Originálně propojené osudy (recenze knihy Trojpovídky – kolektiv autorů)

Trojpovídky, kolektiv autorů, vydalo nakladtelství Projekt Hakuma Matata, Praha 2020

„Kurz radikální upřímnosti byl originální vánoční dárek právě od mámy. Chtěla po nás upřímnost? Chtěla. Přesto mi jí bylo trochu líto.“

Zajímá vás, co vznikne, když se dvacet osm zcela neznámých lidí s touhou psát sejde na kurzu tvůrčího psaní vedeného René Nekudou? Mám pro vás odpověď, vznikne neobyčejná, originální a inspirující kniha Trojpovídek, v níž si každý z nás může najít tu svoji srdcovou povídku.

Trojpovídky jsou, jak již sám název napovídá, tvořeny vždy ze třech povídek, z nichž každou napsal jiný autor, ale vzájemně jsou provázané postavami, které v nich vystupují, a dohromady tvoří celek. Těchto trojpovídek v knize najdete dvanáct. Je opravdu zajímavé, jak se autoři každé trojpovídky dokázali „sladit“, ale zároveň si každý zachoval svůj styl a kreativitu. Tato různorodost zajišťuje čtivost, ve čtenáři probouzí zvědavost a při čtení se nebudete nudit.

V antologii najdete směsici nejrůznějších povídek, povídky:
-       co vás chytnou za srdce, pro mě to byla hned první povídka Radikální upřímnost,
-      co vám vyvolají mrazení a husí kůži, pro mě povídka Zoubková víla nebo povídka Holubi,
-       co vám vženou slzy do očí, mně se tak stalo u povídky Hora štěstí.

Zajímavá je i různorodost žánrů, najdete zde povídky ze života, strašidelné povídky hraničící s thrillerem či hororem, povídky dotýkající se detektivního žánru a povídky s nádechem tajemna a mystična a ještě řadu dalších.
 
„Snad se na nic nezapomnělo.“ Papuče mu pleskaly o lino v kuchyni, jak zmateně pobíhal. „Proč jsme to sakra nechávali na poslední chvíli! Já ti říkal, že dnes přijdou dřív, cejtil jsem to!“
„Klid, drahý, všechno jsem to posbírala a uklidila do krabice ve špajzu. Jako vždy.“
 
Chtěli byste být radikálně upřímní? Možná by to ozdravilo vaše vztahy. Co když někdo odhalí váš dvojí život? Pak můžete přijít o vše. Věnujete svým zubům velkou péči? Přečtěte si Zoubkovou vílu. Jak se tři rozdílní lidé mohou postarat o jednoho malého sirotka, kterého navíc vyhráli v tombole? Co když se jedna hříška rozhodne připravit anděla o křídla? Co když zloděj okrade zloděje? Kam až jste schopni zajít, abyste zachránili své dítě? A co když na stará kolena zjistíte, že nejlepší společník je pes? To, a ještě více na vás čeká právě v této knize.
 
Když jsem dostala nabídku si tento neobvyklý soubor povídek přečíst, neváhala jsem. Anotace a to, co mi o antologii prozradila jedna z autorek, mě natolik zlákalo, že jsem se nemohla dočkat, až si všechny povídky přečtu. Některé se mi líbily více, některé méně, ale jako celek tvoří zajímavý soubor, v němž si každý přijde na své. Jelikož na povídkách pracovali různí lidé, je každá z povídek originálem, každý má svůj styl a člověk se nenudí. Při čtení jsem byla neustále ve střehu, aby mi neunikl sebemenší detail důležitý pro celou trojpovídku. Opravdu pomyslně smekám před všemi autory, kteří se dokázali domluvit a vytvořit povídky, které mají hlavu a patu a zároveň působí uceleným dojmem, i když si každý zachovává svůj styl psaní. U některých povídek mi bylo líto, že nejsou delší, člověk by se rád dozvěděl víc, protože i za takovou chvíli si hlavní hrdiny oblíbil.
 
Nedokáži říct, která z povídek byla ta nejlepší, každá má něco do sebe, každá mě o něco obohatila. Mohu říct, že za srdce mě chytla hned první povídka, která je tak trochu vánoční a vyznívá velmi optimisticky. Pak jsou tu povídky, které se vryly do mé mysli a hned tak na ně nezapomenu, jedná se právě o ty děsivé povídky. Nad některými jsem musela více přemýšlet a nebyla jsem si jistá, zda jsem je správně pochopila. Zkrátka každá povídka něčím vyčnívá a něčím zaujme.
 
V neposlední řadě nemohu opominout černobílé ilustrace od tří ilustrátorek, které naleznete na začátku každé trojpovídky, jsou opravdu povedené.
 
„Tak tenhle rok by mohl být velmi zajímavý. Včera jsem se na silvestrovské párty potkala se svými spoluhříškami a vymyslely jsme skvělý projekt pro tento rok. My hříšky se staráme o rovnováhu světa tím, že svádíme lidi ke hříchu. K jakémukoli, protože lidi jsou v podstatě dobráci. Jenže nám tohle naše poslání komplikují andělé.“
 
Trojpovídky bych doporučila všem, kteří mají rádi knižní jednohubky v tom nejlepším slova smyslu, těm, co mají rádi různorodost a všem, kteří jsou zvědaví, co vznikne, když se sejde nesourodá skupina tvůrčích lidí s chutí psát.
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Za příjemné a mnohdy napínavé chvíle strávené nad touto knihou děkuji jedné z autorek – Karin Novotné. Pokud vás Trojpovídky zaujaly, můžete si je koupit třeba zde.
 
Pokud se chcete dozvědět více o samotném projektu, navštivte blog Reného Nekudy, zde.
 
A pokud vás zajímá pohled na Trojpovídky a dojmy z kurzu tvůrčího psaní přímo jedné z autorek, najdete ho na jejím blogu, zde.

Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“

 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.

Volně dýchat (recenze knihy Nemusíš – Dagmar Digma Čechová)

 Nemusíš!, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo nakldatelství MOBA, Brno 2020, 416 stran

„Jak já to nesnášela! Dělat cokoliv, co se byť jen trochu příčilo mému přání a přirozenosti. Nutit se do toho, co se ode mne očekává. Potlačovat vlastní názor a přizpůsobovat se čemukoli či komukoli jinému. Brr! Jenže do toho mělo co mluvit i slušné vychování a to mi naši vštípili až příliš hluboko.“

 
Když spisovatelka Dagmar Digma Čechová na Facebooku oslovila svoje budoucí potenciální čtenáře s nabídkou přečíst si její prvotinu pro dospělé NEMUSÍŠ! ještě před jejím vydáním, neváhala jsem ani minutu. O čem kniha bude jsem mohla soudit z již dříve zveřejněných úryvků z knihy, které se mi moc líbily. Knihu jsem tedy četla v elektronické podobě, ale vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, tak toho času na čtení není tolik, kolik bych si představovala, a tak došlo k situaci, že jsem knihu dočetla až v době, kdy už mi od samotné autorky přišlo podepsané papírové vydání. Přiznávám, trochu jsem se uklidňovala samotným poselstvím knihy: NEMUSÍŠ! Ale kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den, tak je kniha čtivá, poutavá, humorná, ironická, zkrátka ze života.
 
Jak již prozrazuje anotace, v knize na nás čekají dvě hrdinky. Katka, matka dvou dospívajících dětí a manželka muže, který má rád své pohodlí a zaběhnutý stereotyp. Marie, studentka posledního ročníku vysoké školy, žijící s rodiči, která má své velké plány, ale je svázána potřebou splnit rodičům to, co si myslí, že očekávají. Ačkoliv každá z nich vede jiný život, mají něco společného, obě podřizují své životy někomu druhému, až se dostanou do fáze, kdy jim dojde, že NEMUSÍ.
 
„Dívala jsem se na svého muže a opět pocítila závan bezmoci a marnosti… Pátrala jsem v paměti, kdy naposledy jsem vědomě prožívala jinou emoci, a přitom nechtěně brnkla o napjatou strunu, zasunutou kdesi v hloubi mého já. Většinou jsem polkla hořkost a po chvíli o ničem nevěděla. Teď to bylo jiné. Cosi uvnitř mě se probouzelo. Nenápadně se to plížilo po koberci a skoro fyzicky jsem cítila, jak mi to omotává kotníky. Bylo to zpátky.“
 
Příběh má i řadu vedlejších postav, které vám více či méně padnou do oka. Musím se přiznat, že jsem na začátku měla problém i s jednou z hlavních postav, a to s Marií, nebyla mi moc sympatická, jak měla vše nalajnované, promyšlené a šla si za svým cílem. Ale během dalšího seznamování s ní, jsem si k ní našla cestu a na konci už jsme byly kamarádky. Katka mi kápla do noty hned, asi to bude tím, že mi byla povahově i věkově bližší a v několika situacích jsem se v ní viděla. Autorka svým postavám vdechla dynamiku, postavy se vyvíjejí a mění, čímž jsou reálné a máme pocit, jako bychom je mohli potkat na ulici nebo v práci, nebo jako by to byly naše kamarádky anebo my sami.
 
Kniha s sebou nese poselství a přiměje vás zamyslet se nad svým životem a možná i vy si na konci uvědomíte, že NEMUSÍŠ. Žijeme životy svázané stereotypy mezi muži a ženami, často plníme sny těch druhých, místo snů vlastních, podřizujeme svůj život někomu, kdo nás bere jako samozřejmou součást svého života, a my plníme jeho očekávání a nedej bože, pokud vybočíme ze zaběhnutých pravidel. A pak přijde jeden životní impuls a náš život je rázem naruby a my máme strach udělat ten první krok jiným směrem, ale když se odvážíme, můžeme být nakonec překvapeni.

 
„Ani nevím jak, ale přes hodinu jsme si povídali o mé rodině, práci, snech a plánech a celý zbytek odpoledne jsem se na všechny okolo usmívala jako dítě, které dostalo své první štěně. Dlouho jsem tak krásný den nezažila, a navíc jsem přece měla vyřešený ten nudný nákup vánočních reklamních předmětů! Nemohla jsem si však zaboha vzpomenout, co padlo o něm. Kromě toho, že je o celých pět let mladší (co to dneska je?), jsem se nic nového nedozvěděla. Asi jsem byla vyhladovělá po tom, aby mi někdo opravdově naslouchal. A to on uměl báječně…“
 
Mužské postavy v knize nejsou o nic méně zajímavé. Katčinu manželovi stačí pivo, fotbal a kamarádi, tak se nemůžeme divit, když se na obzoru objeví pohledný muž, který je navíc empatický a rád si ji vyslechne. Ale co když není vše takové, jak se zdá? 
 
Kniha je velmi čtivá, dynamická, zkrátka jen tak ji z ruky nedáte. Na dynamice přidávají kratší kapitoly, v nichž se pravidelně střídají ve vyprávění svých příběhů Katka s Marií. Knize také nechybí napětí a vyhrocené scény, kdy budete mít o hrdiny obavy. Během čtení se u vás budou střídat nejrůznější emoce zrovna podle toho, co jednotlivé postavy budou prožívat. Nakonec vám tak přirostou k srdci, že se vám po dočtení bude po nich stýskat.
 
„Hrozně jsem se bála, abych neudělala chybu. Chtěla jsem bejt dokonalá. Ale o tom přece život není. Já přece nemusím bejt dokonalá matka a manželka a umetat jim všem cestičku. Já úplně klidně můžu bejt slabá ženská, která od nich bude očekávat oporu, a mám na to nárok. To je pro mě úplně nový.“
 
Autorka si připravila zajímavou zápletku a její rozuzlení na konci jsem tak trochu očekávala, jen jsem neznala důvod, proč tak jedna z postav jednala. Ale to, že se děje něco nekalého, nám autorka několikrát v textu naznačí.
 
Nemůžu se nezmínit o obálce, která je naprosto skvělá, originální a poutavá, tak jako samotný název. Myslím, že nejen díky ní se kniha bude prodávat sama. A po přečtení anotace se ve vás probudí červíček zvědavosti.
 
„Život je moc krátkej na to, abys čekala na tu pravou chvíli. Ta prostě nastane, až si ji sama uděláš.“
 
Knihu bych doporučila všem ženám, které se ztrácí ve svých životech, které mají pocit, že je už nic nového nečeká, a všem, které si rády přečtou příběhy ze života. Troufnu si říct, že kniha určitě najde i mužské čtenáře, kteří rádi objevují ženský svět.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že i mě přiměla se zamyslet nad svým životem, děkuji za krásné věnovaní v knize a za povzbuzení, které svojí knihou předává všem ženám.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď přímo u autorky zde nebo na stránkách nakladatelství MOBA zde. Ke knize si přímo u autorky můžete pořídit krásný hrneček (či další doplňky), který vám každé ráno při pití kávy či čaje připomene důležité motto NEMUSÍŠ!

Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)

Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran

„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“

 
Nakladatelství Ocelot v letošním roce vydalo tři nádherně ilustrované populárně-naučné knihy určené čtenářům od pěti do osmi let, a to Voda, Lístek a Kámen. Mně se do rukou dostala kniha Voda, kterou jsme si spolu s pětiletou dcerou s chutí přečetly. Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, kolik podob má vlastně voda? Jaká je její úloha v přírodě? A jak se se změnou teploty různě proměňuje? Právě tato dětská kniha vašim ratolestem přiblíží vše o vodě.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Voda najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že voda může být domovem pro pulce, že může být zrcadlem, že uhasí žízeň anebo oheň, že může sloužit jako mapa pro ptáky a že má mnoho dalších podob a rolí.
 
Kniha je koncipována do třech částí. V té první se děti v básnickém duchu stručně pomocí krátkých vět seznámí s proměnami vody a její úlohou v přírodě, právě tato první část je také tvořena nádhernými celostránkovými ilustracemi, které přibližují dětem, co je vyjádřeno v kratičkém textu. Druhá část knihy rozšiřuje první část, kdy autorka rozvádí stručné věty uvedené v první části a předává dětem vysvětlení a prohlubuje sdělené informace. Ve třetí části nalezneme slovníček pojmů, které by dětem nemusely být jasné.
 
„Voda je voda – může být rybníkem, mořem i kaluží.
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
 
Knihu jsem četla pětileté dceři. Ještě před čtením jsme si o vodě a různých jejích podobách povídaly a při čtení jsem se jí dál ptala na další znalosti o vodě. Základní věci znala, ale třeba to, že duha je vlastně stvořena vodou a sluncem, ji překvapilo. Velmi se jí líbily ilustrace a věřím, že knihu využijeme také až za rok půjde do školy. Myslím, že by školákům mohla posloužit i při hodině prvouky.
 
Publikace rozšiřuje základní znalosti dětí o vodě a poutavým způsobem poukazuje na proměny vody v rámci ročních období, přibližuje koloběh vody a úlohu vody v přírodě. Kniha nám sděluje, jak je voda nepostradatelnou součástí našich životů a vlastně celé naší planety.

Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka. 

Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
 
„Sněhovou vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
 
Děkujeme knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Hvězdy jsou tady, i když je nevidíme (recenze knihy Krása noci – Nina George)

Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020

„Kolik tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou. Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy, děti, matky, muže, sourozence?“

S autorkou Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.

Dvě ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát? Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena, přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají, avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.

„Jak se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká, skoro odpudivá?

Protože ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“

Kniha má své kouzlo, při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?

Moc mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno, anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé objevovala moře.

„Zjistit jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo v příběhu.

Musím říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu, jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně říkala, že jisté náznaky v knize byly.

„Každý okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích, k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“

Knihu bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh, který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.

Žijeme tak, jak bychom chtěli?

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Čas na zázraky (recenze knihy Kde končí nebe – Petra Lejsková-Langová)

Kde končí nebe, autorka Petra Lejsková-Langová, vydalo nakladatelství E-knihy jedou, Praha 2020, 238 stran

„Budu jich mít víc, těch průvodkyň? A kde to vůbec jsme? V nebi? Takhle nějak jsem si ho fakticky představovala! A co znamená ta vaše Cesta? Zní to až moc… důstojně. Křesťansky. Jenomže já nejsem křesťan, ani nic podobnýho. Vlastně jsem na tyhle věci nikdy extra nevěřila. Na nebe a na anděly a na Pánaboha a tak. Vadí to hodně?“

Před nedávnem se na mě obrátila sama autorka knihy Kde končí nebe, zda bych si chtěla přečíst tuto novinku. Přiznávám, Petru Lejskovou-Langovou jsem do té doby neznala, ale po přečtení anotace jsem nabyla přesvědčení, že by to mohl být šálek mého čaje. Kdopak z nás někdy nepřemýšlel nad tím, co nás čeká po smrti? Zda existuje nebe a jak to tam asi vypadá? Byla jsem zvědavá, jak si někdo jiný představuje život po životě, a tak jsem s radostí na nabídku kývla. Teď již vím, že můj odhad byl správný, kniha mě oslovila a mohu ji jen doporučit.

Hlavní hrdinka Bára má měsíc a půl před svatbou, když se najednou z ničeho nic ocitne na zvláštním místě, kde je jí hezky a jak záhy zjišťuje, že je v nebi. Nedokáže si však vzpomenout, co tomu předcházelo, v hlavě má jen pár útržků, ale nedokáže z nich nic poskládat. Ví, že byl Silvestr a že se stalo něco špatného. Ale krásy nebeského života si neužívá dlouho, když je najednou stejně nečekaně vrácena na zem a jak zjišťuje, vrátila se i v čase. Dostala dva měsíce na to, aby něco změnila, aby někoho zachránila. Dokáže Bára vzít osud do svých rukou a změnit ho? Je vůbec možné změnit sled událostí, které se již jednou staly nebo se bude muset vrátit do nebe? Pojďte se na chvíli oprostit od běžných starostí a nechte se unášet na vlně autorčiny fantazie.

„Bezva! Ono je tady vůbec všechno lepší než tam dole, viď?“ mrkla jsem na něj povzbudivě, avšak jeho výraz mě uzemnil.

„Lepší…? Šlehl po mně očima. „Tohle si opravdu myslíš?! Máme, po čemkoli toužíme, což je samozřejmě fajn, jenže ztratili jsme tu nejdůležitější věc. Náš život! Ten skutečný život, takový, jaký byl. Normální život plný shonu, problémů a někdy i stupidních hádek, ale taky obyčejného lidského štěstí. Život, ve kterém jsi nebyla sama.“

Román jsem četla jedním dechem. Autorka píše velmi čtivě a poutavě. Předkládá nám popis nebe, možná se vám bude občas zdát až přehnaně idylické a dokonalé, ale musíte si uvědomit, že je to zkrátka nebe a proč by vlastně zrovna takové nemohlo být. Při čtení jsem si říkala, že bych takové nebe brala, jen by mi tam asi chyběl spánek, protože v tomto nebi se nespí. Autorčino nebe má své zákonitosti a Bára se s nimi pomalu seznamuje. Po jejím návratu na zem se roztočí kolotoč, Bára se musí zorientovat v čase i ve svých vzpomínkách, ale na to, jak zemřela si stále nemůže vzpomenout. V poslední třetině knihy dostane příběh takový spád a tolik nečekaných zvratů, že už nebudete chtít knihu odložit.

Při čtení mě poháněla skutečnost, že jsem moc potřebovala vědět, co se té silvestrovské noci stalo, měla jsem jisté tušení, ale přiznávám, že jsem ho neodhadla a autorka mě dokázala překvapit. Knize rozhodně nechybí napětí a překvapivé zvraty. A na konci si řeknete, jak to měla autorka skvěle promyšlené již od začátku.

„Jste v pohodě, pane doktore…?“

Urovnal záclonu a smutně pokrčil rameny. „Co se s námi stane dál? Myslíte, že existuje nebe? Že do něj přijdeme a budeme tam šťastní? Anebo je tohle definitivní konec?“

Pokud občas přemýšlíte nad tím, co nás čeká po smrti nebo pokud jste někdy měli zvláštní sen o nebi nebo o tom, co se stane po smrti, tak jako já nebo tak jako sama autorka, kterou jeden takový živý sen inspiroval k sepsání této knihy, pak si knihu Kde končí nebe přečtěte.

Kniha má takové skryté poselství, že stačí malý okamžik, stačí jedno ohlédnutí a můžete někoho zachránit anebo změnit svůj život.

„Pane jo. Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála! Opojena fantastickým pocitem, že na zázraky není nikdy pozdě, jsem vyhopsala schody k Májinu bytu. Ta bude koukat, až jí povím, kde jsem strávila uplynulých pár hodin!“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji autorce, že jsem si její knihu mohla přečíst a že se nebála napsat knihu o něčem tak neuchopitelném jako je nebe a dát mu konkrétní podobu. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.

V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.