Dobře mi tak, autorka Radka
Třeštíková, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2014, 221 stran
Dobře mi tak je autorčina
prvotina a pro mě poslední kniha, kterou jsem od ní četla. Ano, je to tak,
nejprve jsem četla Bábovky, poté To prší moře a nakonec Dobře mi tak.
„Lhal jsem tak často, že jsem
přestával mít pojem o tom, co je vlastně pravda. A nejhorší na tom bylo, že se
mi to velmi brzo začalo líbit. Bavilo mě to.“
V knize se setkáváme s postavou padesátiletého
Borise, malíře, kterého vystěhovala manželka. Teprve poté Boris zpytuje své
svědomí a zjišťuje, že nebyl dobrý manžel ani dobrý otec. Nastěhuje se ke svému
kamarádovi Viktorovi. U něho se setkává se šestnáctiletou Erikou, to ještě
netuší, jak hodně do jejího života zasáhne. K Viktorovi se nakonec uchýlí
i Borisův syn a zdá se, že Boris dostává šanci napravit jejich vztah, jaké ho
však čeká překvapení?
„Tím, co uděláme, nebo
neuděláme, měníme nejen svůj svět, ale taky životy druhých.“
Boris je typický antihrdina, který vám pravděpodobně nebude
vůbec sympatický. Ale přijdou situace, kdy s ním budete možná soucítit.
Život mu přichystá nejedno překvapení. Ke konci knihy si budete říkat, že je to
slaboch, pro něco se rozhodne, ale nedokáže to udělat. Nakonec zasáhne někdo
jiný a vyplní se i poslední z Borisových přání.
„Bavit se můžou druzí. Nad mou
neschopností, zbabělostí, hloupostí a neskutečnou životní arogancí, která se mi
teď vrací zpátky v podobě plivanců rovnou do tváře. Za všechny moje
hříchy.“
Příběh vypráví Boris ze svého pohledu, kniha je tedy psaná
ich-formou. Mám ráda tento způsob psaní, děj utíká rychleji a kniha se dobře
čte.
Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. Na začátku každé
kapitoly je citát. Příběh je psán chronologicky s prokládanými
retrospektivami, které nám přibližují předchozí Borisův život. Autorka
vyprávění dokresluje výstižnými kratičkými básněmi.
Jelikož je příběh psán z pohledu muže, který je trochu
obhroublý, objevují se v knize vulgární a naturalistické výrazy. Tímto
stylem psaní mi autorka připomíná romány Michala Viewegha.
Kniha se mi líbila, na to, že je autorčinou prvotinou, není
vůbec špatná. Jediné, co bych vytkla, je to, že na jednu pointu jsem přišla
dříve, než ji sama autorka odhalila, a také to, že propojení postav mi přišlo
až přílišné, ale jelikož se s ním setkáváme i u ostatních autorčiných knih,
bude pro charakter jejího psaní zřejmě typické. Konec románu byl pro mě
překvapivý. A obdivuji, že autorka našla odvahu a knihu napsala z pohledu
muže.
Pokud porovnám autorčiny knihy, tak To prší moře hodnotím 95
%, Bábovky 90 % a Dobře mi tak 85 %.
Již nyní se těším na další knihu, která spisovatelce vyjde v
dubnu letošního roku a bude se jmenovat Osm.
Žádné komentáře:
Okomentovat