Kniha snů, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 344 stran
„Říkal jsem už, že jsem
synnie-idiot. Vnímám svět jinak než ostatní. Vidím zvuky, hlasy a hudbu
barevně. Londýnské metro zní šedomodře jako sedlová taška plná nožů. Hlas mé
matky je fialový a měkký, jemný závoj na zamrzlém jezeře. Můj hlas je
momentálně nijaký. Když se bojím, je světle žlutý, když mluvím, bleděmodrý jako
dětské dupačky.Láme se. Nejraději bych mlčel, dokud to nepřejde.“
Sedím u počítače a koukám na prázdnou stránku a přemýšlím, jak začít.
Jak začít, aby moje slova nevyzněla do prázdna, abych vás opravdu přesvědčila,
že tohle je jedna z těch knih, které byste si měli přečíst. Ano, opravdu, věřte
mi. Takhle kniha vás chytne za srdce. Přiměje vás přemýšlet nad životem,
vážit si toho, co máte, uvědomit si, jak málo stačí a váš život, či život
někoho blízkého, se může kdykoliv nenávratně změnit.
Kniha začíná záchranou tonoucí holčičky, která přepadla přes zábradlí
výletní lodi do londýnské řeky Temže. Z bývalého válečného reportéra Henriho,
který ji zachrání, je rázem hrdina, ale své hrdinství si dlouho neužívá. Zamotá
se a najednou je to on, kdo bojuje o svůj život. A to se v tento den měl
konečně setkat se svým jediným synem Samem. Na schůzku už nedorazí. Jeho nehoda
změní nejen jeho život, ale i Samův a také život Eddie, jeho dřívější lásky. Henri
upadne do kómatu. Podaří se ho přivést zpět do našeho světa? Kdo je
dvanáctiletá Medelyn? Budou Henri a Eddie opět spolu? To už si přečtěte sami.
„Pečovat o
člověka v kómatu je jako uzavřít manželství s někým, kdo vám nikdy
neřekne, že vás miluje,“ prohlásí doktor Saul klidněji. „Přesto mu musíte dát
veškerou náklonnost a sílu, kterou máte. Všechnu lásku, pokud ji k němu
cítíte. Bez šťastného konce. Strávíte velkou část svého života s někým,
kdo nebude přítomný.“
Tato kniha vás zasáhne.
Autorka vám dá nahlédnout do hlavy člověka v kómatu. Na co myslí, zdají se mu
sny, co vnímá, co prožívá? Je to kniha plná krásných myšlenek, emocí a snahy
pomoci.
Henriho třináctiletý syn je výjimečný, nejenže má vysoké IQ, ale má
vzácnou poruchu, je synetik, vidí zvuky a hudbu barevně, dokáže velmi silně
vnímat pocity lidí.
„To je magie literatury.
Přečteme příběh a něco se změní. Nevíme co, proč, ani jakou větu. Přesto se
svět změnil a my už nikdy nebudeme stejní jako dřív.“
Je to nejen příběh o tom, co člověk prožívá v kómatu, ale i příběh
lásky. Autorka si pohraje s vašimi city a emocemi. Budete přemýšlet, zda
se stane zázrak a podaří se Henriho navrátit. A poté, co se na scéně objeví
Medelyn, nebudete mít klid, dokud knihu nedočtete.
Do stavu, v němž se Henri nachází, se může dostat kdokoliv z nás. Stačí
okamžik a život se může otočit naruby. Henri má můj obdiv, neváhal ani minutu a
vrhl se za záchranou dítěte a osud se mu za to nemile odvděčil.
„Jak rychle může život
skončit! Jak zvláštní jsou cesty, které vedou ke smrti nebo životu! Souhrn
nepatrných rozhodnutí, jen malých pohybů a hned život vypadá jinak, než ještě
před hodinou nebo včera.“
Autorka vše vykresluje citlivě a uvěřitelně. Nestačím se divit, kde získala takové
medicínské znalosti, aby příběh byl opravdu přesvědčivý a dotažený do konce.
Vše se odehrává během čtyřiceti šesti dnů, po kterých leží Henri v
nemocnici. Ve vyprávění se náhodně střídají Sam a Eddie spolu s prožíváním a
vzpomínkami Henriho. Kniha se čte svižně a budete ji neradi odkládat. A to
nejen kvůli příběhu, ale i na dotek příjemné sametové obálce. Proč je obálka
modrá a jsou na ní racci, se dozvíte, až poznáte Madelyn.
„Nejsilnějším voláním
v poušti putujících duší je vůně. Říká se, že pachy vnikají i na úroveň
komatózních pacientů. Všechny smyslové vjemy musí projít před zpracováním kolem
thalamu, brány k lidskému já. Je-li poškozený, nemohou nás lidé
v kómatu slyšet ani cítit naše doteky. Vůně však jdou oklikou přímo do
limbického systému. A to spojuje vůně s pocity. Jsou začátkem vzpomínek na
identitu.“
Tento příběh velké odvahy, vytrvalosti, lásky a touhy pomoci doporučuji
všem citlivým duším. Těm, co si rádi přečtou knihu, která je přiměje
přemýšlet o životě, a nebrat ho jako samozřejmost. Těm, co mají rádi, když v
nich kniha vyvolá velké emoce, a zanechá v nich silný pocit, že takhle to
nemělo být.
Moje hodnocení je 100 %.
Za možnost si tuto knihu přečíst vděčím nakladatelství MOBA.
Jsem moc ráda, že jsem tuto autorku díky vám poznala a už teď vím, že si nutně
musím přečíst i její dvě předchozí knihy - Levandulový pokoj a Přístav naděje.
A nedá mi to, abych na závěr neuvedla ještě jednu autorčinu myšlenku,
kterou objevíte ve spisovatelčině poděkování.
„Knihy jsou jediná umělecká díla, která skutečně vzniknou
až tím, když je někdo čte, v jeho hlavě a duši.“
Žádné komentáře:
Okomentovat