„Byla jedna holčička, jmenovala se Karolínka, a ta měla
zoologickou zahradu. Tohle asi budu muset trochu vysvětlit.
Ne že by měla doma tolik domácích mazlíčků, ale její
maminka v zoologické zahradě pracovala a taky tam s Karolínkou
bydlely. Měly jen docela malý byteček, do kterého se stěží vešly. A tak když
nebyla Karolínka ve škole, hrála si přímo v zoo. To byl její svět.“
Když se při práci na knize spojí dva milovníci zvířat, vznikne
krásná a poučná kniha pro malé čtenáře. Autorka Denisa Ryšková
pracovala dvacet let jako ošetřovatelka v pražské zoologické zahradě. A
nyní působí ve výzkumném ústavu IKEM, kde sleduje potravní chování myší.
Ilustrátor Jan Dungel je malíř, biolog, cestovatel. Je autorem a
ilustrátorem mnoha knih s amazonskou faunou.
Knihy Karolínka a její zoo jsem
si všimla právě díky nádherným ilustracím pana Dungela, jehož tvorbu
jsem znala již z dřívější doby, kdy svými kresbami přispíval do jednoho
časopisu. Umí zachytit zvířata jako nikdo jiný, a tak tato kniha získává
na svém kouzlu. Po přečtení se odvážím autorčinu tvorbu přirovnat ke knihám
spisovatele a zoologa Geralda Durella určených malým dětem.
„Když přiběhla maminka do pavilonu, byla celá orangutaní
rodinka na giboním ostrově právě v nejlepším a velice pečlivě zkoumala
všechny rostliny i misku s krmením. Nejlegračnější podívaná byla na
Uršulu, která si kolem krku omotala zahradní hadici a vykračovala si jako
největší parádnice."
Karolínka je v zoo jako doma,
jak by ne, když tam bydlí, a celá zoo jí je k dispozici. A tak nám může
vyprávět nejrůznější příhody, které se v zoo, přesněji v pavilonu
Indonésie, staly. Seznámíme se s orangutanem Karlíkem a jeho partnerkou
Uršulou, gibonkou Zarou, mluvícím krkavcem, užovkami, binturongi, lemury a
dalšími obyvateli zoo. Jedná se o úsměvné příhody mezi zvířaty navzájem a
mezi zvířaty a lidmi.
V knize najdeme třináct samostatným příběhů ze života
nejrůznějších zvířat. Nejvíce se autorka věnuje lidoopům a jejich příbuzným.
Mně se nejvíce líbil příběh Jak orangutani zalévali a tanu nedostaly dravé
ryby. A zaujal mě příběh O ukradeném miminku. Autorka nás prostřednictvím
Karolínky seznamuje s tím, jak to v zoo chodí, ale také nám
představuje jednotlivá zvířata a předává nám informace, jak o jejich životě
v zoo, tak i ve volné přírodě, odkud pocházejí. Kniha ukrývá poučení,
jak se chovat v zoo a jak se chovat k jejím obyvatelům. Na konci
každé kapitolky je několik otázek, které vedou k připomenutí toho, co se
děti dozvěděly, ale přimějí je se i zamyslet nad tím, co o zvířatech samy
znají.
„Víte vůbec, jak vypadá krkavec? Je to pták velký asi
jako slepice, má velký ostrý zobák, žere vlastně úplně všechno – semena, plody,
ovoce, kořínky, hmyz, ale také malé obratlovce, jako jsou třeba myši. Jeho peří
je krásně černé a hýří kovovými odlesky. Jeho příbuznými jsou kavky, vrány a
havrani, a ti všichni se docela dobře naučí mluvit.“
Díky ilustracím, které věrně
zobrazují jednotlivá zvířata, si je snadno představíme. U obrázků nechybí
popisky jednotlivých druhů zvířat a také mapky ukazující, kde zvířata ve volné
přírodě žijí.
Knihu bych doporučila dětem od
šesti let. Školákům se jistě bude líbit a přinese jim mnoho poučení. Děti,
které milují návštěvy zoo, si tuto knihu zamilují. První, co malého čtenáře
jistě zaujme, budou krásné ilustrace. Myslím, že spolupráce spisovatelky
Ryškové a ilustrátora Dungela vedla ke vzniku jedinečné knihy, kterou
děti budou číst s chutí.
„Hned za branou zoo byl pod kopcem veliký členitý výběh
ohraničený vodou. Rostlo tam hodně stromů, byla tam zavěšena spousta lan,
provazových žebříků a houpaček. Koho byste tam, děti, hledaly? Žirafu? Hrocha?
Lva? Ale ti by asi nešplhali po žebřících, že ano? Tak nějakou opici? Skoro
správně! Bydleli tu totiž lemuři a to jsou takoví opičí předchůdci.“
Moje hodnocení je 100
%.
Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat