pondělí 2. prosince 2019

Ze sopky, do dolu a odtud do mincovny (recenze knihy Kouzelná třída v muzeu – Zuzana Pospíšilová)


Kouzelná třída v muzeu, autorka Zuzana Pospíšilová, vydalo nakladatelství Grada Publishing pod značkou bambook, Praha 2018, 72 stran

„Vstupní dveře do muzea byly zatím zamčené. Přišel je otevřít sám pan ředitel. Děti ho dobře poznaly, protože ho viděly na hradě Strašníku. Tam si pro poklad přijel a předal dětem kromě velkého poděkování právě vstupenky na dnešní prohlídku muzea.“



Už jste slyšeli o tom, že v jedné škole, v jedné třídě vyučuje paní učitelka, která je něčím výjimečná? Že neslyšeli? Tak byste si měli přečíst některou z knih ze série Kouzelná třída od spisovatelky Zuzany Pospíšilové, anebo raději všechny. Knihy jsou určeny školákům jako čtení pro prvňáčky, ale rozhodně zaujmou i starší školkové děti, pokud jim je přečtete vy, rodiče.

Tentokrát s kouzelnou vílou Jasmínou zavítají děti do muzea. Škola skončila, děti mají prázdniny a jako odměnu za nalezený poklad dostaly volné vstupenky do muzea. A po muzeu je nebude provázet nikdo jiný než jejich oblíbená paní učitelka Jasmína. Co všechno děti zažijí? Kam se s vílou přenesou tentokrát? Nechte se překvapit, co všechno můžete s takovou kouzelnou paní učitelkou prožít v muzeu.

Snad každá třída má svého Pažouta a Horáčka, v kouzelné třídě jimi jsou Standa Horák a René Stojka a nebýt kouzelné paní učitelky, celá třída by se díky nim dostala do nejednoho problému. Naštěstí, jak už to bývá, jsou ve třídě i šikovní chytří žáci, kterým spisovatelka také dává v příběhu prostor.

„Paní učitelka pak všechny obešla. Na každého se usmála. Natáhla dlaň a v ní se objevil bonbon. Nikdo nezapomněl poděkovat. Paní učitelka děti upozornila, že si bonbon ještě nemají rozbalovat.
„Musíme si ho dát do úst všichni najednou, aby působil u všech stejnou dobu,“ vysvětlovala Jasmína.
Teď už bylo všem jasné, že za tím budou nějaká kouzla. Jen zatím nevěděli jaká.“

V tomto dílu se děti dozvědí něco o sopkách, lávě, černém uhlí, ale třeba i o ražbě mincí. Kniha je takovou populárně naučnou pohádkou pro školní děti. Možná si prvňáčci ještě tak dobře nebudou umět některé pojmy představit, ale od toho jsme tu my, rodiče, abychom jim to dovysvětlili.

Kniha je rozdělena do šestnácti krátkých kapitol, tak akorát dlouhých, aby prvňáček zvládl přečíst jednu kapitolu denně, anebo rodiče jednu kapitolku dětem před spaním. I když příběh je tak zajímavý, že děti jistě nebudou chtít zůstat jen u jedné krátké kapitoly.

Autorka píše velmi čtivě pomocí jednoduchých vět, aby jim děti porozuměly. A příběh skvěle doplňují bohaté ilustrace od Drahomíra Trsťana, které čtenářům přibližují příběh a pomáhají jim si některé věci představit.

„Standa Horák si ale našel jinou zábavu. Chodby v dolech byly vyztužené pevnými dřevěnými trámy. Nenapadlo ho nic lepšího než do nich začít kopat. Protože měl velkou sílu, stalo se něco strašného. Jeden vykopnutý trám se uvolnil a celá konstrukce se začala rozpadat.“

Knihu jsem četla čtyř a půlleté dceři před spaním a moc se jí líbil. Vždy jsme četly alespoň tři kapitoly. Velmi ji zaujala kapitola o ražbě mincí.

Autorka Zuzana Pospíšilová je zkušená dětská spisovatelka a ví, jak malé čtenáře zaujmout, svědčí o tom i oblíbenost jejích knih.

Pokud sháníte vhodný dárek k Vánocům pro začínající čtenáře, určitě touto knihou potěšíte jak kluka, tak holku.

„Peníze, které vyráběli ve staré mincovně, byly tenoučké a každý penízek byl jinak velký a nepravidelný.“

Knížku bych doporučila prvňáčkům, kteří začínají číst své první příběhy, ale i k předčítání mladším dětem, které příběh jistě zaujme.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Grada, že pod značkou bambook vydala tuto krásnou knihu pro malé čtenáře, a my si ji s dcerou mohly přečíst a již jsme se k ní stihly i několikrát vrátit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 21. listopadu 2019

Cesta za splněným snem (recenze knihy Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku – Pavel Svoboda)

Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku, autor Pavel Svoboda, vydáno vlastním nákladem, Praha 2019, 212 stran


„Cestování je jako droga. Žijeme v době, kdy se toulání světem stalo životním stylem. Jednou tomu propadnete a všechny cesty vám přijdou krátké. S jídlem roste chuť. Po půlročním studiu na Islandu, kde se to celé trochu zvrtlo v půlroční cestování, jsem si uvědomil, že svět je tady pro nás. Že nás doma drží jen vlastní nerozhodnost. Stačí si udělat čas a hodně chtít. Po několika vydařených měsíčních až dvouměsíčních cestách mi to ale stále leželo v hlavě. Velká cesta! Jednou na ni vyrazím! Myšlenka, která vám nedá spát, dokud se nestane realitou. Zhmotnění snu. Nebylo na co čekat. Situace už nikdy nemusí být příhodnější. Jediná špatná cesta je ta, na kterou nikdy nevyrazíte!“


Kniha Napříč Asií z Moskvy do Bangkoku zachycuje sedmiměsíční cestu mladého páru, který se rozhodl splnit si svůj sen. Jedná se o cestopisnou knihu, kterou z větší části tvoří nádherné fotografie dokumentující navštívené země, jejich obyvatele a úžasné přírodní scenérie. Autor, cestovatel a vystudovaný geograf, Pavel Svoboda je totiž vynikající fotograf. Možná jste se s jeho tvorbou setkali již na stránkách jeho první knihy – Napříč Jižní Amerikou anebo jste se s ním setkali na některé z jeho cestopisných přednášek, které pořádá po celé České republice. Anebo stejně jako já, jste o něm donedávna neslyšeli. Věřte, že si jeho knihu zamilujete, ať již pro scenérie zachycené zkušeným okem nebo pro text, který fotografiím vdechne životní příběh.

Pavel a jeho přítelkyně Vendulka se rozhodli podniknout dlouhou cestu, o které snili, plánování jim nezabralo mnoho času a po obstarání nezbytných víz, vyrazili na sedmi měsíční cestu po Asii. Její počátek se nenacházel nikde jinde, než v Moskvě a pro jejich další cíl, Mongolsko, zvolili jako jeden z možných prostředků transsibiřskou magistrálu, z Mongolska se vrátili do Ruska, poté navštívili Jižní Koreu, odkud se letecky přepravili do Nepálu, který si oblíbili již při dřívější návštěvě Asie, poté se vydali do Barmy, která se nedávno otevřela cizincům a svoje putování zakončili zaslouženou pověstnou sladkou tečkou na konec, či spíše relaxační odměnou v podobě pár dní strávených v thajském ráji, na neosídleném ostrově Ko Wai. Jak probíhala jejich cesta? Kde spali? Co jedli? Co zajímavého zažili a viděli? Jaké bylo jejich setkávání s tamními obyvateli? To vše se dočtete v knize Napříč Asií.

„Tajemná tajga voní. Hluboký tmavý les. Stromy zarůstají dlouhým mechem a lišejníky. Bujným porostem vede blátivá pěšina. Mezi stromy rostou houby velké jako ešus. V Rusku je všechno obrovské. Během pár dnů si uvědomuji, že v Rusku musí člověk chodit hrozně rychle, jinak nikam nedojde. Nasazujeme ruské tempo. Takový kozácký poloběh.“


Již od první stránky jsem měla pocit, že jsem spolu s cestovateli také nazula toulavé boty a že jsem jako nezávislý pozorovatel na jejich cestě s nimi. Jako každí cestovatelé, i oni se museli potýkat s nejrůznějšími překážkami a za to, co je potkalo v Mongolsku, mají můj obdiv, já bych možná nasedla na první letadlo a vrátila se domů, ale oni se nenechali zlomit a odradit od svého snu a poradili si i v nelehké situaci.

V autorově vyprávění mě fascinovala ta pestrost kultur jednotlivých zemí, které navštívili, ta rozmanitost a rozdílnost lidí a proměny krajiny. Pavel Svoboda umí čtenáře zaujmout a má můj velký obdiv, že sedmiměsíční putování dokázal čtivě vměstnat do sedmdesát šesti stran textu. A z toho velikého množství fotografií, které na jejich cestě pořídil, vybrat jen sto třicet, muselo dát tolik práce, že si to ani neumím představit.

„Každou chvíli nám rupne nějaká přezka na batohu, někdy dokonce obě naráz. Batohy z Mongolska se synchronizovaně rozpadají. Děsné krámy. V těchto chvílích si nostalgicky uvědomíte, jak se vyplatí používat kvalitní vybavení. Jak se naše batohy pohodlně nosily. Jak to vše bereme jako samozřejmost. Stejně jako při životě v Evropě. Pitnou vodu, teplou sprchu, bezpečnosti či naši svobodu a demokracii. Na druhou stranu je pořád lepší toulat se po krásné liduprázdné Sibiři s rozpadajícím se těžkým a špatně se nesoucím batohem než sedět doma na zadku.“

Díky této knize jsem alespoň nahlédla do cizích světů, dozvěděla se mnoho nového o jejich obyvatelích, jejich kultuře, historii, zvycích, běžném životě a hlavně krásné krajině. Řeknu vám, že jsem dostala chuť si sbalit věci a vyrazit také, ale na to jsem málo odvážná a nejspíš mi chybí dobrodružný duch. Ale věřím, že jakmile se jednou vydáte na cestu a okusíte ten pocit z poznávání dálek, tak už nejde jen tak přestat.

Když jsem knihu poprvé prolistovala, byla jsem uchvácena pestrobarevnými snímky a když knihu objevila naše čtyřletá dcera, museli jsme ji celou prolistovat a já jsem zodpovídala všetečné otázky a snažila se jí alespoň trochu objasnit ten pro ni cizí, nepředstavitelný a velice vzdálený svět.

„Nepálci jsou úžasní lidé. Materiálně jedni z nejchudších na světě, nicméně s neuvěřitelnou vnitřní energií. Usměvavé Nepálky, ušmudlané děti i vrásčitý stařeček vás lehce nakazí pozitivní náladou. Přicházíte jako cizinci a odcházíte jako přátelé. Lidé jezdí do Nepálu kvůli horám a vrací se kvůli lidem. Vzniká láska na celý život.“


Kniha je po grafické stránce dokonalá, je vytištěná na lesklém papíře, takže krása fotografií perfektně vynikne. Na předsádce knihy najdete mapu Asie se zakreslenou cestou dobrodružného putování. A text dodává fotografiím život.

Kdybych měla říct, která země mě zaujala nejvíce, tak by to byla Barma a hned za ní Nepál, kde cestovatelé podnikli čtyřiceti šesti denní trek po Himalájích. Pokud byste se o tomto treku chtěli dozvědět více, tak v listopadovém vydání časopisu Lidé a Země o něm najdete dvanácti stránkový článek. Autor také pořádá řadu jistě zajímavých přednášek nejen z putování po Asii. Jakmile bude někde poblíž, ráda si přijdu povídaní poslechnout.

„Jako fotograf obětujete mnoho úsilí se zcela nejistým výsledkem. Celou řadu, či dokonce většinu vašich fotek nakonec nikdo nikdy neuvidí, Ale za těch pár vyvolených, které spatří světlo světa, to přece stojí! Fotograf je bláznivý živočišný druh, jehož spokojenost závisí na pomíjivém stavu mysli, že se mu focení právě daří.“

Knihu bych doporučila všem dobrodružným zvídavým duším, které rády objevují velké dálky z pohodlí domova, ale i těm, co by rádi podnikli nějakou tu výpravu za dobrodružstvím a ještě váhají.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji autorovi, že mi ukázal krásné kouty asijské části našeho kontinentu, a přeji mu štěstí a radost z dalších cest, které jistě brzy podnikne.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si o ni napsat přímo autorovi a přijde vám i s jeho podpisem, více informací zde.



neděle 3. listopadu 2019

Utajené přešlapy v naší historii (Přísně tajné skandály – Jaroslav V. Mareš)

Přísně tajné skandály, autor Jaroslav V. Mareš, vydalo Nakladatelství Epocha, Praha 2019, 360 stran

„Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale velmi těžké. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Stejně tak jsou naše archivy plné stop, jež aspoň některé z těchto příběhů mohou pomoci vynést na světlo.“


Máte rádi poodhalování tajemství událostí v naší historii, které měly zůstat skryty? Zajímáte se o ne příliš známé příběhy naší minulosti? Pak tato kniha vám odkryje čtrnáct takových případů. Možná, že jste o některých již slyšeli, ale myslím, že jich bude více, co nebudete znát.

Jaroslav V. Mareš redaktor a publicista, který působil v České televizi a v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT dostal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. V roce 2014 se stal členem reportérského týmu pořadu Očima Josefa Klímy, v jeho týmu setrvává i nadále. Je autorem velmi úspěšného badatelského pořadu TaJeMno. Do světa literatury vstoupil v loňském roce knihou Největší záhady kriminalistiky.

Při své práci autor narazil na několik příběhů z české historie, které ho zaujaly natolik, že se rozhodl jim přijít na kloub, a o nich si můžete přečíst právě v této knize. Že jste nikdy neslyšeli o bestii z Karlštejna, která byla českou předchůdkyní hraběnky Báthory anebo o falešných filmařích v Čachticích? Že vám nic neříká upírská hysterie v Českém Krumlově? Možná že jste ale slyšeli o Harry Jelínkovi, který prodal Karlštejn, anebo o chlebíčkové aféře či neštěstí v podniku Chemopharma v Ústí nad Labem. A co tají zaměstnanci muzea o exhumaci ostatků Bedřicha Smetany? Čeká na vás čtrnáct případů, které vzbudí vaši pozornost.

Přiznám se, že jsem na střední škole maturovala z dějepisu, takže mi historie není až tak cizí, ale kromě chlebíčkové aféry jsem o ostatních událostech neměla ani tušení.

„Dítko z protekční rodiny. Mizerný student. Podvodník a hochštapler. Jeden z nejzákeřnějších kolaborantů, udavač a spolutvůrce pronásledování Židů. Hoteliér a pašerák. Agent hned několika tajných služeb. Uznávaný malíř a ctihodný občan. To všechno byl Harry Jelínek. Za svůj život stačil prožít hned několik osudů. Od ctihodného muže až po nejhoršího zmetka.“

Zaujal mě příběh Harryho Jelínka, přestřelka v Hazlově, kde na sebe stříleli tajní a příslušníci SNB, tajemný výbuch v Jičíně, ale i neštěstí v podniku Chemopharma v Ústí nad Labem a také osud Ferdinanda II., který se oženil s neurozenou ženou.

V knize naleznete řadu překvapivých informací, autor nás seznamuje se svým bádáním, kdy se odpovědi snaží zjistit u pamětníků nebo jejich příbuzných, ale i u odborníků na slovo vzatých - historiků a pracovníků ústavů. Bohužel někdy vyvstávají další a další otázky, na které se nejspíš již nikdy nepodaří odpovědět.

Kniha Přísně tajné skandály ve mně znovu probudila zájem o naši historii, která nám měla zůstat skryta. Přivedla mě k zamyšlení, kolik dalších takových případů by se v naší historii našlo a kolik toho ukrývají naše archivy a kolik toho časem vyplave ještě napovrch.

Kniha je graficky skvěle zpracovaná, příběhy jsou doplněny fotografiemi a obrazovým materiálem, ale i ofocenými výňatky dokumentů z archivů a výpovědi historiků, nadšených badatelů a pamětníků jsou v textu odlišeny. Autor se snaží dopátrat k primárním zdrojům a informace ověřovat na více místech, pokud je to možné.

Jediné, s čím jsem měla při čtení trochu problém, je řazení příběhů. Nepodařilo se mi odhalit klíč, podle kterých autor jednotlivé kapitoly uspořádal. Bylo by pro mne příjemnější, kdyby byly případy řazeny chronologicky.

Knihu doporučuji všem historickým nadšencům, ale i všem čtenářům, kteří si chtějí rozšířit obzory. Kniha je napsána srozumitelně a rozhodně čtivě.

Moje hodnocení je 95 %.

Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do naší minulosti, rozhodně je, o čem přemýšlet. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 22. října 2019

Strážce lesa (recenze knihy Bordeří povídačky 2 – Pavel Mondschein)

Bordeří povídačky 2, autor Pavel Mondschein, vydal Pavel Mondschein, Praha, 2019, 208 stran


„A nezdálo se ti to náhodou? Představivost máš živější než mraveniště před deštěm, to o tobě ví každý.“

Když autor Pavel Mondschein nabídl k recenzování knihu o svém čtyřnohém kamarádovi Kubíčkovi, která za pár dní vyjde, neváhala jsem ani minutu. Doma máme borderku Jessie a čtyřletá dcera miluje čtení pohádek před spaním, tak proč si nepřečíst knihu, jejíž hrdina nám bude blízký. Nyní vám můžu říct, že to byla trefa do černého. Již první díl se setkal s velkým úspěchem u čtenářů a věřím, že i dvojka ho bude v hodnocení následovat a možná ho i překoná.

Než si přiblížíme knihu, představím vám autora:
„Narodil se roku 1978 v Praze, časem však dal velkoměstskému životu vale a odstěhoval se do malé vesničky na dohled od Řípu. Tam se nyní věnuje překládání počítačových her, chovu ovcí a literatuře, to vše v souladu s životním mottem „pást, psát a spát“. Rád čtenáře překvapuje svým širokým záběrem – ačkoliv jej mají mnozí zafixovaného jako pohádkáře a humoristu, není mu cizí ani vážnější tvorba. Je podepsán pod pohádkovým cyklem Bordeří povídačky, postapokalyptickou sérií Zapomenuti v očistci a řadou povídek a novel různých žánrů.

Nyní již k samotné knize. Čeká vás jedenáct příběhů plus jeden bonusový. Tentokrát bych řekla, že hlavní hrdina Kubíček ustoupil trochu do pozadí a přenechal trochu slávy čtyřem štěňatům, která se narodila borderce Kýnce. Spolu s nimi objevujeme svět a přihlížíme, jak se zaučují a rozvíjejí své vlohy být jednou dobrými hlídači a především pastevci. Jako správná štěňata vymýšlejí lumpárny a nenechají nikoho v klidu. Při svých toulkách po okolí se seznamují i s obyvateli lesa a jednoho dne je čeká velké překvapení, potkají zvíře, které ještě v životě neviděli. Kdo se jim to připletl do cesty? Kdo je ten podivný strážce lesa? Jaká dobrodružství na ně čekají? A co Kubíček, dokáže včas zasáhnout? Vezměte si na klín své dítko nebo vnouče a přečtěte si společně tyto krásné příhody.

„Starý sýček, který v okolí zastával roli ponocného, usedl na větev věkovitého dubu a táhlým zahoukáním ohlásil půlnoc. Ne snad, že by to někdo ocenil – až na pár ježků už všichni dávno spali. Ale to mu nevadilo. Šlo o princip.“

Již po přečtení prvních pár slov a vět jsem byla nadšená autorovou bohatou češtinou, milými a někdy i úsměvnými přirovnáními a tím, jakou pohodu a radost jeho slova v člověku probouzí. Knihu budete číst s úsměvem na rtech, někdy vám ho vykouzlí vtipné situace, jindy porozumění tomu, co nám autor sděluje mezi řádky.

V příbězích se jako ve správných pohádkách skrývá poučení. Autor dokáže probudit v dětských myslích zájem a zvídavost. Možná, že vás děti během čtení zahrnou několika všetečnými dotazy. Budou se spolu s vámi strachovat o čtyřnohé hrdiny. A možná vás překvapí, že večer budou bez odmlouvání čekat napjatí pod peřinou na další bordeří povídačku.

„Kýnka s vyplazeným jazykem přimhouřila oči, naklonila hlavu na stranu a znalecky zhodnotila své nejnovější dílo. Spokojeně mlaskla. Dokonalé! Vytahané stonky petržele vrhaly šikmé stíny přes rozkousaný košík, zdánlivě nahodile rozmístěné důlky v trávníku ladily s kosmickým pořádkem, k tomu všemu se vzduchem linula vůně čerstvě zkypřené půdy… ano, mohla být na svůj výtvor po právu pyšná. A také že byla! Konečně vypadalo okolí hájovny k světu.“

Ačkoliv kniha je rozdělena do jedenácti kapitol a zdánlivě oddělených povídek, od okamžiku, kdy se borderátka setkají v lese se záhadným tvorem, začíná se odvíjet jeden příběh, který graduje v posledních kapitolách. Sám autor nám identitu záhadného tvora neprozradí, ale ilustrátorka nenechá naši představivost ve štychu a pomůže nám. Když jsem nakousla téma ilustrací, knihu zdobí úžasné přátelské barevné ilustrace ilustrátorky Aleny Doubravové, která je majitelkou bordeří smečky, takže pro inspiraci nemusela chodit daleko.

Jak jsem již uvedla, v závěru knihy bordeří dobrodružství graduje a vy se budete o naše kamarády strachovat. Nechte se překvapit, kdo je nakonec z velké šlamastyky zachrání. Na konci nás také čeká nejedno radostné shledání.

Autor si pro své čtenáře na konci knihy přichystal odměnu, bonusovou povídku, která nás navnadí na pomalu se blížící vánoční čas.

„Vánoce jsou prostě doba, kdy si můžete krásně sedět v teple před krbem, vyprávět si příběhy a dobře se každou chvíli najíst. Načuchat se svátečních vůní, až máte v nose jako v pelíšku. A pak vyběhnout na dvůr a řádit ve sněhu, pořádně si užít příchod zimy a koukat na měsíc v nejdelší a nejkouzelnější noci v roce. Nejde zkrátka jenom o nějakého chlapa, který létá po nebi a rozdává dárky, to ani náhodou, kdepak!“

Doufám, že už v autorově mysli vznikají další a další bordeří příhody a do budoucna se budeme moci těšit na další pokračování.

Ať jsou vám čtyři roky, čtyřicet anebo dvakrát čtyřicet, věřím, že si v této půvabné povídkové knížce najdete zalíbení.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji autorovi za příjemné chvíle strávené mezi čtyřnohými kamarády na stránkách jeho knihy.

Knihu si můžete koupit v předprodeji zde, oficiálně vychází již za pár dní a to 24. října. A všechny příběhy si také můžete přečíst zdarma na autorových stránkách zde.

pondělí 14. října 2019

Svět erotického zboží (recenze knihy Život s vůní lubrikantu – Emma Scharkez)

Život s vůní lubrikantu, Emma Scharkez, vydal Martin Koláček - E-knihy jedou, Praha 2019, 312 stran

„Budu žít normální a hezký život. Beru zpět, můj život byl a je skvělý. Budu žít život jako normální žena s rodinou. Je konec čtyři sta hodinovým pracovním výkazům. Je konec s domácími úkoly dělanými po Skypu. Je konec braní synů do práce, abych si je alespoň na chvíli užila. Budu správná matka a manželka.“

Když před nedávnem autorka Emma Scharkez sháněla pro svoji e-knihu vhodné recenzenty, neváhala jsem a nabídla jí svoji spolupráci. Jedná se o autorčinu prvotinu. Kniha mě upoutala svojí anotací, která slibuje čtenáři lehkou erotiku, autorka nás totiž zavede do prostředí prodejní sítě luxusních kamenných sexshopů.

Emma Scharkez pochází ze Západních Čech, ze kterých však odešla za hlasem svého srdce do Čech Východních, kde žije s manželem a dvěma syny. Zajímá se o historii, ráda čte a cestuje. Autorka se jako manažerka již několik let pohybuje v oblasti hotelnictví a gastronomie s malým odskokem do oboru prodejen s erotickým zbožím, tato životní zkušenost ji inspirovala k sepsání knihy Život s vůní lubrikantu.

Nyní již k samotné knize, ta ukrývá příběh manažerky Kláry, která spolu s manželem vychovává dva malé syny, ale pro samou práci v oblasti hotelnictví jí na rodinu v poslední době nezbývalo moc času. Rozhodne se s tím něco udělat, už žádné přesčasy a práce po nocích, rozhodne se najít si normální práci s normální pracovní dobou, aby mohla být své rodině plně k dispozici. Upoutá ji jeden inzerát a ačkoliv netuší, o jakou práci se přesně jedná, vyrazí na pohovor. Vítr ji zavane do pro ni neznámých vod, do oblasti obchodu s erotickým zbožím. Jak se Klára popere s novou výzvou? Bude mít konečně více času na rodinu? Řeknu vám jedno, rozhodně se nudit nebude a vy s ní.

„Drahá, radím vám dobře, nikdy nehrajte poker, protože veškeré emoce jsou jasně vidět na vaší tváři. Nikdy nedokážete blufovat,“ ujímá se slova paní Svobodová.
„Viděli jsme zděšení, dokonce strach a nakonec vítězství. Dokážete nám vaše myšlenkové pochody převést do slov? Je to opravdu důležité, dejte si prosím záležet. Další kávu?“

Z mého pohledu autorka zvolila nevšední téma, stejně jako Klára na začátku příběhu jsem byla prostředím sexshopů nepolíbená a myslím, že i z toho důvodu pro mě byl příběh zajímavý, poutavý a řekla bych, že i poučný. Někdy jsem valila oči a byla jsem ráda, že mi nikdo nekouká přes rameno, co právě čtu. Čeká na vás humorná kniha, místy zapeklité situace, s kterými si hrdinka poradí po svém, nadsázka, ale i horké chvíle. Je to zkrátka čtivě napsaná kniha. Sama autorka prohlásila, že se jedná o čtení pro ženy do autobusu, na obveselení a zkrácení cesty do práce, s tím naprosto souhlasím. Mně kniha krátila chvíle, kdy syn spal v kočárku a já hltala slovo za slovem.

Z knihy je cítit, že vychází z osobních zkušeností samotné autorky, a ve spojení s humornými situacemi je kniha velmi čtivá. Příběh má hlavu a patu. Sledujeme postupné seznámení se hlavní hrdinky s novým oborem a její inovativní nápady, díky nimž se firma ubírá tím správným směrem. To vše je okořeněné nejrůznějšími příběhy z běžného života hrdinky. Scéna s policií nemá zkrátka chybu. Moc mě zajímalo, jak autorka knihu zakončí. Bylo pro mě příjemné překvapení, že si nechala otevřená zadní vrátka, která velmi zavánějí příslibem pokračování.

„Kde jsem to dosud žila? No, v klášteře to fakt nebylo!“
  
Autorčiným přáním je, aby kniha byla vydána i v tištěné formě, přeji jí, aby se to vyplnilo, dle mého si příběh jistě své čtenářky najde, ať už to budou pracující ženy při cestě do práce anebo maminky na mateřské, které rády utečou od každodenní péče o potomky k malému rozptýlení. Pokud kniha vyjde se stejnou obálkou jako ta elektronická, rozhodně přitáhne pohledy každého kolemjdoucího, tím si jsem jistá, otázkou zůstává, zda čtenářky budou mít odvahu tuto knihu číst na veřejném místě, aniž by se červenaly.

Chcete-li si přečíst příběh, který může rozšířit vaše obzory, který vám několikrát vykouzlí úsměv na rtech, sem tam způsobí i červenání a občas budete údivem valit oči, tak vám tuto knihu mohu vřele doporučit.

„Jsem si skoro jistá, že jsem si vybrala jedno z nejzajímavějších možných nových povolání. No dobrá, trošku netradiční zaměstnání, ale určitě velice zajímavé a podnětné.“

Moje hodnocení je 80 %.

Děkuji autorce, že rozšířila mé obzory a zároveň mě pobavila. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit třeba zde nebo u kteréhokoliv prodejce e-knih.

pondělí 9. září 2019

Dotek mysli (recenze knihy Pustá duše – Dan Simmons)


Pustá duše, autor Dan Simmons, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2019, 304 stran

„Oba se domnívali, že jsou hříčkou přírody – jedinečnou a vzácnou. A nyní stáli v prázdném prostoru, zcela odhalení zrakům toho druhého. Vteřinu nato si, téměř nechtěně, začali navzájem vysílat proud obrazů, polovzpomínek, tajemství, pocitů, preferencí, vjemů, věcí, za které se styděli, po nichž toužili anebo se jich báli. Nic před sebou netajili.“

Kniha Pustá duše vás nejspíše zaujme svojí obálkou, mě tedy zaujala hned, jakmile jsem ji poprvé spatřila. Obrys hlavy vyplněný černými fleky, mezi nimiž jako by vedly spoje, a to vše na žlutém podkladu. Výraznější obálku si ani neumím představit. Po přečtení anotace, jsem byla rozhodnutá si knihu přečíst, ačkoliv je zařazena do žánru sci-fi, který obvykle nečtu. A rozhodně nelituji, tato kniha je totiž velmi zvláštní a autor v ní propojil snad všechny žánry, na které si vzpomenete, čímž knize dodal mistrovské zvraty a upoutal pozornost čtenáře.

Manželé Jeremy a Gail mají neuvěřitelné schopnosti, slyší myšlenky ostatních lidí, ale nejen to, dokáží procházet jejich vzpomínky, ale i zchytit obrazy vzpomínek, a také dokáží sdílet svoje myšlenky, napojit se jeden na druhého, což je dokonce chrání před okolními myšlenkami, tzv. neurohlaholem. Jenže Gail umírá a Jeremy přichází o svůj mentální štít proti zlým myšlenkám ostatních lidí, a aby se dočista nezbláznil, vydá se na cestu po Americe, najít svůj klid. Jenže ne vše je tak snadné. Co na Jeremyho čeká na jeho cestě? Najde vytoužený klid? Tato neobvyklá kniha ve vás probudí spoustu otázek.

„Gail se zamračí. „Takže duše existuje… něco v nás, co přežije smrt?“ Gailini rodiče, obzvlášť matka, byli fundamentalisti, a její hlas nyní nabírá ten lehce reptavý tón, k jakému se uchyluje vždy, když rozebírají náboženské otázky. Z představy duše jako slizkého okřídleného cherubínka, který se dere do království nebeského, je jí na zvracení.“

Ještě nikdy jsem nečetla nic podobného. Autor mě zaujal svým vyprávěním hned od začátku a moje soustředěnost nepolevila, dokud jsem nedočetla, a poté jsem měla o čem přemýšlet. Již během čtení jsem byla jak na trní a čekala jsem, kdy konečně porozumím tomu, co chce autor čtenáři sdělit, kdy se konečně vše spojí a dostane to smysl. Tahle kniha je opravdová čtenářská nálož, co se týče žánrů, které se v ní prolnou, a také autorovým záměrem, který pochopíte až na samém konci.

Nejtěžší pasáže v knize pro mne byly vzpomínky na vědecké zkoumání mysli, kterému se Jeremy věnoval, a kdy spolu s Gail navštívili dalšího vědce, který posunul Jeremyho bádání dál. Jeremy se v těchto pasážích snaží matematicky a vědecky vysvětlit Gail lidské myšlenky. Tyto části knihy pro mě zůstaly neuchopitelné a pro běžného smrtelníka jsou opravdu fraktály, vlnoplochy a chaos španělskou vesnicí. Ale i přesto jsem se nenechala odradit a četla dál. Kniha se na konci druhé třetiny nečekaně přehoupne do thrilleru a skoro až hororu a dostane nový náboj. To, čím si Jeremy po smrti manželky projde, je až neuvěřitelné.

„Přál si – naprosto věcně a klidně, beze nejistoty či výčitek – být mrtvý. Ticho. Mír. Dokonalý klid.“

No a poté nás čeká závěr a my konečně pochopíme názvy kapitol a zjistíme, kdo se celou dobu skrýval za kapitolami nazvanými Oči. No a možná, stejně jako já, zatoužíte po tom si knihu přečíst ještě jednou a hledat vše, co vám uniklo.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, v nichž se střídá současnost týkající se osudu Jeremyho po smrti Gail s minulostí, kdy Jeremy vzpomíná na život s Gail, a s kapitolami nazvanými Oči, a ty vám budou velkou záhadou.

„Bez telepatie by jejich láska mohla být jen prchavá, nestálá záležitost s krátkým poločasem rozpadu, ale díky doteku myslí do sebe nasáli tisíce sdílených zážitků a jejich vášeň implodovala s prudkostí, jakou mimo jádra hvězd vídáme jen zřídka.“

Kniha mě nesmírně bavila a rozhodně se k ní jednou vrátím.

Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet, maximálně se soustředit, aby vám neunikl jediný detail, který by mohl zapříčinit, že dílu neporozumíte.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem svoji duši mohla obohatit o nevšední zážitek z této knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 2. září 2019

Ráj už skončil (recenze knihy Třetí poločas – Ray Kluun)

Třetí poločas, autor Ray Kluun, vydalo nakladatelství JOTA, Praha 2019, 318 stran


„Ještě pořád to nejsem schopen pochopit. Je nám třicet šest, máme takovou hezkou dcerušku, každý máme vlastní podnik, žijeme si v Amsterodamu jako bohové, jsme obklopeni přáteli, děláme si, na co si vzpomeneme, a teď, a Koninginnedag, nemluvíme už téměř celé dopoledne o ničem jiném než o rakovině.“

Kniha Třetí poločas je inspirována přímo autorovým životem a takové knihy obvykle nebývají lehkým čtením. Třetí poločas vámi otřese, to vám říkám hned v úvodu. Je to kniha, která vás zasáhne autorovou upřímností, jeho strohostí, jde až do morku kostí, protože to, co potkalo jeho ženu, převrátilo celý jejich dosavadní život naruby.

Stijn a Carmen jsou mladí manželé, mají roční dceru Lunu, jsou úspěšní v práci a žijí šťastný život, až do té doby, než je Carmen diagnostikována rakovina. Tehdy se jejich život promění v boj o život, o čas, který s nimi ještě Carmen může strávit. Je to kruté, nelítostné a velmi smutné. Ale Carmen je velká bojovnice a ani v nejtěžších chvílích svého života neztrácí humor a má velkou sílu nevzdát se. Stijn se jí snaží být oporou, ale je to muž, který má své mouchy. Stijn svoji ženu miluje, ale přesto jí nedokáže být věrný, tvrdí o sobě, že trpí monofóbií, ale dává si pozor, aby jeho zálety zůstaly před jeho ženou skryty. V knize sledujeme, jak se snaží se zákeřnou manželčinou nemocí vyrovnat po svém, je to tvrdý boj a nepřestává své ženě být oporou.

„A zlobím se sám na sebe, že jsem takhle naštvaný. Že nejsem schopen smířit e s tím, akceptovat už jednou to, že Carmen má rakovinu a že jsem prostě jednou její manžel v dobrém i ve zlém. Samozřejmě, že jsem dnes šel s Carmen, a je pravda, že jsem byl pyšný sám na sebe, když jsem včera slyšel, jak Carmen říká do telefonu své mamince a Anne, že je tak ráda, že s ní na tu chemoterapii půjdu. A samozřejmě, že jí říkám, že tu rakovinu spolu jednou pro vždy kopneme do zadku, že ta nás na kolena rozhodně nedostane, SAMOZŘEJMĚ že tohle všechno říkám! Co mám jiného dělat?“

Autor popisuje všechny své emoce, myšlenky, je ke čtenáři přímý, nic neskrývá a příběh je chvílemi až syrově upřímný. Krátké kapitoly přidávají knize na tempu. Autor použil formu vyprávění ze svého pohledu a tím se čtenáři dostal ještě více pod kůži. Jeho zpověď vás zkrátka dostane.

Je to kniha, která vás přiměje se zamyslet nad vaším životem, nad tím, jak často řešíme malichernosti a hledáme problémy, kde nejsou. Nad tím, jak dokáže vážná nemoc zničit život nejen nemocnému, ale i jeho blízkým. Jak je vše mnohem horší, když doma máte roční dítě a víte, že ho neuvidíte vyrůstat. Carmen se s tím vyrovnává po svém a rozhodne se Luně zanechat kufřík vzpomínek na sebe samotnou. Pasáže, kde cituje ze svého deníku určeného Luně mě vždy dojaly k slzám. Několikrát jsem si říkala, že nemám na to, abych knihu dočetla, ale vždy jsem to překonala a četla dál a poslední část knihy jsem probrečela. Ano, připravte si kapesníčky, protože tento příběh bez slz nemáte šanci ustát.

„Carmen vypráví, že jsme se v posledních dnech propadli z ráje až do nejhlubších pekel. Že všechno bylo v pořádku, že jsme byli všichni tři tak šťastní a spokojení, a najednou jako mávnutím kouzelného proutku – buch bác, všechno pryč.“

Jsem moc ráda, že jsem čtení nevzdala, že jsem knihu dočetla do konce. Obdivuji autora, že dokázal napsat knihu tak osobním způsobem a bez příkras a že kniha o tak těžkém tématu je tolik čtivá. Vůbec se nedivím, že se v Nizozemsku stala nejprodávanější knihou všech dob, jak hlásá její obálka. A když jsme u obálky, tak musím pochválit nakladatelství, obálka třetího vydání této knihy je opravdu úžasná, velmi mě upoutala a vystihuje knihu samotnou.

„Potom se podívá na mě. Vidím na ní, že je pokořená až do morku kostí. Pokořená rakovinou. Bože, jak je tohle strašný. Pro parádu se musí trpět. Pro přežití se zjevně musí zošklivět.“

Během čtení mě napadaly nejrůznější myšlenky, a hlavně otázka kolik žen a mužů si toto osobní peklo prožilo a kolik si ho ještě bude muset prožít, než bude objeven účinný způsob, jak s rakovinou skoncovat? A nemohla jsem si při čtení nevzpomenout na svoji babičku, kterou jsem bohužel nikdy nepoznala, jelikož jí tato zlá nemoc vzala život, když jí bylo čtyřicet jedna let. Život je někdy opravdu krutý.

Autor napsal pokračování této knihy, které u nás vyšlo pod názvem Time Out a jsem rozhodnutá si ho přečíst. A z přebalu knihy se dozvíme, že se v příštím roce chystá vydání jeho nejnovějšího románu DJ. Budu se těšit.

„Cítím vinu, kocovinu, jsem chudák, zuřím, mám strach, depresi, pocit méněcennosti, jsem přetažený, zlomený, nemorální, asociální, nepochopený, zbabělec, lhář a nešťastník.“

Knihu můžu jen doporučit a moje hodnocení je 100 %.
Ještě dlouho zůstane v mé mysli.

Děkuji nakladatelství JOTA, že se mi kniha dostala do ruky, rozhodně toho nelituji. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 13. srpna 2019

Nový zemský škůdce? (recenze knihy Pach krve – František Niedl)

Pach krve, autor František Niedl, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2019, 272 stran


„A od českých pánů bychom si nechávali také platit za to, že bychom se zdržovali mimo království. A oni by platili. Přisámbůh, že by platili, Wolframe – a rádi. Za to, že by se mě zbavili a mohli by si tu hrát na králíčky, když už ne na krále. A mohli by nekontrolovatelně pod sebe hrabat jako slepice. Všichni by byli šťastní.“
„Až na obyčejný lid. Už takhle je hladomor a obecný řád kulhá na obě chromé nohy. Je mi líto, Milosti. Hodili ti na záda velký balvan.“
„A to se mám strhat? Proč zrovna já?“
„Protože jsi král.“

Již se nejspíš budu opakovat, snad mi to odpustíte, ale toto je již šestý díl ze série Rytířů z Vřesova, který recenzuji, a musím opět potvrdit, že tato série neztrácí na čtivosti, napětí a překvapivých zvratech, a to, co si pro nás autor nachystal v závěrečné části, bylo naprosto strhující. Zkrátka František Niedl je skvělý vypravěč, který nás nejdříve ukolébá, a my máme pocit, že se nic neděje, a přitom v další kapitole na nás číhá zvrat, který nás donutí vstát ze židle.

Na pomoc Janu Lucemburskému se vydává početné vojsko, které má uklidnit poměry v Čechách, nakonec s ním vyráží Jan na pomoc Ludvíku Bavorskému a je rozhodnut nějaký čas se do království nevracet a nechat šlechtické rody, ať si vše vyřídí samy mezi sebou. V Praze zanechává Elišku Přemyslovnu a svého rádce Petra z Aspeltu, ale také Wolframa Katzingera z Olšové, jemuž věnuje za věrné služby hrad Ojvín, kde má Wolfram nastolit nové pořádky. Beneš se začíná zotavovat a pustí se do výcviku nových zbrojných. České království čekají zlé časy, povodeň, neúroda a hladomor. A ke všemu v něm není bezpečno. Dochází k drobným půtkám a přepadením. Kdo se ujme nastolení pořádku, když je král pryč? Koho dalšího dostane autor do chomoutu? Jaké neštěstí potká Wolframa? A kdo se stane novým zemským škůdcem? Tato kniha je ideálním čtením na dlouhé letní večery, ale třeba i pro deštivé dny.

„Ne, ne. S tebou se, bratře, aspoň člověk nenudí. Jak jsi chtěl onehdá v Bavorsku vykulčit toho minesengra, to jsem se velice bavil. A bude to něco tady, v Praze?“
„V Lužici.“
„Ach, Bože! To si snad budu muset zase otloukat zadek o sedlo?“
„To nebude třeba. Můžeš za námi běžet.“
„Pravda, bratře Wolframe. Tvůj smysl pro jemně vycizelovaný vtip je všeobecně známý.“

I tentokrát autor zvolil osvědčený styl vyprávění, kdy se pravidelně po kapitole střídá dějová linka s Benešem, s dějovou linkou s Wolframem. Tentokrát spisovatel jen sem tam připomene události z předchozích dílů a je to velmi nenásilné.

V knize najdeme zmínky o historických událostech, které se opravdu staly, např. povodeň v roce 1316 a následný hladomor. Ale tentokrát se autor hodně zaměřuje na osudy našich dvou hrdinů, Beneše a Wolframa. A dokonce přichází s novým prvkem, téměř detektivním, a to vyšetřováním nejedné smrti.

„Oba muži do půlhodiny viseli na dubu. Wolfram jim ještě dopřál vyzpovídat se a polknout několik hltů pálenky. A osazenstvo hradu si uvědomilo, že pro nikoho z nich nebude zdravé tahat nového pána za nohu.“

Pokud máte pocit, že naše oblíbené hrdiny již dobře znáte, možná vás překvapí chování Wolframa. Autor nám ukáže jeho další tvář, stačí k tomu vyvolat situaci, kdy Wolfram přijde o to nejcennější, co v životě dostal. To se teprve začnou dít věci a všichni, co se do hanebného činu zapletli, nemůžou zůstat v klidu, jelikož obávaný rytíř podniká výbojnou cestu od hradu k hradu a hledá, co mu bylo ukradeno. V závěru knihy si pro nás autor připravil nervy drásající vyvrcholení vojenského tažení.

František Niedl dokáže své čtenáře zaujmout. Kniha je velmi čtivá a plná zvratů. Najdeme v ní napětí, lásku, nenávist, odhodlání a pravé rytířství.

„Počátek l. P. 1317 se vyznačoval zoufalým čekáním na jaro. Lidem docházely zásoby, pokud vůbec nějaké měli. Na cestách zůstávali ležet zmrzlí, ale i v chudých příbytcích a v děrách v zemi, kde někteří přebývali, umíraly celé rodiny, protože hladový podlehne mrazu nejdřív. Lidé loupali kůru ze stromů a vařili si z ní nechutnou a páchnoucí polévku.“

Knihu doporučuji všem, kteří již této sérii propadli, ale i těm, co teprve váhají, zda začít číst. Rozhodně nebudete litovat. I když knihy nejsou, co do počet stran, rozsáhlé, obsahově jsou přímo našlapané mnoha událostmi ze života našich oblíbených hrdinů.

Moje hodnocení je 99 %.

Věřím, že toto ještě není poslední díl série, ještě je toho tolik, co na naše oblíbené hrdiny čeká.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem se mohla prostřednictvím knihy přenést do doby, kdy naše království bylo „rozervané“ a nikdo si nemohl být jist životem. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Abyste se neztratili v tom, jak jdou díly za sebou, tady je máte seřazené: Rytíři z Vřesova, Růže a lev (recenze), Ve službách mocných (recenze), Království meče (recenze), Rozervané království (recenze) a Pach krve.


pátek 12. července 2019

Dopis, který neměl být nikdy doručen (recenze knihy Dopis – Kathryn Hughesová)

Dopis, autorka Kathryn Hughesová, vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. pod značkou Cosmopolis, Praha 2018, 316 stran

„Babi?“
Vytrhlo ji to ze zamyšlení. „Ano miláčku?“
„Jak jste se s dědečkem poznali?“
Postavila se a vzala vnučku za ruku. Odhrnula jí z tvářičky pramínek zlatých vlasů. „No, to by bylo na dlouhé vyprávění.“

Během týdne jsem přečetla dvě emočně silné knihy, Dopis je druhou z nich. Obálka hlásá „V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé…“, je to tak, ale je třeba dodat, že tragédie jedné ženy, vede také ke tragédii té druhé. Kniha Dopis v sobě ukrývá velmi silný, dojemný příběh. Málokdy mě nějaká kniha rozpláče a v této knize dojde k události, u které mi slza ukápla a kdybych se neovládla, ronila bych slzy přímo krokodýlí.

Kniha začíná prologem, který nás uvede do současnosti. Vlastní příběh má dvě dějové linie, které od sebe dělí třicet čtyři let. První se odehrává v roce 1939 těsně před vypuknutím války a druhá v roce 1973 v období tzv. ropné krize. Tina žije v roce 1973 s manželem alkoholikem a násilníkem a aby „utekla“ z jeho dosahu pracuje i o sobotách v charitativním obchodu s oblečením a jednoho dne v kapse kabátu, který někdo zanechal v pytli před dveřmi obchodu, objeví ofrankovaný, ale nikdy neodeslaný dopis. Ten dopis nikdy nikdo neotevřel, což ji velmi zaujme a rozhodne se ho přečíst, a to navždy změní její život.

Tentokrát umře, tím si byla jistá. Věděla, že jí zbývá jen několik sekund, a tiše se modlila za rychlý konec. Cítila, jak jí po zadní straně krku stéká teplá, lepkavá krev. Slyšela, jak jí s odporným zvukem praská lebka, když jí manžel třískl hlavou o zeď.“

Chrissie je mladá dívka, která vyrůstá pod vlivem svého přísného otce váženého lékaře. V roce 1939 potká svoji životní lásku Billyho, jenže otec jejich vztahu nepřeje. Bohužel v den, kdy vstoupí Anglie do války s Německem se Billy dozvídá informaci, která změní jeho život, ale nezachová se tak, jak by měl, a aby vše napravil, napíše dopis, jenže tento dopis se nedostane do správných rukou a tragédie je na světě. Co vše může způsobit jeden takový nedoručený dopis? Podaří se Tině najít jeho adresáta? Půjde napravit, co napáchal jeden sobecký člověk? Kolik trápení je schopen člověk překonat? Pokud máte rádi silné životní osudy, které se klidně mohly odehrát, je tato kniha tou pravou.

V knize se ukrývá hodně bolesti, trnula jsem strachy o obě hlavní hrdinky, a především o Tinu, která stejně jako v minulosti, ale i v současnosti řada žen podlehla vlivu svého manžela, kterého milovala a nechtěla si připustit, že je to obyčejný tyran, a to, co mezi nimi je, nemá s láskou nic společného, bohužel za svoji naivitu zaplatila cenu nejvyšší, a teprve to jí otevřelo oči.

V románu však nechybí láska, silné pouto mezi dvěma lidmi, které nemůže přetrhnout ani odloučení. Je to láska Chrissie a Billyho. Bohužel do jejich vztahu zasáhne nejen válka, ale především sobecké chování blízké osoby.

„Na shledanou, Billy. Ráda jsem tě poznala.“ Podávala druhou ruku Billymu, a když ji uchopil, jejich oči se na okamžik setkaly. Chrissie pocítila zmatek z toho, co spatřila. Byla to směs neuvěřitelného smutku a touhy. Jeho oči byly tak tmavohnědé, že bylo sotva možné rozeznat panenky.“

Kniha je velmi čtivá, již dlouho jsem nečetla takovým tempem a doslova nehltala každou stránku. Autorka nám příběh skvěle dávkuje a postupně odhaluje, jak vše bylo. Jsem moc ráda, že nám nezůstala nic dlužna, a nejen čtenáři odhalila celou pravdu, takže jedna z postav se dokázala vyrovnat s velkou životní křivdou a konečně jít dál.

Ačkoliv je v knize plno bolesti, je to nádherný příběh, který v sobě skrývá naději a který vás dojme k slzám. Je to román o lásce, lidské tragédii, velké síle vzdorovat svému osudu, o hledání sebe sama a svých kořenů, a především o naději a touze milovat.

„Jasně, choval se sice úplně hloupě, ale tenhle dopis to zase všechno napraví.“

Knihu doporučuji ženám, jež si rády přečtou o životních osudech, které nemusí být vždy růžové, ale jsou o lidech, kteří se dokáží poprat s velkými životními nástrahami.

Moje hodnocení je 100 %.

Doufám, že se dočkáme vydání i další autorčiny knihy, která nese název Tajemství.

Tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za to, že jsem mohla doslova prožít tento silný příběh spolu s oběma hrdinkami. Pokud vás kniha zaujala, můžete si Dopis koupit přímo na stránkách nakladatelství.