„Ráno všichni někam spěcháme. Já s Aničkou do školky a Kuba do školy. Nejlepší je, když si hrajeme venku na zahradě a Kuba má tělocvik na školním hřišti. Můžu na něj přes plot zamávat a Kuba na mě zase zavolá: „Ahoj!“ Kuba Kučera je můj největší kamarád.“
Mají vaše děti rády velkoformátová leporela? Možná si řada z vás vzpomene na jedno takové krásné leporelo ze svého dětství, které vyšlo v roce 1988 pod názvem Kdo tu bydlí? a trvalo několik desetiletí, než se dočkalo svého znovu vydání v letošním roce, aby si jím mohly nyní listovat i děti tehdejších dětí. Ačkoliv v době, kdy poprvé vyšlo, mi byly právě tři roky a byla jsem tedy akorát ve vhodném věku toto leporelo dostat, doma jsme ho nikdy neměli. Jeho krásu jsem objevila až nyní a jsem ráda, že jím mohu listovat společně se svými dětmi a hledat všechny ty skryté příběhy, které se v obrázcích ukrývají.
Celým leporelem nás provází jeden malý klučina, jeho jméno si děti mohou vymyslet samy, z knihy se ho nedozvíme, protože příběh vypráví v první osobě, tedy ze svého pohledu. Představí nám svoji rodinu a své sousedy z domu, zavede nás do školky a prostřednictvím svého „největšího“ kamaráda Kuby i do školy. Podíváme se s ním do města, kde s Kubou dostali za úkol hlídat Kubovy sourozence, dvojčata, zatímco maminky nakupují a babička si zašla do kadeřnictví. Dostaneme se i do prostředí nemocnice, a pak už hurá vlakem na prázdniny k babičce na venkov. A na závěr se podíváme, jak to vypadá v domě, když je noc. Zkrátka v leporelu je stále co objevovat.
Ilustrací, které hrají snad ještě větší roli než samotný autorčin text, se ujal ilustrátor Gabriel Filcík, který má nezaměnitelný „rukopis“ a jehož ilustrace možná znáte z jiných knih pro děti. Ilustrátor má smysl pro detail a do obrázků ukryl také humorné situace. Najdete zde zachycené běžné denní činnosti i situace, ale i shon ve městě a také typická povolání.
Autorčiny kratičké texty nám prozradí pár informací o hlavních postavách příběhu a zároveň nás navedou, čeho si v ilustracích všimnout a probudí zájem dětí o příběh ukrytý v ilustracích.
„A jsme zpátky doma. Ferda se radostí málem zbláznil. Kubova babička se divila, jak jsme se vytáhli. Určitě jsem vyrostl a teď porostu zase doma. Kdo chce být hodně velký, musí hodně spát. Chtěl bych jednou vidět, jak vypadá náš dům, když zhasnou všechna okna. Bim, zhasne se a náš dům spí. My všichni spíme. Spí i kanárek pana Šulce.“
Žádné komentáře:
Okomentovat