neděle 12. května 2019

Dopisy bez odpovědi (recenze knihy Strážce nádrže – Zdeněk Svěrák)


Strážce nádrže, autor Zdeněk Svěrák, vydala Grada Publishing, a.s. v Praze roku 2018, 90 stran

„Funkce strážce hráze (a to prosím v žádném případě neberte jako stížnost) není placena tak, aby pracovníka uživila. Jedná se o přivýdělek, v případě důchodce, jako jsem já, velice vítaný. Ale tuto funkci nemůže vykonávat každý. Musí to být především člověk obdařený svědomitostí.“

Od pana Svěráka jsem doposud nic nečetla, ačkoliv jeho filmy i písničky zbožňuji, a tak bylo načase poznat ho i jako spisovatele. Vybrala jsem si jeho novinku Strážce nádrže. Zaujala mě nevšedním pojetím, je totiž celá psaná formou dopisů, které však zůstávají bez odpovědi. Ale to jejich pisatele vůbec neodrazuje, občas totiž dostane nepřímou zpětnou vazbu, a to mu stačí.

Autorem dopisů je Jiří Smrček, toho času strážce vodní nádrže Magda, je to bývalý učitel, takže se psaním dopisů nemá žádné problémy a jeho vyjadřování je brilantní. Adresátem je ředitel povodí, který dopisy čte se svou ženou, a často je autor něčím pobaví, ale někdy i pohorší. Pan Smrček totiž píše i o dost osobních věcech.

„O průběhu naší schůze byl někým podrobně informován vedoucí školského odboru zvaný Rudý špunt, protože byl zrzavý a jmenoval se Korek. Tento nevzdělanec, který místo Vietnam říkal Vietman a místo fiasko fajsko, prý dostal záchvat zuřivosti Zavolal s ředitele Pěšinu a prohlásil, že toho všiváka Smrčka a tu starou krávu Tvarůžkovou je třeba exhumačně, což mělo nejspíš znamenat exemplárně, potrestat, jinak že se nám tyhle postoje ve straně rozmnoží jako plíseň.“

Kniha začíná tím, že strážce nádrže Smrček dostal za úkol najít svého nástupce a zaučit ho. Z prvního dopisu máte pocit, že příběh nezačíná zrovna optimisticky a s dobrými vyhlídkami, ale tím se nenechte odradit. Čeká na vás humor, moudrost, porozumění, ale také realita života, tedy i smutek, křivda a trápení. Pan Smrček se svého úkolu hned zhostí a začne přemýšlet, kdo by ho ve funkci mohl nahradit, a tak se seznamujeme s vlastnostmi, které by měl mít strážce nádrže, a je jasné, že to nebude tak lehký úkol, jak by se mohlo zdát. Během pátrání po nástupci nám autor představuje další obyvatele obce Horní Znělá.

Ačkoliv se jedná o útlou knížku, ukrývá v sobě silný příběh, který vás pohladí po duši a přiměje se zamyslet. Měla jsem obavy z konce knihy, ale autor to vyřešil opravdu skvěle a vy budete mít pocit, že vždycky zbývá naděje a vždy se člověk má kudy ubírat, i když má pocit, že už je nepotřebný.

„Byl jsem šťastný, že mě k tomu obědu přizvali, protože jsem si toho prezidenta, který když se postavil, nebyl o moc větší než v sedě, vážil. A víte proč, pane generální řediteli? Že dokázal tu svou plachost, ostych a slušné chování spojit s odvahou, což mě se v životě nedařilo.“

Dvacet tři spíše kratších dopisů přečtete během krátkého odpoledne, ale určitě vám utkví v hlavě na několik dalších hodin či dní.

V knize najdete kresby Zdeňky Huškové st., které krásně dokreslují příběh.

Tento poetický příběh by mohl zaujmout široký okruh čtenářů, a to jak muže, tak ženy. Autor nám totiž nechává nahlédnout pod pokličku životních osudů, a to nejen Smrčkových, ale třeba také mladé ženy samoživitelky, které osud do života připletl hned několik klacků. V knize se autor nevěnuje jen přítomnosti, ale nechává Smrčka zabrousit i do minulosti, která pro něj nebyla vždy snadná, ale dokázal nastražené překážky překročit a jít dál. Celý příběh nakonec vyznívá kladně a dává nám jistou naději, a to co nechybí ve Svěrákových filmech, nechybí ani v jeho knižní tvorbě.

„Jsem odjakživa dojímavý. Chemikář Bubník mi kdysi řekl, Jirko, ty jsi tak lítostivej, že kdybys učil chemii, bylo by ti líto i nenasycených kyselin. Ale to ráno, pane generální řediteli, když jsem po tolika letech vstoupil do prázdné školní budovy ještě předtím, než zadrnčely zvonky a než ožila dětskými hlasy, jsem byl tak naměkko, že jsem pro slzy neviděl a našeho školníka jsem se zeptal: Co tady děláš tak brzo, chlapče?“

Doporučuji všem, kteří hledají milou, úsměvnou knihu, u které si chtějí odpočinout. Ačkoliv je to útlá kniha, má rozhodně co nabídnout.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za to, že jsem konečně poznala pana Svěráka jako spisovatele, na jejich stránkách si knihu Strážce nádrže můžete koupit.

úterý 7. května 2019

Od drobných potyček k bitvám (recenze knihy Rozervané království – František Niedl)


„Beneš se zadíval král do očí. Před ním seděl hezký devatenáctiletý mladík, tedy mladší nežli on. Ale celé jeho vzezření a chování svědčilo o tom, že je král. Za těch pět let, co byl na trůnu, mu osud naložil opravdu hodně. Držel se přesto, že ho mnozí oklovávali jako dravé ryby. Přesto s neobvyklou houževnatostí dokázal vzdorovat.“

Již popáté se setkáváme s udatnými rytíři z Vřesova na pozadí českých dějin a opět nás autor nezklame. Jindřich z Lipé je vězněn na Týřově a mohlo by se zdát, že v království nastane klid a shoda, ale opak je pravdou. Čekají nás menší potyčky, drobné bitvy, osvobozování a obléhání měst, ale i vážná zranění. To vše spisovatel nezapomněl okořenit ne špetkou lásky, ale rovnou hrstí. Královna je znovu v očekávání a snad to již tentokrát bude vytoužený syn, překvapení čeká také na Wolframa a pole pro lásku si František Niedl připravil i pro Beneše. A právě Beneš v tomto díle hraje tu nejhlavnější roli a věřte, že se o něho budete bát. Jak vše dopadne? Bude v království nastolen pořádek? Upevní si král Jan své postavení? Jak se ke všemu postaví nejbohatší český pán Petr z Rožmberka?

I tentokrát neopomněl autor nenásilnou formou připomenout některé z dřívějších důležitých událostí z předchozích dílů série. Ale nevěnoval se jim již tolik jako v předchozí knize Království meče.

„I to je možné. Díky, Kočko. Až budou jednou hledat krále špehéřů, navrhnu tebe,“
„Jestli mě do tý doby nepověsí.“
„Budu ti chodit na hrob.“
„Jestli nějakej budu někdy mít.“

Při čtení tohoto románu máte pocit, jako by se zdánlivě nic nedělo, možná je to tím, že se neodehraje žádná velká bitva jako tomu bylo v předchozí knize, ale přesto se toho stane hodně, a to jak na poli vojenském, diplomatickém, ale i společenském. Petr z Rožmberka se podrobí českému králi, ale na straně Jindřicha z Lipé stojí další mocné rody. Rožmberkovi je nabídnut výhodný sňatek, který lze jen stěží odmítnout, a tím si ho král ještě více připoutá. Sama královna, ač ve čtvrtém měsíci těhotenství se vydává na diplomatickou misi do Bavorska k římskému králi Ludvíkovi s žádostí o pomoc s domácími nepokoji. V závěru knihy se Beneš octne ve smrtelném nebezpečí a vám se bude tajit dech. Autor skvěle vykreslil drobné boje, jichž se zúčastnil Wolfram, ale i Beneš, ale i bitvy při dobývání královských věnných měst či osvobození Kutné Hory. V knize na čtenáře opravdu čekají rozmanitá dobrodružství.

František Niedl je mistr vypravěč, dokáže skvěle vykreslit jednotlivé scény a vtáhnout čtenáře do děje. Kniha je velmi čtivá a na konci budete toužit po pokračování, a to přijde již za pár dní, kdy vyjde šestý díl série s dramatickým názvem Pach krve. A já se již moc těším a doufám, že to ještě nebude díl závěrečný, protože mám pocit, že tato série je skvěle rozjetá a rozhodně neztrácí tempo ani dech.

„Díky, pane Wolframe. O tvé štědrosti budou pět minesengři. A teď, když dovolíte, vzdálím se dřív, než dojedete do města. Musím dbát na svou pověst, a kdyby mě uviděli ve společnosti takových hrdlořezů, má živost by utrpěla.“

V knize na nás čekají kratší kapitoly, v nichž střídavě sledujeme osudy Beneše z Vřesova a Wolframa Katzingera, až do té doby, kdy se jejich cesty protnou a opětovně se potvrdí jejich silné přátelství.

Knihu doporučuji všem milovníkům historické beletrie, autor se opírá o skutečné události a svým skvělým vypravěčským umem vás jistě zaujme. Pokud jste ještě nepropadli této sérii a nalákala vás tato kniha, rozhodně doporučuji začít od prvního dílu, ať vám nic neuteče. Knihy nejsou obsáhlé a čtou se takřka samy, nebudete litovat. První díl nese název Rytíři z Vřesova, následuje Růže a lev (recenze), Ve službách mocných (recenze), již zmiňované Království meče (recenze), a poté Rozervané království a následovat bude avizovaný Pach krve.

„Zdá se, pane Wolframe, že to, co ti chybí na dvorském chování, o čemž jsi mě už přesvědčil, dostává se ti plnou měrou v umění vojenském,“ řekla královna škádlivě.

Moje hodnocení je 99 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem mohla strávit příjemné chvíle s touto knihou, a pokud vás zaujala, můžete si ji zakoupit zde.

pondělí 18. března 2019

I těm nejsilnějším se má pomáhat (recenze knihy Moje maminka je nejsilnější na světě – Nicola Kentová)

Jaká je tvoje maminka?
Ta moje má velikou sílu. Je ze všech maminek na světě nejsilnější. Představ si, že unese všechny moje poklady, které venku nasbírám! A taky je moc hodná. Ochotně pomůže všem svým kamarádům i známým. Moje máma je prostě úžasná. Ale i ten největší silák si někdy musí odpočinout – a i ta nejsilnější maminka občas potřebuje, aby někdo pomohl jí…

Krátký příběh, který v sobě však skrývá velké poučení nejen pro nejmenší, ale i pro jejich rodiče. Autorka a zároveň ilustrátorka Nicola Kentová si splnila svůj sen a stala se spisovatelkou a toto je její první kniha.
Maminka malého medvídka je ta nejsilnější na světě, alespoň její malý synek si to myslí. Protože mu v tašce nosí všechny jeho poklady, které najde venku a nejen ty, unese i jeho kolo, unese i svého syna a stále to ještě nestačí. Maminka pomáhá i ostatním, například zebře vezme nákup, lvovi prádlo, pomůže i slonovi, gazele, tygrovi, hrošici a paní Plameňákové. Co všechno maminka ještě unese? Co se stane, když medvídek na tu velkou horu věcí, kterou maminka nese, přihodí žaludový trojlístek? Je jeho maminka opravdu tou nejsilnější? A co se stane poté, co mamince dojdou síly? Kdo jí pomůže?
„Mami, mohla bys mi vzít tohle?
A toto?
A ještě tyhle věci?“
Knížka je určena těm nejmenším už od dvou let. Malé děti jistě zaujme svými krásně barevnými a veselými ilustracemi. Starší děti porozumí příběhu a budou mít jistě řadu otázek. Myslím, že by mohla zaujmout i děti před druhým rokem věku, pokud tedy knihy netrhají, protože tato kniha není leporelo, ale je to klasická papírová kniha.
Knihu jsem četla večer před spaním naší skoro čtyřleté dceři a moc se jí líbila, nejvíce ji samozřejmě zaujaly ilustrace, a především obrázek rozevřené tašky paní Medvědice, protože v její velké tašce se ukrývá řada pokladů a autorka ilustrace v tomto případě doplnila i popisky. Dcera chtěla, abych ukazovala na jednotlivé věci v tašce a že ona bude říkat, co to je. Takže malí čtenáři nejsou jen pasivními posluchači, ale ilustrace je vtáhnou do příběhu a vzbudí v nich zájem.
„Maminka vždycky ochotně pomohla i všem svým kamarádům.
Mohla bys mi to vzít?
Jasně! Hoď to na řídítka!
Zebře nesla nákup.“
Jak jsem již uvedla, jedná se o krátký příběh, ale má svoji hloubku. Děti z něho mohou pochopit, že mamince je třeba pomáhat, a to i když se nám zdá, že je nejsilnější na světě a že všechno zvládne sama. Poučeny budou i maminky, že je třeba odpočívat a také si říct o pomoc, když už nám síly nestačí, a že je důležité do pomáhání zapojit děti již od malička. Myslím, že řada maminek se v příběhu najde a možná je přiměje se nad sebou zamyslet.
Knížka ve mně zanechala krásný dojem, a to nejen díky pestrobarevným ilustracím, ale i svojí pointou.
Knihu doporučuji všem malým dětem a jejich rodičům. Můžete ji dětem přečíst před spaním anebo si nad knihou s dětmi popovídat kdykoliv během dne.
„Všichni se shodli na to, že by si maminka měla pořádně odpočinout…
…a že bychom jí měli víc pomáhat.“
Moje hodnocení je zasloužených 100 %. Jedná se o velmi zdařilou knižní prvotinu. 
A ještě vám prozradím, že autorce v originále vyšly již další dvě knihy pro děti, tak se snad čeští čtenáři budou moci těšit na jejich vydání i u nás.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


sobota 16. března 2019

Máte také doma malého drobečka? (recenze knihy Drobeček – Nathalie Jomardová)


Anotace:

Na těhotenském testu se objevila druhá čárka a vy záříte štěstím. Těšíte se na tu krásnou dobu, kdy budete nosit pod srdcem plod vaší lásky. A ještě víc se těšíte, až se to malé narodí, budete ho milovat, zbožňovat, bude to to nejkrásnější, nejchytřejší a nejmilejší dítě pod sluncem a vy budete ta nejšťastnější žena.

Rozhodla jste se být dobrou matkou, a tak čtete všechny knihy a sledujete ty nejmódnější blogy, které radí, jak dělat vše „správně“. A pak přijde porod a každodenní realita. A vy zjišťujete, že vaše nejúžasnější miminko se ani zdaleka nechová tak, jak jste si vysnila, a všechny ty chytré rady vám jsou naprosto k ničemu. Pomalu necháváte stranou všechny teze studovaných psychologů, postupně opouštíte svá přesvědčení, která jste si vysnila v těhotenství, a padáte na tvrdou zem. Váš život se smršťuje a vy máte jen jednu touhu – přežít.


Nathalie Jomardová je nejen talentovaná ilustrátorka, ale také matka, která se umí na výchovu podívat s nadhledem a s notnou dávkou humoru. Její kniha by neměla chybět na žádné toaletě, na které se může unavená matka zamknout a získat tak pár minut sama pro sebe.

Varování č. 1: Nečtěte v přeplněné tramvaji, mohli byste poprskat spolucestující!

Varování č. 2: Nedoporučujeme těhotným, mohly by přijít o iluze!

Máte doma také malého drobečka? Pokud ano, je tato kniha vhodnou četbou právě pro Vás. Autorka, která je zároveň ilustrátorkou, připravila pro nás, maminky na mateřské, humornou oddechovou knihu, kterou zkrátka budete mít čas přečíst, a to z toho důvodu, že kniha je plná ilustrací a textu v ní najdete spíše pomálu. Jedná se spíše o takové postřehy ze života ženy, která se brzy stane matkou.

Kniha nese podtitul Deník nepřipravené matky. Jistě to znáte, zjistila jste, že jste těhotná a v tu chvíli se vám svět otočí o sto osmdesát stupňů a vy se toužíte stát tou nejlepší a nejdokonalejší maminou na světě. Spousta z nás při očekávání prvního potomka začne pokukovat po nejrůznější četbě, která nás má připravit na vytoužený okamžik, ale věřte, že tak úplně připravit se nelze. Co nás čeká, než náš drobeček přijde na svět? A co poté?

Pokud si chcete oddechnout, pokud mateřství intenzivně prožíváte anebo si chcete jen zavzpomínat na dobu, kdy jste nevěděla, kam dřív skočit, je tato kniha tou pravou právě pro vás. Možná ji budete číst s nohama nahoře a něčím dobrým po ruce anebo jako já po chvilkách mezi přebalováním, kojením, chováním drobečka, praním a hrou se starším potomkem. A ani tak vám její čtení nezabere mnoho vašeho drahocenného času.

„Jakmile počůraný těhutest ukáže pozitivní hodnoty, je domácí převrat na spadnutí. Chytrý rádce dobré mámy, vážená a nepostradatelná příručka, která nechybí na nočním stolku žádné těhotné ženy, se v mžiku stává nejlepší kamarádkou drobečko-gravdní ženy (stejně jako záchodová mísa, ale ta ze zcela jiných, daleko banálnějších důvodů). Pro kocoura Špekounka, potenciálního toxoplazmózového teroristu, nastává dlouhatánské období hlubokého citového strádání.“

Autorka mateřství zachytila s nadhledem a mnohdy i s velkou nadsázkou. V anotaci knihy se dočtete o varování, že knihu nedoporučují těhotným, že by mohly přijít o iluze a já nemohu než souhlasit. Budoucí maminky očekávající prvního potomka by se opravdu při čtení této knihy mohly vyděsit, ale pokud čekáte své druhé, třetí či třeba již páté dítě, tato kniha vás pobaví. Autorka si rozhodně nebere žádné servítky a její ilustrace občas jdou až do extrémů a možná z některých kreseb budete až znechucené, no ano, opravdu na mě některé tak působily, nebudu vám nic zatajovat.

¨

Knihu přelousknete za jedno krátké odpoledne a já si po jejím přečtení řekla, že na tom nejsem zas tak špatně a že by mohlo být hůř. Společně s knihou jsem si zavzpomínala především na své první těhotenství a objevování světa s malým miminkem a na to, jak byl člověk ze všeho vyplašený, ne, že bych nyní, s druhým miminkem nebyla, ale přece jen je to již trochu jiné.

Nathalie Jomardová je skvělá ilustrátorka, její ilustrace jsou výstižné, vtipné a někdy zahnané až do extrémů. Text, který je provází, je spíše doplňuje, a opravdu psaného slova v knize moc nenajdete. Rozhodně nečekejte odbornou publikaci, která vám udělí rady v nastávajícím rodičovství, ale vtipnou, výstižnou knihu, vytvořenou s nadhledem jedné mladé maminky.

„Jeho Jasnost Drobeček I., drahocenný středobod domácnosti s prvky banánové republiky, umí skvěle přimět své rodiče k poslušnosti. Dokonce příliš skvěle. Sice se nic nemá přehánět, ale to tady neplatí! Žádné prodlevy, žádná dovolená, poroba ve dne v noci, žádný příplatek za svátky, žádná prémie za špinavou plínku ani náhradní volno, neexistující zákoník práce, neustálý podstav a hlavně…žádná výplata! To je skandál!“

Jistě to dobře znáte, každý vám jako budoucí, ale i jako stávající matce, rád udílí rady a mnohdy dosti protichůdné, až vám z toho jde hlava kolem, a vy začnete pochybovat o tom, zda jste dobrá matka nebo zda jí budete. Tato kniha vám pomůže získat jistý nadhled a ujištění, že v tom nejste sama.

Knihu doporučuji všem maminkám, jak budoucím, tak i těm, co už doma svého drobečka mají. U knihy si oddechnete a přijdete na jiné myšlenky a především zjistíte, že se často trápíte úplně zbytečně.

Moje hodnocení je 90 %.

Za zpestření mých všedně nevšedních dnů děkuji Nakladatelství JOTA, pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 9. března 2019

Druhá šance (recenze knihy Tajemství letního odpoledne - Kate Morton)


„Mluvil dál, příliš tiše, aby ho Laurel mohla slyšet, a matka jen lehce přikyvovala. Poslouchala, co jí říká, naklonila hlavu na stranu a pozvedla tvář ke slunci. Na vteřinku zavřela oči.
Všechno, co následovalo, se odehrálo rychle.
Průzračně stříbrný záblesk si bude Laurel pamatovat po zbytek života. Prchavou krásu okamžiku, kdy se sluneční světlo zachytilo na kovové čepeli.“

Tajemství letního odpoledne je již třetí knihou, kterou jsem od této autorky přečetla. Jako první jsem četla Ztracený slib (recenze) a poté Zapomenutou zahradu (recenze). Pokud knihy porovnám, budu si stát za svým, že pro mě nejlepší knihou z těchto tří byl Ztracený slib, ale hned v těsném závěsu za ním následuje právě Tajemství letního odpoledne, jehož konec je fascinující a opravdu nečekaný.

Autorka si pro nás připravila zajímavý příběh. Hned nás vhodí do děje úvodní zápletkou, která vám zvedne tep. Při dalším čtení ale dostanete pocit, že se nic neděje, že se příběh tak trochu vleče, ale nenechte se odradit, autorka oživuje vzpomínky a postupně tak odkrývá celý příběh a pomalu rozplétá rodinné tajemství, které je opravdu dechberoucí.

V knize, jak už jsme u této autorky zvyklí, se střídají tři časové roviny, období druhé světové války, šedesátá léta a současnost. Hlavní hrdinkou knihy je Laurel, nejstarší dcera Dorothy, která se rozhodla přijít na kloub maminčinu tajemství a tomu, co se jednoho letního odpoledne, kdy jí bylo šestnáct let, stalo. Podaří se Laurel dopátrat toho, kdo byla Vivien a Jimmy a jak jejich životy ovlivnil jeden spisovatel? Stihne to dříve, než její maminka opustí tento svět? A bude schopná se s jejím tajemstvím vyrovnat? Kniha má čtenáři opravdu co nabídnout. A za dlouhých zimních večerů ji slupnete jak malinu.

„Melodie přešla do rychlejšího rytmu a rodiče se od sebe odtrhli. Tančili, skutečně tančili, jako herci ve filmu, dělali dlouhé a zase krátké kroky, maminka se podtáčela pod tatínkovou paží, tváře jí zrůžověly, vlasy vyklouzly ze sponek, jedno ramínko stříbřitých šatů se jí svezlo dolů po paži a devítiletá Laurel věděla, že i kdyby žila ještě sto roků, nic krásnějšího neuvidí.“

Moc se mi líbilo, do jaké doby byl děj zasazen, většina se odehrává za druhé světové války a bylo pro mě překvapující, jak lidé dokázali žít, ačkoliv byli skoro denně bombardováni. Že se dokázali bavit, zamilovávat a nepřipouštět si nebezpečí, které jim denně hrozilo.

Autorka nás napíná až do samého konce, kdy se konečně dozvíme celou pravdu, která je šokující.
Je to román plný lásky, přátelství, osudových ztrát, ale především touhy žít, také jedné velké krádeže a především druhé šance.



Musím se vám přiznat, že styl psaní Kate Mortonové jsem si velmi oblíbila a určitě si přečtu i zbývající dvě knihy, které u nás vyšly. Miluji odhalování rodinných tajemstvích sahajících daleko do minulosti a prolínání časových rovin, pomocí nichž autorka krůček po krůčku seznamuje čtenáře s celým příběhem.

Četla jsem i takový názor, že knihy Kate Morton jsou všechny stejné, ale s tímto názorem nemohu souhlasit, autorka sice používá podobný styl psaní, který naleznete ve všech jejích knihách, ale zápletka je vždy jiná.

Knihu doporučuji všem čtenářkám, které mají rády odkrývání rodinných tajemstvích. Těm, které si rády přečtou knihu, která vám dá odpovědi na všechny otázky, jež vám v průběhu čtení přijdou na mysl.

Moje hodnocení je 95 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.




úterý 26. února 2019

Lež, kterou nejde napravit (recenze knihy Vždycky je to manžel – Michele Campbell)

Vždycky je to manžel, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 384 stran


„Aubrey se přidala k objetí. Dlouho zůstaly sedět na místě a Jenny si říkala, že i když někdy Kate nenávidí a z Aubrey je někdy pořádně frustrovaná, vlastně je má obě ráda mnihem víc, než by si kdy myslela, že může být mezi kamarádkami možné.“

Kniha Vždycky je to manžel je thriller, v němž se snoubí několik žánrů. První část knihy na mě působila jako literatura z kategorie new adult – zachycuje studium na prestižní americké vysoké škole se vším, co k tomu patří, večírky, sex a drogy. Seznámíme se se třemi kamarádkami, které k sobě svedlo to, že sdílí společné ubytování, kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by se z nich nikdy kamarádky nestaly. Druhá část knihy získává díky vyšetřování sebevraždy či snad vraždy detektivní nádech a přiznávám, že druhá polovina knihy se mi líbila více.

Tři dívky, tři studentky a každá úplně jiná, přesto se z nich staly kamarádky, ale má toto přátelství šanci vydržet? Co když jedna událost, která se stala před dvaceti lety, mezi ně zaseje semínko nenávisti, které povede k dalšímu hrůznému činu?

„Jsi jedna z nejchytřejších a nejambicióznějších holek, které jsem kdy potkal, a přesto tě celý kampus zná jako součást whipple triple. Opravdu to tak chceš? Aby tě zmiňovali jedním dechem s rozmazlenou fiflenou závislou na drogách a neschopnou holkou, co má nervy nadranc?“

Kniha začíná nervy drásající scénou a díky tomu si autorka získá vaši pozornost. Poté následuje první část knihy, která pro mě byla dosti nezáživnou, místy až nudnou. Autorka v ní líčí vysokoškolský studentský život, ale zavede nás i do rodin tří dívek a my zjistíme, že pod zářivým pozlátkem se mnohdy ukrývá smutek a neporozumění. S napětím jsem očekávala, kdy se autorka vrátí do současnosti a konečně nám prozradí, co se stalo. V první části mě nejvíce upoutalo líčení tragické události, k níž před dvaceti lety došlo a při níž přišel jeden student o život. Jakmile překousneme první část knihy, vše se rozjede. Najednou je tu vyšetřování a nejedna postava má obavy o svoji budoucnost. Druhá polovina knihy má konečně náboj, jaký čtenář při čtení thrilleru očekává a věřte, že už knihu nebudete chtít dát z ruky, dokud nedočtete do konce. No a konec je víc než překvapivý. Budete se divit, kdo vše si přál smrt jedné z postav, ale viník je vždy jen jeden.

Musím přiznat, že ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, charaktery postav se vyvíjejí. A když srovnáme povahy hlavních hrdinek s odstupem dvaceti let, dojde u všech k velkým změnám. Všechny tři ženy jsou vdané, některé šťastně jiné se potýkají s manželskou krizí. Nejméně sympatická mi byla postava Kate, která pochází z bohaté rodiny, ale bohužel jí chybí láska a ona se snaží vše vynahradit tím, že jde ze vztahu do vztahu a to bez ohledu na kohokoliv.

„Svět se zbláznil a její instinkty jí říkaly, aby se tomu pocitu poddala, aby ho přivítala. Jestli nemůže mít Lucase, můžou spolu skočit. Možná budou žít, možná zemřou – děj se vůle boží -, ale budou spolu.
„Jsi šílenější, než jsem myslel,“ řekl.

Myslím, že v románu si na své přijdou jak dvacetiletí, tak třeba čtyřicetiletí čtenáři. Kniha je spíše určena ženám, ale rozhodně bych nevylučovala, že by si ji nemohl přečíst i muž.

Román bych doporučila všem, co mají rádi tak trochu jiný thriller, těm, co mají rádi překvapivé konce a všem co mají rádi odhalování tajemství z minulosti, jehož prozrazení může mít nedozírné následky i po dvaceti letech.

„Věděla, co celý den dělá, s kým se schází, kde je – nebo si to aspoň myslela. Ale lidé uměli velmi dobře klamat, obzvláště lidé, které milujete.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem mohla uniknout ze všedních dní na stránky této nevšední knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.



pondělí 4. února 2019

Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy (recenze knihy Madona z hor - Elise Valmorbida)

„Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem.“

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.

Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?

V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu.“

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.

Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.

Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají.“

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.

Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

Moje hodnocení je 95 %.


A budu doufat, že se českého překladu dočká i některá z dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.