Melouch, autor Michal Viewegh, vydalo nakladatelství Druhé
město, Brno 2016, 157 stran
Na každou novou knihu Michala Viewegha se těším. Po jeho
osobní tragédii, která ho potkala, mu moc fandím a věřím, že se opět dostane na
výsluní české prózy. Dle mého názoru o tom svědčí i tento román. Nebála bych se
konstatovat, že nyní je skutečně již zpátky ve hře, jak avizoval ve
stejnojmenné knize, jenž vyšla v roce 2015. V Melouchu již poznávám
shodné rysy s jeho dřívější tvorbou.
Autor přišel s novým
způsobem vyprávění. Hlavní postava spisovatel a scénárista Michal se setkává
s producentem Jožou a diskutují nad právě se rodícím scénářem
k filmu, který by dle Michala měl nalákat lidi do kin. Michal producentovi
odvypráví příběh dvou kamarádů, učitelů, kteří opustili své povolání, aby se
jeden z nich stal gigolem a druhý nájemným vrahem. Nechybí ani láska,
osobní tragédie a konec, který by si nikdo nepřál. Kniha je rozdělena na tři
části, prolog, 23 kapitolek a epilog.
Román se čte sám. Jediný problém,
který jsem s textem měla, byly přímé řeči Joži, jelikož se jedná o
Slováka, byly ve slovenštině a přiznávám, že, k mé škodě, tento jazyk již
tak zdatně neovládám, přeci jen při rozdělení našich republik mi bylo teprve
sedm let. Text je psaný v ich-formě z pohledu Michala. Jožo mu
neustále jako všetečný producent skáče do řeči, i přesto se příběh odvíjí
rychle a spěje k nezvratnému konci.
V knize se sice setkáme
s vulgarismy, ale i se zajímavými myšlenkami:
„…ono jemné chvění motýlí
kukly předcházející nově se rodící lásce.“
„Láska je onen vzácný stav,
kdy dočasně zapomeneme, co o lásce víme.“
Možná, že někoho zamrazí, když se
dozví, že předlohou scénáře je příběh, který se skutečně stal. A Michal se zná
s jeho aktérem. Aby mu producent uvěřil, vezme ho na Sázavu a zavede ho do
míst, kde se příběh odehrál, opona padá.
„Pokud jsi mě před chvílí
poslouchal, musíš připustit, že život je někdy lepší scénárista než kdokoli
jinej!“
Mám jednu výtku, a to k obálce
knihy. Kupujícího jistě zaujme svojí růžovou barvou a slečnou, jež bych
tipovala na striptýzovou tanečnici, dle mého, ale nevypovídá nic o obsahu
knihy. Mně se zkrátka nelíbí, působí dost lacině.
Knihu bych doporučila všem, kteří
chtějí strávit slunečný den na Sázavě po boku scénáristy, který napínavým
způsobem odhaluje příběh, který napsal sám život, a těm, kdo neztrácí naději,
že Michal Viewegh je schopný napsat román, který dokáže zaujmout.
Moje hodnocení je 85 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat