Lastočka, autorka Jitka Závodná, vydáno vlastním nákladem, 2021, 328 stran
„Tenkrát to byla
pro Josefa jen jedna z mnoha maličkostí, které se lidem dnes a denně
stávají. Celé to období spíše vnímal jako čas velkého úspěchu a nehynoucí
slávy, v jeho očích byl okolní svět dokonalý. Lidé neúnavně budovali
Sovětský svaz, zbožňovali soudruha Stalina a na jeho počest mnohokrát
vystřelilo směrem k nebi nespočet rukou se sklenicí vodky.“
S tvorbou
autorky Jitky Závodné jsem se poprvé
setkala nad stránkami její knihy Zahrada
mého života a již tehdy mě její styl psaní velmi oslovil a ještě více téma,
kterému se v knize věnovala. Jitka Závodná vdechuje život příběhům lidí, do jejichž osudů zasáhly velké dějinné
události 20. století a nejinak je tomu i v její novince Lastočka, která vyšla koncem loňského
roku.
Příběh
svůj a svých rodičů, ale i dalších blízkých, či známých vypráví prostřední dcera Růženky a Josífka, Ludmilka,
která se jim narodila v sovětském Novosibirsku v roce 1932. Do
Sovětského svazu byl poslán její tatínek, který plný ideálů vstoupil do komunistické
strany a jako jeden z osvědčených členů byl vyslán na východ, aby načerpal
zkušenosti s budováním ideální společnosti a později je předal v Československu.
Jaký šok však Josefa čeká, když se dostaví prozření? Nezbývá než se rychle
vrátit do bezpečí rodné vlasti. Jenže to ještě nikdo netuší, že na dveře již
klepe druhá světová válka, která přinese další starosti. A euforii z jejího
konce brzy vystřídá další období zlovůle a nesvobody, jehož konec bude v nedohlednu.
Jak tyto smutné dějinné okamžiky ovlivní Ludmilčinu rodinu? Co pro další život
Josífka bude znamenat bývalé členství v komunistické straně? Bude možné v těch
těžkých dobách objevit alespoň jiskřičku naděje? Upřímně, v knize na vás čeká velmi silný životní příběh, či přesněji mnoho
životních příběhů, které v kontextu dnešních dní vyznívají ještě silněji.
„Snad až dnes
dokáži naplno vnímat úlevu svých rodičů, srovnatelnou s úlevou vojáka,
který se po nerovném boji šťastně navrátil domů bez šrámů a nezraněný. Rodiče
byli tehdy více než vděčni osudu, který jim pro tentokrát přihodil šťastnou
kartu, a o to více si užívali každého dne, kdy se moli vedle sebe probudit a
jen tak si pohlédnout do očí.“
Autorka
pro nás sepsala velmi zajímavé a zároveň
i smutné osudy lidí, kterým velké dějinné události minulého století
převrátily životy naruby, či je o ně připravily. Kniha je napsána velmi poutavě, jelikož je vyprávěna z pohledu
jedné osoby, a vás naprosto pohltí a máte pocit, jako byste stáli po boku
hlavních aktérů. Musím přiznat, že v jistém okamžiku knihy, kdy těch
smutných okolností na mě bylo až moc, jsem ji musela na pár dní odložit a
přečíst si něco oddechového, ale i tak jsem příběh nosila neustále v hlavě
a myslela na jeho hrdiny a doufala, že přijde zlom a oni budou mít naději na
šťastný život. Je to zkrátka kniha,
která vám vstoupí do života a vy si zamilujete Ludmilu i její rodiče. Touha
vědět, jak to s nimi bude dál vás bude popohánět při otáčení stránek.
Bohužel, jak už to bývá, nezasahuje do lidských životů jen vnější svět, ale
přicházejí i bolestné osobní problémy, ani ty se Ludmilině rodině nevyhnou.
Jsem
moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a myslím, že by bylo jen dobře, kdyby
se dostala do širšího čtenářského okruhu, protože člověku se takto zprostředkovaně dostane větší povědomí o době, kterou
nezažil a ze školy ji zná jen jako několik letopočtů a dějinných útržků,
ale to, jak tehdejší doba dopadala na „obyčejné“
lidi se ze stránek učebnic nedozvíme.
„Válka nikdy
nezačíná náhle nebo bez varování, přichází plíživě a v tichosti. Klíčí z podhoubí
nízkého sebevědomí, strachu a nenávisti. Pomalu roste, až zastíní to dobré, co
brání vykvést květům zla za zvuků polnice.“
Lastočka je
zkrátka knihou, nad níž budete přemýšlet, po dočtení ji v sobě zpracovávat
a pak ještě dlouho ji budete nosit v mysli a její příběh zasáhne vaše
srdce.
Knihu
bych doporučila všem, kteří se chtějí dozvědět, jak se některým lidem žilo v dobách,
které jsou sice minulostí, ale přesto jsou naší součástí, protože se dotýkaly
životů našich předků i mnohých žijících pamětníků, a je třeba na ně nezapomenout.
„Lidé byli tehdy
jako opojení. Nadšeně provolávali komunistická hesla, schůzovali jako pominutí
a pod rudou vlajkou bezpráví vznikaly jako houby po dešti nejrůznější spolky a
akční výbory. Mladí lidé oslavovali vítězství a nadcházející lepší zítřky, ale
vůbec nechápali skrytou podstatu komunistické ideologie. Rudý mor však brzy
nakazil kde koho a nedal se jen tak zastavit.
„Konečně přijde
spravedlivá společnost! Konečně bude líp!“ nadšeně skandovali všichni kolem,
aniž by o svých slovech vůbec přemýšleli.
Ovšem, kdo měl jen
trochu jiný názor než většina, na toho komunisté začali zaměřovat pozornost.“
Velmi děkuji
autorce Jitce Závodné,
že jsem si mohla přečíst tento neobyčejný příběh, který v sobě nese velké
poselství. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat