středa 27. dubna 2022

Smrtící zášť (recenze knihy Prokletí hradu Mydlovar – Martina Novotná)

Prokletí hradu Mydlovar, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Fortuna Libri, 2022, 304 stran

„Martin si zhluboka povzdechl; je na čase nést následky za vlastní chování. Už od mala mu říkali, že ho jeho povaha přivede jednou do neštěstí. A měli pravdu.“

 

Žen píšících historické detektivky je jako šafránu a dobrých českých spisovatelek tohoto žánru je ještě méně, ale troufám si říct, že autorka Martina Novotná se hrdě zařadila mezi ně, a to už svojí první sérií Moravské případy Jakuba a Viléma. Nyní jí vyšla novinka Prokletí hradu Mydlovar u nakladatelství Fortuna Libri a já ve skrytu duše doufám, že se budeme moci těšit na pokračování, že tento příběh s velmi zajímavým i netypickým hrdinou nezůstane samostatným románem. Autorka si již v jedné recenzi vysloužila označení „Vondruška v sukni“ a nemohu než souhlasit, její knihy jsou čtivé, napínavé, v knihách je vždy několik nečekaných zvratů, hlavní hrdina má srdce na pravém místě, pachatel není lehce odhalitelný a jsou to zkrátka takové pohádky pro dospělé, v nichž dobro vítězí nad zlem a my při jejich čtení zapomínáme na všední starosti.
 
To by nebyl dobrák Martin, aby se nedostal do nějakého průšvihu. Jako voják slouží na hradu Mydlovar a jelikož se postaví do cesty plánům samotného správce, upadne i v nemilost u hradního pána Jana, ale naštěstí osud nad Martinem ještě nezlomil hůl, a tak dostane příležitost zachránit si svůj život, když ho Jan pověří tím, aby zjistil, proč jeho nejmilejší lovecký pes zahynul. Martin se pustí do šetření, a ačkoliv nemá žádné zkušenosti, má kolem sebe pár známých, na něž se může obrátit. Co se však nestane. Zdánlivě podivnými náhodami o život přijdou lidé, kteří se k případu připletou. A za chvíli máte pocit, že na hradě jde o život pomalu každému. Kdo a proč na Mydlovaru vraždí? Najde Martin správnou stopu? A jak jeho další osud ovlivní to, pokud padne vina na nevinného? S touto detektivkou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Martin scházel ze schodů a snažil se srovnat si v hlavě, co se právě dozvěděl či lépe řečeno nedozvěděl. Pomalu ale jistě mu začal vyvstávat obraz toho, co se za poslední hodiny na Mydlovaru odehrálo. Čím víc nad vším přemýšlel, tím víc se přesvědčoval o tom, že má pravdu, stejně jako si uvědomoval, jak nebezpečná pro něj je.“
 
Autorka si pro nás tentokrát připravila opravdu zapeklitý případ, v němž vystupuje řada postav, ale i tak se v příběhu neztratíte. Velmi se mi líbilo, že dlouho netušíte, kdo tahá za pomyslné nitky, a ačkoliv čtenář na viníka přijde nejspíš dříve, než je skutečně odhalen, rozhodně mu to nevezme chuť ze čtení, ale spíše ho to potěší. Voják Martin je muž s dobrým srdcem, budete mu držet pěsti a chvílemi obavami tajit dech. Myslím, že osud mu nachystal tolik životních ran, že závěr knihy se bude jevit jako vysvobození.
 
Příběh je velmi čtivý a jak jsem již uvedla, Martin není typickým hrdinou, jaké z historických detektivek známe, a přesto vám bude sympatický. A věřím, že pokud z jeho příběhu vznikne pokračování, tak mi jeho postava přiroste k srdci stejně jako Jakub z autorčiny první série. Autorka zvolila i zajímavou zápletku, kterou odhalila několik slabin hradního pána. A motiv pachatele je stejně starý jako lidstvo samo.
 
Velmi se mi líbí místo, do kterého autorka děj zasadila a čtenáři se tak dozvědí o téměř zapomenutém hradu Mydlovar, který stával nedaleko Nymburka, avšak do dnešních dní se toho po něm moc nedochovalo, jen pár torz zdí. K hradu se váže zajímavá pověst, kterou autorka do příběhu také zakomponovala a také jedna stavební zajímavost.
 
„Muž se namáhavě sbíral ze země, při pádu si bolestivě narazil záda, málem si vyrazil dech. Než se ale vyškrábal na nohy, přiložil mu Tomáš, jeden z vojáků doprovázejících pána z Mydlovaru, špičku svého meče na krk: „Nikam nespěchej, příteli, můj pán si potřebuje promluvit s tvým pánem. Jen bys jim u toho překážel.“
 
Obálka knihy je velmi poutavá, ale spolu s názvem spíše evokuje příběh, v němž může jít spíše o mystiku, nenechte se ale mýlit.
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům českých historických detektivek, tato vás zavede do období vlády Václava II., což je doba, která je v literatuře spíše opomíjena. Příběh jistě potěší čtenáře Vlastimila Vondrušky, kteří by rádi poznali podobně píšící autory. V románu Martiny Novotné zkrátka nechybí žádná důležitá „ingredience“, a to ani špetka lásky. Věřím, že si knihu s chutí přečtou jak muži, tak ženy.
 
„Martin se neudržel a hořce se ušklíbl. Jestli kdy v životě po něčem toužil, byl to právě domov. Místo, kde by byl s lidmi, které má rád a kteří mají rádi jeho.“
 
Děkuji nakladatelství Fortuna Libri, že jsem se prostřednictvím knihy mohla přenést do dob dávno minulých a přečíst si příběh, v němž zlo nezůstalo nepotrestáno. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 16. dubna 2022

Osudy rodiny na pozadí událostí minulého století (recenze knihy Lastočka – Jitka Závodná)

Lastočka, autorka Jitka Závodná, vydáno vlastním nákladem, 2021, 328 stran

„Tenkrát to byla pro Josefa jen jedna z mnoha maličkostí, které se lidem dnes a denně stávají. Celé to období spíše vnímal jako čas velkého úspěchu a nehynoucí slávy, v jeho očích byl okolní svět dokonalý. Lidé neúnavně budovali Sovětský svaz, zbožňovali soudruha Stalina a na jeho počest mnohokrát vystřelilo směrem k nebi nespočet rukou se sklenicí vodky.“


S tvorbou autorky Jitky Závodné jsem se poprvé setkala nad stránkami její knihy Zahrada mého života a již tehdy mě její styl psaní velmi oslovil a ještě více téma, kterému se v knize věnovala. Jitka Závodná vdechuje život příběhům lidí, do jejichž osudů zasáhly velké dějinné události 20. století a nejinak je tomu i v její novince Lastočka, která vyšla koncem loňského roku.
 
Příběh svůj a svých rodičů, ale i dalších blízkých, či známých vypráví prostřední dcera Růženky a Josífka, Ludmilka, která se jim narodila v sovětském Novosibirsku v roce 1932. Do Sovětského svazu byl poslán její tatínek, který plný ideálů vstoupil do komunistické strany a jako jeden z osvědčených členů byl vyslán na východ, aby načerpal zkušenosti s budováním ideální společnosti a později je předal v Československu. Jaký šok však Josefa čeká, když se dostaví prozření? Nezbývá než se rychle vrátit do bezpečí rodné vlasti. Jenže to ještě nikdo netuší, že na dveře již klepe druhá světová válka, která přinese další starosti. A euforii z jejího konce brzy vystřídá další období zlovůle a nesvobody, jehož konec bude v nedohlednu. Jak tyto smutné dějinné okamžiky ovlivní Ludmilčinu rodinu? Co pro další život Josífka bude znamenat bývalé členství v komunistické straně? Bude možné v těch těžkých dobách objevit alespoň jiskřičku naděje? Upřímně, v knize na vás čeká velmi silný životní příběh, či přesněji mnoho životních příběhů, které v kontextu dnešních dní vyznívají ještě silněji.
 
„Snad až dnes dokáži naplno vnímat úlevu svých rodičů, srovnatelnou s úlevou vojáka, který se po nerovném boji šťastně navrátil domů bez šrámů a nezraněný. Rodiče byli tehdy více než vděčni osudu, který jim pro tentokrát přihodil šťastnou kartu, a o to více si užívali každého dne, kdy se moli vedle sebe probudit a jen tak si pohlédnout do očí.“
 
Autorka pro nás sepsala velmi zajímavé a zároveň i smutné osudy lidí, kterým velké dějinné události minulého století převrátily životy naruby, či je o ně připravily. Kniha je napsána velmi poutavě, jelikož je vyprávěna z pohledu jedné osoby, a vás naprosto pohltí a máte pocit, jako byste stáli po boku hlavních aktérů. Musím přiznat, že v jistém okamžiku knihy, kdy těch smutných okolností na mě bylo až moc, jsem ji musela na pár dní odložit a přečíst si něco oddechového, ale i tak jsem příběh nosila neustále v hlavě a myslela na jeho hrdiny a doufala, že přijde zlom a oni budou mít naději na šťastný život. Je to zkrátka kniha, která vám vstoupí do života a vy si zamilujete Ludmilu i její rodiče. Touha vědět, jak to s nimi bude dál vás bude popohánět při otáčení stránek. Bohužel, jak už to bývá, nezasahuje do lidských životů jen vnější svět, ale přicházejí i bolestné osobní problémy, ani ty se Ludmilině rodině nevyhnou.
 
Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a myslím, že by bylo jen dobře, kdyby se dostala do širšího čtenářského okruhu, protože člověku se takto zprostředkovaně dostane větší povědomí o době, kterou nezažil a ze školy ji zná jen jako několik letopočtů a dějinných útržků, ale to, jak tehdejší doba dopadala na „obyčejné“ lidi se ze stránek učebnic nedozvíme.
 
„Válka nikdy nezačíná náhle nebo bez varování, přichází plíživě a v tichosti. Klíčí z podhoubí nízkého sebevědomí, strachu a nenávisti. Pomalu roste, až zastíní to dobré, co brání vykvést květům zla za zvuků polnice.“
 
Lastočka je zkrátka knihou, nad níž budete přemýšlet, po dočtení ji v sobě zpracovávat a pak ještě dlouho ji budete nosit v mysli a její příběh zasáhne vaše srdce.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří se chtějí dozvědět, jak se některým lidem žilo v dobách, které jsou sice minulostí, ale přesto jsou naší součástí, protože se dotýkaly životů našich předků i mnohých žijících pamětníků, a je třeba na ně nezapomenout.
 
„Lidé byli tehdy jako opojení. Nadšeně provolávali komunistická hesla, schůzovali jako pominutí a pod rudou vlajkou bezpráví vznikaly jako houby po dešti nejrůznější spolky a akční výbory. Mladí lidé oslavovali vítězství a nadcházející lepší zítřky, ale vůbec nechápali skrytou podstatu komunistické ideologie. Rudý mor však brzy nakazil kde koho a nedal se jen tak zastavit.
„Konečně přijde spravedlivá společnost! Konečně bude líp!“ nadšeně skandovali všichni kolem, aniž by o svých slovech vůbec přemýšleli.
Ovšem, kdo měl jen trochu jiný názor než většina, na toho komunisté začali zaměřovat pozornost.“
 
Velmi děkuji autorce Jitce Závodné, že jsem si mohla přečíst tento neobyčejný příběh, který v sobě nese velké poselství. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

pondělí 4. dubna 2022

Láska jako od Shakespeara (recenze knihy Prázdniny za trest – Petra Langová)

 Prázdniny za trest, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 2022, 176 stran

