„Mluvil
dál, příliš tiše, aby ho Laurel mohla slyšet, a matka jen lehce přikyvovala.
Poslouchala, co jí říká, naklonila hlavu na stranu a pozvedla tvář ke slunci.
Na vteřinku zavřela oči.
Všechno,
co následovalo, se odehrálo rychle.
Průzračně
stříbrný záblesk si bude Laurel pamatovat po zbytek života. Prchavou krásu
okamžiku, kdy se sluneční světlo zachytilo na kovové čepeli.“
Tajemství
letního odpoledne je již třetí knihou, kterou jsem od této
autorky přečetla. Jako první jsem četla Ztracený
slib (recenze) a poté Zapomenutou
zahradu (recenze). Pokud knihy porovnám, budu si stát za svým, že pro mě
nejlepší knihou z těchto tří byl Ztracený slib, ale hned v těsném
závěsu za ním následuje právě Tajemství letního odpoledne, jehož konec je fascinující a opravdu nečekaný.
Autorka si pro nás
připravila zajímavý příběh. Hned nás vhodí do děje úvodní zápletkou, která vám zvedne tep. Při dalším čtení ale
dostanete pocit, že se nic neděje, že se příběh tak trochu vleče, ale nenechte
se odradit, autorka oživuje vzpomínky
a postupně tak odkrývá celý příběh a pomalu rozplétá rodinné tajemství, které je
opravdu dechberoucí.
V knize, jak už jsme
u této autorky zvyklí, se střídají tři časové roviny, období druhé světové války,
šedesátá léta a současnost. Hlavní hrdinkou knihy je Laurel, nejstarší dcera Dorothy,
která se rozhodla přijít na kloub maminčinu tajemství a tomu, co se jednoho
letního odpoledne, kdy jí bylo šestnáct let, stalo. Podaří se Laurel dopátrat
toho, kdo byla Vivien a Jimmy a jak jejich životy ovlivnil
jeden spisovatel? Stihne to dříve, než její maminka opustí tento svět? A bude
schopná se s jejím tajemstvím vyrovnat? Kniha má čtenáři opravdu co
nabídnout. A za dlouhých zimních večerů
ji slupnete jak malinu.
„Melodie
přešla do rychlejšího rytmu a rodiče se od sebe odtrhli. Tančili, skutečně
tančili, jako herci ve filmu, dělali dlouhé a zase krátké kroky, maminka se
podtáčela pod tatínkovou paží, tváře jí zrůžověly, vlasy vyklouzly ze sponek,
jedno ramínko stříbřitých šatů se jí svezlo dolů po paži a devítiletá Laurel
věděla, že i kdyby žila ještě sto roků, nic krásnějšího neuvidí.“
Moc se mi líbilo, do jaké
doby byl děj zasazen, většina se odehrává za druhé světové války a bylo pro mě
překvapující, jak lidé dokázali žít, ačkoliv byli skoro denně bombardováni. Že
se dokázali bavit, zamilovávat a nepřipouštět si nebezpečí, které jim denně
hrozilo.
Autorka
nás napíná až do samého konce, kdy se konečně dozvíme
celou pravdu, která je šokující.
Je to román plný lásky, přátelství, osudových ztrát,
ale především touhy žít, také jedné velké krádeže a především druhé šance.
Musím se vám přiznat, že styl psaní Kate Mortonové jsem si velmi
oblíbila a určitě si přečtu i zbývající dvě knihy, které u nás vyšly. Miluji
odhalování rodinných tajemstvích sahajících daleko do minulosti a prolínání
časových rovin, pomocí nichž autorka krůček po krůčku seznamuje čtenáře
s celým příběhem.
Četla jsem i takový
názor, že knihy Kate Morton jsou všechny stejné, ale s tímto názorem
nemohu souhlasit, autorka sice používá podobný styl psaní, který naleznete ve
všech jejích knihách, ale zápletka je vždy jiná.
Knihu doporučuji všem čtenářkám, které mají rády
odkrývání rodinných tajemstvích. Těm, které si rády přečtou knihu, která
vám dá odpovědi na všechny otázky, jež vám v průběhu čtení přijdou na
mysl.
Moje hodnocení je 95 %.
Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.
Vyzerá to veľmi dobre, mám rada knihy, ktorých koniec ma prekvapí :)
OdpovědětVymazatWhat A Fancy World
Knihy této autorky jsou všechny s překvapivým koncem. Doporučuji
OdpovědětVymazat