Vzpoura goliardů, autor Vlastimil
Vondruška, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 294 stran
„Ráno byl panoš Ota mimořádně spokojený. Od té chvíle, co opustil České
království, byl pod dohledem svého pána a musel se chovat zdrženlivě. Pak
pospíchal a vyhýbal se šnekům, aby se neprozradil. Teď si to podle své chutě
vynahradil. Nejprve si natáhl nohavice, pak ji ještě jednou políbil a
poděkoval. Otočil se a zamířil k chatrným dřevěným dveřím seníku. Krásně to tu
vonělo, měl sušené seno rád.“
Možná vaší pozornosti neuniklo,
že když se koncem října udělovala státní vyznamenání z rukou prezidenta,
byl mezi oceněnými i skvělý spisovatel Vlastimil Vondruška. Myslím, že
si to právem zaslouží, nejen za svoji literární tvorbu, která je opravdu
bohatá, ale i za své názory, které dokáže krásně podložit zkušenostmi
vyplývajícími z historie. Tenhle úvod jsem si nemohla odpustit, ať už s ním
souhlasíte nebo ne.
Kniha Vzpoura goliardů je již dvacátý
druhý příběh s vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu odehrávající se za vlády
Přemysla Otakara II. Pokud tuto sérii ještě neznáte, jedná se o historické
detektivky. Tentokrát se v názvu objevilo slovo, které jsem nikdy předtím
neslyšela, a to goliardi. Jedná se o potulné studenty, nebo-li vakanty.
„Sám nevěděl, proč reaguje tak podrážděně, tohle nemíval ve zvyku. Ale
bylo to možná tím, že tak nerad pátral mezi těmi nejmocnějšími, protože byli
horší než klubko štírů. Byli zákeřní a bezcitní, chovali se krutě a mnohdy tak,
jako by ani nebyli křesťané. Přitom potrestat jejich zločiny bývalo vždycky
těžké a někdy skoro nemožné.“
Vždy s netrpělivostí očekávám
další knihy s Oldřichem z Chlumu a jsem zvědavá, kam nás pan Vondruška zavede
tentokrát. A ještě nikdy mě autor nezklamal, vždy přijde s něčím novým a
nečekaným. Ačkoliv vyšlo již dvacet dva knih s královským prokurátorem,
autor se neopakuje a vždy pro nás nachystá originální zápletku s nečekaným
rozuzlením. Nedávno jsem četla jeden rozhovor s panem Vondruškou, kde sám
přiznává, že když začne psát knihu, ještě netuší, kdo bude vrah, nechává to
vyplynout z okolností.
Tentokrát si pro nás spisovatel
přichystal změnu, Oldřicha z Chlumu nechal uvěznit a vyšetřování vložil do
rukou panoše Oty, kterému pomohl Diviš a jak už to tak bývá taky nějaké
sklepnice, nevěstka a jedna malomocná dívka. Podaří se panoši Otovi
rozlousknout intriky, jejichž nitky tentokrát vedou opravdu vysoko? A povede se
mu osvobodit Oldřicha z Chlumu a očistit jména celé české výpravy? Usedněte do
křesla, přikryjte se dekou a začtěte se do této knihy.
„Pokud jde o vyšetřování, tam platí jiná logika. Zpočátku sice nemusíme
chápat vše, ale figury na pomyslné šachovnici jsou dané. Nic nemusí být takové,
jak se v první chvíli zdá. Přítel může být zrádce a nepřítel může být nevinný a
neškodný.“
Moc se mi líbí, že autor u každé
knihy této série na začátku nenásilně zapracuje popis hlavních postav, a
jelikož každý případ je samostatný, není nutné číst jednotlivé díly popořadě.
Ve Vzpouře goliardů nás příběh
zavede do Cách, kde má Oldřich z Chlumu tajné poslání a kam král vyslal i
oficiální posly, aby jednali v zájmu českého krále s budoucím římským králem. A
jelikož se jedná o vysokou politiku, nechybí zde ani intriky, které celou výpravu
přivedou do maléru. Naštěstí je tu pomocník Oldřicha z Chlumu, panoš Ota, který
může vše zvrátit.
„Jistě, zjeví se anděl, pokyne ohnivým mečem, zeď se rozestoupí a on
nás nebeskou cestou vyvede z Cách!“ rozčiloval se Zdeslav ze Šternberka. Byl v
tvářích brunátný a skoro se neovládal. Hlavou mu vířila jediná myšlenka: Taková
potupa! A před českým králem je za ni odpovědný on.“
Vypravěčský styl pana
Vondrušky je zkrátka brilantní, člověk má pocit, jakoby četl pohádku
pro dospělé. A ona to tak trochu pohádka je, hlavní hrdina je ctnostný a
bezúhonný královský prokurátor, a samozřejmě nechybí strana zla, lidé, kteří se
něčím provinili, a v závěru je vždy spravedlnosti učiněno za dost. Proto knihu
doporučuji číst klidně i před spaním, noční můry nehrozí.
Líbilo se mi, jak autor do
vyšetřování zapojil i Oldřicha z Chlumu, který ačkoliv se aktivně nemohl
vyšetřování účastnit, měl dostatek informací, aby dedukcí dospěl ke stejnému
závěru jako panoš Ota. A nemyslete si, že Ota měl tentokrát při pátrání snadnou
roli, při tomto vyšetřování si opravdu užije svoje.
„Ota pomalu těkal očima a najednou si všiml, že světlo je všude, jen
těsně kolem něj nikoli. Došlo mu, že pod svícnem bývá tma a skoro vykřikl
nadšením. To byla přece odpověď na celou hádanku.“
Tuto historickou detektivku
doporučuji všem, co si oblíbili autorův styl psaní, těm, co mají rádi
napětí, rádi spolu s vyšetřovateli odhalují pachatele, a taky těm, kterým
Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci za ty roky už tak nějak přirostli k srdci.
Moje hodnocení je 100 %.
Za to, že jsem se mohla na
několik hodin stát středověkým vyšetřovatelem děkuji nakladatelství MOBA.
Žádné komentáře:
Okomentovat