Stránky

čtvrtek 9. února 2017

Život jednoho bohéma (recenze knihy Dobře mi tak - Radka Třeštíková)

Dobře mi tak, autorka Radka Třeštíková, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2014, 221 stran

Dobře mi tak je autorčina prvotina a pro mě poslední kniha, kterou jsem od ní četla. Ano, je to tak, nejprve jsem četla Bábovky, poté To prší moře a nakonec Dobře mi tak.

„Lhal jsem tak často, že jsem přestával mít pojem o tom, co je vlastně pravda. A nejhorší na tom bylo, že se mi to velmi brzo začalo líbit. Bavilo mě to.“

V knize se setkáváme s postavou padesátiletého Borise, malíře, kterého vystěhovala manželka. Teprve poté Boris zpytuje své svědomí a zjišťuje, že nebyl dobrý manžel ani dobrý otec. Nastěhuje se ke svému kamarádovi Viktorovi. U něho se setkává se šestnáctiletou Erikou, to ještě netuší, jak hodně do jejího života zasáhne. K Viktorovi se nakonec uchýlí i Borisův syn a zdá se, že Boris dostává šanci napravit jejich vztah, jaké ho však čeká překvapení?

„Tím, co uděláme, nebo neuděláme, měníme nejen svůj svět, ale taky životy druhých.“

Boris je typický antihrdina, který vám pravděpodobně nebude vůbec sympatický. Ale přijdou situace, kdy s ním budete možná soucítit. Život mu přichystá nejedno překvapení. Ke konci knihy si budete říkat, že je to slaboch, pro něco se rozhodne, ale nedokáže to udělat. Nakonec zasáhne někdo jiný a vyplní se i poslední z Borisových přání.

„Bavit se můžou druzí. Nad mou neschopností, zbabělostí, hloupostí a neskutečnou životní arogancí, která se mi teď vrací zpátky v podobě plivanců rovnou do tváře. Za všechny moje hříchy.“

Příběh vypráví Boris ze svého pohledu, kniha je tedy psaná ich-formou. Mám ráda tento způsob psaní, děj utíká rychleji a kniha se dobře čte.
Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. Na začátku každé kapitoly je citát. Příběh je psán chronologicky s prokládanými retrospektivami, které nám přibližují předchozí Borisův život. Autorka vyprávění dokresluje výstižnými kratičkými básněmi.
Jelikož je příběh psán z pohledu muže, který je trochu obhroublý, objevují se v knize vulgární a naturalistické výrazy. Tímto stylem psaní mi autorka připomíná romány Michala Viewegha.

Kniha se mi líbila, na to, že je autorčinou prvotinou, není vůbec špatná. Jediné, co bych vytkla, je to, že na jednu pointu jsem přišla dříve, než ji sama autorka odhalila, a také to, že propojení postav mi přišlo až přílišné, ale jelikož se s ním setkáváme i u ostatních autorčiných knih, bude pro charakter jejího psaní zřejmě typické. Konec románu byl pro mě překvapivý. A obdivuji, že autorka našla odvahu a knihu napsala z pohledu muže.

Pokud porovnám autorčiny knihy, tak To prší moře hodnotím 95 %, Bábovky 90 % a Dobře mi tak 85 %.

Již nyní se těším na další knihu, která spisovatelce vyjde v dubnu letošního roku a bude se jmenovat Osm.

Žádné komentáře:

Okomentovat