cesta královny.“
Řekla
bych, že autorka dala velkou volnost své
fantazii a do knihy vložila spoustu emocí a pocitů. Její styl je velmi neobvyklý a vzletný. Domnívám se, že běžný čtenář historických
románů jím bude překvapen. A i když některá vyjádření autorky mi přišla
krkolomná, či méně jasná, kniha se čte
dobře a je pro čtenáře takovým pohlazením po duši. A to i přesto, že v Anežčině
příběhu převládá melancholie a člověk má pocit, že radosti si v životě moc
neprožila.
Autorka
příběh okořenila mystickými prvky,
které opět nahrávají pohádkovosti celého
díla. Při čtení mě napadaly různé otázky, například: Opravdu mohla být
královská dcera vychovávaná v klášterech tolik spjatá s přírodou?
Mohla mít tolik volnosti? A některé myšlenky, které Anežku napadaly jako dítě,
byly spíše myšlenkami dospělé ženy. Ale pokud
na knihu nebudete pohlížet jako na historický román, ale necháte se unášet
autorčinou fantazií, pak si čtení užijete jako neskutečný příběh, který se
třeba i odehrál, vždyť už je to tak dávno, a svědectví té doby možná zůstalo ukryto
mezi řádky legend.
„Co když mám v sobě
cosi, kvůli čemu mě každý muž buď zavrhne, anebo vyžene?“ Anežka pokračovala v otázkách:
„Co když to každý z těch mužů, z těch chlapců, co si mě měli vzít, co
když to cítí, a to proto mě každý z nich v tu chvíli, kdy to pochopí,
zavrhne? Co když o mém osudu nerozhodují změny politických plánů, ale něco
hlubšího, něco, co je ve mně, hluboko, něco, co je příšerné, něco, co je děsivé…“
To je tvůj úkol, Anežko.
Když svým životem dokážeš toto, tak bude celý tvůj život naplněn jednou velkou službou Bohu.
Pak na konci života budeš moci pohlédnout zpátky a uvidíš za sebou zahradu, která nese sladké ovoce a která těší krásou, v níž bude žít tvé království v míru a řádu.
Proto musíš být dnes krásná, Anežko.
To je cesta královny.“
Žádné komentáře:
Okomentovat