úterý 23. června 2020

Čas na zázraky (recenze knihy Kde končí nebe – Petra Lejsková-Langová)

Kde končí nebe, autorka Petra Lejsková-Langová, vydalo nakladatelství E-knihy jedou, Praha 2020, 238 stran

„Budu jich mít víc, těch průvodkyň? A kde to vůbec jsme? V nebi? Takhle nějak jsem si ho fakticky představovala! A co znamená ta vaše Cesta? Zní to až moc… důstojně. Křesťansky. Jenomže já nejsem křesťan, ani nic podobnýho. Vlastně jsem na tyhle věci nikdy extra nevěřila. Na nebe a na anděly a na Pánaboha a tak. Vadí to hodně?“


Před nedávnem se na mě obrátila sama autorka knihy Kde končí nebe, zda bych si chtěla přečíst tuto novinku. Přiznávám, Petru Lejskovou-Langovou jsem do té doby neznala, ale po přečtení anotace jsem nabyla přesvědčení, že by to mohl být šálek mého čaje. Kdopak z nás někdy nepřemýšlel nad tím, co nás čeká po smrti? Zda existuje nebe a jak to tam asi vypadá? Byla jsem zvědavá, jak si někdo jiný představuje život po životě, a tak jsem s radostí na nabídku kývla. Teď již vím, že můj odhad byl správný, kniha mě oslovila a mohu ji jen doporučit.

Hlavní hrdinka Bára má měsíc a půl před svatbou, když se najednou z ničeho nic ocitne na zvláštním místě, kde je jí hezky a jak záhy zjišťuje, že je v nebi. Nedokáže si však vzpomenout, co tomu předcházelo, v hlavě má jen pár útržků, ale nedokáže z nich nic poskládat. Ví, že byl Silvestr a že se stalo něco špatného. Ale krásy nebeského života si neužívá dlouho, když je najednou stejně nečekaně vrácena na zem a jak zjišťuje, vrátila se i v čase. Dostala dva měsíce na to, aby něco změnila, aby někoho zachránila. Dokáže Bára vzít osud do svých rukou a změnit ho? Je vůbec možné změnit sled událostí, které se již jednou staly nebo se bude muset vrátit do nebe? Pojďte se na chvíli oprostit od běžných starostí a nechte se unášet na vlně autorčiny fantazie.

„Bezva! Ono je tady vůbec všechno lepší než tam dole, viď?“ mrkla jsem na něj povzbudivě, avšak jeho výraz mě uzemnil.
„Lepší…? Šlehl po mně očima. „Tohle si opravdu myslíš?! Máme, po čemkoli toužíme, což je samozřejmě fajn, jenže ztratili jsme tu nejdůležitější věc. Náš život! Ten skutečný život, takový, jaký byl. Normální život plný shonu, problémů a někdy i stupidních hádek, ale taky obyčejného lidského štěstí. Život, ve kterém jsi nebyla sama.“

Román jsem četla jedním dechem. Autorka píše velmi čtivě a poutavě. Předkládá nám popis nebe, možná se vám bude občas zdát až přehnaně idylické a dokonalé, ale musíte si uvědomit, že je to zkrátka nebe a proč by vlastně zrovna takové nemohlo být. Při čtení jsem si říkala, že bych takové nebe brala, jen by mi tam asi chyběl spánek, protože v tomto nebi se nespí. Autorčino nebe má své zákonitosti a Bára se s nimi pomalu seznamuje. Po jejím návratu na zem se roztočí kolotoč, Bára se musí zorientovat v čase i ve svých vzpomínkách, ale na to, jak zemřela si stále nemůže vzpomenout. V poslední třetině knihy dostane příběh takový spád a tolik nečekaných zvratů, že už nebudete chtít knihu odložit.

Při čtení mě poháněla skutečnost, že jsem moc potřebovala vědět, co se té silvestrovské noci stalo, měla jsem jisté tušení, ale přiznávám, že jsem ho neodhadla a autorka mě dokázala překvapit. Knize rozhodně nechybí napětí a překvapivé zvraty. A na konci si řeknete, jak to měla autorka skvěle promyšlené již od začátku.

„Jste v pohodě, pane doktore…?“
Urovnal záclonu a smutně pokrčil rameny. „Co se s námi stane dál? Myslíte, že existuje nebe? Že do něj přijdeme a budeme tam šťastní? Anebo je tohle definitivní konec?“

Pokud občas přemýšlíte nad tím, co nás čeká po smrti nebo pokud jste někdy měli zvláštní sen o nebi nebo o tom, co se stane po smrti, tak jako já nebo tak jako sama autorka, kterou jeden takový živý sen inspiroval k sepsání této knihy, pak si knihu Kde končí nebe přečtěte.

Kniha má takové skryté poselství, že stačí malý okamžik, stačí jedno ohlédnutí a můžete někoho zachránit anebo změnit svůj život.

„Pane jo. Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála! Opojena fantastickým pocitem, že na zázraky není nikdy pozdě, jsem vyhopsala schody k Májinu bytu. Ta bude koukat, až jí povím, kde jsem strávila uplynulých pár hodin!“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji autorce, že jsem si její knihu mohla přečíst a že se nebála napsat knihu o něčem tak neuchopitelném jako je nebe a dát mu konkrétní podobu. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 27. března 2020

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.



V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 1. února 2020

Velké ambice (recenze knihy Byla to tichá dívka – Michele Campbell)

Byla to tichá dívka, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 400 stran


„Nechal Moreland totálně zpustnout. Tahle kolej má špatnou pověst, víš? Je to kolej šlapek.“
„Vážně?“
„To slovo nenávidím, protože z holek dělá něco horšího za chování, za které se kluci mezi sebou uznale plácají po ramenou. Ale jo, je to tak. Což mě přivádí k poněkud ožehavému tématu.“


Autorku Michele Cambell jste mohli poznat díky její prvotině Vždycky je to manžel (recenze), která u nás vyšla v roce 2018. V loňském roce nakladatelství Mystery Press vydalo hned dvě další autorčiny knihy, a to Byla to tichá dívka a Cizinec na pláži. Pokud mohu srovnávat, tak po přečtení její druhé knihy tvrdím, že je ještě lepší než autorčin debut. Ačkoliv nás opět zavede do studentského prostředí, kniha zaujme i starší čtenáře, kteří již dávno nejsou školou povinní.

Dvojčata Bel a Rose Enrightovy se po smrti matky stěhují ke své babičce z otcovy strany, která se rozhodne je poslat na prestižní internátní školu Odell, kde kdysi studoval i jejich otec. Sestry jsou dvojvaječná dvojčata a jsou natolik rozdílné, jak jen si člověk může představit, a to nejen vzhledově. Každá se se ztrátou matky vyrovnává po svém a obě se pokusí v nové škole zapadnout, každá po svém způsobu, což již první den vede k roztržce mezi oběma. Je možné, že mezi sestrami, které pojí tak silné pouto, může dojít k vraždě?

„Nikdy neměl v plánu strávit svůj život jako učitel angličtiny. Míval mnohem úchvatnější, lukrativnější cíl, a dostal se až bolestivě blízko k jeho naplnění. Heath měl touhle dobou už být proslulým spisovatelem. Na seznamu bestsellerů, vítěz literárních cen, otvírat tučné šeky s honoráři v domě na ostrově Martha´s Vineyard. Jenže se všechno strašlivě pokazilo a oni museli s ostudou utéct na Odell.“

Bel a Rose nejsou jediné, koho čeká nový začátek. Ambiciózní učitel Heath se spolu se svojí manželkou Sarah stanou v novém školním roce novými správci koleje Moreland Hall, která je proslulá svojí nechvalnou pověstí a oni dostali za úkol nastolit nový pořádek. Heath je velmi pohledný, což hned první den školy vede mezi studentkami vyšších ročníků k uzavření soutěže. Zvládne Heath svoji novou roli? Jaké skrývá tajemství? Autorka již od první stránky přitáhne vaši pozornost a vám bude vrtat hlavou, která ze sester vlastně zemřela a především, kdo za tím stojí. Připravte se na pořádnou dávku napětí.

Autorka zvolila poutavý způsob vyprávění, a to, jak postupně poodkrývá, co se na Odell stalo a odehrávalo před vraždou, vzbuzuje váš zájem číst dál a dál. Minulost prokládá výslechy z vyšetřování a nechává čtenáři velký prostor pro to, aby sám zkusil přijít na stopu vraha.

„Na Odell se naučila, že jednoduché projevy dobrých způsobů vás v životě dostanou daleko. Lidé na Odell možná nejsou hodní, ale jsou zdvořilí a díky tomu by jim na mnoha frontách prošla snad i vražda. To je dobré si pamatovat a použít později, až to bude vhodné.“

Měla jsem od začátku svůj tip na podezřelého, ale byla jsem vedle, jak ta jedle. Podezřelých je hned několik a každý mohl mít svůj motiv. Líbilo se mi, že nic nezůstalo nevysvětleno a že závěrečný moment překvapení se dostavil, i když jsem v něj už nedoufala.

Autorka pěkně vykreslila jednotlivé charaktery a jeden z nich byl opravdu prohnilý až do morku kostí. Jak už to tak bývá, prestižní školy plné snobů a zhýčkaných potomků, kteří se snaží zahnat nudu a co nejvíce si užít, jsou skvělou půdou pro takovýto příběh. Chvílemi mě opravdu až mrazilo a chvílemi jsem jen vrtěla hlavou nad tím, jak se k sobě zúčastnění chovají.

Jediné, co bych asi vytkla, že autorka ze začátku necharakterizovala každou z dvojčat konkrétněji a ze začátku jsem se ztrácela v tom, která je vlastně tou „tichou“ dívkou, co nikam nezapadá.

„To Bel byla nebezpečná, nepředvídatelná. Rose byla pečlivá, tichá, dobrá žačka, spolehlivá kamarádka. Zdálo se ale, že to nikdo nevidí.“

Obálka knihy je opravdu povedená a poutavá díky kontrastu zvolených barev.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi napětí od začátku do konce, těm, co jim nevadí vrátit se o několik let zpět do svých studentských let a těm, co chtějí přijít na kloub tomu, zda obálka hlásá pravdu.

Moje hodnocení je 95 %.

„Je mi líto, že vám kazím váš velký den, ale někdy prostě neznáme lidi tak dobře, jak si myslíme.“

A brzy se pustím do Cizince na pláži, abych zjistila, zda autorka udělala další krok kupředu a nachystala si ještě zajímavější zápletku.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za napínavé čtení. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.