Záhada zlatodolu, autorka Zuzana Koubková, vydalo
nakladatelství MOBA, Brno 2017, 235 stran
„Jediné, o co ti jde, Zdíku,
přesvědčoval rytíř sám sebe, je pravda. Určitě se nechceš s tím děvčetem bavit
proto, že se ti líbí a víš, že i ty se líbíš jí. Jde ti jen a jen o pravdu.“
Kniha Zuzany Koubkové nás zavede do roku 1318, kdy na českém trůnu seděl
Jan Lucemburský. Byla to doba plná zvratů. Král, jako odškodnění za poškození
majetku mocného pána pana Petra z Rožmberka, Petrovi přislíbí zlatodůl v
Roudném nedaleko Louňovic. A co čert nechce, v jednom opuštěném dole je nalezena zavražděná jeptiška Barbora. Podezřelým se stává muž, jehož do Louňovic
vyslal právě Petr z Rožmberka, aby prověřil, zda při dolování nedocházelo k
zcizování zlata. Proto se významný šlechtic obrátí o pomoc na pana Chotka a ten
do Louňovic pošle johanitu
Zdislava, jež se mu již v dřívějším
vyšetřování osvědčil. Podaří se panu Zdíkovi spolu s panošem Hermanem hrůzný
čin odhalit? Jaká tajemství měla jeptiška Barbora? Řádí v opuštěném dole ohnivý
pes nebo je to jen báchorka pro děti?
Přestože se jedná o třetí díl ze série, nenavazuje na
předchozí knihu, takže se klidně pusťte do čtení. Kniha má pomalejší rozjezd,
ale moc se mi líbilo, jak autorka zachycuje myšlenky, které se vyšetřujícímu
Zdislavovi honí hlavou, a nejen jemu. Ani v půlce knihy čtenář netuší, kdo
vraždil a proč. Co může mít jeptiška za tajemství, snad zakázaná láska,
nebo odhalila něco, co neměla? Autorka nám vše prozradí na posledních čtyřiceti
stránkách.
„V polských válkách krále
Václava II. jsem se bil proti křesťanským rytířům, později jsem spal se ženami
a ani věrnost řádu jsem neosvědčil. Místo abych následoval svého představeného
do Frankreichu a tam se dal upálit, odřekl jsem se templářů a raději vstoupil k
johanitům. Máš všechny důvody mnou pohrdat, Hermane,“ povzdechl si Zdík.“
Zdík je rytíř jak se patří a i když ze začátku
vypadá, že si s případem neví rady, avšak má k ruce svého panoše, který se
vyzná ve věcech dolování. Jeho postava vyšetřovatele vám bude sympatická.
Prozradím vám, že u jedné vraždy nezůstane, takže
milovník detektivek si přijde na své. Autorka pěkně vykresluje drsnou dobu
středověku, používá dobové výrazy a máte pocit, jako byste všemu byli přítomni
po boku Zdíka.
„Krutá, vše spalující bolest,
která se mu usadila v srdci a která ho nutila řvát na sloužící, bít poddané,
rozbíjet nádobí. Nedokázaly ji utišit modlitby, nedokázal ji spláchnout
alkohol. Ani zběsilá jízda mezi stromy, jejichž větve ho šlehaly přes tváře, ji
neotupila.“
Kniha se čte velmi dobře, i když bych čekala rychlejší spád. Ale i přesto
je zde řada zvratů, které nakonec Zdislava přivedou na stopu vraha.
Záhada zlatodolu je rozdělena do dvanácti kapitol. A ještě obsahuje
závěrečný epilog, který nám dá nahlédnout do toho, co bude s Hermanem, a
dovysvětlí tajemství Barbory.
Knize bych vytkla snad jen to, že v ní vystupuje mnoho postav, ale dá se
v nich zorientovat, a příběh si užít.
Knihu doporučuji milovníkům
historických detektivek. A
samozřejmě i těm, co ještě žádnou historickou detektivku nečetli, a stále
váhají. A pokud jste příznivci historických detektivek pana Vondrušky,
doporučuji knihu i vám, rozšiřte si okruh spisovatelů píšících tento krásný
druh literatury. Najdete zde
napětí, odhodlání, osobní mstu, špetku lásky, zdravý rozum a u některých replik
se i pobavíte.
„Jistě by ho pranic nepotěšilo,
kdyby o hodinu později slyšel šelmberského pána nepříčetně řvát: „Tak až ten
měch hnoje se slaměnou hlavou příště uvidíš, pověz mu, že může být rád, že jsem
tehdy zabil jen to prase a ne jeho!“”
Moje hodnocení je 85 % a doufám, že se se Zdislavem ještě
neloučíme. Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství MOBA.
Žádné komentáře:
Okomentovat