Stránky

pátek 27. dubna 2018

Dobrodružství v zoo (recenze knihy Karolínka bydlí v zoo – Denisa Ryšková)

„Byla jedna holčička, jmenovala se Karolínka, a ta měla zoologickou zahradu. Tohle asi budu muset trochu vysvětlit.
Ne že by měla doma tolik domácích mazlíčků, ale její maminka v zoologické zahradě pracovala a taky tam s Karolínkou bydlely. Měly jen docela malý byteček, do kterého se stěží vešly. A tak když nebyla Karolínka ve škole, hrála si přímo v zoo. To byl její svět.“

Když se při práci na knize spojí dva milovníci zvířat, vznikne krásná a poučná kniha pro malé čtenáře. Autorka Denisa Ryšková pracovala dvacet let jako ošetřovatelka v pražské zoologické zahradě. A nyní působí ve výzkumném ústavu IKEM, kde sleduje potravní chování myší. Ilustrátor Jan Dungel je malíř, biolog, cestovatel. Je autorem a ilustrátorem mnoha knih s amazonskou faunou.

Knihy Karolínka a její zoo jsem si všimla právě díky nádherným ilustracím pana Dungela, jehož tvorbu jsem znala již z dřívější doby, kdy svými kresbami přispíval do jednoho časopisu. Umí zachytit zvířata jako nikdo jiný, a tak tato kniha získává na svém kouzlu. Po přečtení se odvážím autorčinu tvorbu přirovnat ke knihám spisovatele a zoologa Geralda Durella určených malým dětem.

„Když přiběhla maminka do pavilonu, byla celá orangutaní rodinka na giboním ostrově právě v nejlepším a velice pečlivě zkoumala všechny rostliny i misku s krmením. Nejlegračnější podívaná byla na Uršulu, která si kolem krku omotala zahradní hadici a vykračovala si jako největší parádnice."

Karolínka je v zoo jako doma, jak by ne, když tam bydlí, a celá zoo jí je k dispozici. A tak nám může vyprávět nejrůznější příhody, které se v zoo, přesněji v pavilonu Indonésie, staly. Seznámíme se s orangutanem Karlíkem a jeho partnerkou Uršulou, gibonkou Zarou, mluvícím krkavcem, užovkami, binturongi, lemury a dalšími obyvateli zoo. Jedná se o úsměvné příhody mezi zvířaty navzájem a mezi zvířaty a lidmi.

V knize najdeme třináct samostatným příběhů ze života nejrůznějších zvířat. Nejvíce se autorka věnuje lidoopům a jejich příbuzným. Mně se nejvíce líbil příběh Jak orangutani zalévali a tanu nedostaly dravé ryby. A zaujal mě příběh O ukradeném miminku. Autorka nás prostřednictvím Karolínky seznamuje s tím, jak to v zoo chodí, ale také nám představuje jednotlivá zvířata a předává nám informace, jak o jejich životě v zoo, tak i ve volné přírodě, odkud pocházejí. Kniha ukrývá poučení, jak se chovat v zoo a jak se chovat k jejím obyvatelům. Na konci každé kapitolky je několik otázek, které vedou k připomenutí toho, co se děti dozvěděly, ale přimějí je se i zamyslet nad tím, co o zvířatech samy znají.

„Víte vůbec, jak vypadá krkavec? Je to pták velký asi jako slepice, má velký ostrý zobák, žere vlastně úplně všechno – semena, plody, ovoce, kořínky, hmyz, ale také malé obratlovce, jako jsou třeba myši. Jeho peří je krásně černé a hýří kovovými odlesky. Jeho příbuznými jsou kavky, vrány a havrani, a ti všichni se docela dobře naučí mluvit.“

Díky ilustracím, které věrně zobrazují jednotlivá zvířata, si je snadno představíme. U obrázků nechybí popisky jednotlivých druhů zvířat a také mapky ukazující, kde zvířata ve volné přírodě žijí.

Knihu bych doporučila dětem od šesti let. Školákům se jistě bude líbit a přinese jim mnoho poučení. Děti, které milují návštěvy zoo, si tuto knihu zamilují. První, co malého čtenáře jistě zaujme, budou krásné ilustrace. Myslím, že spolupráce spisovatelky Ryškové a ilustrátora Dungela vedla ke vzniku jedinečné knihy, kterou děti budou číst s chutí.

„Hned za branou zoo byl pod kopcem veliký členitý výběh ohraničený vodou. Rostlo tam hodně stromů, byla tam zavěšena spousta lan, provazových žebříků a houpaček. Koho byste tam, děti, hledaly? Žirafu? Hrocha? Lva? Ale ti by asi nešplhali po žebřících, že ano? Tak nějakou opici? Skoro správně! Bydleli tu totiž lemuři a to jsou takoví opičí předchůdci.“


Moje hodnocení je 100 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



Žádné komentáře:

Okomentovat