Svět očima dospívající (recenze knihy Dlouhé noci v cizím světě)

Dlouhé noci v dlouhém světě, autorka Annie DeWitt, vydal DOBROVSKÝ s.r.o. – Edice Knihy Omega, Praha 2017, 177 stran

Anotace:

Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21. století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.

Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.

„Divila jsem se, že ho tam starší kluci nechali sedět. Vždyť se nemohl udržet. Možná měl ale přivázané kotníky a možná spoléhal na to, že se udrží. Ačkoliv to ale vypadalo na to, že ho tam bratři přivázali, pořádně to rozjeli a z kopce zařadili neutrál. Jen tak pro radost. Džíp už jel dost rychle, když zatočil do zatáčky na naši malou cestičku. Jeho tělo najednou vyrovnávalo všechny nerovnosti štěrkové cesty a nasávalo teplý horký vzduch. Moje máma stála vedle mě. Stály jsme před domem a zíraly na Fenderovu hlavu, jak se na nás řítila.“

Prvotina americké autorky Annie DeWitt mě nalákala svojí anotací. Představovala jsem si něžný příběh skoro třináctileté dívky, jejíž život se změní po odchodu matky, kdy musí dospět a ujmout se ženské role v jejich domácnosti. Ale to, co se v knize odehraje, by mě vůbec nenapadlo. Myslím si, že kniha bude čtenáře rozdělovat na dva tábory, ty, co budou knihou uchváceni pro její nezvyklost a ty, co budou pohoršeni její drsností.

Je léto roku 1990 a na americkém venkově předčasně dospívá skoro třináctiletá Jean, jež žije s otcem, matkou a mladší sestrou Birdie v malém domku, jemuž přezdívá Pijavice. Jednoho dne její matka odjede ke své matce do města. Zkrátka rodinu opustí a život Jean dostává nový rozměr. Nikdo ji nehlídá, a tak se dívka toulá po nocích s Fenderem, klukem ze sousedství, který žije se svými dvěma bratry a matkou, která věcně není doma. Ale Fender není tím, kdo by Jean ohrožoval, naopak ji chrání před svými bratry. V příběhu vystupují i další sousedé a před jedním z nich by se měla mít Jean na pozoru. Ale možná, že se v Jean skrývá taková malá Lolita, takže na tom, k čemu dojde má mladá dívka svůj podíl. A potom se její svět znovu změní. Vrátí se její matka? Bude Jeanin život jako dřív?

Anotace slibovala poetický příběh a vhled do dospívající duše, já si z příběhu odnáším rozčarování, to, co se v knize odehraje, mi přijde drsné a zvrácené, ale o to víc uvěřitelné. Těšila jsem se na pohlazení po duši a moje duše byla spíš rozdrásána. Ale i přesto je příběh zajímavý. Jistě vás zaujme spisovatelčin styl vyprávění, který je neobvyklý. Autorka nám spoustu věcí jen naznačuje a spoustu věcí vysvětluje postupným odkrýváním. Musím přiznat, že v jednotlivých postavách sousedů jsem měla potíže se vyznat, chyběl mi jejich věk, ale i jejich charakteristiky a nejvíce jsem se ztrácela v postavě Otty. Přečtěte si knihu, abyste pochopili proč.

„Zrovna když jsem se shýbala pro oblečení, Fender se znovu vynořil ze tmy. V jeho chůzi se skrýval stud. Byl úplně nahý a rukama se zkoušel zakrýt. Nevím, jestli to bylo tím, že byl tak trochu ještě kluk, nebo tím, že byla pěkná zima, ale ani nebylo co zakrývat.“

Jedná se o útlé dílo, které během dvou dlouhých nocí přečtete, ale nejspíš vám pak nedá spát. S tvrzením, že se jedná o něžný příběh, nesouhlasím. Je to naopak příběh několika nefunkčních vztahů, nedostatku lásky a především příběh dívky, která moc brzy vstoupí do světa dospělých. Jean je velmi vnímavá, dá se říct, že jí nic neunikne, ale mnoha věcem ještě nerozumí. Mně jí spíše bylo líto, jak po odchodu matky hledala sama sebe, až sama sebe ztratila.

Autorce se podařilo ve mně zanechat hluboký dojem a knihu nebudu moci jen tak dostat z hlavy. Jedná se o příběh, který by si zasloužil větší charakterové vykreslení postav, pak bych mu na hodnocení přidala více bodů.

Kniha mě kromě anotace upoutala také obálkou a výraznou barvou názvu knihy. I když si myslím, že knihu samotnou tolik nevystihuje, hlavní hrdinka rozhodně neseděla doma v koutě.

Doporučuji všem, co chtějí nahlédnout do společenství lidí v devadesátých letech na americkém venkově pohledem třináctileté dívky, která je všímavá a na svůj věk vyspělá a těm, co se nebojí nevšedního příběhu. Pojďte zjistit, do kterého táboru čtenářů se zařadíte.

Děkuji Nakladatelství Omega, že jsem si tuto autorčinu prvotinu mohla přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

Knihu hodnotím 75 %.