pátek 30. prosince 2022

Na vlnách lásky (recenze knihy S duší lvice – Petra Langová)

„Dokonalá tečka za dokonalým dnem, v němž se mi dařilo, na co jsem sáhla. Poznala jsem svoji matku. Rozzuřila Ingrid k nepříčetnosti. A za pouhých několik minut se ocitla mezi pražskou literární smetánkou, na křtu knihy velkého Mistra, jehož jméno si při nejlepší vůli nejsem schopná vybavit. Jupí! Tohle je ten život, o kterém jsem snila!“



Kniha S duší lvice je volným pokračováním knihy Prázdniny za trest (recenze), ta byla určena spíše mladším čtenářkám, jelikož spadá do kategorie young adult, ale s chutí si ji jistě přečetly i starší čtenářky. Kniha S duší lvice je určena všem ženám, které si rády přečtou romantický příběh, který však nespadá do červené knihovny, ale je skvěle propracovaný a plný zvratů.

Hlavní hrdinka Lenka, s níž jsme se mohli setkat již v knize Prázdniny za trest, kde vystupovala jako jedna z vedlejších postav, vyrůstala se svojí adoptivní matkou. Kdysi od svého skutečného otce dostala medailon lva a tuto vzpomínku si uchovala až do dospělosti. Nyní se rozhodla, že svého otce najde, z toho důvodu opouští své rodné Malšovice a vydává se vstříc hlavnímu městu, Praze, kde má své kamarády Šimona a Annie, u nichž nachází nové útočiště. V Praze přijímá místo hotelové recepční, což ji přivede nejednou do perné situace. A když se vydá po stopách otce, netuší, jaká nová setkání na ni čekají. Podaří se Lence objevit svého otce? Co když ji osud do cesty přivede životní lásku? Bude si moci Lenka splnit svůj životní sen?

„A nějaká šílená, rozumu zbavená bytost, kterou jsem ještě před pár vteřinami neznala, na něj znenadání koketně mrkla a promluvila mým hlasem: „V sedm! To mi totiž končí směna v hotelu. Vy mě tam samozřejmě vyzvednete, budete se chovat jako dokonalý džentlmen, splníte všechno, co mi na očích uvidíte, a taky… od vás dostanu pugét slunečnic, protože je mám ze všech kytek nejradši!“

Přiznávám se, že na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá už od chvíle, kdy jsem se od autorky dozvěděla, že píše knihu o jedné z vedlejších postav knihy Prázdniny za trest. A nyní vím, že bylo na co se těšit. Opět na nás čeká velmi čtivý příběh, v němž autorka nešetří zvraty, nečekanými setkáními i několika vypjatými situacemi.

Velmi se mi líbila vtipná scéna, která se odehraje na svatbě Ingrid. A není to jediná humorná situace, která na vás v knize čeká.

Jakmile se do knihy začtete, nebudete ji chtít odložit. Lenka mi vstoupila do života od první stránky a dokud jsem nezjistila, zda se jí podaří vypátrat jejího otce, tak jsem se ke knize vracela v každé volné chvíli. Mé srdce si získaly i postavy Annie a Šimona, jejichž vztah můžeme v knize také sledovat. A autorka je opravdu nešetří a spolu s nimi ani naše nervy.

„On nechce vytrubovat do světa, že spolu něco!“ opravil mě.  „Jako by se za tebe styděl. Dávej si na něj bacha, jo? Buď je to prolhanej ženáč, anebo srab. Já mít takovouhle holku, nadýmám se pýchou, a to bez legrace! Toužil bych poznat její rodinu, klidně bych s nima strávil i ty podělaný vánoční svátky, vážil si toho, že mě má ráda, a… nikdy v životě bych ji nezradil!“

Setkání Lenky a Jakuba je tak nějak osudové. Jejich vztah však není rozhodně jednoduchý, jelikož Jakub nemá vyřešenou svoji minulost a nechce se ve vztahu zavazovat do budoucnosti. Osud si pro ně připraví plno kotrmelců a nakonec si říkáte, že takto to přece nemůže skončit.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi romantické příběhy, které nejsou průhledné a prvoplánové, příběhy, v nichž nechybí zvraty i několik psychických otřesů. Zkrátka příběh lásky, v němž nechybí životní peripetie, nad nimiž ale vždy vyjde opět slunce.

„Zírala jsem na ni s pusou dokořán, neschopná jediného slova. Do hlavy mi prudce stoupla krev, bušila ve spáncích, vařila se v žilách, cítila jsem její nasládlou kovovou pachuť až kdesi v krku. „Panebože, Annie! Ty vůbec netušíš, cos právě řekla. Já jsem…“ Po zádech mi přejel mráz. „…tak blbá!“ Vylítla jsem z gauče a překotně se začala oblékat. „Tak neskutečně blbá, krucinál! Vždyť já ho nechala jít!“

Ráda bych vám od autorky doporučila ještě jednu její knihu, a to Kde končí nebe (recenze), kterou jsem před pár lety četla a která v sobě ukrývá skvělý příběh.

pátek 9. prosince 2022

Životická tragédie (recenze knihy Životice obraz (po)zapomenuté tragédie - Karin Lednická)

"Dvouletý Brunek neví nic o starostech dospělých, ale tolik už vnímat dokáže, aby pochopil, že něco je jinak než dřív. Zpočátku se polekal, že je to jeho vina, a proto se snaží být hodný, tichý. Umýt si před jídlem ruce bez vyzvání a při modlitbě nesahat nedočkavě na lžíci. Nenosit domů bláto na botách. Sedět celý den poslušně v brázdě a nikam neodbíhat, zatímco dospělí vykopávají brambory.
Jenomže nic z toho nezabírá. 
Maminka má stále divný výraz v očích a tatínek mluví pořád míň."



Některé dějinné události zůstávají v pozadí a některé zcela zapomenuty. Podobně na tom je životická tragédie, k níž došlo jednoho srpnového rána v roce 1944. V ten den bylo zastřeleno třicet šest mužů. Většina z nich žila v Životicích, ale někteří Životicemi to ráno jen projížděli a jelikož neměli požadované dokumenty, byli nemilosrdně zastřeleni také.  

Karin Lednická nám ve své knize Životice obraz (po)zapomenuté tragédie přibližuje atmosféru válečných let v jedné malé vesnici, která se za války stala součástí Říše a na jejíž obyvatele byl činěn nátlak, aby podepsali tzv. volkslistu a přihlásili se tak k německé národnosti. Pro ty, co to udělali, to znamenalo narukovat k německé armádě, pro ty, co nepodepsali, to znamenalo represe a mnohdy i cestu do koncentračního tábora. Lidé se snažili žít své obyčejné životy a přečkat roky útlaku, bohužel ne všem to bylo umožněno.

V okolí Životic působila partyzánská skupina pod vedením velitele Kamińského, která v jedné srpnové noci zaútočila na hostinec, v němž se sešlo vedení gestapa a zastřelila tři jeho příslušníky. Tento čin nezůstal bez odplaty a bohužel to odnesli nevinní životičtí obyvatelé. V té době působil v Životicích četnický strážmistr Friedrich Sattler, jemuž byl přidělen úkol vyhotovit seznam všech mužů bez volkslisty. Strážmistr využil situace a na seznam přidal i několik jmen mužů, kteří volkslistu měli, či nebyli obyvateli Životic.

"Partyzánská skupina vtrhla do sálu. Jako první šel samozřejmě velitel, který hned ode dveří zastřelil Friedricha Gawlase. Nato se strhla prudká přestřelka, zkomplikovaná tím, že Izydor Mokrosz rozbil petrolejku, a boj tedy probíhal ve tmě. Hostinský se pokusil uniknout do sklepa, ale tam už nedošel; padl mrtvý kousek ode dveří."

Karin Lednická zvolila kombinaci beletristického vyprávění a faktografie. Ve vyprávění nám přibližuje život tamních obyvatel a také jednotlivé aktéry pozdější tragédie. V dokumentární části vychází z dobových dokumentů a ze vzpomínek pamětníků. Toto prolínání příběhu a faktů ještě umocňuje celou tragédii.

Dokud se mi do ruky nedostala tato kniha, neměla jsem tušení, že k něčemu takovému došlo. V hodinách dějepisu jsou vždy vzpomínány osudy obyvatel Lidic a Ležáků, ale o represích ve slezském pohraničí se z učebnic nedozvíme. Autorka v závěru knihy vyslovuje přání, aby tato událost vstoupila do povědomí široké veřejnosti a aby se na ni nikdy nezapomnělo.

I přes autorčin velmi čtivý styl psaní se mi kniha nečetla lehce. Je v ní ukryto mnoho bolesti a mnoho osobních tragédií. V Životicích zřejmě nezůstala rodina, jež by nepřišla o některého člena.

"Důsledky tragédie ze srpna 1944 přetrvaly dlouho; v určitých ohledech  vlastně zůstávají patrné dodnes. Vesnice navždy pozbyla svého někdejšího ducha, jaksi zmrtvěla. Z malé, poklidné a pospolité obce, v níž měli lidé po generace zapuštěné kořeny, se stalo místo trvale rozklížené, zraněné. Poznamenané.
V Životicích a okolí stále žijí lidé, kterým tehdy gestapo zastřelilo tatínka."

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem si knihu mohla přečíst a dozvědět se tak o událostech, o nichž se v hodinách dějepisu nemluví. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 25. listopadu 2022

Nečekaná láska (recenze knihy Drobná potěšení – Clare Chambers)

Drobná potěšení, autorka Clare Chambers, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha, 2022, 360 stran




„Život strávený neustálým pozorováním ji přesvědčil, že pravdu o lidech jen málokdy zjistíme z toho, co o sobě sami přiznávají. Pod povrchem se toho vždycky skrývá víc, než zpočátku vidíme.“

Drobná potěšení jsou románem, jehož děj plyne poklidně, ačkoliv postavy jsou zmítány nejrůznějšími emocemi. Jean je novinářkou žijící v okrajové části Londýna. Jednoho dne do redakce novin dorazí dopis se zvláštním sdělením. Pisatelka Gretchen v něm tvrdí, že její desetiletá dcera je plodem neposkvrněného početí. Jean se rozhodne tohoto případu ujmout a přijít mu na kloub, aniž by tušila, jak toto rozhodnutí změní její život. Podaří se Jean zjistit, co se před deseti lety skutečně stalo? Pojďte si vychutnat příběh všedního života skoro čtyřicetileté ženy.

Kniha začíná skutečnou událostí, a to železničním neštěstím. Na konci románu se dozvíme, koho tato tragédie zasáhla. Také neposkvrněné početí bylo inspirováno skutečným tvrzením, ale jinak se jedná o zcela smyšlený příběh.

Jean se stará o svoji stárnoucí matku. Když začne pracovat na Gretchenině případu, sblíží se s její rodinou a konečně má důvod, proč být někdy mimo domov. Gretchenin manžel Howard vlastní malé klenotnictví a spolu s Gretchen vedou klidný život. Jean se pro Margaret, dceru Gretchen, stane pomyslnou tetou.

„Za chvilku už neslyšeli hučení aut ani jiné zvuky vydávané lidmi kromě svých vlastních kroků. Byl krásný chladný den. Pár houževnatých listů se ještě drželo na holých větví a rýsovalo se jako útržky rudé tkaniny proti modré obloze. Mráz olemoval okraje louží stříbrem; pod nohama jim praskal led.“

Autorka napsala velmi čtivý příběh, v němž čtenáře udržuje v neustálém napětí, a to díky tajemství kolem Gretchenina početí. Jak by mohla dívka otěhotnět, když v době početí byla upoutána na lůžko v dívčím sanatoriu?

V příběhu můžeme sledovat rodící se lásku, která nemůže být zdánlivě naplněna. Ale občas život přináší nečekané zvraty a nejinak je tomu i v tomto románu.

Konec byl nečekaný a bolestný, až si člověk uvědomí, že štěstěna je opravdu vrtkavá dáma.

Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou dobrý společenský román. Tento se odehrává v padesátých letech dvacátého století a zachycuje tehdejší dobu a život na předměstí Londýna.

Kniha vyšla v nakladatelství Ocelot a můžete si ji pořídit v knihkupectví Megaknihy.cz.

„Drobná potěšení – první denní cigareta; sklenička sherry před nedělním obědem; tabulka čokolády, kterou si dělila tak, aby jí vydržela na celý týden; nová kniha vypůjčená z knihovny, ještě čisťounká a nedotčená jinýma rukama; první jarní hyacinty; úhledně složená hromádka vyžehleného prádla, vonící létem; zahrada pod sněhem; impulzivní nákup psacích potřeb, které skončily v její zásuvce s poklady – to všechno jí poskytovalo dostatečné povzbuzení.“

středa 27. dubna 2022

Smrtící zášť (recenze knihy Prokletí hradu Mydlovar – Martina Novotná)

Prokletí hradu Mydlovar, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Fortuna Libri, 2022, 304 stran

„Martin si zhluboka povzdechl; je na čase nést následky za vlastní chování. Už od mala mu říkali, že ho jeho povaha přivede jednou do neštěstí. A měli pravdu.“

 

Žen píšících historické detektivky je jako šafránu a dobrých českých spisovatelek tohoto žánru je ještě méně, ale troufám si říct, že autorka Martina Novotná se hrdě zařadila mezi ně, a to už svojí první sérií Moravské případy Jakuba a Viléma. Nyní jí vyšla novinka Prokletí hradu Mydlovar u nakladatelství Fortuna Libri a já ve skrytu duše doufám, že se budeme moci těšit na pokračování, že tento příběh s velmi zajímavým i netypickým hrdinou nezůstane samostatným románem. Autorka si již v jedné recenzi vysloužila označení „Vondruška v sukni“ a nemohu než souhlasit, její knihy jsou čtivé, napínavé, v knihách je vždy několik nečekaných zvratů, hlavní hrdina má srdce na pravém místě, pachatel není lehce odhalitelný a jsou to zkrátka takové pohádky pro dospělé, v nichž dobro vítězí nad zlem a my při jejich čtení zapomínáme na všední starosti.
 
To by nebyl dobrák Martin, aby se nedostal do nějakého průšvihu. Jako voják slouží na hradu Mydlovar a jelikož se postaví do cesty plánům samotného správce, upadne i v nemilost u hradního pána Jana, ale naštěstí osud nad Martinem ještě nezlomil hůl, a tak dostane příležitost zachránit si svůj život, když ho Jan pověří tím, aby zjistil, proč jeho nejmilejší lovecký pes zahynul. Martin se pustí do šetření, a ačkoliv nemá žádné zkušenosti, má kolem sebe pár známých, na něž se může obrátit. Co se však nestane. Zdánlivě podivnými náhodami o život přijdou lidé, kteří se k případu připletou. A za chvíli máte pocit, že na hradě jde o život pomalu každému. Kdo a proč na Mydlovaru vraždí? Najde Martin správnou stopu? A jak jeho další osud ovlivní to, pokud padne vina na nevinného? S touto detektivkou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Martin scházel ze schodů a snažil se srovnat si v hlavě, co se právě dozvěděl či lépe řečeno nedozvěděl. Pomalu ale jistě mu začal vyvstávat obraz toho, co se za poslední hodiny na Mydlovaru odehrálo. Čím víc nad vším přemýšlel, tím víc se přesvědčoval o tom, že má pravdu, stejně jako si uvědomoval, jak nebezpečná pro něj je.“
 
Autorka si pro nás tentokrát připravila opravdu zapeklitý případ, v němž vystupuje řada postav, ale i tak se v příběhu neztratíte. Velmi se mi líbilo, že dlouho netušíte, kdo tahá za pomyslné nitky, a ačkoliv čtenář na viníka přijde nejspíš dříve, než je skutečně odhalen, rozhodně mu to nevezme chuť ze čtení, ale spíše ho to potěší. Voják Martin je muž s dobrým srdcem, budete mu držet pěsti a chvílemi obavami tajit dech. Myslím, že osud mu nachystal tolik životních ran, že závěr knihy se bude jevit jako vysvobození.
 
Příběh je velmi čtivý a jak jsem již uvedla, Martin není typickým hrdinou, jaké z historických detektivek známe, a přesto vám bude sympatický. A věřím, že pokud z jeho příběhu vznikne pokračování, tak mi jeho postava přiroste k srdci stejně jako Jakub z autorčiny první série. Autorka zvolila i zajímavou zápletku, kterou odhalila několik slabin hradního pána. A motiv pachatele je stejně starý jako lidstvo samo.
 
Velmi se mi líbí místo, do kterého autorka děj zasadila a čtenáři se tak dozvědí o téměř zapomenutém hradu Mydlovar, který stával nedaleko Nymburka, avšak do dnešních dní se toho po něm moc nedochovalo, jen pár torz zdí. K hradu se váže zajímavá pověst, kterou autorka do příběhu také zakomponovala a také jedna stavební zajímavost.
 
„Muž se namáhavě sbíral ze země, při pádu si bolestivě narazil záda, málem si vyrazil dech. Než se ale vyškrábal na nohy, přiložil mu Tomáš, jeden z vojáků doprovázejících pána z Mydlovaru, špičku svého meče na krk: „Nikam nespěchej, příteli, můj pán si potřebuje promluvit s tvým pánem. Jen bys jim u toho překážel.“
 
Obálka knihy je velmi poutavá, ale spolu s názvem spíše evokuje příběh, v němž může jít spíše o mystiku, nenechte se ale mýlit.
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům českých historických detektivek, tato vás zavede do období vlády Václava II., což je doba, která je v literatuře spíše opomíjena. Příběh jistě potěší čtenáře Vlastimila Vondrušky, kteří by rádi poznali podobně píšící autory. V románu Martiny Novotné zkrátka nechybí žádná důležitá „ingredience“, a to ani špetka lásky. Věřím, že si knihu s chutí přečtou jak muži, tak ženy.
 
„Martin se neudržel a hořce se ušklíbl. Jestli kdy v životě po něčem toužil, byl to právě domov. Místo, kde by byl s lidmi, které má rád a kteří mají rádi jeho.“
 
Děkuji nakladatelství Fortuna Libri, že jsem se prostřednictvím knihy mohla přenést do dob dávno minulých a přečíst si příběh, v němž zlo nezůstalo nepotrestáno. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 16. dubna 2022

Osudy rodiny na pozadí událostí minulého století (recenze knihy Lastočka – Jitka Závodná)

Lastočka, autorka Jitka Závodná, vydáno vlastním nákladem, 2021, 328 stran

„Tenkrát to byla pro Josefa jen jedna z mnoha maličkostí, které se lidem dnes a denně stávají. Celé to období spíše vnímal jako čas velkého úspěchu a nehynoucí slávy, v jeho očích byl okolní svět dokonalý. Lidé neúnavně budovali Sovětský svaz, zbožňovali soudruha Stalina a na jeho počest mnohokrát vystřelilo směrem k nebi nespočet rukou se sklenicí vodky.“


S tvorbou autorky Jitky Závodné jsem se poprvé setkala nad stránkami její knihy Zahrada mého života a již tehdy mě její styl psaní velmi oslovil a ještě více téma, kterému se v knize věnovala. Jitka Závodná vdechuje život příběhům lidí, do jejichž osudů zasáhly velké dějinné události 20. století a nejinak je tomu i v její novince Lastočka, která vyšla koncem loňského roku.
 
Příběh svůj a svých rodičů, ale i dalších blízkých, či známých vypráví prostřední dcera Růženky a Josífka, Ludmilka, která se jim narodila v sovětském Novosibirsku v roce 1932. Do Sovětského svazu byl poslán její tatínek, který plný ideálů vstoupil do komunistické strany a jako jeden z osvědčených členů byl vyslán na východ, aby načerpal zkušenosti s budováním ideální společnosti a později je předal v Československu. Jaký šok však Josefa čeká, když se dostaví prozření? Nezbývá než se rychle vrátit do bezpečí rodné vlasti. Jenže to ještě nikdo netuší, že na dveře již klepe druhá světová válka, která přinese další starosti. A euforii z jejího konce brzy vystřídá další období zlovůle a nesvobody, jehož konec bude v nedohlednu. Jak tyto smutné dějinné okamžiky ovlivní Ludmilčinu rodinu? Co pro další život Josífka bude znamenat bývalé členství v komunistické straně? Bude možné v těch těžkých dobách objevit alespoň jiskřičku naděje? Upřímně, v knize na vás čeká velmi silný životní příběh, či přesněji mnoho životních příběhů, které v kontextu dnešních dní vyznívají ještě silněji.
 
„Snad až dnes dokáži naplno vnímat úlevu svých rodičů, srovnatelnou s úlevou vojáka, který se po nerovném boji šťastně navrátil domů bez šrámů a nezraněný. Rodiče byli tehdy více než vděčni osudu, který jim pro tentokrát přihodil šťastnou kartu, a o to více si užívali každého dne, kdy se moli vedle sebe probudit a jen tak si pohlédnout do očí.“
 
Autorka pro nás sepsala velmi zajímavé a zároveň i smutné osudy lidí, kterým velké dějinné události minulého století převrátily životy naruby, či je o ně připravily. Kniha je napsána velmi poutavě, jelikož je vyprávěna z pohledu jedné osoby, a vás naprosto pohltí a máte pocit, jako byste stáli po boku hlavních aktérů. Musím přiznat, že v jistém okamžiku knihy, kdy těch smutných okolností na mě bylo až moc, jsem ji musela na pár dní odložit a přečíst si něco oddechového, ale i tak jsem příběh nosila neustále v hlavě a myslela na jeho hrdiny a doufala, že přijde zlom a oni budou mít naději na šťastný život. Je to zkrátka kniha, která vám vstoupí do života a vy si zamilujete Ludmilu i její rodiče. Touha vědět, jak to s nimi bude dál vás bude popohánět při otáčení stránek. Bohužel, jak už to bývá, nezasahuje do lidských životů jen vnější svět, ale přicházejí i bolestné osobní problémy, ani ty se Ludmilině rodině nevyhnou.
 
Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a myslím, že by bylo jen dobře, kdyby se dostala do širšího čtenářského okruhu, protože člověku se takto zprostředkovaně dostane větší povědomí o době, kterou nezažil a ze školy ji zná jen jako několik letopočtů a dějinných útržků, ale to, jak tehdejší doba dopadala na „obyčejné“ lidi se ze stránek učebnic nedozvíme.
 
„Válka nikdy nezačíná náhle nebo bez varování, přichází plíživě a v tichosti. Klíčí z podhoubí nízkého sebevědomí, strachu a nenávisti. Pomalu roste, až zastíní to dobré, co brání vykvést květům zla za zvuků polnice.“
 
Lastočka je zkrátka knihou, nad níž budete přemýšlet, po dočtení ji v sobě zpracovávat a pak ještě dlouho ji budete nosit v mysli a její příběh zasáhne vaše srdce.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří se chtějí dozvědět, jak se některým lidem žilo v dobách, které jsou sice minulostí, ale přesto jsou naší součástí, protože se dotýkaly životů našich předků i mnohých žijících pamětníků, a je třeba na ně nezapomenout.
 
„Lidé byli tehdy jako opojení. Nadšeně provolávali komunistická hesla, schůzovali jako pominutí a pod rudou vlajkou bezpráví vznikaly jako houby po dešti nejrůznější spolky a akční výbory. Mladí lidé oslavovali vítězství a nadcházející lepší zítřky, ale vůbec nechápali skrytou podstatu komunistické ideologie. Rudý mor však brzy nakazil kde koho a nedal se jen tak zastavit.
„Konečně přijde spravedlivá společnost! Konečně bude líp!“ nadšeně skandovali všichni kolem, aniž by o svých slovech vůbec přemýšleli.
Ovšem, kdo měl jen trochu jiný názor než většina, na toho komunisté začali zaměřovat pozornost.“
 
Velmi děkuji autorce Jitce Závodné, že jsem si mohla přečíst tento neobyčejný příběh, který v sobě nese velké poselství. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

pondělí 4. dubna 2022

Láska jako od Shakespeara (recenze knihy Prázdniny za trest – Petra Langová)

 Prázdniny za trest, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 2022, 176 stran

„S omluvným úsměvem jsem popadla svůj napěchovaný kufr a při výstupu z vlaku se o něj div nepřerazila. Někde v dálce zahřmělo, do obličeje mě uhodil studený vítr a poslední zbytky snu o Giuliovi, koktejlech a mořských vlnách byly definitivně pryč. No bezva. To nám ty prázdniny hezky začínají!“


Mé první setkání s autorčinou tvorbou proběhlo před téměř dvěma lety nad stránkami knihy Kde končí nebe (recenze). Již tehdy autorka vzbudila můj zájem a těšila jsem se na její další knihu. Nyní jí u nakladatelství Alpress v edici Klokan vyšel dívčí román Prázdniny za trest. Ačkoliv již dávno nejsem cílovou skupinou, jíž je kniha určena především, s chutí jsem si přečetla tuto letní romantickou oddechovku, která mě přenesla do dob, kdy mně bylo krásných sedmnáct tak jako je hlavní hrdince.
 
Měly to být ty nejlepší prázdniny, které odstartuje dokonalá dovolená u moře s nejlepší kamarádkou, jenže to by Anička či Annie, jak jí její kamarádi říkají, nesměla mít vroubek, kvůli kterému nakonec zamíří vlakem do jižních Čech k otci, který ji chce mít tak trochu pod kontrolou. A tím odstartuje její nové dobrodružství, naprosto jiné, než jaké si představovala. Čekají na ni noví kamarádi, nové zážitky a také láska. Zároveň ale ožívá minulost, i když tentokrát v nových souvislostech, kterým kdysi nemohla rozumět. Odpustí Annie svému otci, že od nich odešel? Najde si cestu k jeho nové rodině? Poslechne hlas svého srdce? Sice ještě není léto, ale pokud si chcete vyvolat atmosféru horkých letních dní a čas romantických lásek, tak tento příběh bude velmi osvěžující připomínkou.
 
„No tak proč mi najednou buší srdce až v krku, když se na toho cizího kluka dívám? Proč jsem celá rudá a nedokážu se ani pohnout? A proč on ze mě pořád nespouští oči…?“
 
Autorka napsala velmi čtivý, svěží, místy vtipný, ale také napínavý příběh. A ačkoliv pro mě byl občas děj předvídatelný, je v knize i mnoho nečekaných zvratů. A kdybych měla zlozvyk nervozitou kousat si nehty, tak věřím, že po dočtení knihy bych neměla, co si nalakovat. Závěr je naprosto strhující sled událostí, v nichž nám autorka zadrnká na romantickou strunu ještě více a my div nebudeme utírat slzy dojetí. Je to zkrátka příběh pro dospívající dívky, v němž nic nechybí a který se dle mého může postavit po bok úspěšných dívčích románů z pera Lenky Lanczové.
 
Líbil se mi také vývoj postav, především hlavní hrdinky Annie, která pomalu opouští svůj prvotní vzdor a přehodnocuje také svůj pohled na otce, a nejen na něho. Touží po lásce, zamiluje se na první pohled a v její mysli se probudí nejrůznější představy, jak už to v tomto věku bývá. Ale i v této oblasti čeká Aničku mnoho zvratů. V knize najdeme nejen kladné postavy, ale i záporáky, kterým je lepší se vyhnout obloukem.
 
„Ty Annie… říkám si, jestli bys třeba…“ začal rozpačitě koktat a já cítila, že na mě jdou mdloby, „…jestli by ti nepomohlo, kdybychom si spolu ten scénář… no…“ Uhnul pohledem. „Nešla by ses večer projít?“
A moje zuřivě bušící srdce se v tu ránu zastavilo.“


Příběh autorka zasadila do fiktivní vesničky v jižních Čechách, nad níž stojí hrad Lansberk, který je také dílem autorčiny fantasie, stejně jako pověst, která se k němu váže a kterou se rozhodli ztvárnit mladí amatérští herci. Tento autorčin nápad je takovou nitkou celého příběhu, která se odvíjí zdánlivě na pozadí, ale dodává celému příběhu další podstatný romantický rozměr a je velmi spjata s hlavní postavou.
 
Knihu bych doporučila všem dospívajícím slečnám, které ho budou číst se stejným zapálením jako starší ročníky četly již zmiňovanou Lenku Lanczovou a jimž bude hlavní hrdinka velmi blízká. Ale věřím, že příběh si s chutí přečtou i ženy, co už jim -náct dávno není, ale rády se do té doby přenesou nad stránkami knihy. Není to pouze příběh o prvních láskách, ale také o rodinných vztazích, přátelství, důvěře i hledání svého místa v životě.
 
„Najednou si uvědomíme, že jsme dávno přestali tancovat. Že stojíme uprostřed parketu a že už vůbec na ničem nezáleží. Jenom na tom, aby ta chvíle trvala navždycky. Aby mě dál držel v náruči a líbal, pořád a pořád líbal… ano, přesně takhle…“
 
Děkuji autorce Petře Langové, že jsem se alespoň v myšlenkách mohla na chvíli vrátit do svých mladých let, kdy mi mé starosti, které se zpětně jeví jako malicherné, připadaly stejně tak velké, jako jsou pro mě ty současné. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 28. března 2022

Jak hluboké je pomyslné dno? (recenze knihy Cesta do blikajícího pekla – Šárka Medková)

Cesta do blikajícího pekla, autorka Šárka Medková, vydalo nakladatelství Pointa, Praha, 2022, 152 stran

„Tak to je konec!
Pohled do úplně prázdné peněženky mě srazil na dno. Ta hnusná bedna mi opět ukázala svou převahu. Měla jsem pocit, že se mi ten zlověstně blikající stroj vysmívá.“



Dle slov autorky se ne vše, co se v knize odehraje, doopravdy stalo, ale přesto více než polovina příběhu je inspirována skutečností, přímo zážitky samotné autorky Šárky Medkové, která se rozhodla jít se svou kůží na trh, a ve své prvotině Cesta do blikajícího pekla nám dá nahlédnout do života gamblerky, kterou „kamarádi“ přivedli na scestí – do spárů blikajících automatů a temných heren lákajících svými jackpoty.
 
Milena je spořádaná žena, manželka a matka dvou malých synů, a také zaměstnankyně banky, a přesto podlehne závislosti, závislosti na hracích automatech poté, co ji do tohoto světa přivedou její přátelé, ale dá se o nich takto vůbec hovořit? V tu chvíli se začne roztáčet pomyslný kolotoč, kolotoč občasných výher, ale především proher. A Milena časem nemyslí na nic jiného než, na co se vymluvit, aby mohla jít zas hrát, a kde sehnat další peníze, kterými by nakrmila ty hladové bedny, časem zabředává do dalších lží a její závislost je silnější než její racionální uvažování. Je v tom zkrátka až po uši. Kam je až schopná zajít? A co její rodina? Jaké dopady má její závislost na její okolí? Kdy to vše praskne? Kdo jí pomůže se zvednout ze dna? Podaří se jí nadobro zavřít vrátka do blikajícího pekla a zahodit klíč? Čeká na vás opravdu velmi silný příběh, v němž každý z nás může najít poučení.
 
„Svět, který jsem předtím neznala, mě přijal s otevřenou náručí. Svět velkých peněz, ale i velkých proher. Tam, kde člověk spadne do bahna až po špičku nosu, ale z posledních sil mává poslední stovkou a chce hrát dál. Ten večer jsem si domů donesla tři tisíce a zapřísahala jsem se, že už tam nevlezu.“
 
Autorka svoji knihu začíná slovy „Tak to je konec!“, i přesto že je to teprve začátek, začátek knihy, i začátek následujících a čím dál víc se prohlubujících problémů hlavní hrdinky. Milena svádí velký psychický boj, boj mezi rozumem a touhou. A autorčin ničím nepřikrášlený styl psaní dodává příběhu ještě na větší síle. Musím přiznat, že mě kniha naprosto pohltila, a vždy když jsem se do ní začetla, přestal pro mě okolní svět existovat a já občas i s očima navrch hlavy otáčela stránku za stránkou. Rozsahem knihy je to taková malá jednohubka, ale obsahem je to pořádné sousto, po kterém vás přejde chuť si někdy s něčím podobným začít.
 
Autorka zvolila téma, které je pro český knižní svět ojedinělé, a podala ho velmi čtivě a poutavě. Kromě vnitřního souboje hlavní postavy sledujeme i několik vyhrocených scén a napínavých okamžiků a doufáme, že to už bude tou pomyslnou tečkou, která přivede Milenu k rozumu.
 
„Rozum se marně snažil vydolovat ve mně ještě kousek zodpovědnosti. Nevzdávej to, našeptával mi druhý hlas. Tenhle mě pronásledoval čím dál častěji a byl hlasitější. Získal mou duši jako peklo. Blikající peklo.“
 
Během čtení mě několikrát napadlo, zda je opravdu možné, aby závislost vítězila nad láskou, nad morálkou, nad vším tím dobrým, co v sobě člověk má a zaslepila ho natolik, že nebere ohledy na své blízké a je schopný je opakovaně klamat, zraňovat a myslet jen na svoji touhu.
 
Ke komu jsem měla velký obdiv, byl manžel Mileny, myslím, že není tolik mužů, kteří by se k takovým problémům postavili tak jako on.
 
„V červnu se mi totiž dařilo. Nazvala jsem ho měsícem výher. Protože jsem nechodila do práce, stíhala jsem spoustu věcí. Obstarat domácnost, vyzvedávat Matěje ze školky a ještě si chodit zahrát.
A byla jsem stále v plusu. S peněženkou plnou tisícovek jsem zvládala všechno. Gambling se stal příjemnou výdělečnou činností, a hlavně bezpracnou. Myslela jsem si, že takhle už to bude šlapat napořád. Já trubka. Naivní. Hezky husičku krmili a krmili, aby později udělali šmik.“
 
Je dobře, že autorka otevřela toto téma, protože řada lidí žije v domnění, že jich se to netýká, obzvlášť když mají dobré rodinné zázemí či postavení v práci. A nemusí to být zrovna automaty, které člověka polapí do svých sítí, protože těch možných lákadel, které odvádějí člověka od rodiny či ruinují rodinný rozpočet, je mnohem více a kolikrát nejsou vidět na první pohled a než si člověk svoji závislost přizná, je v tom mnohdy až po uši.
 
Tento velmi čtivý příběh, který nám může otevřít oči a varovat nás, bych doporučila všem čtenářům, kteří již překročili věkovou hranici plnoletosti, protože každý z nás si z něho může vzít něco pro sebe.
 
„Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd!“ vzpomněla jsem si na mou oblíbenou píseň.“
 
Děkuji autorce Šárce Medkové, že našla odvahu a prostřednictvím tohoto příběhu nám odhalila nástrahy „blikajícího pekla“. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.