pondělí 4. února 2019

Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy (recenze knihy Madona z hor - Elise Valmorbida)

„Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem.“

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.

Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?

V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu.“

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.

Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.

Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají.“

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.

Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

Moje hodnocení je 95 %.


A budu doufat, že se českého překladu dočká i některá z dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.






pondělí 14. ledna 2019

Zápolení na poli lásky (recenze knihy Ve třiceti (poprvé) singl – Lisa Daily)

Ve třiceti (poprvé) singl, autorka Lisa Daily, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 336 stran

„Vy mi tvrdíte, že ty muffiny jsou s trávou?“ zeptám se nevěřícně. Najednou se rozchechtám. Vážně jím se svojí osmdesátiletou sousedkou čokoládové muffiny s trávou? Už to tak bude. A dokonce to tenhle týden ani není to nejpodivnější, co se mi stalo.“

Alex a Michael se znají už od školky a jejich láska jim vydržela až do dospělosti. Jenže má to jeden háček, a to, že se na Michaela provalí, že je vlastně gay, což je pro Alex velká rána, protože o tom neměla nejmenší tušení. Tak takto začíná oddychová kniha Ve třiceti (poprvé) singl. Začátek je rozhodně neočekávaný až neskutečný, jelikož snad všichni z Alexina okolí tušili, že Michael je zkrátka na chlapy a rozhodně Alex nešetří svými poznatky. Jak Alex zareaguje? Bude schopná si ve třiceti najít novou lásku? Co když se opět zmýlí? Tato kniha vám zpestří chmurný zimní večer, ale rozhodně neočekávejte čtení pro náročné čtenáře.

Začátek knihy se mi zdál opravdu neskutečný, a to i díky tomu, jak se Alex postavila k nové situaci. Ale pak se kniha rozjela vtipným směrem, kdy Alex její okolí začalo radit a pomáhat v randění a světe div se, zapojil se do toho i Michael. Romantické duše se mají na co těšit, protože příběhu rozhodně nebude chybět láska.

„Jestli první fáze týhle noční můry byla, když mi kamarádi a rodina oznamovali, že Michael je tak jasnej gay jako Elton John a že není možný, abych to nevěděla, druhá fáze je, že mi stejní kamarádi a členové rodiny donekonečna opakují, jak je Michale statečný, že to přiznal. Jako by ho k tomu nic nenutilo. Jenom celostátní televize.“

Alex má zajímavé povolání, které mě hodně zaujalo, je environmentální psycholožkou, teda specializuje se na vliv prostředí na zákazníky a napomáhá různým zařízením s přípravou příjemného prostředí pro jejich klienty. Tohle mě na celé knize zaujalo snad nejvíce.

Na konci knihy si pro nás autorka nachystala jednu překvapivou událost, která všechny stmelí dohromady.

Je to zkrátka oddychový román, místy až neskutečný a hodně nadsazený. Ale je čtivý a zpříjemní dlouhé zimní večery.

„Cítím, jak v jeho náruči roztávám, napětí mezi námi je nádherné, přirozené a zároveň i matoucí. Zkoumám rysy jeho čelisti, maličkatý dolíček v levé tváři, když se usmívá, sexy důlek na bradě, jeho pevná záda a nasávám každičký detail, abych si ho mohla znovu promítat v hlavě později, kdyby se to už náhodou nemělo nikdy opakovat.“

Knihu bych doporučila všem ženám, které si rády přečtou o nástrahách lásky a těm, co se ve třiceti ocitli singl, protože tato kniha vám dodá sílu říct si, že na tom nejste ještě tak zle.


Moje hodnocení je 90 %.

Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství Mystery Press, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 29. prosince 2018

Dobro, které ani válka nezahubí (recenze knihy Čas vlků – Elisabet Nemertová)

Čas vlků, autorka Elisabet Nemertová, vydala GRADA Publishing, a.s. pod značkou COSMOPOLIS, Praha 2018, 360 stran

„Psal se rok 1939 a Magdaleně Liljedahlové bylo dvacet tři let. Ani ona, ani nikdo jiný dosud nepochopil, že dole v Evropě, v Německu, se zhmotnilo zlo a začalo svůj jed šířit do nic netušícího světa. A to zlo mělo jméno: Adolf Hitler.“

Čas vlků je kniha, která si mě získala nejprve svojí obálkou a následně velmi silným, dojemným a citlivým příběhem. Myslím, že téma druhé světové války nebylo ještě nikdy takto zpracováno. V poděkování autorky se dozvíme, že na knize pracovala několik let a je to opravdu znát.

Magdalena a Nils jsou sourozenci, kteří přišli o svoje rodiče, ale díky dědictví po strýci se mohli postavit na svoje nohy a vedou dva úspěšné obchody. Můžeme sledovat, jak je s obtížemi přijímá bohatá společnost, ale oni si dokáží své postavení obhájit. Setkáváme se s nimi v předvečer vypuknutí druhé světové války. S jejich příběhem se prolíná příběh bohatého synka Carla-Magnuse, který po vypuknutí války vstupuje do armády, ačkoliv Švédko zůstává ve válce neutrální. Co osud nechce, svede kroky Magdaleny a Carla-Magnuse dohromady, a tak autorka rozehrává romantickou linku, která se záhy stává tou hlavní na pozadí válkou zkoušené Evropy.

„A jemu najednou došlo, proč v jeho lese panoval takový strach, Zvíře, které nesl v náručí, nebyl pes. Byl to vlk. A nejkrásnější a nejsmutnější bytost, s jakou se kdy setkal.“

Autorka v nás zanechává pocit, že ačkoliv zuří válka, lidé se snaží dál vést své životy jak nejlépe dokážou. Přestože Švédsko bylo neutrální zemí, válka se ho dotkla v mnoha směrech, jelikož okolní státy byly postupně anektovány Německem a to mělo dopad i na Švédsko. Díky této knize jsem se dozvěděla mnoho nového a především z jiného úhlu pohledu.

Další linkou je příběh vlčice, která je najednou vydána napospas krutosti přírody, ale jako matka ochránkyně se nevzdává a vydá se hledat bezpečí. Toto propojení s přírodou se prolíná celou knihou a vy máte pocit, že odráží hrůzy té doby.

„Nebylo pochyb, že teplota klesne pod čtyřicet stupňů. Jako by příroda křičela vztekem nad lidskou krutostí a opovážlivostí, jako by ten strašlivý mráz byl pokusem přinutit lidi vyklidit bojiště, vylézt ze zákopů a schovat se do tepla a společnosti druhých.
Ale muži, kteří vládli nad životem a smrtí, se onomu krutému chladu vystavovat nemuseli. Ti seděli ve svých palácích, v dobře střežených pokojích, a posílali na smrt ostatní, kteří své životy měli položit na oltář jejich lačnosti po moci.“

Autorka nám servíruje syrovost války po malých douškách a ve stručnosti, ale i tak to na nás má silný dopad. Ještě nikdy jsem nečetla takto citlivě zpracovaný román, který se odehrává na pozadí druhé světové války. Budete fandit hlavním hrdinům, budete se o ně bát a budete doufat, že vše dobře dopadne.

Myslím, že spisovatelka vystihla dobu, v níž se děj odehrává, zachytila strach, nenávist, ale i naději, lásku a dobro, které nemůže nic zlomit.

Knihu doporučuji všem, kteří si rádi přečtou knihu z válečného období, která však nelíčí pouze hrůzy války, ale zachycuje dojemný příběh lidí, ale i zvířat, kteří se snaží zachovat dobro a chtějí, aby na světě zvítězila láska. Je to kniha, která v sobě ukrývá velké poslání.

„Magdalena uložila děti do široké manželské postele a popřála jim dobrou noc. Usnuly, jako když je do vody hodí. Pozorovala jejich růžolící obličeje a myšlenky jí v hlavě vířily. Co s nimi bude? Kdo by mohl k sobě domů přijmout tři děti? Co s nimi udělá bolestivé odloučení od rodičů a bezpečí domova, na které byly zvyklé? Jaké jizvy na duši jim to způsobí? A jak se teď cítí jejich matka, první večer bez svých nejmenších dětí, kdy je nemůže políbit na dobrou noc?“

Kniha si právem zaslouží to nejlepší hodnocení, tedy 100 %.


Za to, že jsem si tuto krásnou knihu mohla přečíst, děkuji Cosmopolis, u něhož si knihu Čas vlků můžete zakoupit.

pátek 7. prosince 2018

Kouzlo samoty na pomezí Bílých Karpat a Slovácka (recenze knihy Z kopce do kopce – Kateřina Dubská)

Z kopce do kopce, autorka Kateřina Dubská, vydalo nakladatelství JOTA, Brno 2018, 218 stran

„Když se mne lidé ptají, proč jsme si vlastně pořídili kozy, tak mi chvíli trvá, než si vzpomenu na ten úplně první moment, kdy mne napadlo, že strávím část (možná i zbytek) svého života v soužití s těmito vskutku svéráznými tvory. Někde na počátku byla asi touha po ještě větší soběstačnosti. Kdy mi přestalo stačit, že máme nejen vlastní vejce, med, občas i zeleninu a ovoce, a chtěla jsem se v budování nezávislosti na zásobování dostat ještě dál.“

Přemýšlíte jakou knihu byste si ještě do konce roku měli přečíst anebo hledáte vhodný dárek pro svoji maminku nebo babičku? Mrkněte na tuto knihu, která přináší úsměvné příběhy ze života samotné spisovatelky, která se rozhodla opustit výhody města a odstěhovat se na venkov, na samotu na pomezí Slovácka a Bílých Karpat.

Myslím, že takovýchto knih je na českém trhu málo a je to škoda, protože tento upřímný lidský humor vykouzlí úsměv na tváři každého, kdo se nechá pohltit autorčiným líčením života na samotě, života spjatého s přírodou, která člověku často do cesty staví nemalé překážky. Ale jak sama autorka říká, za ty výhledy to stojí.

Od této spisovatelky jsem četla pouze tuto její novinku, ale doma mám i předchozí knihy a už se těším, až bude příhodný čas, a přečtu si i je. Kniha Z kopce do kopce mě upoutala svojí veselou obálkou a následně i anotací. Moc ráda jsem si našla čas na tuto milou, úsměvnou knihu. Měla jsem pocit, jako bych stála po autorčině boku, viděla ten nádherný výhled na okolní krajinu, slyšela bzučení včel, které právě opylují rozkvetlou třešeň, ale slyšela i mečení koz, mňoukání koček, kdákání slepic a štěkot psů. Ano, tahle všechna zvířata autorka chová.

„Asi by jim připadalo srandovní i naše věčné rozčilování nad tím, jak ve chvíli, kdy začne padat sníh, přestane fungovat doprava pod nánosem čerstvých pěti až deseti centimetrů na silnicích, kdy jediný kopeček po jinak úplně rovné cestě do Hradiště zablokují tři marně hrabající těžce naložené náklaďáky a vytvoří dlouhou řadu naštvaných řidičů spěchajících za svými důležitými povinnostmi. Naši předkové měli sáně a nebo raději nikam nejezdili, když nemuseli. A když museli, smířili se s tím, že to bude kapánek složitější, jelikož je zima a k té sníh a mráz patří.“

Není to kniha pouze o zvířatech a přírodě, ale také o lidech a lidských vztazích, které nám autorka odkrývá při návštěvě místní hospůdky nebo třeba při založení ochotnického divadla a následného nacvičování první hry. Z knihy nabudete pocitu, že autorka našla to, co v životě hledala, a že se sžila se svým novým životem, s okolní krajinou, zvířaty i místními lidmi. Zkrátka, že je šťastná, přestože musí řešit každodenní starosti, které život na samotě a s tolika zvířaty přináší.

Knihu tvoří dvacet sedm oddělených příběhů. Každý příběh je uveden milou a výstižnou ilustrací Aleše Čumy. Kniha se čte jedním dechem, ale já jsem si ji šetřila a rozložila si její čtení do několika dní, ale rozhodně by se dala přečíst za jedno odpoledne. Ale proč spěchat a nevychutnat si tu pohodu, která z knihy přímo čiší.

Kouzelné je i slovácké nářečí, s nímž se v knížce setkáme. Autorka nám objasní i patriotismus místních obyvatel. Je to zkrátka příjemné čtení a smutek v knize najdete jen okrajově.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi humorné knihy ze života, těm, kteří si chtějí odpočinout od každodenního shonu a honěním se za prací. Tato kniha vás přenese úplně do jiné dimenze a ukáže vám, že žít se dá i jinak.

„Vzduch už začíná vonět budoucím deštěm a mne jako už po tolikáté napadne, jak je tady opravdu krásně, takže si občas až sama sobě závidím, že tady můžu žít, a jak se mi ten výhled neomrzí do konce mého života.“

Moje hodnocení je 100 %.


Za to, že jsem si touto knihou zpříjemnila adventní čas, děkuji nakladatelství JOTA a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 29. listopadu 2018

Německé kořeny? (recenze knihy Spříznění – Steve Robinson)

Spříznění, autor Steve Robinson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 320 stran

„Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto neosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla.“

Tentokrát se s Jeffersonem Taytem setkáváme po páté a je to setkání velmi zajímavé, protože, jak se dozvídáme z anotace, genealog Tayte se v této knize vydává do Německa, aby pátral po svých kořenech. Předchozí čtyři knihy spojuje linka hlavního hrdiny, který byl adoptován a již dvacet pět let pátrá po svých skutečných rodičích. Zatímco v předešlé knize – Ztracená vládkyně (recenze) – sledoval stopy předků svých klientů, kniha Spříznění je věnována výlučně jemu.

Román mě chytnul hned od první stránky. Knize nechybí napětí. Byla jsem velmi zvědavá, kam Tayta zavede pátrání po vlastní rodině a velmi mě překvapilo, že je to zrovna do Německa. Knihou se prolínají dvě časové roviny, minulost – období před druhou světovou válkou a během války, a současnost – pobyt Tayta v Mnichově v Německu a jeho pátrání po vlastních kořenech.

Nebyl by to Jefferson Tayte, aby se během pobytu v Mnichově nedostal do jedné šlamastyky a nešlo mu o život a nejen jemu. Autor nás drží v napětí a kniha má spád, takže ji budete jen neradi odkládat. Opravdu se hlavnímu hrdinovi podaří odhalit minulost a najít to, co již tolik let hledá? Anebo nás autor nechá v napětí a odhalení si nechá do dalších knih? Pokud vás to zajímá, nezbývá než si knihu přečíst. Můžu vám říct, že jako čtenáři nebudete zklamáni.

„Ale asi nikdy nevíš, odkud pocházíš, dokud nezačneš pátrat,“ pokračoval a uvažoval, že v rodokmenech cizích lidí vždy nachází nějaká překvapení a teď ho možná zažije sám.“

Moc se mi líbilo prolínání časových rovin. Dějová linka odvíjející se během druhé světové války je velmi zajímavá a řeknu vám, že jsem se zas dozvěděla něco z minulosti, o čem jsem neměla ani tušení. Ačkoliv postava démona z Dachau je smyšlená, neubírá to knize na opravdovosti, a věřím, že spousta vedoucích v koncentračních táborech by si tuto nálepku zasloužila.

Na konci jsem byla opravdu překvapená, kam až pátrání Tayta dovedlo a jaké dalekosáhlé důsledky mělo jeho odhalení a to nejen pro něho, ale i pro německý národ. Autor si nachystal překvapení, které mi vážně vyrazilo dech.

Pokud si chcete přečíst tuto knihu a nečetli jste předchozí díly, rozhodně to nevadí, jelikož nám autor předkládá zcela nový příběh a zcela zásadní příběh.

Kniha má, stejně jako předchozí knihy z této série, velmi poutavou obálku.

Román doporučuji všem, kteří již objevili kouzlo Robinsonova vyprávění, ale i těm, kteří mají rádi knihy Dana Browna, Steva Berryho anebo Gregga Loomise, nebudete litovat.

Moje hodnocení je 99 %.


Děkuji nakladatelství MysteryPress za to, že jsem si mohla tento román přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 23. listopadu 2018

Rodina nadevše (recenze knihy Prostá pravda – Jodi Picoultová)

„Viděla jsem muže, kteří se sesypali ve chvíli, kdy vyslechli rozsudek doživotního vězení; viděla jsem prázdnotu v očích svědkyně, která vypovídala o noci, kdy byla přepadena. Ale nikdy v životě jsem nespatřila takovou cizotu jako ve tváři tohoto muže. Naprosto se ovládal, jako by přiznání bolesti znamenalo, že se rozprskne na tisíc kousků; jako bychom byli pradávní nepřátelé; jako by hluboko v duši věděl, že už je poražen.“

Román Prostá pravda umístěný do amišského prostředí byl pro mě s ohledem na můj nynější stav (těhotenství) poněkud silnou kávou. Mladá amišská dívka Katie Fisherová je obviněna z vraždy svého předčasně narozeného syna, jenže ona vše popírá – těhotenství, porod i zabití. Naštěstí má v rodině šikovnou právničku Ellii, která se rozhodne za Katie postavit a ujme se její obhajoby. Ale nebude to mít snadné, aby Katie nemusela zůstat ve vazbě, musí se Ellie na čas nastěhovat k obviněné a bere za ni veškerou zodpovědnost. Zabila Katie svého syna? Nebo to udělal někdo jiný? A co když je vše jinak než se zdá? Poradí si s tímto zapeklitým případem zkušená obhájkyně? A co když to nebude jediná věc, kterou bude muset řešit?

Jodi Picoult mě opět nezklamala, toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od ní četla, ale opět mě přesvědčila, že je načase si přečíst i její další knihy. Její vylíčení amišského způsobu života, vnitřního boje zkušené právničky, ale i soudního líčení, je zkrátka neskutečné. Jodi ví, jak na čtenáře, aby ho děj pohltil, a on úplně zapomínal na realitu všedních dní a měl pocit, že se na chvíli ocitl v Paradise u Fisherových na statku, kde chybí veškeré vymoženosti dnešního světa – elektrika, počítač, internet, mobilní telefon.

„Natáhla se přes talíř a poklepala mě po ruce. „Víte, moc si vážíme, že jste se za Katii postavila.“
„Děkuju. Ale je to moje práce.“
„Ne, ne,“ zavrtěla hlavou. „Je to vaše srdce.“

Řeknu vám, že autorka umí gradovat napětí, když už si myslíte, že nemůže být hůř, najednou se vše ještě více zamotá a vy jen tajíte dech a doufáte, že to hlavní postavy ustojí. V příběhu se setkáte s tolika lidskými charaktery, které autorka bravurně vykresluje. Projde vámi taková spousta emocí, že po zavření knihy to budete muset chvíli rozdýchávat.

Tato kniha je mojí první knihou z amišského prostředí, nejprve jsem měla trochu obavy, zda to bude to pravé, ale jejich život je opravdu zajímavý, dívají se na svět jinak než mi ostatní. Mají vlastní pravidla, podle nichž žijí, a pokud se něčím prohřeší, jejich společnost je nezavrhne, tak jako naše, ale po jejich vyzpovídání, jim odpustí a přijme je zpátky.



„Biskup vzal mou ruku do hřejivých dlaní a já měla na okamžik dojem, že se všechno ve mně dokonale zklidnilo. „Vy jste se musela přizpůsobit nám, slečno Hathawayová,“ řekl vlídně. „Myslíte, že my kvůli vám kompromis neuděláme?“

V knize najdete lásku v mnoha jejích podobách. Autorka napsala velmi citlivý příběh, který by se opravdu mohl odehrát. V životě lidí se vše točí kolem dětí a to platí i o těch, co děti ještě nemají, mateřská láska je snad to nejsilnější pouto na světě a zkuste ho někdo přetrhnout, to se pak začnou dít věci.

Kniha je rozdělena do kapitol, některé jsou psány z pohledu Ellie, která je jako vypravěčka, některé jsou psány ve třetí osobě. Kniha je velmi čtivá a jakmile jednou přečtete první kapitolu, nebudete chtít přestat, dokud se nedozvíte pravdu, prostou pravdu.

Musím se přiznat, že po pár indiciích v knize jsem začala tušit, kdo stojí na pozadí, ale dokud nedočtete do konce, nebudete si jisti. Je to příběh s detektivní zápletkou a zasedání soudu autorka vykreslila tak skutečně, že budete jen zírat.

„Někdy, když jsem ležela u Fisherů v posteli, jsem přemýšlela, jak si mám zase zvyknout na život ve městě. Jaké to bude, až místo houkání sov budu při usínání slyšet rachot autobusů? Zavřu oči v pokoji, kde nebude úplná tma, protože na ulicích svítí neony a lampy. Budu pracovat tak vysoko, že neucítím jetel a pampelišky pod nohama.“

Knihu doporučuji všem, které si autorka již získala jinou knihou, ale i těm, kteří ještě spisovatelku neznají, nebudete litovat.


Moje hodnocení je 100 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



pondělí 29. října 2018

Nejkrásnější italské slovo: „amore“ (recenze knihy Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku – Kamin Mohammadi)

Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku, autorka Kamin Mohammadi, vydalo nakladatelství Mefatora, Praha 2018, 272 stran

„A potom přišlo nové tisíciletí, bylo mi třicet a ozval se život. Po zvlášť těžkém rozchodu jsem byla v úzkých, bez bytu a bez peněz a potřebovala jsem trochu stability, abych se z toho dostala a začala znovu. Přilákalo mě bezpečí práce v časopise a dostala jsem pořádnou práci. Rodiče se netajili tím, jak se jim ulevilo. Konečně jsem dospěla, konečně se usadím, slyšela jsem jejich myšlenky. Hypotéka a manžel jsou jen otázkou času.“


Kdo by v pošmourných podzimních dnech nechtěl zavzpomínat na léto? A co takhle se přenést do slunné Florencie a ještě objevit italské umění žít – bella figura? Tato kniha vás zahřeje na duši. Jedná se o autobiografický román. Sama autorka šla s kůží na trh a odhalila nám svůj rok života v italské Florencii.

Román nezačíná zrovna optimisticky, Kamin opustila Anglii, není spokojená se svým životem, nemá práci, její postava a vzhled také nejsou, co bývaly, a navíc je sama a má zlomené srdce. Čeká ji v Itálii nový start? Co vše jí mohou dobrosrdeční Italové naučit? Podaří se jí uskutečnit svůj sen – napsat knihu? Uvařte si dobrou kávu nebo si rozdělejte dobré víno a ponořte se do příběhu, který má co nabídnout každému z nás.

Moc se mi líbilo, jak autorka vzala život do svých rukou a vydala se do země, jejíž jazyk neuměla, a nikoho ve Florencii neznala. A přesto naváže mnoho nových vztahů a to nejenom přátelských. Nebyla by to Itálie a její Italové, kdyby autorka neprožila jeden letní románek, který jí otevře oči. Pak ale přijde něco víc a na konci knihy budete mít pocit, že vás Kamiin příběh zahřál u srdce a že osudová setkání existují.

Bella,“ promluvil laskavě, „podívej se na sebe, jak ses změnila od té doby, co jsi sem přišla poprvé. Plazila ses jako červ, celá ohnutá, s pohledem k zemi, stokrát ses omluvila. Teď… no teď sem vrazíš, hlavu zpříma, s nosem nahoru a podíváš se mi rovnou do očí. Už žádný červ! A když se usměješ, ten úsměv ti vychází až ze srdce. Vidíš, teď znáš tajemství toho, jak si v Itálii získat obdiv. To je la bella figura. A varuju tě, Angličanko, díky tomu jsi silnější, než si vůbec dokážeš představit.“

Kniha se čte jedním dechem, autorka ji rozdělila na dvanáct částí podle jednotlivých měsíců v roce. Každá část nese svůj název a spisovatelka ještě daný měsíc charakterizuje sezónní plodinou, vůní města, italskou chvilkou a italským slovem měsíce. Na konci každé kapitoly najdeme recepty na italská jídla, která byla v kapitole zmíněna.

Autorka nám také prozradí tajemství krásného vzhledu a štíhlé postavy. Během čtení se vám budou sbíhat sliny na všechna ta italská jídla a především na čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu. Zkrátka zatoužíte po italské kuchyni.

Spolu s Kamin nezůstaneme pouze ve Florencii, ale budeme s ní objevovat italský venkov, který je snad ještě krásnější. Řeknu vám, že po přečtení knihy toužím ještě víc navštívit Florencii.

Román je protkán odhodláním, touhou objevovat, seznamovat se, poznávat, milovat a změnit svůj život. To, zda se to autorce podaří, si přečtěte sami. Tato kniha je sice oddechová, ale má, co říct a rozhodně to není román, co by měl jen tak zapadnout.

„Tohle měl být můj sen, vlastně jsem někdy takový sen asi skutečně měla. Mé dřívější já by tady pobíhalo jako šílené. Jenže teď jsem se kolem sebe rozhlížela a nedokázala se nadchnout pro nic z toho, co jsem viděla. Dokonce i šaty Prada ztratily své kouzlo, jak se tam jen tak mačkaly se stovkami dalších. Ať jsem se snažila sebevíc, neviděla jsem nic, co bych chtěla. Musela jsem si přiznat hořkou pravdu: Tady v Itálii, kolébce módy, moje láska k nakupování zemřela milosrdnou smrtí.“

Doporučuji všem, co se chtějí dozvědět o italském způsobu života a poznat ho očima přistěhovalce.

Moje hodnocení je 95 %.


Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem se alespoň na chvíli mohla přenést do jiné kultury, máme se ještě co učit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.