Dlouhé noci v dlouhém
světě, autorka Annie DeWitt, vydal DOBROVSKÝ s.r.o. – Edice Knihy Omega, Praha
2017, 177 stran
Anotace:
Je
léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před
branami 21. století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní
bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na
neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život
poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se
Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých
snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví
nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je
vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá
tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.
Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.
Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.
„Divila
jsem se, že ho tam starší kluci nechali sedět. Vždyť se nemohl udržet. Možná
měl ale přivázané kotníky a možná spoléhal na to, že se udrží. Ačkoliv to ale
vypadalo na to, že ho tam bratři přivázali, pořádně to rozjeli a z kopce
zařadili neutrál. Jen tak pro radost. Džíp už jel dost rychle, když zatočil do
zatáčky na naši malou cestičku. Jeho tělo najednou vyrovnávalo všechny
nerovnosti štěrkové cesty a nasávalo teplý horký vzduch. Moje máma stála vedle
mě. Stály jsme před domem a zíraly na Fenderovu hlavu, jak se na nás řítila.“
Prvotina americké autorky
Annie DeWitt mě nalákala svojí anotací. Představovala jsem si
něžný příběh skoro třináctileté dívky, jejíž život se změní po odchodu matky,
kdy musí dospět a ujmout se ženské role v jejich domácnosti. Ale to, co se v
knize odehraje, by mě vůbec nenapadlo. Myslím si, že kniha bude čtenáře
rozdělovat na dva tábory, ty, co budou knihou uchváceni pro její nezvyklost a
ty, co budou pohoršeni její drsností.
Je léto roku 1990 a na americkém venkově předčasně
dospívá skoro třináctiletá Jean, jež žije s otcem, matkou a mladší sestrou
Birdie v malém domku, jemuž přezdívá Pijavice. Jednoho dne její matka odjede ke
své matce do města. Zkrátka rodinu opustí a život Jean dostává nový rozměr.
Nikdo ji nehlídá, a tak se dívka toulá po nocích s Fenderem, klukem ze
sousedství, který žije se svými dvěma bratry a matkou, která věcně není doma.
Ale Fender není tím, kdo by Jean ohrožoval, naopak ji chrání před svými bratry.
V příběhu vystupují i další sousedé a před jedním z nich by se měla mít Jean na
pozoru. Ale možná, že se v Jean skrývá taková malá Lolita, takže na tom,
k čemu dojde má mladá dívka svůj podíl. A potom se její svět znovu změní. Vrátí
se její matka? Bude Jeanin život jako dřív?
Anotace slibovala poetický příběh
a vhled do dospívající duše, já si z příběhu odnáším rozčarování, to, co se
v knize odehraje, mi přijde drsné a zvrácené, ale o to víc uvěřitelné.
Těšila jsem se na pohlazení po duši a moje duše byla spíš rozdrásána.
Ale i přesto je příběh zajímavý. Jistě vás zaujme spisovatelčin styl vyprávění,
který je neobvyklý. Autorka nám spoustu věcí jen naznačuje a spoustu věcí
vysvětluje postupným odkrýváním. Musím přiznat, že v jednotlivých postavách
sousedů jsem měla potíže se vyznat, chyběl mi jejich věk, ale i jejich
charakteristiky a nejvíce jsem se ztrácela v postavě Otty. Přečtěte si knihu,
abyste pochopili proč.
„Zrovna když jsem se shýbala pro oblečení, Fender se znovu
vynořil ze tmy. V jeho chůzi se skrýval stud. Byl úplně nahý a rukama se
zkoušel zakrýt. Nevím, jestli to bylo tím, že byl tak trochu ještě kluk, nebo
tím, že byla pěkná zima, ale ani nebylo co zakrývat.“
Jedná se o útlé dílo, které během
dvou dlouhých nocí přečtete, ale nejspíš vám pak nedá spát. S tvrzením,
že se jedná o něžný příběh, nesouhlasím. Je to naopak příběh několika
nefunkčních vztahů, nedostatku lásky a především příběh dívky, která moc
brzy vstoupí do světa dospělých. Jean je velmi vnímavá, dá se říct, že jí
nic neunikne, ale mnoha věcem ještě nerozumí. Mně jí spíše bylo líto, jak po
odchodu matky hledala sama sebe, až sama sebe ztratila.
Autorce se podařilo ve mně
zanechat hluboký dojem a knihu nebudu moci jen tak dostat z hlavy. Jedná
se o příběh, který by si zasloužil větší charakterové vykreslení postav, pak
bych mu na hodnocení přidala více bodů.
Kniha mě kromě anotace upoutala také obálkou
a výraznou barvou názvu knihy. I když si myslím, že knihu samotnou tolik
nevystihuje, hlavní hrdinka rozhodně neseděla doma v koutě.
Doporučuji všem, co chtějí nahlédnout
do společenství lidí v devadesátých letech na americkém venkově pohledem
třináctileté dívky, která je všímavá a na svůj věk vyspělá a těm, co se nebojí
nevšedního příběhu. Pojďte zjistit, do kterého táboru čtenářů se zařadíte.
Děkuji Nakladatelství Omega, že jsem si tuto autorčinu prvotinu mohla přečíst, a pokud vás kniha
zaujala, můžete si ji zakoupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.
Knihu hodnotím 75 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat