„Protože čas
nazrál. Zřetelně to cítil. Tlak, kterému dlouho odolával, začal nedávno sílit.
Bylo jí téměř jednadvacet, dospělá žena stojící na prahu samostatného života,
zasnoubená, téměř vdaná. Má právo dozvědět se pravdu.“
Zapomenutá zahrada je druhou knihou od Kate Morton, kterou jsem přečetla. A stejně jako v knize Ztracený
slib (recenze) jde i v této knize o tajemství, které bylo roky
skryté a málem zůstalo neodhaleno. Kate Morton se pro mě stala spisovatelkou,
která čtenáře umí zaujmout. Vtáhne
je do děje a ačkoliv se v knize střídá několik časových i dějových rovin, vy se
při čtení neztratíte a naopak tímto prolínáním autorka postupně odkrývá pravdu
a zároveň nás udržuje v napětí, které je místy až nesnesitelné.
Kniha
začíná rokem 1913, kdy malé čtyřleté děvčátko pluje samotné na zaoceánské lodi,
která míří z Anglie do Austrálie. Kdo ji tam zanechal a proč? Kde jsou její
rodiče? Kdo se o ni v Austrálii postará? A proč nikomu nemá říkat své jméno?
Poté
se přeneseme do roku 1930 do Brisbane, kde se Nell v den svých jednadvacátých narozenin dozvídá, že není biologickou
dcerou svých rodičů. O několik desítek let později jí matka po smrti otce předá
její kufřík, s nimž v roce 1913 připlula do Austrálie a Nell začíná pátrat po
své minulosti, po své skutečné rodině. Podaří se jí odkrýt tajemství? Zjistí,
kdo byla její matka?
„Chystáme se ti prozradit velké tajemství naší rodiny.
Každá rodina nějaké má, tím si můžeš být jistá. Větší nebo menší.“
Další
postavou románu je Cassandra,
vnučka Nell, která se po smrti Nell dozví, že zdědila domek v Cornwallu v
Anglii a babička jí zanechala i dopis, v němž uvedla, že věří, že ona rodinné
tajemství odhalí. Je možné v roce 2005 vypátrat, co se odehrálo začátkem
dvacátých let dvacátého století? Najde Cassandra svoji prababičku? Kdo je Rose
Montrachetová, Eliza
Makepeacová a Nathaniel
Walker?
Autorka
nás zavede do nejrůznějších vrstev společnosti, ukáže nám, jak snadno se někdo
z vrchu společnosti mohl dostat skoro na samé dno a naopak, jak svými intrikami
dívka z nevýznamné rodiny získala postavení ve šlechtické rodině. Jak jsem již
uvedla, děj se odehrává v několika časových obdobích. Nejvíce se autorka věnuje
období před rokem 1913, poté nás přenese do roku 1975 a pak do roku 2005.
Stejně jako v knize Ztracený slib se i zde objevuje skutečná událost, která měla na postavy románu dalekosáhlý dopad, a
to železniční
neštěstí v roce 1913.
„Její minulost byla jako dřevěná matrjoška. Každá otázka v sobě skrývala další.“
V
románu přilnete k řadě postav, o to
těžší bude se s nimi na konci knihy rozloučit. Nejzajímavější pro mě byla
postava Elizy, statečná, silná a odvážná uličnice, která se dokázala se životem
poprat a vymýšlet nádherné pohádky plné jinotajů.
Tentokrát
musím konstatovat, že po odkrytí tajemství a dopátrání se pravdy vám bude
smutno. Ale něco končí a něco jiného
zas začíná a můžeme doufat, že alespoň pro Cassandru bude budoucnost šťastná.
Musím
přiznat, že jsem již krátce po začátku knihy měla tušení, kam vede rodinné
pouto, které bylo tak násilně zpřetrháno, ale samozřejmě pro mě okolnosti té
události zůstaly skryty až do konce knihy. Doslova jsem hltala
jednu stránku za druhou a toužila se
dozvědět pravdu. A autorka si pro nás opět připravila nečekaný
konec.
„Rose si něžně
položila dlaň na břicho. Měla tušení, že brzy budou potřebovat dětský pokoj.
Každé ráno se cítila zvláštně, jako by se v ní ukrývalo tajemství. Byla si
jistá, že radostná novina se ohlašuje právě takovým způsobem, že žena ve svém
těle okamžitě rozezná zázrak nového života.“
S
touto knihou poznáte, kam až je schopná zajít mateřská láska. Příběh je plný lásky, odvahy, touhy, napětí, ale i smutku.
V
knize jsou zařazeny tři pohádky Elizy Makepeacové a přiznávám, že se mi nepodařilo zjistit, zda Eliza
je skutečnou postavou, ale nejspíš jsou pohádky dílem autorky. Každopádně jsou plné
fantazie, poučení a ukrývající tajemství.
Zapomenutá
zahrada vyšla v loňském roce s novou poutavou obálkou. Poprvé u nás kniha vyšla
v roce 2011.
Tento
příběh několika generací doporučuji všem ženám starším šestnácti let. Kniha bude také skvělým dárkem jak pro vaši sestru,
maminku, tak i babičku.
Moje
hodnocení je 98 %.
Vypadá to na další skvělou knihu od Kate Morton :-) Jednou bych se chtěla dopracovat k tomu, že přečtu všechny její knihy :-) Recenzi máš jako vždy moc hezky zpracovanou :-)
OdpovědětVymazatMarcel, děkuji. Taky bych si ráda přečetla všechny její knihy, protože tohle je šálek mé kávy a skvěle se čtou.
Vymazat