Láska přes předěl šest seti let (recenze knihy Písařka ze Sieny – Melodie Rose Winawerová)

Písařka ze Sieny, autorka Melodie Rose Winawerová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 452 stran

„To byl můj Gabriel, pomyslela jsem si a ucítila, jak se mi ježí chloupky na rukou. A potom jsem zachytila drobný detail v rohu jedné ze zobrazených scén, tak nepatrný, že bych jej málem přehlédla. Na vzdáleném břehu řeky stál hlouček poutníků plných úzkosti a mezi nimi žena v zelených šatech, s černými vlasy zapletenými do stočených copů, připomínajícími královskou korunu. Malba byla starší než šest a půl století. Tvář ženy na obraze jsem však poznala ihned – vídám ji každý den v zrcadle.“

Máte přečtenou Cizinku od Diany Gabaldon a rádi byste si přečetli knihu s podobným námětem? Pokud ano, neváhejte a přečtěte si Písařku ze Sieny. Podobnost knih tkví v nečekaném přesunu hlavních hrdinek do jiného století, obě hlavní hrdinky v současnosti pracují ve zdravotnictví, což je pro ně v jiné době velkou výhodou, obě se rychle sžijí s danou dobou a obě v minulosti naleznou lásku. Je otázkou, zda se obě rozhodnou v minulosti zůstat…

Hlavní hrdinkou knihy je Beatrice Trovato, uznávaná neurochirurgička, která denně zachraňuje životy, pomalu neví, co je to dovolená, a žije jen pro svoji práci, ale i pro svého bratra Bena. Jenže s Benem je dělí Atlantský oceán, Beatrice žije v New Yorku a Ben se odstěhoval za prací do italské Sieny, kde pátrá v minulosti města, zajímá se o 14. století, kdy Sienu postihla morová rána, která si vyžádala velké množství obětí, více než v jiných městech. Ben náhle umírá a Beatrice se rozhodne vypravit do Sieny a pokračovat v Benově práci. Při pátrání narazí na deník malíře Gabriela, který žil ve 14. století, a toto spojení Beatrici přenese do Sieny několik měsíců před morovou ranou. Jak se Beatrice vyrovná s neznámým prostředím? Podaří se jí zachránit Sienu a ty, na kterých jí záleží? Bude se moci vrátit do současnosti nebo si raději zvolí minulost? Pokud máte rádi romány s historickým pozadím, kterým nechybí dobrodružství a romantika, začtěte se do Písařky ze Sieny.

„Přes hladinu spánku ke mně pronikl hlas, vyslovující mé jméno tím úžasným způsobem, jak to dokážou jen Italové; podobně by je zřejmě pronesl sám Dante. Otevřela jsem tedy oči a zjistila, že ležím na chodníku před špitálem a hledím do tváře jakéhosi neznámého muže.“

Postavu Beatrice jsem si velmi oblíbila, obdivovala jsem ji, jak rychle se začlenila do středověkého života. Fandila jsem ji, když v minulosti našla to, co v současnosti postrádala. Že zachovala chladnou hlavu, ačkoliv věděla, co hrozí celému městu, a že zřejmě minulost nemůže změnit. Prožívala jsem s ní její dobrodružství, kdy se plavila na Sicílii na středověké lodi vstříc velkému nebezpečí. Beatrice má taky jeden zvláštní dar, určitou schopnost, která působí tak trochu nadpřirozeně.

V této knize se čtenáři dostane mnoho – odvaha, napětí, láska, zajímavý příběh, ale i zrada, podlost a touha po pomstě. Nebudete chtít knihu odkládat a život ve středověku vás tak vtáhne do děje, že budete mít pocit, jako by jste tam byli spolu s Beatricí. Nejhorší pro mě byli chvíle, kdy jsem nevěděla, jak to dopadlo s Gabrielem, řeknu vám, že autorka si pěkně pohrává s našimi nervy.

„V této chvíli však mířím pryč od domova, který jsem si v tomto čase našla, a za sebou zanechávám všechny, kteří jsou mi blízcí. Přízrak moru, o kterém vím jen já, se blíží a stává se reálnějším a děsivějším. A co horšího, proti své vůli mu jedu vstříc.“

Autorka vymyslela skvělý příběh. A ačkoliv je v knize hodně postav, čtenář se v nich snadno orientuje a neztrácí nit příběhu. Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, v nichž sledujeme osudy hlavní hrdinky.

Jedná se o ucelenou knihu, autorka zřejmě nechystá pokračování, ale já bych si ho celkem uměla představit a moc by mě zajímalo, co hlavní hrdinku čekalo v dalším životě.

„Odedávna jsem silně prožívala příběhy jiných lidí – jako bych dosahovala sjednocení s jejich srdcem i myslí.“ Nikdy předtím mne taková formulace nenapadla. „Snad proto jsem se stala lékařkou. Toužila jsem dát této své schopnosti nějaký smysl, využít ji pro dobro ostatních. Až nyní mi však plně došlo, o jak zvláštní dar jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří rádi spolu s hlavími hrdiny cestují do minulosti, těm, co je zajímá život ve středověku a také těm, co milují romantické příběhy na historickém pozadí.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Metafora za to, že jsem se mohla alespoň na pár dní ocitnout ve středověké Sieně a přesvědčit se, že život ve 14. století nebyl procházkou růžovou zahradou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Tajemství vyplouvají napovrch (recenze knihy Palác lží – Erin Watt)

„Hrudí se mi rozlije vřelý pocit. Ještě pořád občas nedokážu uvěřit, že jsme se ze začátku všichni nenáviděli. Reed byl odhodlaný, že mě zničí. Jeho bratři si mě buď dobírali, nebo mě ignorovali. Každý den jsem snila o tom, že odtud uteču.

A teď si život bez Royalů nedovedu představit.“

Tak a je to tady. Poslední díl ze série Royalů a mně po nich bude smutno. Pokud jste propadli jejich kouzlu jako já, jistě jste se po prvním dílu Papírová princezna (recenze) nemohli dočkat druhého dílu Prokletý princ (recenze) a po něm jste ještě netrpělivěji vyhlíželi závěrečný díl Palác lží. Jak říkám, bude mi smutno. Royaly jsem si oblíbila se všemi jejich ctnostmi i neřestmi. Ale po dočtení knihy si říkám, že to takhle mělo skončit.

Autorky ukrývající se pod pseudonymem Erin Watt moc dobře věděly, jak nás na konci druhého dílu napnout jako struny a přimět nás k tomu, že budeme toužebně očekávat pokračování. Ve třetím díle toto napětí udržují dál a to až do samého konce, kdy se nám konečně uleví.

Ten, kdo se objevil na konci druhého dílu, pořádně zamíchá kartami a ovlivní životy všech postav. Opět si pro nás autorky připravily nutnou dávku napětí, lásky a zvratů. Nebudete chtít knihu odložit ani na minutu, takže pokud se na ni chystáte, vezměte si den volna.

„Celý život mám umetenou cestičku, protože jsem Royal. Kdykoliv se dostanu ve škole do maléru, táta akorát vypíše šek a všechny moje hříchy jsou zapomenuty. Holky odjakživa stály frontu u mý postele, aby se pak mohly vychloubat kámoškám, že sevychrápaly s Royalem.“

Jak jsem uvedla již v předchozích recenzích, jedná se o sérii z kategorie new adult, ale je tak skvěle napsaná, že i když vám už dávno bylo 26 let, budete ji hltat stejně jako ti, co jim ještě pár let do této hranice chybí.

Ella a Reed, ale i ostatní Royalové vám zkrátka přirostou k srdci. Obdivuji autorky, že se s nimi dokázaly rozloučit a sérii zakončit třetím dílem. Já bych asi to srdce neměla. Ale řekla bych, že je to v tomto případě dobře, než nastavovat skvělý příběh jenom proto, že se stal oblíbeným, to někdy sériím velmi škodí a čtenáře nakonec otráví.

Myslím, že s touto sérií jsme dostali víc, než jsme očekávali. A zařazení skoro detektivní zápletky příběh velmi oživilo a dodalo jí na napětí. A tentokrát se nám dostalo i dosyta milostných scén, při kterých se až tajil dech.

„Protože mi zbývá jen pár týdnů a chci, aby Ella Harperová strávila každou vteřinu těch dní šťastná a spokojená.“

Ve vyprávění se opět střídá pohled Elly a Reeda, jak jsme si již zvykli z druhého dílu. Občas jsem měla problém si uvědomit, že zrovna čtu pohled Reeda a musela jsem si to připomínat.

Obálka knihy je opět decentní, ale krásná. Název knihy je velmi trefný, protože v tomto díle konečně vyplují na povrch všechny lži a ukrytá tajemství.

Knihu doporučuji všem, co přečetli první dva díly a všem, co se teprve na tuto sérii chystají, těm doporučuji neváhejte, stojí to opravdu zato. A nebojte se věkového omezení, kniha se bude líbit i těm, co již překročili hranici třicet.

Moje hodnocení je stejné jako u předchozích dílů, 100 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Nechci být velká (recenze knihy Dívka, která chtěla zachránit knížky – Klaus Hagerup)

Dívka, která chtěla zachránit knížky, autor Klaus Hagerup, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2018, 64 stran

„Jediným potěšením byly pro Annu knihy, které četla.

Byly pro ni stejně opravdové jako život.

Když v knize některá postava zemřela, mohla se Anna vrátit na začátek.

V tu chvíli byli všichni zase na živu.

Stejně jako ona.“

Anna je obyčejná dívka, která velmi miluje knihy a příběhy v nich. Čte skoro neustále. Jednoho dne se v knihovně dozví, že knihy, které nikdo nečte, čeká nepěkný osud, a tak se rozhodne knihy zachránit. Podaří se jí to? Nebo je to nadlidský úkol? A co se stane, když v knihovně od knihovnice dostane knihu, ve které chybí poslední stránka? Anebo to tak má být?

Anna má své obavy, bojí se stárnutí. Za pár dní má oslavit desáté narozeniny a nemá z toho žádnou radost. Ale jakmile se jí do cesty dostane kniha s nedokončeným příběhem, láme si s tím hlavu, a tím, že začne pátrat po knize, kde by poslední stránka nechyběla, rozpoutá mezi dětmi zájem o tuto knihu.

Je to takové knihomolské dobrodružství malé dívky, která svým pátráním po konci příběhu a také po jeho autorovi, dostane odpověď na otázku, která jí dělá starosti. V knize kromě Anny vystupují ještě dvě postavy – knihovnice paní Monsenová a pan Berg, který pracuje ve skladu knihovny a má nelehký úkol.

Příběh je zdánlivě jednoduchý, ale má velké poslání a skrývá v sobě hlubokou myšlenku. Na konci příběhu se vlastně dostáváme jakoby na začátek knihy.

„Vždyť přece nevím, co se stane zítra.

Zítřek jsem přece ještě neprožila.“

Zajímavé je, že v knížce nejsou stránky číslované. Dospělý čtenář knihu přečte během chvilky a má mu také

co říct. Ale knihu bych doporučila především dětským čtenářům na prvním stupni školy.

Příběh dokreslují krásné ilustrace od Lisy Aisato. Přestože jsou to ilustrace, mám pocit, jako by se na mě zachycené postavy dívaly svýma očima, natolik jsou ilustrace kouzelné a opravdové. Řekla bych, že podnítí dětskou fantasii a budou se čtenářům líbit.

Tato útlá knížečka o lásce ke knihám mě naprosto okouzlila a ráda si ji přečtu znovu a znovu a myslím, že v ní vždy najdu nějaký detail, který jsem při prvním čtení nepostřehla. Zároveň se těším, až tuto knížku přečtu dceři, anebo až si ji jednou přečte sama.

Příběh je psán krátkými větami, takže si myslím, že ani prvňáčci, kteří již umí číst, nebudou mít s touto knihou potíže.

„Ano,“ přikývl. „Protože pak…“

„…je vše možné,“ dokončila za něho větu Anna.“

Knihu doporučuji dětem od šesti let a samozřejmě i dospělým, kteří milují knížky a byly by ochotní pro jejich záchranu udělat cokoliv.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Omega, že jsem si knihu mohla přečíst a zamyslet se nad otázkou, která několikrát v našem životě napadne každého. Pokud vás kniha zaujala můžete si ji koupit buď v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

Neviditelné pouto (recenze knihy Pán hor I. - Hana Marie Körnerová)

Pán hor I., autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství Baronet, Praha 2017, 448 stran

„Edmond vzbuzoval pocit, že je nadřazený všem ostatním mužům. On jediný se na ni neusmál, jeho oči ji neobdivovaly. Jeho oči k ní mluvily, ale nedokázala v té krátké chvíli pochopit, co říkají, pocítila jenom strach a rychle, příliš rychle stáhla ruku zpět.“

První knihou od Hany Marie Körnerové, kterou jsem četla, byla Pozlacená klec, již tehdy si mě spisovatelka získala. Poté jsem četla knihu Znamení jednorožce (recenze), a ta jen utvrdila můj názor, že autorka umí vládnout slovy. Když jsem dostala možnost recenzovat knihu Pán hor I., která v loňském roce vyšla v nakladatelství Baronet, ani minutu jsem neváhala. A nyní můžu říct, že jsem neudělala chybu a že si moc ráda přečtu i následující díly. Rodinu de Braiů jsem si zamilovala.

Mladičká Eugénie Christina se má brzy provdat, ale co čert nechce, připlete jí do cesty Edmonda de Braie, obávaného Pána hor. A ani slušně vychovaná dívka nemůže odolat jeho šarmu a mužnosti. Avšak do cesty se jim postaví Christininy rodiče, a tak Christině a Edmondovi nezbude než čekat. Za tu dobu se odehraje celá řada událostí a když už konečně jsou Edmond s Christinou spolu, opět je osud rozdělí. Tentokrát za to mohou politické události. Příběh se totiž odehrává ve Francii v předvečer Velké francouzské revoluce. Svede osud Edmonda a Christinu opět k sobě? Dostane tato osudová láska šanci na pokračování? Jak si s nimi život pohraje? A co další generace de Braiů? Nebude opakovat chyby svých rodičů? Tak na tyto otázky si už musíte odpovědi najít sami.

„Zapomněla na Roberta i na modlitby. Pochopila, že to byl skutečný polibek. První, který dostala. To je objetí, o kterém četla v knihách. V hlavě měla zmatek. Blízkost bušícího srdce jí vzala klid.“

Kniha začíná rokem 1785 a zahrnuje zhruba období následujících dvaceti pěti let. Máme možnost sledovat rodící se mladou lásku a její vývoj v dalších letech. A poslední třetina knihy se věnuje již dospívající druhé generaci de Braiů a opět si pro nás autorka připravila milostné peripetie.

Samotný příběh je plný romantiky okořeněný nutnou dávkou napětí a odehrává se na pozadí významných historických událostí. Knihu bych zařadila do historických romancí. A troufnu si říct, že autorka prvním dílem odstartovala velmi slibnou rodinnou ságu.

Velmi jsem si oblíbila všechny kladné postavy příběhu. Nejvíce však Christinu a jejího muže Edmonda, který je typickým hrdinou milostných románů, obávaný, ale milovaný.

„Hrad opustil jako tulák. Otrhaný, zarostlý a opěšalý. Pán hor se vydával na další pouť. Vyvržený mezi lidmi všech vrstev, psanec ve vlastní zemi, mrtvý pro všechny.“

Autorčin styl psaní je velmi čtivý a vtáhne vás do děje a vy budete mít pocit, jako byste v tom chladném hradu nebo venku v dešti byli s hrdiny taky. Rozhodně se nebojte, že by vás autorka zahrnula historickými událostmi, ty tvoří pouze pozadí příběhu a jsou vykresleny pouze v rozsahu, v jakém mají vliv na hlavní postavy. Spisovatelka dokáže skvěle zachytit atmosféru doby a také chování tehdejší společnosti.

Po přečtení této knihy je mi autorka opět o něco bližší a už nyní se těším na další osudy členů rodiny de Braiů.

Knihu doporučuji všem, kteří milují romantické příběhy, v nichž nechybí napětí, vášeň, ale i bolest a zklamání. Pokud máte rádi historické romantické ságy, tak si tuto nenechte ujít.

„Kdybyste byla kněžna z Ravenny,“  řekl pak zcela bez úsměvu, „nemiloval bych vás. Ale vy nejste kněžna z Ravenny, vy jste Laura de Braie. Moje žena.“

Moje hodnocení je 90 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Vrah modelek (recenze knihy Tváře noci – Corrie Jackson)

Tváře noci, autorka Corrie Jackson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 368 stran

„Mohly by svíčky značit rituál?“

„Je to možné. Vrah chtěl možná napodobit nějakou romantickou fantazii.“ Na absurditu té poznámky jsem vůbec nereagovala. Osm let ve zpravodajství mě naučilo, že lidská zvrhlost nemá hranice.“

Tento thriller jsem musela hodně vydýchávat a ještě nyní, kdy sepisuji recenzi, v odstupu pár dní po dočtení, mám husí kůži. Pro mě to je prozatím nejbrutálnější thriller letošního roku. Autorčina prvotina se opravdu vydařila. Svět módy není jen hezkým pozlátkem, ale má i svou odvrácenou stranu – hladovění, drogy a sexuální zneužívání.

Hlavní postavou románu je mladá novinářka Sophie Kentová, která před několika měsíci přišla o bratra, jenž se úmyslně předávkoval. Sophií otřese vražda třináctiletého chlapce a během pátrání po svědcích se Sophie seznámí s mladičkou ruskou modelkou Natalijí. Tuší, že Natalija něco skrývá a když se rozhodne promluvit, Sophie se již nic nedozví, protože modelku někdo brutálně zavraždí a zohaví. Sophie, ačkoliv je novinářkou, se pustí do vyšetřování na vlastní pěst. Má své kontakty u policie a nakonec je i krůček před nimi. Co zrůdného se děje ve světě modelingu? Kam až vedou nitky? Co se stane, když Sophie najde spojitost s dvacet let starým případem? Komu ještě půjde o život? A co když se Sophie dozví tajemství týkající se bratrovi smrti? Nabitý thriller, který ke konci skvěle vygraduje, si nenechte ujít.

„Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a město zamkla venku.“

Kniha hned od první stránky získává na spádu, který se s přečtenými stránkami stupňuje. Nakouknete do světa modelek, ale především do novinářské práce, která se dost často stává spíše detektivním pátráním a úzce se proplétá s postupy vyšetřovatelů. Sophie se několikrát připlete k místu činu hned po jeho ohlášení, a tak má vše hned z první ruky a konečně může přijít se svým sólokaprem. Někdy to bylo až neskutečné, až jsem kroutila hlavou a říkala si, zda by si tohle novinářka mohla dovolit, takto se plést do práce vyšetřovatelům.

Autorka si s knihou dala velkou práci, vymyslet takto propletený thriller potřebuje opravdu velkou fantazii. A na konci, když do sebe vše zaklapne jako klíč do zámku, zůstanou vaše ústa otevřená a budete otřeseni.

Jedná se o velmi čtivý thriller. Celou dobu vše sledujeme z pohledu Sophie a díky jejímu pátrání se dozvídáme podrobnosti o dalších postavách. Zaujal mě příběh Sophiina mladšího bratra a doufám, že se mu autorka bude věnovat v další knize. Tváře noci jsou totiž první knihou se série Sophie Kentová.

Kniha má velmi poutavou obálku a anotace je více než lákavá a kniha předčila moje očekávání.

„Přišpendlila jsem na nástěnku další jména: Liam Crawford, Alexej Bortnik, Dmitrij, Cat Ramseyová, Leo Brand, Nathan Scott, dokonce i paní Smythová. Potom jsem použila různě barevné nitě, abych je propojila – červená pro podezřelé, zelená pro svědky, modrá pro známé, žlutá pro alibi, černá motiv. Potom jsem si sedla a dívala se. Změť barevných nití mi připomínala mapu londýnského metra.“

Knihu doporučuji milovníkům drsnějších thrillerů a pokud netušíte, co je to temný internet, v této knize se dozvíte o jeho existenci.

Moje hodnocení je 99 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si knihu mohla přečíst a budu netrpělivě vyhlížet pokračování této velmi slibné série. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Zlomená srdce (recenze knihy Ozvěny života – Barbora Dvorecká)

Ozvěny života, autorka Barbora Dvorecká, vydalo nakladatelství Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, 192 stran

„Racionálně uvažující tvor by patrně alespoň zaváhal vzít si hypotéku na objekt, v jehož zvolna se hroutícím kamenném zdivu by se při troše snahy daly najít otisky prstů Cyrila a Metoděje.

Jenže já v těch starých zdech, obklopených zarostlou zahradou, konečně našla domov…“

S autorkou Barborou Dvoreckou jsem se seznámila přes Facebook, sama autorka mi nabídla zaslání dvou svých knih a já jsem neváhala. Na začátku letošního roku jsem přečetla první z nich, Doteky života (recenze) a  kniha mě velmi oslovila a zasáhla mé srdce. Nyní jsem dostala chuť se opět s autorkou setkat, alespoň prostřednictvím její druhé knihy, Ozvěny života. Přiznám se, že jsem si ji trochu šetřila na chvíli, kdy budu mít dostatek času a to správné rozpoložení mysli, a opět mě kniha okouzlila, pohladila moji duši a zároveň ji rozesmutnila, ale i rozveselila.

Autorka v nové knize zachovala formu jako v první knize. Opět se zde střídají kratší a delší povídky ze života autorky, ale i smyšlené a možná i skutečné příběhy ze života lidí, ale i našich čtyřnohých přátel. Jednotlivé povídky jsou prokládány krátkými postřehy, myšlenkami, či kratičkými rozhovory, které jsou nazvané Ozvěny.

Postřehy z autorčina života jsou vesměs vtipné, humorné a ironické. Ostatní povídky se nesou spíše ve smutném duchu, ale o to více jsou reálné a nutí nás se zamyslet. Opravdu dokáže člověk tolik ublížit němé tváři, ale i ostatním lidem a dětem? Zlomená srdce se netýkají pouze lidí, ale i opuštěných zvířat, ponechaných napospas osudu. Naštěstí se najdou lidé, kteří nejsou lhostejní a pomohou. V knize jsou zachyceny i vznikající nové lásky a nová přátelství. Autorčiny příběhy jsou balzámem pro naši duši a najdeme v nich vše – emoce, lásku, dobro, zlo, smutek a porozumění.

„Nad hlavou mého životního partnera lze občas zahlédnout svatozář, o jejímž původu je veden dlouholetý rodinný spor. Početnější strana zastává názor, že nikdo jiné než anděl by se mnou nevydržel.“

Autorčiny historky z jejího života na šumavské samotě mě velmi pobavily, fandila jsem jí v každém pokusu obohatit svůj statek o nějaké to zvířectvo, ale vzít si domů mývala, mi už přišlo opravdu přespříliš. Zkrátka budete se bavit.

Hodně mě zasáhla povídka Dopis Ježíškovi, kdy malá holčička touží po psovi, ale z finančních důvodů si ho nemůžou dovolit. Zcela mnou otřásl konec povídky Podraz, ale i takový může být život, v jedné vteřině tu jsme a v další už ne.

Při čtení série povídek nazvaných Patron řeky se mi hned vybavilo, že jsem je už četla, a tak jsem se šla přesvědčit do knihy Doteky života a opravdu tam tyto povídky jsou. A pak mi došlo, proč je autorka zařadila znovu, sepsala k příběhu pokračování, je veselé, ale i smutné, zkrátka ze života.

A kniha končí opět vesele, historkami z autorčina života, jak jezdila ve stařičké Felicii pracovat do německého příhraničí, jak si vzala domů mývala anebo jak se rozhodla chovat kachny.

Celou knihou nás opět provázejí nádherné ilustrace Ivety Autratové.

„Až napíšu patnáctou, taky budu mít redaktory a poradce…“ pročítala jsem závistivě dvoustránkový seznam poděkování na konci věhlasného historického románu.

„Když ti jedna trvá dva roky…Do kolika tu chceš bejt?“ nenadchl manžela výsledek jednoduchého výpočtu.“

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco opravdového, skutečného, humorného, ale i smutného. Něco, po čem vám v mysli zůstane vzpomínka na hodně dlouho, něco, co vás zabolí u srdce, ale potěší vaši duši. Takové jsou knihy Barbory Dvorecké, kterou obdivuji jako spisovatelku, ale i jako člověka, který má srdce na správném místě.

Moje hodnocení je 100 %.

Sama autorka nedávno prozradila, že pracuje na další knize, moc se na ni těším.

Tímto Vám, Barboro, děkuji za to, že jsem si mohla přečíst tuto knihu plnou citu a také za milé věnování, které jste mi do knihy vepsala.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Oběť pro lásku (recenze knihy Ella & Kandinský – Mary Bassonová)

Ella & Kandinský, autorka Mary Bassonová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 288 stran

„Dával jí najevo, že její kreslířský talent daleko převyšuje ostatní, včetně hochů. A co více, mluvil o duchu a duši umění a jeho myšlenky jí byly blízké. Když mluvil, její beztvaré myšlenky dostávaly formu a tvar a její vědomí se rozšiřovalo. V prvních dnech ho chtěla pouze potěšit. Ale po několika týdnech si stanovila náročnější cíl: ohromit ho.“

Ella & Kandinský je dalším ze životopisných románů, jež vydává nakladatelství Metafora. Autorka Mary Bassonová pracuje jako lektorka v muzeu umění v Milwaukee ve Wisconsinu, které vlastní největší depozitář obrazů Gabriely Münterové v Severní Americe. Kniha je autorčinou prvotinou a je to krásný pohled do života ženy, která se vzepřela všednosti a konvencím a šla za svým osudem.

Na začátku knihy se setkáváme s mladou pětadvacetiletou ženou, studentkou malířské školy v Mnichově, Gabrielou Münterovou neboli Ellou. Ella je okouzlena svým profesorem, ale přichází rozčarování, když zjistí, že profesor K (tak říká Vasiliji Kandinskému) je ženatý. Avšak zakázaná láska si vždy cestu najde a Vasilij požádá o rozvod. Avšak rozvést se v pravoslavném Rusku není zrovna jednoduché, a tak Elle nezbývá než čekat. Mezitím s Kandinským malují, milují se, ale žijí odděleně. Sledujeme zrod nového směru, expresionismu. Bohužel do života Elly a Vasilije vstoupí první světová válka a Vasilij se musí vrátit do Ruska. Vasilij  přestane odpovídat na dopisy, může být něco horšího než jeho smrt? Ano, může, a to něco způsobí, že se Ella na pět let stane tělem bez duše. Avšak najde další smysl života a rozhodne se pro zásadní krok, za každou cenu ochránit dílo svého učitele před nacisty. Pojďte si přečíst knihu o velké lásce, čekání, ale také velké zradě.

Autorka nás provede nejzlomovějšími obdobími v životě Elly a prostřednictvím jejího života, který byl spjatý se životem Vasilije Kandinského, se dozvíme řadu informací i o něm. Ella byla emancipovanou ženou, která se chtěla stát uznávanou umělkyní, ale dalo by se říci, že jako žena zůstávala bohužel ve stínu svého učitele Kandinského. Na počátku 20. století nebylo obvyklé, aby se ženy staly významnými malířkami a aby žily v nesezdaném svazku a navíc se ženatým mužem. Ella si vše prosadila. Ale právě z důvodu toho, jak na ně nahlížela tehdejší společnost, s Vasilijem hodně cestovali a sbírali inspiraci pro svá díla, ale i na cestách nemohli žít jako manželé a v hotelech byli ubytovaní v oddělených pokojích.

„Slečno Münterová, musím říct ještě něco, a prosím, abyste věřila, že svá slova myslím upřímně.“ Postavil se a oprášil si krátké kalhoty. „Začnu tím, že musím vyjádřit hluboký obdiv k vašemu talentu. Způsob vašeho výtvarného projevu mě nutí k pokoře. Nejenže jste mi rovna, vy mě převyšujete.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Spolu s hlavní postavou prožíváte její život a spolu s ní věříte, že ji čeká šťastný život po boku muže, který ji miluje. Jenže je tomu tak doopravdy? Po přečtení knihy se mi v hlavě vyrojila myšlenka, jak by život Elly a Kandinského vypadal, kdyby je nerozdělila první světová válka?

V knize se mihnou i další významní umělci své doby a nahlédnete do života celé tehdejší společnosti.

Román je rozdělen do pěti částí, které tvoří několik kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou prokládány kritikami neboli popisy vybraných obrazů Elly, ale i Kandinského sepsanými kritikem Johannesem Eichnerem, který vstoupí do života Elly v okamžiku, kdy to nejméně čeká, ale dalo by se říci, že tento muž se stane její záchranou.

„Láska je vzdávání se sebe sama. Když člověk někoho – nebo něco – hluboce miluje, potlačí sebe sama v zájmu vyššího účelu. Pokud láska přináší štěstí, pak člověk té ztráty nikdy nelituje.“

Knihu doporučuji milovníkům umění, kteří se chtějí dozvědět něco o osobním životě Elly a jejího učitele Kandinského, ale i všem ostatním, kteří si rádi přečtou příběh, který napsal sám život.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem mohla nahlédnout do nelehkého života této umělkyně. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.