Stránky

pátek 10. listopadu 2017

U jedné vraždy nezůstane (recenze knihy Vzpoura goliardů - Vlastimil Vondruška)

Vzpoura goliardů, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 294 stran

„Ráno byl panoš Ota mimořádně spokojený. Od té chvíle, co opustil České království, byl pod dohledem svého pána a musel se chovat zdrženlivě. Pak pospíchal a vyhýbal se šnekům, aby se neprozradil. Teď si to podle své chutě vynahradil. Nejprve si natáhl nohavice, pak ji ještě jednou políbil a poděkoval. Otočil se a zamířil k chatrným dřevěným dveřím seníku. Krásně to tu vonělo, měl sušené seno rád.“

Možná vaší pozornosti neuniklo, že když se koncem října udělovala státní vyznamenání z rukou prezidenta, byl mezi oceněnými i skvělý spisovatel Vlastimil Vondruška. Myslím, že si to právem zaslouží, nejen za svoji literární tvorbu, která je opravdu bohatá, ale i za své názory, které dokáže krásně podložit zkušenostmi vyplývajícími z historie. Tenhle úvod jsem si nemohla odpustit, ať už s ním souhlasíte nebo ne.

Kniha Vzpoura goliardů je již dvacátý druhý příběh s vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu odehrávající se za vlády Přemysla Otakara II. Pokud tuto sérii ještě neznáte, jedná se o historické detektivky. Tentokrát se v názvu objevilo slovo, které jsem nikdy předtím neslyšela, a to goliardi. Jedná se o potulné studenty, nebo-li vakanty.

„Sám nevěděl, proč reaguje tak podrážděně, tohle nemíval ve zvyku. Ale bylo to možná tím, že tak nerad pátral mezi těmi nejmocnějšími, protože byli horší než klubko štírů. Byli zákeřní a bezcitní, chovali se krutě a mnohdy tak, jako by ani nebyli křesťané. Přitom potrestat jejich zločiny bývalo vždycky těžké a někdy skoro nemožné.“

Vždy s netrpělivostí očekávám další knihy s Oldřichem z Chlumu a jsem zvědavá, kam nás pan Vondruška zavede tentokrát. A ještě nikdy mě autor nezklamal, vždy přijde s něčím novým a nečekaným. Ačkoliv vyšlo již dvacet dva knih s královským prokurátorem, autor se neopakuje a vždy pro nás nachystá originální zápletku s nečekaným rozuzlením. Nedávno jsem četla jeden rozhovor s panem Vondruškou, kde sám přiznává, že když začne psát knihu, ještě netuší, kdo bude vrah, nechává to vyplynout z okolností.

Tentokrát si pro nás spisovatel přichystal změnu, Oldřicha z Chlumu nechal uvěznit a vyšetřování vložil do rukou panoše Oty, kterému pomohl Diviš a jak už to tak bývá taky nějaké sklepnice, nevěstka a jedna malomocná dívka. Podaří se panoši Otovi rozlousknout intriky, jejichž nitky tentokrát vedou opravdu vysoko? A povede se mu osvobodit Oldřicha z Chlumu a očistit jména celé české výpravy? Usedněte do křesla, přikryjte se dekou a začtěte se do této knihy.

„Pokud jde o vyšetřování, tam platí jiná logika. Zpočátku sice nemusíme chápat vše, ale figury na pomyslné šachovnici jsou dané. Nic nemusí být takové, jak se v první chvíli zdá. Přítel může být zrádce a nepřítel může být nevinný a neškodný.“

Moc se mi líbí, že autor u každé knihy této série na začátku nenásilně zapracuje popis hlavních postav, a jelikož každý případ je samostatný, není nutné číst jednotlivé díly popořadě.

Ve Vzpouře goliardů nás příběh zavede do Cách, kde má Oldřich z Chlumu tajné poslání a kam král vyslal i oficiální posly, aby jednali v zájmu českého krále s budoucím římským králem. A jelikož se jedná o vysokou politiku, nechybí zde ani intriky, které celou výpravu přivedou do maléru. Naštěstí je tu pomocník Oldřicha z Chlumu, panoš Ota, který může vše zvrátit.

„Jistě, zjeví se anděl, pokyne ohnivým mečem, zeď se rozestoupí a on nás nebeskou cestou vyvede z Cách!“ rozčiloval se Zdeslav ze Šternberka. Byl v tvářích brunátný a skoro se neovládal. Hlavou mu vířila jediná myšlenka: Taková potupa! A před českým králem je za ni odpovědný on.“

Vypravěčský styl pana Vondrušky je zkrátka brilantní, člověk má pocit, jakoby četl pohádku pro dospělé. A ona to tak trochu pohádka je, hlavní hrdina je ctnostný a bezúhonný královský prokurátor, a samozřejmě nechybí strana zla, lidé, kteří se něčím provinili, a v závěru je vždy spravedlnosti učiněno za dost. Proto knihu doporučuji číst klidně i před spaním, noční můry nehrozí.

Líbilo se mi, jak autor do vyšetřování zapojil i Oldřicha z Chlumu, který ačkoliv se aktivně nemohl vyšetřování účastnit, měl dostatek informací, aby dedukcí dospěl ke stejnému závěru jako panoš Ota. A nemyslete si, že Ota měl tentokrát při pátrání snadnou roli, při tomto vyšetřování si opravdu užije svoje.

„Ota pomalu těkal očima a najednou si všiml, že světlo je všude, jen těsně kolem něj nikoli. Došlo mu, že pod svícnem bývá tma a skoro vykřikl nadšením. To byla přece odpověď na celou hádanku.“

Tuto historickou detektivku doporučuji všem, co si oblíbili autorův styl psaní, těm, co mají rádi napětí, rádi spolu s vyšetřovateli odhalují pachatele, a taky těm, kterým Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci za ty roky už tak nějak přirostli k srdci.

Moje hodnocení je 100 %.

Za to, že jsem se mohla na několik hodin stát středověkým vyšetřovatelem děkuji nakladatelství MOBA.

Žádné komentáře:

Okomentovat