Nepečené dezerty, autorka Andrea Čekanová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 240 stran
„Neměla bych tohle
psát a nechávat důkazy, ale to zní, jako bych se snad něčeho dopustila. Něčeho
jiného než jen toho, že jsem byla hloupá husa, protože jsem si ho vzala a
zůstala s ním. Popřela jsem své pravé já, zahodila všechny sny a celý
život byla jen módním doplňkem a příležitostným boxovacím pytlem pro svého
manžela. Příliš dlouho jsem to odmítala vidět.“
Na
úvod své recenze mám pro vás otázku k zamyšlení. Kolik znáte českých autorů,
kteří napsali psychothriller? Sama jsem se nad tím přemýšlela a z hlavy mě
nenapadl žádný a při pátrání na internetu jsem zjistila, že jich je jak šafránu.
Je to tak, psychothrillery dostupné na našem knižním trhu jsou především
doménou zahraničních autorů. Proto jsem moc ráda, že česká autorka Andrea Čekanová se nezalekla tohoto
žánru, a vybrala si pro svoji prvotinu i velmi silné téma. A mohu říci, že její kniha může nést označení
psychothriller hrdě a oprávněně.
Kateřina
Aronsonová
pro své okolí může působit jako žena, která si nemá na co stěžovat, má bohatého
manžela, dvě děti, žije v luxusním domě, jezdí luxusním autem, má svůj
obchod s hudebními nástroji, zkrátka dokonalý život. Jenže zdání mnohdy
klame a pod pozlátkem luxusu se může
ukrývat velmi nešťastná žena. Tak je to v případě Kateřiny, která se
ale po skoro devatenácti letech rozhodla vzít osud do svých rukou a začít
bojovat. Ale bude možné se po tolika
letech vymanit z manželských pout, či v tomto případě spíš okovů? Co vše rozpoutá, když si
Kateřina začne vést „deník“ se vzpomínkami na vše podstatné, co se v jejím
životě odehrálo, a soubor v počítači označí jako Nepečené dezerty? Možná
by vše zůstalo skryto v jejím počítači, pokud by jí osud do cesty
nepřivedl Zbyňka. Bude on její možnou záchranou? Jenže, co když je její manžel Albert vždy o krok napřed? Na tuto knihu si
připravte pevné nervy, protože vaše
emoce dostanou zabrat.
Autorka
nás hned vhodí do děje a bez nějakých zbytečných úvodů nám naservíruje situaci,
v níž se Kateřina nachází. Pár úvodních kapitol nám přiblíží přítomnost, a
pak již následuje střídání přítomnosti
se vzpomínáním hlavní hrdinky na minulost, na to, jak se s Albertem
seznámila a jak si ji k sobě připoutal. Při čtení vás několikrát napadne,
proč Kateřina nesbalila kufry, dokud to šlo, vždyť jisté signály bylo možné
v Albertově chování vypozorovat již dříve, jenže okolnosti vždy hrály
v jeho prospěch a mám vážné pochyby, že couvnout by ji nikdy nenechal.
„Byl třeskutě
vtipný, aby vynikla jeho duchaplnost. Dával mi tak najevo, že tam nejsem jako
samostatná bytost, ale jen jako doplněk. Raději jsem se naučila mlčet, tvářit
se inteligentně a mluvit, jen když jsem byla tázána. Nikomu nepřišlo zvláštní,
jak se ke mně chová. To mě mrzelo asi nejvíc. Nikomu nepřišla zvláštní spousta
věcí.“
Postupným
odhalováním Albertova chování se stupňuje dramatičnost příběhu a nám stejně jako
Kateřině začíná docházet spousta věcí. Některé spojitosti jsem tušila ještě
dříve, než je autorka sama odhalila. Některé události jsou i trochu
předvídatelné, ale to nemění nic na tom, že jen z pouhé představy vás bude nejspíš mrazit v zádech. Autorka dá čtenáři jistou naději v postavě
Zbyňka a vy začnete ve skrytu duše doufat ve šťastný konec. No řeknu vám, že
to, co nám autorka připravila ještě před samotným závěrem, mi málem nedovolilo
usnout. A hned poté nás autorka vyvede
z omylu, že situace už nemůže být horší a bezvýchodnější. Tohle závěrečné
stupňování napětí se autorce opravdu
povedlo.
V knize
vystupuje vícero postav, ale není vůbec těžké se v nich orientovat.
Zajímavé je to, jak je autorka vzájemně propojila, což se možná může zdát až neuvěřitelné,
ale zas na druhou stranu, náhody se dějí, a i já se občas podivuji, kolik mám
společných známých s lidmi v mém okolí. Samotný příběh bude pro
někoho možná absurdní, ale tak možná někomu připadají i případy, které se
týkají domácího násilí, přestože se skutečně odehrály. Lidem se těžko věří
něčemu, co se odehrává za zavřenými dveřmi, když navenek vše vypadá ideálně.
„Do kuchyně přišel
Ben. Uvědomila jsem si ten nepořádek a také, co vše musel slyšet. Jak jsme se
mohli neovládnout a takhle křičet, když byl v pokoji nahoře náš syn?
Všechno špatné se vždycky dělo za zavřenými dveřmi. Bylo zjevné, že situace se
zhoršuje i v tomto směru.“
Kniha je napsána
velmi čtivě.
Autorka jde vždy přímo k věci bez rozsáhlého popisu. Líbilo se mi, že nám
nezůstala dlužna vysvětlení motivů, které postavy vedly k jejich chování.
A také příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují, jsou zajímavé.
Připravte se na
to, že při čtení budete prožívat nejrůznější emoce. A řeknu vám, že
po dočtení jsem měla pocit, že mou duši někdo zmačkal a zahodil, a moc jsem
toužila začíst se do první humorné knihy, kterou najdu ve své knihovně, abych
zahnala všechny ty chmury, které ve mně příběh Kateřiny vyvolal. Toto se mi při
dočtení psychothrilleru stalo snad poprvé, nejspíš to bude tím, jak je kniha
napsána, a že se odehrává v českém prostředí.
Dle
mého názoru se jedná o velmi povedenou
prvotinu a budu se těšit, co dalšího autorka napíše. Při čtení její knihy
se mi vybavily dva zahraniční psychothrillery s velmi podobným tématem, a
to Za zavřenými dveřmi a Poslední paní Parrishová. Kniha Nepečené dezerty Kateřiny A. mě při čtení pohltila stejným
způsobem jako dvě zmiňované knihy a přesvědčila mě o tom, že i v českém prostředí může vzniknout
dobrý psychothriller.
„Mýlila jsem se,
když jsem o událostech posledních dní přemýšlela jako o kolotoči, který mě
pohltil. Nestrhl mě, to já byla hybatel, to já ho můžu pohánět dál. Jen se
nesmím nechat semlít. Usmála jsem se.“
Knihu
bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst psychothriller s tématem domácího násilí, který otevře ještě i
další třinácté komnaty.
Za
možnost nahlédnout do temných zákoutí duše děkuji
samotné autorce Andree Čekanové.
Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat