pátek 24. července 2020

Hvězdy jsou tady, i když je nevidíme (recenze knihy Krása noci – Nina George)

Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020


„Kolik tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou. Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy, děti, matky, muže, sourozence?“



S autorkou Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.

Dvě ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát? Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena, přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají, avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.

„Jak se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká, skoro odpudivá?
Protože ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“

Kniha má své kouzlo, při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?

Moc mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno, anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé objevovala moře.

„Zjistit jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo v příběhu.

Musím říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu, jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně říkala, že jisté náznaky v knize byly.

„Každý okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích, k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“

Knihu bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh, který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.

Žijeme tak, jak bychom chtěli?

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 23. června 2020

Čas na zázraky (recenze knihy Kde končí nebe – Petra Lejsková-Langová)

Kde končí nebe, autorka Petra Lejsková-Langová, vydalo nakladatelství E-knihy jedou, Praha 2020, 238 stran

„Budu jich mít víc, těch průvodkyň? A kde to vůbec jsme? V nebi? Takhle nějak jsem si ho fakticky představovala! A co znamená ta vaše Cesta? Zní to až moc… důstojně. Křesťansky. Jenomže já nejsem křesťan, ani nic podobnýho. Vlastně jsem na tyhle věci nikdy extra nevěřila. Na nebe a na anděly a na Pánaboha a tak. Vadí to hodně?“


Před nedávnem se na mě obrátila sama autorka knihy Kde končí nebe, zda bych si chtěla přečíst tuto novinku. Přiznávám, Petru Lejskovou-Langovou jsem do té doby neznala, ale po přečtení anotace jsem nabyla přesvědčení, že by to mohl být šálek mého čaje. Kdopak z nás někdy nepřemýšlel nad tím, co nás čeká po smrti? Zda existuje nebe a jak to tam asi vypadá? Byla jsem zvědavá, jak si někdo jiný představuje život po životě, a tak jsem s radostí na nabídku kývla. Teď již vím, že můj odhad byl správný, kniha mě oslovila a mohu ji jen doporučit.

Hlavní hrdinka Bára má měsíc a půl před svatbou, když se najednou z ničeho nic ocitne na zvláštním místě, kde je jí hezky a jak záhy zjišťuje, že je v nebi. Nedokáže si však vzpomenout, co tomu předcházelo, v hlavě má jen pár útržků, ale nedokáže z nich nic poskládat. Ví, že byl Silvestr a že se stalo něco špatného. Ale krásy nebeského života si neužívá dlouho, když je najednou stejně nečekaně vrácena na zem a jak zjišťuje, vrátila se i v čase. Dostala dva měsíce na to, aby něco změnila, aby někoho zachránila. Dokáže Bára vzít osud do svých rukou a změnit ho? Je vůbec možné změnit sled událostí, které se již jednou staly nebo se bude muset vrátit do nebe? Pojďte se na chvíli oprostit od běžných starostí a nechte se unášet na vlně autorčiny fantazie.

„Bezva! Ono je tady vůbec všechno lepší než tam dole, viď?“ mrkla jsem na něj povzbudivě, avšak jeho výraz mě uzemnil.
„Lepší…? Šlehl po mně očima. „Tohle si opravdu myslíš?! Máme, po čemkoli toužíme, což je samozřejmě fajn, jenže ztratili jsme tu nejdůležitější věc. Náš život! Ten skutečný život, takový, jaký byl. Normální život plný shonu, problémů a někdy i stupidních hádek, ale taky obyčejného lidského štěstí. Život, ve kterém jsi nebyla sama.“

Román jsem četla jedním dechem. Autorka píše velmi čtivě a poutavě. Předkládá nám popis nebe, možná se vám bude občas zdát až přehnaně idylické a dokonalé, ale musíte si uvědomit, že je to zkrátka nebe a proč by vlastně zrovna takové nemohlo být. Při čtení jsem si říkala, že bych takové nebe brala, jen by mi tam asi chyběl spánek, protože v tomto nebi se nespí. Autorčino nebe má své zákonitosti a Bára se s nimi pomalu seznamuje. Po jejím návratu na zem se roztočí kolotoč, Bára se musí zorientovat v čase i ve svých vzpomínkách, ale na to, jak zemřela si stále nemůže vzpomenout. V poslední třetině knihy dostane příběh takový spád a tolik nečekaných zvratů, že už nebudete chtít knihu odložit.

Při čtení mě poháněla skutečnost, že jsem moc potřebovala vědět, co se té silvestrovské noci stalo, měla jsem jisté tušení, ale přiznávám, že jsem ho neodhadla a autorka mě dokázala překvapit. Knize rozhodně nechybí napětí a překvapivé zvraty. A na konci si řeknete, jak to měla autorka skvěle promyšlené již od začátku.

„Jste v pohodě, pane doktore…?“
Urovnal záclonu a smutně pokrčil rameny. „Co se s námi stane dál? Myslíte, že existuje nebe? Že do něj přijdeme a budeme tam šťastní? Anebo je tohle definitivní konec?“

Pokud občas přemýšlíte nad tím, co nás čeká po smrti nebo pokud jste někdy měli zvláštní sen o nebi nebo o tom, co se stane po smrti, tak jako já nebo tak jako sama autorka, kterou jeden takový živý sen inspiroval k sepsání této knihy, pak si knihu Kde končí nebe přečtěte.

Kniha má takové skryté poselství, že stačí malý okamžik, stačí jedno ohlédnutí a můžete někoho zachránit anebo změnit svůj život.

„Pane jo. Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála! Opojena fantastickým pocitem, že na zázraky není nikdy pozdě, jsem vyhopsala schody k Májinu bytu. Ta bude koukat, až jí povím, kde jsem strávila uplynulých pár hodin!“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji autorce, že jsem si její knihu mohla přečíst a že se nebála napsat knihu o něčem tak neuchopitelném jako je nebe a dát mu konkrétní podobu. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 27. března 2020

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.



V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 1. února 2020

Velké ambice (recenze knihy Byla to tichá dívka – Michele Campbell)

Byla to tichá dívka, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 400 stran


„Nechal Moreland totálně zpustnout. Tahle kolej má špatnou pověst, víš? Je to kolej šlapek.“
„Vážně?“
„To slovo nenávidím, protože z holek dělá něco horšího za chování, za které se kluci mezi sebou uznale plácají po ramenou. Ale jo, je to tak. Což mě přivádí k poněkud ožehavému tématu.“


Autorku Michele Cambell jste mohli poznat díky její prvotině Vždycky je to manžel (recenze), která u nás vyšla v roce 2018. V loňském roce nakladatelství Mystery Press vydalo hned dvě další autorčiny knihy, a to Byla to tichá dívka a Cizinec na pláži. Pokud mohu srovnávat, tak po přečtení její druhé knihy tvrdím, že je ještě lepší než autorčin debut. Ačkoliv nás opět zavede do studentského prostředí, kniha zaujme i starší čtenáře, kteří již dávno nejsou školou povinní.

Dvojčata Bel a Rose Enrightovy se po smrti matky stěhují ke své babičce z otcovy strany, která se rozhodne je poslat na prestižní internátní školu Odell, kde kdysi studoval i jejich otec. Sestry jsou dvojvaječná dvojčata a jsou natolik rozdílné, jak jen si člověk může představit, a to nejen vzhledově. Každá se se ztrátou matky vyrovnává po svém a obě se pokusí v nové škole zapadnout, každá po svém způsobu, což již první den vede k roztržce mezi oběma. Je možné, že mezi sestrami, které pojí tak silné pouto, může dojít k vraždě?

„Nikdy neměl v plánu strávit svůj život jako učitel angličtiny. Míval mnohem úchvatnější, lukrativnější cíl, a dostal se až bolestivě blízko k jeho naplnění. Heath měl touhle dobou už být proslulým spisovatelem. Na seznamu bestsellerů, vítěz literárních cen, otvírat tučné šeky s honoráři v domě na ostrově Martha´s Vineyard. Jenže se všechno strašlivě pokazilo a oni museli s ostudou utéct na Odell.“

Bel a Rose nejsou jediné, koho čeká nový začátek. Ambiciózní učitel Heath se spolu se svojí manželkou Sarah stanou v novém školním roce novými správci koleje Moreland Hall, která je proslulá svojí nechvalnou pověstí a oni dostali za úkol nastolit nový pořádek. Heath je velmi pohledný, což hned první den školy vede mezi studentkami vyšších ročníků k uzavření soutěže. Zvládne Heath svoji novou roli? Jaké skrývá tajemství? Autorka již od první stránky přitáhne vaši pozornost a vám bude vrtat hlavou, která ze sester vlastně zemřela a především, kdo za tím stojí. Připravte se na pořádnou dávku napětí.

Autorka zvolila poutavý způsob vyprávění, a to, jak postupně poodkrývá, co se na Odell stalo a odehrávalo před vraždou, vzbuzuje váš zájem číst dál a dál. Minulost prokládá výslechy z vyšetřování a nechává čtenáři velký prostor pro to, aby sám zkusil přijít na stopu vraha.

„Na Odell se naučila, že jednoduché projevy dobrých způsobů vás v životě dostanou daleko. Lidé na Odell možná nejsou hodní, ale jsou zdvořilí a díky tomu by jim na mnoha frontách prošla snad i vražda. To je dobré si pamatovat a použít později, až to bude vhodné.“

Měla jsem od začátku svůj tip na podezřelého, ale byla jsem vedle, jak ta jedle. Podezřelých je hned několik a každý mohl mít svůj motiv. Líbilo se mi, že nic nezůstalo nevysvětleno a že závěrečný moment překvapení se dostavil, i když jsem v něj už nedoufala.

Autorka pěkně vykreslila jednotlivé charaktery a jeden z nich byl opravdu prohnilý až do morku kostí. Jak už to tak bývá, prestižní školy plné snobů a zhýčkaných potomků, kteří se snaží zahnat nudu a co nejvíce si užít, jsou skvělou půdou pro takovýto příběh. Chvílemi mě opravdu až mrazilo a chvílemi jsem jen vrtěla hlavou nad tím, jak se k sobě zúčastnění chovají.

Jediné, co bych asi vytkla, že autorka ze začátku necharakterizovala každou z dvojčat konkrétněji a ze začátku jsem se ztrácela v tom, která je vlastně tou „tichou“ dívkou, co nikam nezapadá.

„To Bel byla nebezpečná, nepředvídatelná. Rose byla pečlivá, tichá, dobrá žačka, spolehlivá kamarádka. Zdálo se ale, že to nikdo nevidí.“

Obálka knihy je opravdu povedená a poutavá díky kontrastu zvolených barev.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi napětí od začátku do konce, těm, co jim nevadí vrátit se o několik let zpět do svých studentských let a těm, co chtějí přijít na kloub tomu, zda obálka hlásá pravdu.

Moje hodnocení je 95 %.

„Je mi líto, že vám kazím váš velký den, ale někdy prostě neznáme lidi tak dobře, jak si myslíme.“

A brzy se pustím do Cizince na pláži, abych zjistila, zda autorka udělala další krok kupředu a nachystala si ještě zajímavější zápletku.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za napínavé čtení. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 2. prosince 2019

Ze sopky, do dolu a odtud do mincovny (recenze knihy Kouzelná třída v muzeu – Zuzana Pospíšilová)


Kouzelná třída v muzeu, autorka Zuzana Pospíšilová, vydalo nakladatelství Grada Publishing pod značkou bambook, Praha 2018, 72 stran

„Vstupní dveře do muzea byly zatím zamčené. Přišel je otevřít sám pan ředitel. Děti ho dobře poznaly, protože ho viděly na hradě Strašníku. Tam si pro poklad přijel a předal dětem kromě velkého poděkování právě vstupenky na dnešní prohlídku muzea.“



Už jste slyšeli o tom, že v jedné škole, v jedné třídě vyučuje paní učitelka, která je něčím výjimečná? Že neslyšeli? Tak byste si měli přečíst některou z knih ze série Kouzelná třída od spisovatelky Zuzany Pospíšilové, anebo raději všechny. Knihy jsou určeny školákům jako čtení pro prvňáčky, ale rozhodně zaujmou i starší školkové děti, pokud jim je přečtete vy, rodiče.

Tentokrát s kouzelnou vílou Jasmínou zavítají děti do muzea. Škola skončila, děti mají prázdniny a jako odměnu za nalezený poklad dostaly volné vstupenky do muzea. A po muzeu je nebude provázet nikdo jiný než jejich oblíbená paní učitelka Jasmína. Co všechno děti zažijí? Kam se s vílou přenesou tentokrát? Nechte se překvapit, co všechno můžete s takovou kouzelnou paní učitelkou prožít v muzeu.

Snad každá třída má svého Pažouta a Horáčka, v kouzelné třídě jimi jsou Standa Horák a René Stojka a nebýt kouzelné paní učitelky, celá třída by se díky nim dostala do nejednoho problému. Naštěstí, jak už to bývá, jsou ve třídě i šikovní chytří žáci, kterým spisovatelka také dává v příběhu prostor.

„Paní učitelka pak všechny obešla. Na každého se usmála. Natáhla dlaň a v ní se objevil bonbon. Nikdo nezapomněl poděkovat. Paní učitelka děti upozornila, že si bonbon ještě nemají rozbalovat.
„Musíme si ho dát do úst všichni najednou, aby působil u všech stejnou dobu,“ vysvětlovala Jasmína.
Teď už bylo všem jasné, že za tím budou nějaká kouzla. Jen zatím nevěděli jaká.“

V tomto dílu se děti dozvědí něco o sopkách, lávě, černém uhlí, ale třeba i o ražbě mincí. Kniha je takovou populárně naučnou pohádkou pro školní děti. Možná si prvňáčci ještě tak dobře nebudou umět některé pojmy představit, ale od toho jsme tu my, rodiče, abychom jim to dovysvětlili.

Kniha je rozdělena do šestnácti krátkých kapitol, tak akorát dlouhých, aby prvňáček zvládl přečíst jednu kapitolu denně, anebo rodiče jednu kapitolku dětem před spaním. I když příběh je tak zajímavý, že děti jistě nebudou chtít zůstat jen u jedné krátké kapitoly.

Autorka píše velmi čtivě pomocí jednoduchých vět, aby jim děti porozuměly. A příběh skvěle doplňují bohaté ilustrace od Drahomíra Trsťana, které čtenářům přibližují příběh a pomáhají jim si některé věci představit.

„Standa Horák si ale našel jinou zábavu. Chodby v dolech byly vyztužené pevnými dřevěnými trámy. Nenapadlo ho nic lepšího než do nich začít kopat. Protože měl velkou sílu, stalo se něco strašného. Jeden vykopnutý trám se uvolnil a celá konstrukce se začala rozpadat.“

Knihu jsem četla čtyř a půlleté dceři před spaním a moc se jí líbil. Vždy jsme četly alespoň tři kapitoly. Velmi ji zaujala kapitola o ražbě mincí.

Autorka Zuzana Pospíšilová je zkušená dětská spisovatelka a ví, jak malé čtenáře zaujmout, svědčí o tom i oblíbenost jejích knih.

Pokud sháníte vhodný dárek k Vánocům pro začínající čtenáře, určitě touto knihou potěšíte jak kluka, tak holku.

„Peníze, které vyráběli ve staré mincovně, byly tenoučké a každý penízek byl jinak velký a nepravidelný.“

Knížku bych doporučila prvňáčkům, kteří začínají číst své první příběhy, ale i k předčítání mladším dětem, které příběh jistě zaujme.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Grada, že pod značkou bambook vydala tuto krásnou knihu pro malé čtenáře, a my si ji s dcerou mohly přečíst a již jsme se k ní stihly i několikrát vrátit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 21. listopadu 2019

Cesta za splněným snem (recenze knihy Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku – Pavel Svoboda)

Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku, autor Pavel Svoboda, vydáno vlastním nákladem, Praha 2019, 212 stran


„Cestování je jako droga. Žijeme v době, kdy se toulání světem stalo životním stylem. Jednou tomu propadnete a všechny cesty vám přijdou krátké. S jídlem roste chuť. Po půlročním studiu na Islandu, kde se to celé trochu zvrtlo v půlroční cestování, jsem si uvědomil, že svět je tady pro nás. Že nás doma drží jen vlastní nerozhodnost. Stačí si udělat čas a hodně chtít. Po několika vydařených měsíčních až dvouměsíčních cestách mi to ale stále leželo v hlavě. Velká cesta! Jednou na ni vyrazím! Myšlenka, která vám nedá spát, dokud se nestane realitou. Zhmotnění snu. Nebylo na co čekat. Situace už nikdy nemusí být příhodnější. Jediná špatná cesta je ta, na kterou nikdy nevyrazíte!“


Kniha Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku zachycuje sedmiměsíční cestu mladého páru, který se rozhodl splnit si svůj sen. Jedná se o cestopisnou knihu, kterou z větší části tvoří nádherné fotografie dokumentující navštívené země, jejich obyvatele a úžasné přírodní scenérie. Autor, cestovatel a vystudovaný geograf, Pavel Svoboda je totiž vynikající fotograf. Možná jste se s jeho tvorbou setkali již na stránkách jeho první knihy – Napříč Jižní Amerikou anebo jste se s ním setkali na některé z jeho cestopisných přednášek, které pořádá po celé České republice. Anebo stejně jako já, jste o něm donedávna neslyšeli. Věřte, že si jeho knihu zamilujete, ať již pro scenérie zachycené zkušeným okem nebo pro text, který fotografiím vdechne životní příběh.

Pavel a jeho přítelkyně Vendulka se rozhodli podniknout dlouhou cestu, o které snili, plánování jim nezabralo mnoho času a po obstarání nezbytných víz, vyrazili na sedmi měsíční cestu po Asii. Její počátek se nenacházel nikde jinde, než v Moskvě a pro jejich další cíl, Mongolsko, zvolili jako jeden z možných prostředků transsibiřskou magistrálu, z Mongolska se vrátili do Ruska, poté navštívili Jižní Koreu, odkud se letecky přepravili do Nepálu, který si oblíbili již při dřívější návštěvě Asie, poté se vydali do Barmy, která se nedávno otevřela cizincům a svoje putování zakončili zaslouženou pověstnou sladkou tečkou na konec, či spíše relaxační odměnou v podobě pár dní strávených v thajském ráji, na neosídleném ostrově Ko Wai. Jak probíhala jejich cesta? Kde spali? Co jedli? Co zajímavého zažili a viděli? Jaké bylo jejich setkávání s tamními obyvateli? To vše se dočtete v knize Napříč Asií.

„Tajemná tajga voní. Hluboký tmavý les. Stromy zarůstají dlouhým mechem a lišejníky. Bujným porostem vede blátivá pěšina. Mezi stromy rostou houby velké jako ešus. V Rusku je všechno obrovské. Během pár dnů si uvědomuji, že v Rusku musí člověk chodit hrozně rychle, jinak nikam nedojde. Nasazujeme ruské tempo. Takový kozácký poloběh.“


Již od první stránky jsem měla pocit, že jsem spolu s cestovateli také nazula toulavé boty a že jsem jako nezávislý pozorovatel na jejich cestě s nimi. Jako každí cestovatelé, i oni se museli potýkat s nejrůznějšími překážkami a za to, co je potkalo v Mongolsku, mají můj obdiv, já bych možná nasedla na první letadlo a vrátila se domů, ale oni se nenechali zlomit a odradit od svého snu a poradili si i v nelehké situaci.

V autorově vyprávění mě fascinovala ta pestrost kultur jednotlivých zemí, které navštívili, ta rozmanitost a rozdílnost lidí a proměny krajiny. Pavel Svoboda umí čtenáře zaujmout a má můj velký obdiv, že sedmiměsíční putování dokázal čtivě vměstnat do sedmdesát šesti stran textu. A z toho velikého množství fotografií, které na jejich cestě pořídil, vybrat jen sto třicet, muselo dát tolik práce, že si to ani neumím představit.

„Každou chvíli nám rupne nějaká přezka na batohu, někdy dokonce obě naráz. Batohy z Mongolska se synchronizovaně rozpadají. Děsné krámy. V těchto chvílích si nostalgicky uvědomíte, jak se vyplatí používat kvalitní vybavení. Jak se naše batohy pohodlně nosily. Jak to vše bereme jako samozřejmost. Stejně jako při životě v Evropě. Pitnou vodu, teplou sprchu, bezpečnosti či naši svobodu a demokracii. Na druhou stranu je pořád lepší toulat se po krásné liduprázdné Sibiři s rozpadajícím se těžkým a špatně se nesoucím batohem než sedět doma na zadku.“

Díky této knize jsem alespoň nahlédla do cizích světů, dozvěděla se mnoho nového o jejich obyvatelích, jejich kultuře, historii, zvycích, běžném životě a hlavně krásné krajině. Řeknu vám, že jsem dostala chuť si sbalit věci a vyrazit také, ale na to jsem málo odvážná a nejspíš mi chybí dobrodružný duch. Ale věřím, že jakmile se jednou vydáte na cestu a okusíte ten pocit z poznávání dálek, tak už nejde jen tak přestat.

Když jsem knihu poprvé prolistovala, byla jsem uchvácena pestrobarevnými snímky a když knihu objevila naše čtyřletá dcera, museli jsme ji celou prolistovat a já jsem zodpovídala všetečné otázky a snažila se jí alespoň trochu objasnit ten pro ni cizí, nepředstavitelný a velice vzdálený svět.

„Nepálci jsou úžasní lidé. Materiálně jedni z nejchudších na světě, nicméně s neuvěřitelnou vnitřní energií. Usměvavé Nepálky, ušmudlané děti i vrásčitý stařeček vás lehce nakazí pozitivní náladou. Přicházíte jako cizinci a odcházíte jako přátelé. Lidé jezdí do Nepálu kvůli horám a vrací se kvůli lidem. Vzniká láska na celý život.“


Kniha je po grafické stránce dokonalá, je vytištěná na lesklém papíře, takže krása fotografií perfektně vynikne. Na předsádce knihy najdete mapu Asie se zakreslenou cestou dobrodružného putování. A text dodává fotografiím život.

Kdybych měla říct, která země mě zaujala nejvíce, tak by to byla Barma a hned za ní Nepál, kde cestovatelé podnikli čtyřiceti šesti denní trek po Himalájích. Pokud byste se o tomto treku chtěli dozvědět více, tak v listopadovém vydání časopisu Lidé a Země o něm najdete dvanácti stránkový článek. Autor také pořádá řadu jistě zajímavých přednášek nejen z putování po Asii. Jakmile bude někde poblíž, ráda si přijdu povídaní poslechnout.

„Jako fotograf obětujete mnoho úsilí se zcela nejistým výsledkem. Celou řadu, či dokonce většinu vašich fotek nakonec nikdo nikdy neuvidí, Ale za těch pár vyvolených, které spatří světlo světa, to přece stojí! Fotograf je bláznivý živočišný druh, jehož spokojenost závisí na pomíjivém stavu mysli, že se mu focení právě daří.“

Knihu bych doporučila všem dobrodružným zvídavým duším, které rády objevují velké dálky z pohodlí domova, ale i těm, co by rádi podnikli nějakou tu výpravu za dobrodružstvím a ještě váhají.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji autorovi, že mi ukázal krásné kouty asijské části našeho kontinentu, a přeji mu štěstí a radost z dalších cest, které jistě brzy podnikne.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si o ni napsat přímo autorovi a přijde vám i s jeho podpisem, více informací zde.



neděle 3. listopadu 2019

Utajené přešlapy v naší historii (Přísně tajné skandály – Jaroslav V. Mareš)

Přísně tajné skandály, autor Jaroslav V. Mareš, vydalo Nakladatelství Epocha, Praha 2019, 360 stran

„Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale velmi těžké. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Stejně tak jsou naše archivy plné stop, jež aspoň některé z těchto příběhů mohou pomoci vynést na světlo.“


Máte rádi poodhalování tajemství událostí v naší historii, které měly zůstat skryty? Zajímáte se o ne příliš známé příběhy naší minulosti? Pak tato kniha vám odkryje čtrnáct takových případů. Možná, že jste o některých již slyšeli, ale myslím, že jich bude více, co nebudete znát.

Jaroslav V. Mareš redaktor a publicista, který působil v České televizi a v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT dostal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. V roce 2014 se stal členem reportérského týmu pořadu Očima Josefa Klímy, v jeho týmu setrvává i nadále. Je autorem velmi úspěšného badatelského pořadu TaJeMno. Do světa literatury vstoupil v loňském roce knihou Největší záhady kriminalistiky.

Při své práci autor narazil na několik příběhů z české historie, které ho zaujaly natolik, že se rozhodl jim přijít na kloub, a o nich si můžete přečíst právě v této knize. Že jste nikdy neslyšeli o bestii z Karlštejna, která byla českou předchůdkyní hraběnky Báthory anebo o falešných filmařích v Čachticích? Že vám nic neříká upírská hysterie v Českém Krumlově? Možná že jste ale slyšeli o Harry Jelínkovi, který prodal Karlštejn, anebo o chlebíčkové aféře či neštěstí v podniku Chemopharma v Ústí nad Labem. A co tají zaměstnanci muzea o exhumaci ostatků Bedřicha Smetany? Čeká na vás čtrnáct případů, které vzbudí vaši pozornost.

Přiznám se, že jsem na střední škole maturovala z dějepisu, takže mi historie není až tak cizí, ale kromě chlebíčkové aféry jsem o ostatních událostech neměla ani tušení.

„Dítko z protekční rodiny. Mizerný student. Podvodník a hochštapler. Jeden z nejzákeřnějších kolaborantů, udavač a spolutvůrce pronásledování Židů. Hoteliér a pašerák. Agent hned několika tajných služeb. Uznávaný malíř a ctihodný občan. To všechno byl Harry Jelínek. Za svůj život stačil prožít hned několik osudů. Od ctihodného muže až po nejhoršího zmetka.“

Zaujal mě příběh Harryho Jelínka, přestřelka v Hazlově, kde na sebe stříleli tajní a příslušníci SNB, tajemný výbuch v Jičíně, ale i neštěstí v podniku Chemopharma v Ústí nad Labem a také osud Ferdinanda II., který se oženil s neurozenou ženou.

V knize naleznete řadu překvapivých informací, autor nás seznamuje se svým bádáním, kdy se odpovědi snaží zjistit u pamětníků nebo jejich příbuzných, ale i u odborníků na slovo vzatých - historiků a pracovníků ústavů. Bohužel někdy vyvstávají další a další otázky, na které se nejspíš již nikdy nepodaří odpovědět.

Kniha Přísně tajné skandály ve mně znovu probudila zájem o naši historii, která nám měla zůstat skryta. Přivedla mě k zamyšlení, kolik dalších takových případů by se v naší historii našlo a kolik toho ukrývají naše archivy a kolik toho časem vyplave ještě napovrch.

Kniha je graficky skvěle zpracovaná, příběhy jsou doplněny fotografiemi a obrazovým materiálem, ale i ofocenými výňatky dokumentů z archivů a výpovědi historiků, nadšených badatelů a pamětníků jsou v textu odlišeny. Autor se snaží dopátrat k primárním zdrojům a informace ověřovat na více místech, pokud je to možné.

Jediné, s čím jsem měla při čtení trochu problém, je řazení příběhů. Nepodařilo se mi odhalit klíč, podle kterých autor jednotlivé kapitoly uspořádal. Bylo by pro mne příjemnější, kdyby byly případy řazeny chronologicky.

Knihu doporučuji všem historickým nadšencům, ale i všem čtenářům, kteří si chtějí rozšířit obzory. Kniha je napsána srozumitelně a rozhodně čtivě.

Moje hodnocení je 95 %.

Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do naší minulosti, rozhodně je, o čem přemýšlet. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.