„S omluvným úsměvem jsem popadla svůj napěchovaný kufr a při výstupu z vlaku se o něj div nepřerazila. Někde v dálce zahřmělo, do obličeje mě uhodil studený vítr a poslední zbytky snu o Giuliovi, koktejlech a mořských vlnách byly definitivně pryč. No bezva. To nám ty prázdniny hezky začínají!“


Mé první setkání s autorčinou tvorbou proběhlo před téměř dvěma lety nad stránkami knihy Kde končí nebe (recenze). Již tehdy autorka vzbudila můj zájem a těšila jsem se na její další knihu. Nyní jí u nakladatelství Alpress v edici Klokan vyšel dívčí román Prázdniny za trest. Ačkoliv již dávno nejsem cílovou skupinou, jíž je kniha určena především, s chutí jsem si přečetla tuto letní romantickou oddechovku, která mě přenesla do dob, kdy mně bylo krásných sedmnáct tak jako je hlavní hrdince.
 
Měly to být ty nejlepší prázdniny, které odstartuje dokonalá dovolená u moře s nejlepší kamarádkou, jenže to by Anička či Annie, jak jí její kamarádi říkají, nesměla mít vroubek, kvůli kterému nakonec zamíří vlakem do jižních Čech k otci, který ji chce mít tak trochu pod kontrolou. A tím odstartuje její nové dobrodružství, naprosto jiné, než jaké si představovala. Čekají na ni noví kamarádi, nové zážitky a také láska. Zároveň ale ožívá minulost, i když tentokrát v nových souvislostech, kterým kdysi nemohla rozumět. Odpustí Annie svému otci, že od nich odešel? Najde si cestu k jeho nové rodině? Poslechne hlas svého srdce? Sice ještě není léto, ale pokud si chcete vyvolat atmosféru horkých letních dní a čas romantických lásek, tak tento příběh bude velmi osvěžující připomínkou.
 
„No tak proč mi najednou buší srdce až v krku, když se na toho cizího kluka dívám? Proč jsem celá rudá a nedokážu se ani pohnout? A proč on ze mě pořád nespouští oči…?“
 
Autorka napsala velmi čtivý, svěží, místy vtipný, ale také napínavý příběh. A ačkoliv pro mě byl občas děj předvídatelný, je v knize i mnoho nečekaných zvratů. A kdybych měla zlozvyk nervozitou kousat si nehty, tak věřím, že po dočtení knihy bych neměla, co si nalakovat. Závěr je naprosto strhující sled událostí, v nichž nám autorka zadrnká na romantickou strunu ještě více a my div nebudeme utírat slzy dojetí. Je to zkrátka příběh pro dospívající dívky, v němž nic nechybí a který se dle mého může postavit po bok úspěšných dívčích románů z pera Lenky Lanczové.
 
Líbil se mi také vývoj postav, především hlavní hrdinky Annie, která pomalu opouští svůj prvotní vzdor a přehodnocuje také svůj pohled na otce, a nejen na něho. Touží po lásce, zamiluje se na první pohled a v její mysli se probudí nejrůznější představy, jak už to v tomto věku bývá. Ale i v této oblasti čeká Aničku mnoho zvratů. V knize najdeme nejen kladné postavy, ale i záporáky, kterým je lepší se vyhnout obloukem.
 
„Ty Annie… říkám si, jestli bys třeba…“ začal rozpačitě koktat a já cítila, že na mě jdou mdloby, „…jestli by ti nepomohlo, kdybychom si spolu ten scénář… no…“ Uhnul pohledem. „Nešla by ses večer projít?“
A moje zuřivě bušící srdce se v tu ránu zastavilo.“


Příběh autorka zasadila do fiktivní vesničky v jižních Čechách, nad níž stojí hrad Lansberk, který je také dílem autorčiny fantasie, stejně jako pověst, která se k němu váže a kterou se rozhodli ztvárnit mladí amatérští herci. Tento autorčin nápad je takovou nitkou celého příběhu, která se odvíjí zdánlivě na pozadí, ale dodává celému příběhu další podstatný romantický rozměr a je velmi spjata s hlavní postavou.
 
Knihu bych doporučila všem dospívajícím slečnám, které ho budou číst se stejným zapálením jako starší ročníky četly již zmiňovanou Lenku Lanczovou a jimž bude hlavní hrdinka velmi blízká. Ale věřím, že příběh si s chutí přečtou i ženy, co už jim -náct dávno není, ale rády se do té doby přenesou nad stránkami knihy. Není to pouze příběh o prvních láskách, ale také o rodinných vztazích, přátelství, důvěře i hledání svého místa v životě.
 
„Najednou si uvědomíme, že jsme dávno přestali tancovat. Že stojíme uprostřed parketu a že už vůbec na ničem nezáleží. Jenom na tom, aby ta chvíle trvala navždycky. Aby mě dál držel v náruči a líbal, pořád a pořád líbal… ano, přesně takhle…“
 
Děkuji autorce Petře Langové, že jsem se alespoň v myšlenkách mohla na chvíli vrátit do svých mladých let, kdy mi mé starosti, které se zpětně jeví jako malicherné, připadaly stejně tak velké, jako jsou pro mě ty současné. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 28. března 2022

Jak hluboké je pomyslné dno? (recenze knihy Cesta do blikajícího pekla – Šárka Medková)

Cesta do blikajícího pekla, autorka Šárka Medková, vydalo nakladatelství Pointa, Praha, 2022, 152 stran

„Tak to je konec!
Pohled do úplně prázdné peněženky mě srazil na dno. Ta hnusná bedna mi opět ukázala svou převahu. Měla jsem pocit, že se mi ten zlověstně blikající stroj vysmívá.“



Dle slov autorky se ne vše, co se v knize odehraje, doopravdy stalo, ale přesto více než polovina příběhu je inspirována skutečností, přímo zážitky samotné autorky Šárky Medkové, která se rozhodla jít se svou kůží na trh, a ve své prvotině Cesta do blikajícího pekla nám dá nahlédnout do života gamblerky, kterou „kamarádi“ přivedli na scestí – do spárů blikajících automatů a temných heren lákajících svými jackpoty.
 
Milena je spořádaná žena, manželka a matka dvou malých synů, a také zaměstnankyně banky, a přesto podlehne závislosti, závislosti na hracích automatech poté, co ji do tohoto světa přivedou její přátelé, ale dá se o nich takto vůbec hovořit? V tu chvíli se začne roztáčet pomyslný kolotoč, kolotoč občasných výher, ale především proher. A Milena časem nemyslí na nic jiného než, na co se vymluvit, aby mohla jít zas hrát, a kde sehnat další peníze, kterými by nakrmila ty hladové bedny, časem zabředává do dalších lží a její závislost je silnější než její racionální uvažování. Je v tom zkrátka až po uši. Kam je až schopná zajít? A co její rodina? Jaké dopady má její závislost na její okolí? Kdy to vše praskne? Kdo jí pomůže se zvednout ze dna? Podaří se jí nadobro zavřít vrátka do blikajícího pekla a zahodit klíč? Čeká na vás opravdu velmi silný příběh, v němž každý z nás může najít poučení.
 
„Svět, který jsem předtím neznala, mě přijal s otevřenou náručí. Svět velkých peněz, ale i velkých proher. Tam, kde člověk spadne do bahna až po špičku nosu, ale z posledních sil mává poslední stovkou a chce hrát dál. Ten večer jsem si domů donesla tři tisíce a zapřísahala jsem se, že už tam nevlezu.“
 
Autorka svoji knihu začíná slovy „Tak to je konec!“, i přesto že je to teprve začátek, začátek knihy, i začátek následujících a čím dál víc se prohlubujících problémů hlavní hrdinky. Milena svádí velký psychický boj, boj mezi rozumem a touhou. A autorčin ničím nepřikrášlený styl psaní dodává příběhu ještě na větší síle. Musím přiznat, že mě kniha naprosto pohltila, a vždy když jsem se do ní začetla, přestal pro mě okolní svět existovat a já občas i s očima navrch hlavy otáčela stránku za stránkou. Rozsahem knihy je to taková malá jednohubka, ale obsahem je to pořádné sousto, po kterém vás přejde chuť si někdy s něčím podobným začít.
 
Autorka zvolila téma, které je pro český knižní svět ojedinělé, a podala ho velmi čtivě a poutavě. Kromě vnitřního souboje hlavní postavy sledujeme i několik vyhrocených scén a napínavých okamžiků a doufáme, že to už bude tou pomyslnou tečkou, která přivede Milenu k rozumu.
 
„Rozum se marně snažil vydolovat ve mně ještě kousek zodpovědnosti. Nevzdávej to, našeptával mi druhý hlas. Tenhle mě pronásledoval čím dál častěji a byl hlasitější. Získal mou duši jako peklo. Blikající peklo.“
 
Během čtení mě několikrát napadlo, zda je opravdu možné, aby závislost vítězila nad láskou, nad morálkou, nad vším tím dobrým, co v sobě člověk má a zaslepila ho natolik, že nebere ohledy na své blízké a je schopný je opakovaně klamat, zraňovat a myslet jen na svoji touhu.
 
Ke komu jsem měla velký obdiv, byl manžel Mileny, myslím, že není tolik mužů, kteří by se k takovým problémům postavili tak jako on.
 
„V červnu se mi totiž dařilo. Nazvala jsem ho měsícem výher. Protože jsem nechodila do práce, stíhala jsem spoustu věcí. Obstarat domácnost, vyzvedávat Matěje ze školky a ještě si chodit zahrát.
A byla jsem stále v plusu. S peněženkou plnou tisícovek jsem zvládala všechno. Gambling se stal příjemnou výdělečnou činností, a hlavně bezpracnou. Myslela jsem si, že takhle už to bude šlapat napořád. Já trubka. Naivní. Hezky husičku krmili a krmili, aby později udělali šmik.“
 
Je dobře, že autorka otevřela toto téma, protože řada lidí žije v domnění, že jich se to netýká, obzvlášť když mají dobré rodinné zázemí či postavení v práci. A nemusí to být zrovna automaty, které člověka polapí do svých sítí, protože těch možných lákadel, které odvádějí člověka od rodiny či ruinují rodinný rozpočet, je mnohem více a kolikrát nejsou vidět na první pohled a než si člověk svoji závislost přizná, je v tom mnohdy až po uši.
 
Tento velmi čtivý příběh, který nám může otevřít oči a varovat nás, bych doporučila všem čtenářům, kteří již překročili věkovou hranici plnoletosti, protože každý z nás si z něho může vzít něco pro sebe.
 
„Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd!“ vzpomněla jsem si na mou oblíbenou píseň.“
 
Děkuji autorce Šárce Medkové, že našla odvahu a prostřednictvím tohoto příběhu nám odhalila nástrahy „blikajícího pekla“. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.


úterý 15. března 2022

Pět zázraků jako podmínka pro návrat (recenze knihy Kde se les dotýká hvězd – Glendy Vanderahová)

Kde se les dotýká hvězd, autorka Glendy Vanderahová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno, 2022, 360 stran

„Chtěla bych vědět, jak se jmenuješ.“
„Vždyť už jsem ti to řekla,“ namítla dívka.
„Prosím tě, řekni mi svoje opravdové jméno.“
Dívka si mlčky položila hlavu na polštář a stulila se do klubíčka.
„Ať už se stalo cokoliv, jsou lidi, co ti s tím dokážou pomoct.“
„Já už to nechci dál poslouchat. Štve mě, že mi nechceš věřit.“
„Tak se mnou musíš víc mluvit.“
Dívka si přitáhla pod nos kadeř vlasů. „Tvůj šampón krásně voní.“
„Nesnaž se změnit téma.“
„Nemám žádné téma.“
„Nemůžeš před tím pořád jen utíkat.“
„Taky neříkám, že to je napořád. Pět zázraků a zase zmizím.“


