Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil, autoři Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková, vydala Euromedia Group, a.s. - Ikar, Praha 2016, 224 stran
„Na nás, co chodíme s našimi ženami do divadel, oper nebo na
balety, čeká po smrti nebe.“
Tahle knížka se mi nedostala do
ruky náhodou, jelikož jsem slyšela chválu na knížky pana Landsmana Deníček
moderního fotra a Deníček moderního fotra 2, rozhodla jsem se, že si koupím
nejprve Deníček moderního páru, abych začala pěkně od začátku. Tato kniha je
počinem dvou autorů, aby v knize byl zachován mužský i ženský pohled na věc. Dominik Landsman vdechl život
Jindřichovi a Zuzana Hubeňáková Nataše.
Kniha nás provází od jejich
seznámení do okamžiku početí jejich potomka. Je rozdělena do čtyř částí a ty
obsahují podkapitolky, v nichž se ve vyprávění spravedlivě střídá Jindřich
s Natašou a stejné situace jsou nahlíženy z mužského a ženského
pohledu. A nikoho nepřekvapí, že se jejich názory často rozcházejí, znáte přeci
tu větu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, autory upravenou na ženy jsou z Venuše a muži jsou debil.
Jsou zde typické situace jako
nakupování, cesty za kulturou, pořízení automobilu, vaření, uklízení a
samozřejmě také jejich intimní život.
„Když jsme se plahočili z tý prdele domů, vytáhl jsem kalhoty
z tašky a nešťastnou náhodou je zahodil do pole, aby to Nataša neviděla.
To se může občas stát. Za to nelze nikoho vinit.“
Kniha je napsána velmi čtivě,
jedná se o vtipné vyprávění s velkou mírou nadsázky.
Určitě se u knihy budete bavit. Kdo však touží po inteligentním humoru, tak ať
šáhne po jiné knize.
Kniha mě bavila, je to takové
nenáročné oddechové čtení, po kterém
občas zatouží každý z nás. Nejvíc z celé knihy se mi líbilo jejich
seznámení a to napsané z pohledu Nataši, kdy vyplynula pravda napovrch.
Co bych však knize vytkla, jsou
až někdy absurdní situace a znemožnění obou postav, například při již zmíněném
nakupování automobilu. Také mi přišlo, že z Nataši Zuzana Hubeňáková
v určitých situacích vytvořila úplnou slepici, která myslí jen na sebe a
v životě si neumí moc poradit. Sám autor v závěrečném fiktivním
rozhovoru uvedl: „Pokud si člověk ujíždí
na náročné literatuře, tak se mu to líbit nebude.“ A já s ním
souhlasím, hluboký příběh v této knize nehledejte, ale humoru je v něm až až.
„Nataše k němu okamžitě pelášila a s láskou ho objala. Splnil
se jí sen. Konečně má auto. Já jsem jí to přál. Zasloužila si ho.
„Chceš řídit? Zeptal jsem se jí něžně.
„Já nemám řidičák,“ usmála se na mě a nastoupila na stranu
spolujezdce.“
Nejen pod pohrůžkou autora, že
pokud si nepřečtu Deníček moderního fotra, bůh zabije koťátko, ráda sáhnu i po
jeho prvních dvou knihách. Chci totiž vědět, jak se život Nataši a Jindřicha
změní s příchodem dítěte a zda oba dozrají. A taky abych se mohla u knihy
zasmát, humorných knih není nikdy dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat