„Moje
dcera může ztratit matku.
Stejně
jako já ztratila tu svoji.“
Zdroj: Chrudimka.cz
Možná,
že autorku Kerry Lonsdale znáte díky její trilogii Všechno, co máme
(Všechno, co máme, Všechno, co jsme opustili, Všechno, co dáme (recenze)),
jejíž první díl měl u čtenářů velký úspěch. Ačkoliv jsem její trilogii
zaznamenala, moje první setkání s její tvorbou proběhlo až nad knihou Všechny
vlny oceánu, která je samostatným románem. Ale i v něm najdeme, jak
sama autorka nazývá, její „tajnou ingredienci“. Ačkoliv to anotace spíše
jen nepatrně naznačuje, nejedná se o obyčejný příběh matky a dcery, protože
ženy v jejich rodu obdržely do vínku jistý „dar“, který jim však ne vždy
přinesl štěstí. A víc už neprozradím.
Molly žije se svojí
osmiletou dcerou Cassie zdánlivě poklidný život, alespoň do té doby, než
Cassie začne mít noční můry. A když se dotknou přímo její rodiny, rozhodne se
Molly konat a odjede i s dcerou do domu své babičky, v němž vyrůstala a
k němuž se váží nepříjemné vzpomínky, které návratem znovu ožívají. Podaří
se Molly vyrovnat s minulostí a změnit budoucnost? Dokáže pomoci své dceři
a začít nový život? Pokud toužíte po odpočinkovém čtení, které ve vás ale dokáže
vyvolat emoce, Všechny vlny oceánu budou tou správnou volbou.
„Oči
se mi zaplavily slzami. Nechápala jsem, co je s námi v nepořádku.
Máma mi řekla, že jsme výjimečné. Proč to táta neviděl? Proč tuhle naši část
tak moc nenáviděl?“
Žádné komentáře:
Okomentovat