Když jsem poprvé uviděla obálku knihy Kde se les dotýká hvězd, byla jsem rozhodnutá, že si knihu přečtu. Nestává se mi, abych se pro knihu rozhodla kvůli obálce, vždy je pro mě nejdůležitější anotace. U tohoto románu jsem měla trochu obavy, protože po přečtení anotace jsem si nebyla jistá, zda příběh nevpluje tak trochu do žánru sci-fi, či fantasy. Ale i přesto mě krátké představení knihy velmi oslovilo tím, v jakém prostředí se děj odehrává a především tajemstvím, kterému jsem chtěla přijít na kloub. A těch tajemství, které autorka postupně odhalí je mnohem víc.
 
Joanna je mladá vědkyně, která má za sebou těžké životní období a také bolavou ztrátu nejbližší osoby ve svém životě, své matky. Aby nejen sobě, ale i svému okolí dokázala, že svůj boj vyhrála, navrací se ke své práci a v poklidné venkovské oblasti sleduje hnízdění ptáků. Její klid však naruší nečekaný příchod malé dívky, která ji nevyvede z míry pouze svým zjevem, ale i tím, co o sobě tvrdí. A stejně jako Joanně, tak i vám se v hlavě začnou objevovat otázky. Kde se tady Ursa vzala, proč ji nikdo neshání? Je to jen dívka s bujnou fantazií, nebo by na jejích slovech mohlo být něco pravdy? Co vše může dát jedno malé dítě do pohybu? Jak ovlivní své okolí? Bude to těmi jejími kvarky? Nebo se za vším skrývá racionální vysvětlení? Tento zdánlivě poklidný příběh, kdy máte pocit, že se nic převratného neděje, avšak jste stále v jistém napětí, je velmi nevšedním a zároveň krásným a dojemným počinem začínající autorky.
 
„Lidi mívají pocit, že na takový věci musí něco říct, ale mně ještě nikdy nikdo neřekl nic, po čem bych se cítila líp.“
„Já vím. Přišel jsem na to, že naše řeč není tak pokročilá, jak si myslíme. Pořád jsme v podstatě opice, co se snaží vyjádřit svoje myšlenky skřeky, ale většina toho, co se snaží druhému sdělit, zůstává jen v jejich mozku, nevyslovená.“
 
Ačkoliv jsem ke knize přistupovala spíše zdrženlivě, protože jsem absolutně netušila, co mám očekávat a jak se příběh vyvine, tak jsem během pár úvodních stran zahodila své obavy a nechala se unášet autorčiným stylem psaní poháněna touhou dozvědět se, kdo je ta tajemná malá dívka Ursa. V příběhu se postupně objevují další postavy a autorka nám pomalu odhaluje i jejich tajemství, trápení a bolesti. A zároveň se mezi nimi rodí něco nového, vytvářejí se nová a silná pouta. Toto je především kniha o mezilidských vztazích, o různých nedorozuměních, která s sebou jejich složitost přináší, ale především o lásce, která často přichází v okamžiku, kdy ji nejméně čekáme. Bylo úžasné přihlížet tomu, jaký sled událostí vyvolá, když vám do života nečekaně vstoupí jedna malá bytost.
 
Kniha je velmi čtivá, a ačkoliv máte dojem, že se nic zásadního neděje, tak se pomalu schyluje k nečekanému a velmi dramatickému závěru, který přinese dlouho očekávané odpovědi.
 
„To by se líbilo mýmu tátovi.“
„Co?“
„Že máš vzpomínky na rodiče spojený s knížkou.“
To měla, a nejen s touhle. Nechala si většinu knih, které zůstaly po jejích rodičích, a četla si v nich každý večer před spaním, nebo když v noci nemohla usnout. Když četla, když se dotýkala těch samých stránek, kterých s kdysi dotýkaly ruce jejích rodičů, cítila, že jsou její otec a matka pořád s ní.“
 
Velmi se mi líbil vývoj postav, které nezůstávají statické, a dokonce překračují své stíny. Autorka stvořila příběh, který v nás vyvolává emoce, dojímá nás svojí silou a také nám ukazuje, že i zlé věci mohou nepřímo vyvolat mnoho dobrého. Rčení – Všechno zlé, je k něčemu dobré. – v této knize rozhodně platí.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají chuť si přečíst originální, nevšední příběh, který je velmi výjimečný, a přesto by se klidně mohl odehrát.
 
„Říkala, že si musím uvědomit, že za hranicema mýho smutnýho kousku světa je úžasnej a obrovskej vesmír.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA, že jsem díky této knize přišla na jiné myšlenky. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.


sobota 12. března 2022

Dejte dětem hádanku (recenze knihy Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky – Klára Trnková)

„Chodí v koruně, ale král není,
nosí ostruhy, ale rytíř není,
má šavli, ale husar není,
k ránu budívá, ale ponocný není.
(Kohout)“
 
Zdroj: Chrudimka.cz


Myslím, že se nespletu, když řeknu, že snad všechny děti mají rády hádanky, a většině to vydrží až do dospělosti. Sama si vzpomínám, jak jsem jako malá holka milovala, když mi mamka nebo babička dávaly hádanky, mnohé jsem zapomněla, ale ty nejhezčí si pamatuji dodnes. A díky knize Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky jsem si je mohla opět připomenout, včetně těch již zapomenutých, a zároveň poznat nové, které jsem ještě nikdy neslyšela.
 
Malá útlá knížečka, která padne tak akorát do ruky, v sobě ukrývá mnoho hádanek a také několik známých říkanek, především rozpočítávadel. Tematicky je rozdělena do čtyř ročních období. Hádanky jsou vztažené k běžným věcem kolem nás, ale i ke květinám, či zvířatům. Některé jsou snazší, jiné těžší. Aby hádání pro děti nebylo tak těžké, hádanky doplňují nádherné ilustrace Jiřího Trnky, které jim odpověď napoví, a když i tak nebudou vědět, tak pod každou hádankou je napsáno řešení. Pokud chcete procvičit bystrost a představivost svých dětí, tato knížka bude skvělým pomocníkem.







pátek 25. února 2022

Zvuková knížka pro nejmenší (recenze knihy - Zvuky na farmě)

„Na zahradě od rána bzučí včelky a pilně z květů sbírají sladký nektar. V ovocné zahradě je hodně stromů, na kterých rostou jablíčka nebo hrušky. A na záhonech pod stromy jsou řádky zelných hlávek, mrkví a další zeleniny do kuchyně.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte doma malého zvídavého človíčka, který objevuje svět kolem sebe a zajímají ho nejrůznější zvuky? Má rád zvířátka a zajímá se o nejrůznější stroje usnadňující člověku práci na farmě? Pokud ano, tak věřím, že bude rád zkoumat i tuto zvukovou knihu s krásnými reálnými ilustracemi.

Zvuky na farmě jsou knihou určenou těm nejmenším průzkumníkům, dětem od tří let, které už samy, či s menší pomocí zvládnou knihu ovládat. Čeká na ně sedm tematických dvojstran, např. na dvoře farmy, ve stodole, na zahradě, na poli, ale třeba i u rybníka apod. Dvojstranu tvoří celostránková pestrobarevná ilustrace, která působí velmi reálně. Je doplněna kratičkým textem, který dětem stručně, ale i poučně představí, jakému prostředí se dvojstrana věnuje a také ve dvou kratičkých textech přiblíží některá zvířátka, které v tomto prostředí žijí, nebo stroje, které tam pracují. Druhá stránka je interaktivní, najdete na ní devět obrázků, které zároveň fungují jako tlačítka a po jejich stisknutí se přehraje zvuk, který zvíře vydává, nebo který je typický pro danou věc.

„Husa není hloupá a taky má kuráž. Když ji někdo ohrožuje, natáhne krk, roztáhne křídla a hlasitě syčí.“


Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz