Dívka u okna (recenze knihy Vařila jsem pro Picassa – Camille Aubray)

„Tihle lidé na večírku si přáli, aby se mohli seznámit s Picassem, a já se s ním znám! Ale on se mnou nejednal, jako kdybych se tam vloupala. Líbila jsem se mu – dokonce se mě zeptal, co si myslím o jeho obrazech.“

Kniha Vařila jsem pro Picassa mě upoutala již svým názvem a hned poté obálkou, z níž přímo sálá pohodový večer před francouzskou restaurant či café, která láká k posezení. Po přečtení anotace mě už tato knihy měla v hrsti a nešlo odolat. O životě Pabla Picassa toho moc nevím, ale po četbě této knihy si můžu domýšlet, stejně jako autorka, jaký život vedl v méně známém období roku 1936, kdy inkognito odjel do Provence, aby si odpočinul od rodinných neshod a načerpal novou sílu k další práci.

Je jaro roku 1936 v restauraci Café Paradis na Azurovém pobřeží svým rodičům vypomáhá sedmnáctiletá Ondine. Její matka ji jednoho rána vyšle do vily, kde má Ondine ohřát a naservírovat oběd pro nového patrona, pro tajemného pana Ruize. Jaké překvapení, když se Ondine dozví, že je to slavný malíř. Stane se Ondine novou Picassovou můzou? Jaký dar nedar dostane od Picassa? Kam ji nakonec osud zavane? Jaké rodinné tajemství si s sebou ponese celý život?

„Proto Pablo vyrostl ve víře, že ženy, bez ohledu na to, kolik je jim let, mají obětovat své životy mužům podobně jako ty mystické panny, které byly obětovány Minotaurovi.“

V New Yorku roku 2013 se vnučka Ondine Céline dozvídá, že její babička kdysi vařila pro Picassa. Její matka Julie dokonce Céline předá babiččiny recepty. Poté, co Julie potkají zdravotní problémy, se Céline vydává po stopách své babičky a snaží se rozkrýt rodinné tajemství. Co na Céline čeká v prosluněné Provenci? Podaří se jí najít odkaz babičky Ondine a nejen to?

Tato kniha okouzlí všechny milovníky Francie, dobrého jídla, umění a milovníky rodinných tajemství, které s časem vyplouvají na povrch. Autorka nám předkládá příběh, který je napsán velmi barvitě, a vypovídá o sudech tří generací, které hledají cestu k sobě navzájem, ale i sami k sobě.

Oblíbila jsem si jak postavu Ondine, tak Céline. A pasáže, kde vstoupil na scénu Picasso, jsem doslova hltala. V knize se objevují i další slavné osobnosti té doby, např. malíř Matisse, s nímž se Picasso stýkal. Moc ráda jsem usedala ke knize a nechala se autorkou přenést do třicátých let 20. století. Z knihy přímo sálá atmosféra doby, ale i vůně rozličných jídel a mořský vánek vanoucí na Azurovém pobřeží.

„Matisse lžící zlehka ochutnal omáčku. „Ach. Superbe!“ vzdychl si. „Ondine, vous êtes une varaie artiste.“ Nadchlo ji to. Ji ani její matku nikdo nikdy nenazval opravdovou umělkyní. Picasso v čele stolu věnoval jídlu – nikoliv jí – úsměv plný pýchy a přikývl.“

Autorka v kapitolách nepravidelně střídá dvě časové linie, kdy sledujeme osudy Ondine a v druhé linii její vnučky Céline. Postupně se nám odkrývají osudy těchto dvou postav a s nimi i tajemství, které si Ondine střežila do posledních dní. Ačkoliv máme tušení a dovedeme předvídat děj, kniha neztrácí na svém kouzlu. Kniha nás zavede nejen do Provence, ale i do Ameriky, přesněji na předměstí New Yorku 40. let, kdy nebylo bezpečno v Evropě, a v Americe bujely gangy.

Pokud si toužíte přečíst knihu o lásce, odloučení, zklamání, nových shledáních, ale i ztrátě a bolesti, je tato kniha tím pravým pro vás. Autorka skvěle využila spisovatelské fikce a vznikl tento nádherný román plný barev, chutí, lásky a propletených mezilidských vztahů.

„Pabla Picassa v celém jeho životě ještě nikdy nikdo tak neurazil. Seděl sám v temném pokoji a kouřil. Došel k závěru, že ženy zkrátka nejsou lidé. Člověk jim dá všechno – lásku, děti, krásný dům –, tak proč potom nutí muže, aby se cítil provinile za to, že se chová jako muž?“

Doporučuji všem romantickým duším a milovníkům francouzské Provence. Tento román o komplikovaných rodinných vztazích se vám bude líbit.

Moje hodnocení je 100 %.

Za možnost si knihu přečíst děkuji nakladatelství Metafora. Čtení této knihy jsem si opravdu vychutnávala. A pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.