čtvrtek 4. října 2018

Po stopách nejstarších českých dějin (recenze knihy Omyl kronikáře Kosmy – Jiří Dobrylovský)

Omyl kronikáře Kosmy, autor Jiří Dobrylovský, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2018, 216 stran

„Po zániku Moravy nalezli mnozí moravští kněží útočiště v Čechách a přinesli s sebou nepochybně i leckteré písemné památky moravské, a protože Bořivoj byl Metodějovým současníkem, dalo se předpokládat, že právě v moravských spisech by mohlo být k nalezení, po čem Vratislavovo srdce tak toužilo a co bylo mým úkolem vyhledat.“

Máte rádi staré pověsti české? A víte, kdo stál za jejich vznikem? Zajímá vás, jak možná přišly na svět? V této knize nám autor předkládá jednu z možných teorií. Jedná se o beletristické dílo, které nás zavede na samý počátek českých dějin, tak jak si ho vykládal náš první kronikář Kosmas.

V knize je hlavní postavou právě Kosmas, který má zálibu v sepisování událostí, které si píše pro svoji potřebu, občas se někomu pochlubí a přečte mu, co sepsal. A tak se o jeho „koníčku“ dozví sám král Vratislav a pověří Kosmu nelehkým úkolem. Chce, aby sepsal nejstarší dějiny jeho předků a musí sahat co nejdál do minulosti, aby se mohl vyrovnat okolním panovnickým rodům. A tak začíná Kosmova nelehká práce.

Naštěstí má Kosmas k ruce Luboru, svoji neteř, které se ujal, když byla ještě malá, nyní jí je dvanáct let a je velmi chytrá. Je to právě ona, kdo Kosmu přivede na zajímavou myšlenku. Ve svém pátrání se Kosmas vydává na řadu míst a také díky královskému lovčímu Vilémovi a jeho synovi může pokračovat v „odkrývání“ nejstarších dějin. Je však na správné stopě? Nepřijde jeho práce vniveč? To vše se dozvíte v tomto historickém románu.

„Hodně dávno. No nic, tuto odpověď jsem do značné míry očekával a měj jsem pro ni pochopení. Díky svým dávným studiím, během nichž jsem četl bezpočtu historických děl, i díky mému současnému kronikářskému poslání jsem věděl, že z dob, kdy ještě lidé neznali písmo a nepoužívali kalendář, se sice uchovají vzpomínky na slavné bitvy a sem tam i nějaká jména, ale pokud jde o stáří těchto událostí, je to prostě dávno. Ať už to dávno znamená sto nebo tisíc let.“

Bylo až s podivem, jak se Kosmovi do cesty vždy připletl někdo, kdo mu poradil, když se dostal do slepé uličky. Při čtení knihy se nám zdá, že Kosmas ve svém pátrání postupuje rychle, přesto mu jeho práce trvá tři roky, navíc vypadá, že vše přijde nazmar kvůli jednomu potulnému pěvci. Pokud chcete vědět, v čem se slavný kronikář mýlil, vezměte do ruky tuto knihu, možná, že jste stejně jako já neměli tušení, že s našimi dávnými pověstmi může být všechno jinak.

Autor prostřednictvím této knihy nám, běžným čtenářům, nastínil něco, co mnozí historikové vědí, ale ve školách se to neučí. Formou přístupnou široké veřejnosti upozorňuje na to, že se Kosmas nejspíše zmýlil, však v samotné knize je několikrát zmíněno, že člověk je schopen znát dějiny svého rodu tak 200 let nazpět a Kosmas přitom pátral až pět století nazpět.

Nejspíš už se nikdy nedozvíme, zda skutečně žil nějaký Čech, Krok či Libuše a její manžel Přemysl Oráč. Ale staré pověsti české budeme stále předávat dalším generacím, vždyť kdo ví, co je pravdivé a co bylo dílem fantazie jejich tvůrce.

Knihu doporučuji milovníkům historické beletrie a také těm, kteří chtějí na nejstarší české dějiny pohlédnout z jiného úhlu.

Moje hodnocení je 95 %.


Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si rozšířila obzory o zajímavý pohled na naše nejstarší dějiny. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 14. září 2018

Nikdy ji nepřestanu hledat (recenze knihy Se mnou jsi v bezpečí – K. L. Slater)

Se mnou jsi v bezpečí, autorka K. L. Slater, vydalo nakladatelství Mystery press, Praha 2018, 352 stran

„Až teď, když se ohlížím zpátky, vidím, že každá minuta těch uplynulých třinácti let vedla přesně k tomuto okamžiku, který ji přivedl zpět ke mně. Ačkoliv jsem už dávno přestala doufat, že jednoho dne zaplatí za to, co provedla, opak byl pravdou. Bylo mi zkrátka předurčeno ji znovu najít.“


Hned úvodem vám řeknu, že knihu s podivnější hrdinkou jsem snad ještě nečetla. Ze začátku jsem nevěděla, co si o Anně myslet, ale jak se začala odkrývat její tajemství, a to jak se za každou cenu snažila vetřít do rodiny Liama, kterého srazila žena, jež Anně způsobila tolik příkoří, bylo to čím dál podivnější. Nakonec jsem měla dojem, že v knize snad není nikdo „normální“. Každá z postav něco skrývá, a to je známkou dobrého psychothrilleru. Po přečtení se však u mě dostavily smíšené pocity, opravdu nevím, zda kniha je tak dobrá nebo naprosto šílená.

Postava Anny mi k srdci nepřirostla, chvílemi jsem nad jejím chováním jen kroutila hlavou a říkala si, jak jí tohle může projít. Jenže když víte, že za sebou nemá jednoduché dětství a tušíte, že se před třinácti lety odehrálo něco hrozného, co ji poznamenalo, tak pochopíte její nenormálnost. A to, že Anna není jediná, kdo je nenormální, poznáte při dalším čtení. Celou dobu jsem si kladla otázku, o co hlavní hrdince jde, proč tohle dělá, proč je tak „posedlá“ tím, aby zničila Carlu, viníka dopravní nehody. Na konci se dočkáte rozuzlení. A přijde šok, i když ke konci knihy začnete tušit, že se stalo něco opravdu zlého a že jedna z postav si s sebou nese hrozivé tajemství.

„Posadím se na jeho židli a představím si ho tady, přímo na tomto místě a najednou mi naplno dochází, že nikdo z nás neví, co na nás čeká za rohem, jaké ošklivé události nám osud chystá. Dokud nás neštěstí nezavalí jako tuna cihel. Vím moc dobře, jaké to je.“

Anna nemá problémy jen v osobním životě, ale svojí posedlostí si způsobí problémy také v práci, a to i přestože svoji práci dělá ráda. Anna má své zažité rituály, ale tím, že se upne na něco jiného, si způsobí řadu nepříjemností. Půjde vše ještě napravit? Bude se moci pomstít ženě, která jí způsobila velkou ztrátu? Najde v životě  opět rovnováhu?

Pokud toužíte po tom přečíst si psychothriller, v němž není nikdo zcela normální, je tahle kniha tou správnou volbou. Nedokážu říct, k jaké knize by se dal přirovnat. Autorčina prvotina je opravdu nevšední a možná nesedne každému, ale své čtenáře si jistě najde.

„Spousta rodičů totiž nejdřív strašně touží po dětech a pak tráví většinu času v práci, aby mohli zaplatit za to, že se jim o ně někdo postará. Řeknu vám, kdybych já měla dítě, vážila bych si každé společně strávené chvilky. Člověk nikdy neví, kolik času ještě bude moct prožít s těmi, které miluje, a bere to občas jako samozřejmost.“

Ještě bych ráda zmínila obálku knihy, která je velmi poutavá. Modrá postava tvořená obrazem města na bílém pozadí, je velmi výrazná a přitáhne oko každého čtenáře.

Kniha je autorčinou prvotinou pro dospělé a myslím, že se jí povedla. Autorka má na svém kontě i další thrillery, tak se necháme překvapit, zda se dočkáme jejich překladu do češtiny.

Knihu doporučuji všem milovníkům psychothrillerů a těm, co si rádi přečtou něco neobvyklého a nevadí jim, že každá z postav má svoji „úchylku“.

„Užívám si ten hřejivý pocit, který se mi rozlévá v břiše jako hustá polévka. Nikdo už nemůže strkat nos do mých věcí. Nikdo, kromě mě, nevidí ty dopisy, které leží přede mnou. Kdyby lidé věděli, že jsem je vzala u Ivy v šatníku, řekli by, že jsem udělala špatnou věc, ale oni neví, co všechno je v sázce, takže to nikdy nemohou pochopit.“

Moje hodnocení je 90 %.


Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si tento psychothriller mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 4. září 2018

Chtěli byste být albatrosem? (recenze knihy Vězeň času – Matt Haig)

Vězeň času, autor Matt Haig, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 300 stran

„V celém svém životě jsem byl zamilovaný jen jednou. V jistém smyslu to může působit romanticky. Myšlenka, že máte jedinou pravou lásku, a když odejde, nikdo se jí nevyrovná. Je to krásná představa, ale skutečnost je děsivá. Čelit všem rokům, které přijdou potom. Existovat, když smysl vašeho bytí odešel.“

Po přečtení anotace se domnívám, že tato kniha zaujme většinu z nás. Vždyť hlavní hrdina vypadá na čtyřicet let a přitom žije již čtyři staletí. Řeknete si, jak je toto možné? Že by objevil elixír mládí nebo kámen mudrců? No je to úplně jinak a autor přišel se zajímavým nápadem. Hlavní hrdina Tom Hazard, který však za celý svůj život použil několik jiných jmen, aby ochránil nejen sebe, ale i další dlouhověké lidi, má totiž určitou vrozenou dispozici, takže stárne pomaleji než my obyčejní smrtelníci.

Autor nás prostřednictvím hlavního hrdiny provede dějinami a seznámí nás s několika historickými postavami, s nimiž se Tom ve svém životě setkal. Tom si může žít skoro jak chce, ale je také svázaný určitými pravidly, každých osm let se musí přestěhovat a změnit svoji identitu a to není to nejhorší, Tom se totiž nesmí zamilovat. Vše jde celkem hladce, dokud se nestane učitelem dějepisu v Londýně a nesetká se s učitelkou francouzštiny, do které se zamiluje. Bude přáno jejich lásce? Neohrozí tím Tom sám sebe, ale i své okolí? Kdo jsou to albatrosové a kdo jepice? Co je to tajné společenství albatrosů? A najde Tom Marion?

„A dojde mi, že existuje důvod, proč tohle dělám. Proč chci být učitelem historie. Potřebuji se vyrovnat s minulostí. O tom historie je, její učení i vyprávění o ní. Je to způsob, jak minulost ovládnout a řídit. Udělat z ní ochočené zvíře. Jenže historie, kterou jste prožili, je jiná než ta, o které čtete v knize nebo na obrazovce. A některé věci z minulosti zkrátka ovládnout nejdou.“

Během čtení tohoto napínavého románu napříč několika staletími vám budou v hlavě vířit nejrůznější otázky. Mně například v napětí neustále udržovala otázka, zda Tom najde Marion. Autor nám postupně odhaluje jak Tomovu minulost, tak jeho poslání ve společenství albatrosů a jejich pravidla. V knize se střídají různá časová období z Tomovy minulosti se současností a to vás udržuje v napětí a ve střehu, aby vám neunikl žádný podstatný detail z jeho života.

Kniha se čte jedním dechem a opravdu mi bylo líto, když jsem ji musela odložit a čekat až se k ní budu moci zas vrátit. Umím si představit, že by román měl i třikrát více stan, když by autor podrobněji rozpracoval Tomovu minulost a myslím, že bych ho četla s chutí a stejně by mi nakonec přišlo, že ten příběh byl krátký.

„Klíčem ke štěstí není být sám sebou, protože co to vlastně znamená? Každý máme řadu já. Ne. Klíčem ke štěstí je najít lež, která nám nejvíce vyhovuje.“

Vězeň času vás přiměje se zamyslet nad svým životem i nad tím, zda bychom ho dokázali žít lépe a naplno, kdyby nám bylo naděleno žít dlouho. Nejprve jsem Tomovi jeho dispozici záviděla, ale při dalším čtení a při zamyšlení se nad jeho „darem“ jsem si čím dál víc uvědomovala, že to zas tak skvělé není. Žít dál, když naši milovaní odcházejí a nakonec zůstat na světě sám bez rodiny i přátel, není zas taková pohádka.

Je to román o velké chuti žít, bít se se světem a o velké odvaze nevzdat to a využít svůj dar. Je to román, který nás provede minulostí od jedné lásky k další lásce. A i když Tom ví, že to nebude navěky, nevzdává se a chce žít naplno.

„Možná zní divně zamilovat se do někoho pro jeho gesto, ale někdy dokážete přečíst člověka v jediném okamžiku. Stejně jak můžete studovat zrnko písku a pochopit z něj celý vesmír. Láska na první pohled možná existuje a možná ne, ale zamilovat se v jednom okamžiku rozhodně jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi prolínání více časových rovin, těm, kteří si chtějí přečíst o jednom neobvyklém životě a těm, co se chtějí zamyslet nad svým životem.

Moje hodnocení je 100 %.

Na obálce knihy je uvedeno, že se chystá filmové zpracování, jsem na něj moc zvědavá.


Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem mohla nahlédnout pod pokličku dlouhověkosti a zvážit tak klady a zápory dlouhého života. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 7. června 2018

Láska přes předěl šest seti let (recenze knihy Písařka ze Sieny – Melodie Rose Winawerová)

Písařka ze Sieny, autorka Melodie Rose Winawerová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 452 stran

„To byl můj Gabriel, pomyslela jsem si a ucítila, jak se mi ježí chloupky na rukou. A potom jsem zachytila drobný detail v rohu jedné ze zobrazených scén, tak nepatrný, že bych jej málem přehlédla. Na vzdáleném břehu řeky stál hlouček poutníků plných úzkosti a mezi nimi žena v zelených šatech, s černými vlasy zapletenými do stočených copů, připomínajícími královskou korunu. Malba byla starší než šest a půl století. Tvář ženy na obraze jsem však poznala ihned – vídám ji každý den v zrcadle.“

Máte přečtenou Cizinku od Diany Gabaldon a rádi byste si přečetli knihu s podobným námětem? Pokud ano, neváhejte a přečtěte si Písařku ze Sieny. Podobnost knih tkví v nečekaném přesunu hlavních hrdinek do jiného století, obě hlavní hrdinky v současnosti pracují ve zdravotnictví, což je pro ně v jiné době velkou výhodou, obě se rychle sžijí s danou dobou a obě v minulosti naleznou lásku. Je otázkou, zda se obě rozhodnou v minulosti zůstat…

Hlavní hrdinkou knihy je Beatrice Trovato, uznávaná neurochirurgička, která denně zachraňuje životy, pomalu neví, co je to dovolená, a žije jen pro svoji práci, ale i pro svého bratra Bena. Jenže s Benem je dělí Atlantský oceán, Beatrice žije v New Yorku a Ben se odstěhoval za prací do italské Sieny, kde pátrá v minulosti města, zajímá se o 14. století, kdy Sienu postihla morová rána, která si vyžádala velké množství obětí, více než v jiných městech. Ben náhle umírá a Beatrice se rozhodne vypravit do Sieny a pokračovat v Benově práci. Při pátrání narazí na deník malíře Gabriela, který žil ve 14. století, a toto spojení Beatrici přenese do Sieny několik měsíců před morovou ranou. Jak se Beatrice vyrovná s neznámým prostředím? Podaří se jí zachránit Sienu a ty, na kterých jí záleží? Bude se moci vrátit do současnosti nebo si raději zvolí minulost? Pokud máte rádi romány s historickým pozadím, kterým nechybí dobrodružství a romantika, začtěte se do Písařky ze Sieny.

„Přes hladinu spánku ke mně pronikl hlas, vyslovující mé jméno tím úžasným způsobem, jak to dokážou jen Italové; podobně by je zřejmě pronesl sám Dante. Otevřela jsem tedy oči a zjistila, že ležím na chodníku před špitálem a hledím do tváře jakéhosi neznámého muže.“

Postavu Beatrice jsem si velmi oblíbila, obdivovala jsem ji, jak rychle se začlenila do středověkého života. Fandila jsem ji, když v minulosti našla to, co v současnosti postrádala. Že zachovala chladnou hlavu, ačkoliv věděla, co hrozí celému městu, a že zřejmě minulost nemůže změnit. Prožívala jsem s ní její dobrodružství, kdy se plavila na Sicílii na středověké lodi vstříc velkému nebezpečí. Beatrice má taky jeden zvláštní dar, určitou schopnost, která působí tak trochu nadpřirozeně.

V této knize se čtenáři dostane mnoho – odvaha, napětí, láska, zajímavý příběh, ale i zrada, podlost a touha po pomstě. Nebudete chtít knihu odkládat a život ve středověku vás tak vtáhne do děje, že budete mít pocit, jako by jste tam byli spolu s Beatricí. Nejhorší pro mě byli chvíle, kdy jsem nevěděla, jak to dopadlo s Gabrielem, řeknu vám, že autorka si pěkně pohrává s našimi nervy.

„V této chvíli však mířím pryč od domova, který jsem si v tomto čase našla, a za sebou zanechávám všechny, kteří jsou mi blízcí. Přízrak moru, o kterém vím jen já, se blíží a stává se reálnějším a děsivějším. A co horšího, proti své vůli mu jedu vstříc.“

Autorka vymyslela skvělý příběh. A ačkoliv je v knize hodně postav, čtenář se v nich snadno orientuje a neztrácí nit příběhu. Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, v nichž sledujeme osudy hlavní hrdinky.

Jedná se o ucelenou knihu, autorka zřejmě nechystá pokračování, ale já bych si ho celkem uměla představit a moc by mě zajímalo, co hlavní hrdinku čekalo v dalším životě.

„Odedávna jsem silně prožívala příběhy jiných lidí – jako bych dosahovala sjednocení s jejich srdcem i myslí.“ Nikdy předtím mne taková formulace nenapadla. „Snad proto jsem se stala lékařkou. Toužila jsem dát této své schopnosti nějaký smysl, využít ji pro dobro ostatních. Až nyní mi však plně došlo, o jak zvláštní dar jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří rádi spolu s hlavími hrdiny cestují do minulosti, těm, co je zajímá život ve středověku a také těm, co milují romantické příběhy na historickém pozadí.

Moje hodnocení je 100 %.


Děkuji nakladatelství Metafora za to, že jsem se mohla alespoň na pár dní ocitnout ve středověké Sieně a přesvědčit se, že život ve 14. století nebyl procházkou růžovou zahradou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

neděle 27. května 2018

Tajemství vyplouvají napovrch (recenze knihy Palác lží – Erin Watt)

„Hrudí se mi rozlije vřelý pocit. Ještě pořád občas nedokážu uvěřit, že jsme se ze začátku všichni nenáviděli. Reed byl odhodlaný, že mě zničí. Jeho bratři si mě buď dobírali, nebo mě ignorovali. Každý den jsem snila o tom, že odtud uteču.
A teď si život bez Royalů nedovedu představit.“

Tak a je to tady. Poslední díl ze série Royalů a mně po nich bude smutno. Pokud jste propadli jejich kouzlu jako já, jistě jste se po prvním dílu Papírová princezna (recenze) nemohli dočkat druhého dílu Prokletý princ (recenze) a po něm jste ještě netrpělivěji vyhlíželi závěrečný díl Palác lží. Jak říkám, bude mi smutno. Royaly jsem si oblíbila se všemi jejich ctnostmi i neřestmi. Ale po dočtení knihy si říkám, že to takhle mělo skončit.

Autorky ukrývající se pod pseudonymem Erin Watt moc dobře věděly, jak nás na konci druhého dílu napnout jako struny a přimět nás k tomu, že budeme toužebně očekávat pokračování. Ve třetím díle toto napětí udržují dál a to až do samého konce, kdy se nám konečně uleví.

Ten, kdo se objevil na konci druhého dílu, pořádně zamíchá kartami a ovlivní životy všech postav. Opět si pro nás autorky připravily nutnou dávku napětí, lásky a zvratů. Nebudete chtít knihu odložit ani na minutu, takže pokud se na ni chystáte, vezměte si den volna.

„Celý život mám umetenou cestičku, protože jsem Royal. Kdykoliv se dostanu ve škole do maléru, táta akorát vypíše šek a všechny moje hříchy jsou zapomenuty. Holky odjakživa stály frontu u mý postele, aby se pak mohly vychloubat kámoškám, že sevychrápaly s Royalem.“

Jak jsem uvedla již v předchozích recenzích, jedná se o sérii z kategorie new adult, ale je tak skvěle napsaná, že i když vám už dávno bylo 26 let, budete ji hltat stejně jako ti, co jim ještě pár let do této hranice chybí.

Ella a Reed, ale i ostatní Royalové vám zkrátka přirostou k srdci. Obdivuji autorky, že se s nimi dokázaly rozloučit a sérii zakončit třetím dílem. Já bych asi to srdce neměla. Ale řekla bych, že je to v tomto případě dobře, než nastavovat skvělý příběh jenom proto, že se stal oblíbeným, to někdy sériím velmi škodí a čtenáře nakonec otráví.

Myslím, že s touto sérií jsme dostali víc, než jsme očekávali. A zařazení skoro detektivní zápletky příběh velmi oživilo a dodalo jí na napětí. A tentokrát se nám dostalo i dosyta milostných scén, při kterých se až tajil dech.

„Protože mi zbývá jen pár týdnů a chci, aby Ella Harperová strávila každou vteřinu těch dní šťastná a spokojená.“

Ve vyprávění se opět střídá pohled Elly a Reeda, jak jsme si již zvykli z druhého dílu. Občas jsem měla problém si uvědomit, že zrovna čtu pohled Reeda a musela jsem si to připomínat.

Obálka knihy je opět decentní, ale krásná. Název knihy je velmi trefný, protože v tomto díle konečně vyplují na povrch všechny lži a ukrytá tajemství.

Knihu doporučuji všem, co přečetli první dva díly a všem, co se teprve na tuto sérii chystají, těm doporučuji neváhejte, stojí to opravdu zato. A nebojte se věkového omezení, kniha se bude líbit i těm, co již překročili hranici třicet.


Moje hodnocení je stejné jako u předchozích dílů, 100 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



neděle 20. května 2018

Nechci být velká (recenze knihy Dívka, která chtěla zachránit knížky – Klaus Hagerup)

Dívka, která chtěla zachránit knížky, autor Klaus Hagerup, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2018, 64 stran

„Jediným potěšením byly pro Annu knihy, které četla.
Byly pro ni stejně opravdové jako život.
Když v knize některá postava zemřela, mohla se Anna vrátit na začátek.
V tu chvíli byli všichni zase na živu.
Stejně jako ona.“


Anna je obyčejná dívka, která velmi miluje knihy a příběhy v nich. Čte skoro neustále. Jednoho dne se v knihovně dozví, že knihy, které nikdo nečte, čeká nepěkný osud, a tak se rozhodne knihy zachránit. Podaří se jí to? Nebo je to nadlidský úkol? A co se stane, když v knihovně od knihovnice dostane knihu, ve které chybí poslední stránka? Anebo to tak má být?

Anna má své obavy, bojí se stárnutí. Za pár dní má oslavit desáté narozeniny a nemá z toho žádnou radost. Ale jakmile se jí do cesty dostane kniha s nedokončeným příběhem, láme si s tím hlavu, a tím, že začne pátrat po knize, kde by poslední stránka nechyběla, rozpoutá mezi dětmi zájem o tuto knihu.

Je to takové knihomolské dobrodružství malé dívky, která svým pátráním po konci příběhu a také po jeho autorovi, dostane odpověď na otázku, která jí dělá starosti. V knize kromě Anny vystupují ještě dvě postavy – knihovnice paní Monsenová a pan Berg, který pracuje ve skladu knihovny a má nelehký úkol.

Příběh je zdánlivě jednoduchý, ale má velké poslání a skrývá v sobě hlubokou myšlenku. Na konci příběhu se vlastně dostáváme jakoby na začátek knihy.

„Vždyť přece nevím, co se stane zítra.
Zítřek jsem přece ještě neprožila.“

Zajímavé je, že v knížce nejsou stránky číslované. Dospělý čtenář knihu přečte během chvilky a má mu také
co říct. Ale knihu bych doporučila především dětským čtenářům na prvním stupni školy.


Příběh dokreslují krásné ilustrace od Lisy Aisato. Přestože jsou to ilustrace, mám pocit, jako by se na mě zachycené postavy dívaly svýma očima, natolik jsou ilustrace kouzelné a opravdové. Řekla bych, že podnítí dětskou fantasii a budou se čtenářům líbit.

Tato útlá knížečka o lásce ke knihám mě naprosto okouzlila a ráda si ji přečtu znovu a znovu a myslím, že v ní vždy najdu nějaký detail, který jsem při prvním čtení nepostřehla. Zároveň se těším, až tuto knížku přečtu dceři, anebo až si ji jednou přečte sama.

Příběh je psán krátkými větami, takže si myslím, že ani prvňáčci, kteří již umí číst, nebudou mít s touto knihou potíže.

„Ano,“ přikývl. „Protože pak…“
„…je vše možné,“ dokončila za něho větu Anna.“

Knihu doporučuji dětem od šesti let a samozřejmě i dospělým, kteří milují knížky a byly by ochotní pro jejich záchranu udělat cokoliv.

Moje hodnocení je 95 %.


Děkuji nakladatelství Omega, že jsem si knihu mohla přečíst a zamyslet se nad otázkou, která několikrát v našem životě napadne každého. Pokud vás kniha zaujala můžete si ji koupit buď v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

úterý 15. května 2018

Neviditelné pouto (recenze knihy Pán hor I. - Hana Marie Körnerová)

Pán hor I., autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství Baronet, Praha 2017, 448 stran

„Edmond vzbuzoval pocit, že je nadřazený všem ostatním mužům. On jediný se na ni neusmál, jeho oči ji neobdivovaly. Jeho oči k ní mluvily, ale nedokázala v té krátké chvíli pochopit, co říkají, pocítila jenom strach a rychle, příliš rychle stáhla ruku zpět.“

První knihou od Hany Marie Körnerové, kterou jsem četla, byla Pozlacená klec, již tehdy si mě spisovatelka získala. Poté jsem četla knihu Znamení jednorožce (recenze), a ta jen utvrdila můj názor, že autorka umí vládnout slovy. Když jsem dostala možnost recenzovat knihu Pán hor I., která v loňském roce vyšla v nakladatelství Baronet, ani minutu jsem neváhala. A nyní můžu říct, že jsem neudělala chybu a že si moc ráda přečtu i následující díly. Rodinu de Braiů jsem si zamilovala.

Mladičká Eugénie Christina se má brzy provdat, ale co čert nechce, připlete jí do cesty Edmonda de Braie, obávaného Pána hor. A ani slušně vychovaná dívka nemůže odolat jeho šarmu a mužnosti. Avšak do cesty se jim postaví Christininy rodiče, a tak Christině a Edmondovi nezbude než čekat. Za tu dobu se odehraje celá řada událostí a když už konečně jsou Edmond s Christinou spolu, opět je osud rozdělí. Tentokrát za to mohou politické události. Příběh se totiž odehrává ve Francii v předvečer Velké francouzské revoluce. Svede osud Edmonda a Christinu opět k sobě? Dostane tato osudová láska šanci na pokračování? Jak si s nimi život pohraje? A co další generace de Braiů? Nebude opakovat chyby svých rodičů? Tak na tyto otázky si už musíte odpovědi najít sami.

„Zapomněla na Roberta i na modlitby. Pochopila, že to byl skutečný polibek. První, který dostala. To je objetí, o kterém četla v knihách. V hlavě měla zmatek. Blízkost bušícího srdce jí vzala klid.“

Kniha začíná rokem 1785 a zahrnuje zhruba období následujících dvaceti pěti let. Máme možnost sledovat rodící se mladou lásku a její vývoj v dalších letech. A poslední třetina knihy se věnuje již dospívající druhé generaci de Braiů a opět si pro nás autorka připravila milostné peripetie.

Samotný příběh je plný romantiky okořeněný nutnou dávkou napětí a odehrává se na pozadí významných historických událostí. Knihu bych zařadila do historických romancí. A troufnu si říct, že autorka prvním dílem odstartovala velmi slibnou rodinnou ságu.

Velmi jsem si oblíbila všechny kladné postavy příběhu. Nejvíce však Christinu a jejího muže Edmonda, který je typickým hrdinou milostných románů, obávaný, ale milovaný.

„Hrad opustil jako tulák. Otrhaný, zarostlý a opěšalý. Pán hor se vydával na další pouť. Vyvržený mezi lidmi všech vrstev, psanec ve vlastní zemi, mrtvý pro všechny.“

Autorčin styl psaní je velmi čtivý a vtáhne vás do děje a vy budete mít pocit, jako byste v tom chladném hradu nebo venku v dešti byli s hrdiny taky. Rozhodně se nebojte, že by vás autorka zahrnula historickými událostmi, ty tvoří pouze pozadí příběhu a jsou vykresleny pouze v rozsahu, v jakém mají vliv na hlavní postavy. Spisovatelka dokáže skvěle zachytit atmosféru doby a také chování tehdejší společnosti.

Po přečtení této knihy je mi autorka opět o něco bližší a už nyní se těším na další osudy členů rodiny de Braiů.

Knihu doporučuji všem, kteří milují romantické příběhy, v nichž nechybí napětí, vášeň, ale i bolest a zklamání. Pokud máte rádi historické romantické ságy, tak si tuto nenechte ujít.

„Kdybyste byla kněžna z Ravenny,“  řekl pak zcela bez úsměvu, „nemiloval bych vás. Ale vy nejste kněžna z Ravenny, vy jste Laura de Braie. Moje žena.“

Moje hodnocení je 90 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.