Máte také doma malého drobečka? (recenze knihy Drobeček – Nathalie Jomardová)

Anotace:

Na těhotenském testu se objevila druhá čárka a vy záříte štěstím. Těšíte se na tu krásnou dobu, kdy budete nosit pod srdcem plod vaší lásky. A ještě víc se těšíte, až se to malé narodí, budete ho milovat, zbožňovat, bude to to nejkrásnější, nejchytřejší a nejmilejší dítě pod sluncem a vy budete ta nejšťastnější žena.

Rozhodla jste se být dobrou matkou, a tak čtete všechny knihy a sledujete ty nejmódnější blogy, které radí, jak dělat vše „správně“. A pak přijde porod a každodenní realita. A vy zjišťujete, že vaše nejúžasnější miminko se ani zdaleka nechová tak, jak jste si vysnila, a všechny ty chytré rady vám jsou naprosto k ničemu. Pomalu necháváte stranou všechny teze studovaných psychologů, postupně opouštíte svá přesvědčení, která jste si vysnila v těhotenství, a padáte na tvrdou zem. Váš život se smršťuje a vy máte jen jednu touhu – přežít.

Nathalie Jomardová je nejen talentovaná ilustrátorka, ale také matka, která se umí na výchovu podívat s nadhledem a s notnou dávkou humoru. Její kniha by neměla chybět na žádné toaletě, na které se může unavená matka zamknout a získat tak pár minut sama pro sebe.

Varování č. 1: Nečtěte v přeplněné tramvaji, mohli byste poprskat spolucestující!

Varování č. 2: Nedoporučujeme těhotným, mohly by přijít o iluze!

Máte doma také malého drobečka? Pokud ano, je tato kniha vhodnou četbou právě pro Vás. Autorka, která je zároveň ilustrátorkou, připravila pro nás, maminky na mateřské, humornou oddechovou knihu, kterou zkrátka budete mít čas přečíst, a to z toho důvodu, že kniha je plná ilustrací a textu v ní najdete spíše pomálu. Jedná se spíše o takové postřehy ze života ženy, která se brzy stane matkou.

Kniha nese podtitul Deník nepřipravené matky. Jistě to znáte, zjistila jste, že jste těhotná a v tu chvíli se vám svět otočí o sto osmdesát stupňů a vy se toužíte stát tou nejlepší a nejdokonalejší maminou na světě. Spousta z nás při očekávání prvního potomka začne pokukovat po nejrůznější četbě, která nás má připravit na vytoužený okamžik, ale věřte, že tak úplně připravit se nelze. Co nás čeká, než náš drobeček přijde na svět? A co poté?

Pokud si chcete oddechnout, pokud mateřství intenzivně prožíváte anebo si chcete jen zavzpomínat na dobu, kdy jste nevěděla, kam dřív skočit, je tato kniha tou pravou právě pro vás. Možná ji budete číst s nohama nahoře a něčím dobrým po ruce anebo jako já po chvilkách mezi přebalováním, kojením, chováním drobečka, praním a hrou se starším potomkem. A ani tak vám její čtení nezabere mnoho vašeho drahocenného času.

„Jakmile počůraný těhutest ukáže pozitivní hodnoty, je domácí převrat na spadnutí. Chytrý rádce dobré mámy, vážená a nepostradatelná příručka, která nechybí na nočním stolku žádné těhotné ženy, se v mžiku stává nejlepší kamarádkou drobečko-gravdní ženy (stejně jako záchodová mísa, ale ta ze zcela jiných, daleko banálnějších důvodů). Pro kocoura Špekounka, potenciálního toxoplazmózového teroristu, nastává dlouhatánské období hlubokého citového strádání.“

Autorka mateřství zachytila s nadhledem a mnohdy i s velkou nadsázkou. V anotaci knihy se dočtete o varování, že knihu nedoporučují těhotným, že by mohly přijít o iluze a já nemohu než souhlasit. Budoucí maminky očekávající prvního potomka by se opravdu při čtení této knihy mohly vyděsit, ale pokud čekáte své druhé, třetí či třeba již páté dítě, tato kniha vás pobaví. Autorka si rozhodně nebere žádné servítky a její ilustrace občas jdou až do extrémů a možná z některých kreseb budete až znechucené, no ano, opravdu na mě některé tak působily, nebudu vám nic zatajovat.

¨

Knihu přelousknete za jedno krátké odpoledne a já si po jejím přečtení řekla, že na tom nejsem zas tak špatně a že by mohlo být hůř. Společně s knihou jsem si zavzpomínala především na své první těhotenství a objevování světa s malým miminkem a na to, jak byl člověk ze všeho vyplašený, ne, že bych nyní, s druhým miminkem nebyla, ale přece jen je to již trochu jiné.

Nathalie Jomardová je skvělá ilustrátorka, její ilustrace jsou výstižné, vtipné a někdy zahnané až do extrémů. Text, který je provází, je spíše doplňuje, a opravdu psaného slova v knize moc nenajdete. Rozhodně nečekejte odbornou publikaci, která vám udělí rady v nastávajícím rodičovství, ale vtipnou, výstižnou knihu, vytvořenou s nadhledem jedné mladé maminky.

„Jeho Jasnost Drobeček I., drahocenný středobod domácnosti s prvky banánové republiky, umí skvěle přimět své rodiče k poslušnosti. Dokonce příliš skvěle. Sice se nic nemá přehánět, ale to tady neplatí! Žádné prodlevy, žádná dovolená, poroba ve dne v noci, žádný příplatek za svátky, žádná prémie za špinavou plínku ani náhradní volno, neexistující zákoník práce, neustálý podstav a hlavně…žádná výplata! To je skandál!“

Jistě to dobře znáte, každý vám jako budoucí, ale i jako stávající matce, rád udílí rady a mnohdy dosti protichůdné, až vám z toho jde hlava kolem, a vy začnete pochybovat o tom, zda jste dobrá matka nebo zda jí budete. Tato kniha vám pomůže získat jistý nadhled a ujištění, že v tom nejste sama.

Knihu doporučuji všem maminkám, jak budoucím, tak i těm, co už doma svého drobečka mají. U knihy si oddechnete a přijdete na jiné myšlenky a především zjistíte, že se často trápíte úplně zbytečně.

Moje hodnocení je 90 %.

Za zpestření mých všedně nevšedních dnů děkuji Nakladatelství JOTA, pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Druhá šance (recenze knihy Tajemství letního odpoledne - Kate Morton)

„Mluvil dál, příliš tiše, aby ho Laurel mohla slyšet, a matka jen lehce přikyvovala. Poslouchala, co jí říká, naklonila hlavu na stranu a pozvedla tvář ke slunci. Na vteřinku zavřela oči.

Všechno, co následovalo, se odehrálo rychle.

Průzračně stříbrný záblesk si bude Laurel pamatovat po zbytek života. Prchavou krásu okamžiku, kdy se sluneční světlo zachytilo na kovové čepeli.“

Tajemství letního odpoledne je již třetí knihou, kterou jsem od této autorky přečetla. Jako první jsem četla Ztracený slib (recenze) a poté Zapomenutou zahradu (recenze). Pokud knihy porovnám, budu si stát za svým, že pro mě nejlepší knihou z těchto tří byl Ztracený slib, ale hned v těsném závěsu za ním následuje právě Tajemství letního odpoledne, jehož konec je fascinující a opravdu nečekaný.

Autorka si pro nás připravila zajímavý příběh. Hned nás vhodí do děje úvodní zápletkou, která vám zvedne tep. Při dalším čtení ale dostanete pocit, že se nic neděje, že se příběh tak trochu vleče, ale nenechte se odradit, autorka oživuje vzpomínky a postupně tak odkrývá celý příběh a pomalu rozplétá rodinné tajemství, které je opravdu dechberoucí.

V knize, jak už jsme u této autorky zvyklí, se střídají tři časové roviny, období druhé světové války, šedesátá léta a současnost. Hlavní hrdinkou knihy je Laurel, nejstarší dcera Dorothy, která se rozhodla přijít na kloub maminčinu tajemství a tomu, co se jednoho letního odpoledne, kdy jí bylo šestnáct let, stalo. Podaří se Laurel dopátrat toho, kdo byla Vivien a Jimmy a jak jejich životy ovlivnil jeden spisovatel? Stihne to dříve, než její maminka opustí tento svět? A bude schopná se s jejím tajemstvím vyrovnat? Kniha má čtenáři opravdu co nabídnout. A za dlouhých zimních večerů ji slupnete jak malinu.

„Melodie přešla do rychlejšího rytmu a rodiče se od sebe odtrhli. Tančili, skutečně tančili, jako herci ve filmu, dělali dlouhé a zase krátké kroky, maminka se podtáčela pod tatínkovou paží, tváře jí zrůžověly, vlasy vyklouzly ze sponek, jedno ramínko stříbřitých šatů se jí svezlo dolů po paži a devítiletá Laurel věděla, že i kdyby žila ještě sto roků, nic krásnějšího neuvidí.“

Moc se mi líbilo, do jaké doby byl děj zasazen, většina se odehrává za druhé světové války a bylo pro mě překvapující, jak lidé dokázali žít, ačkoliv byli skoro denně bombardováni. Že se dokázali bavit, zamilovávat a nepřipouštět si nebezpečí, které jim denně hrozilo.

Autorka nás napíná až do samého konce, kdy se konečně dozvíme celou pravdu, která je šokující.

Je to román plný lásky, přátelství, osudových ztrát, ale především touhy žít, také jedné velké krádeže a především druhé šance.

Musím se vám přiznat, že styl psaní Kate Mortonové jsem si velmi oblíbila a určitě si přečtu i zbývající dvě knihy, které u nás vyšly. Miluji odhalování rodinných tajemstvích sahajících daleko do minulosti a prolínání časových rovin, pomocí nichž autorka krůček po krůčku seznamuje čtenáře s celým příběhem.

Četla jsem i takový názor, že knihy Kate Morton jsou všechny stejné, ale s tímto názorem nemohu souhlasit, autorka sice používá podobný styl psaní, který naleznete ve všech jejích knihách, ale zápletka je vždy jiná.

Knihu doporučuji všem čtenářkám, které mají rády odkrývání rodinných tajemstvích. Těm, které si rády přečtou knihu, která vám dá odpovědi na všechny otázky, jež vám v průběhu čtení přijdou na mysl.

Moje hodnocení je 95 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Lež, kterou nejde napravit (recenze knihy Vždycky je to manžel – Michele Campbell)

Vždycky je to manžel, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 384 stran

„Aubrey se přidala k objetí. Dlouho zůstaly sedět na místě a Jenny si říkala, že i když někdy Kate nenávidí a z Aubrey je někdy pořádně frustrovaná, vlastně je má obě ráda mnihem víc, než by si kdy myslela, že může být mezi kamarádkami možné.“

Kniha Vždycky je to manžel je thriller, v němž se snoubí několik žánrů. První část knihy na mě působila jako literatura z kategorie new adult – zachycuje studium na prestižní americké vysoké škole se vším, co k tomu patří, večírky, sex a drogy. Seznámíme se se třemi kamarádkami, které k sobě svedlo to, že sdílí společné ubytování, kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by se z nich nikdy kamarádky nestaly. Druhá část knihy získává díky vyšetřování sebevraždy či snad vraždy detektivní nádech a přiznávám, že druhá polovina knihy se mi líbila více.

Tři dívky, tři studentky a každá úplně jiná, přesto se z nich staly kamarádky, ale má toto přátelství šanci vydržet? Co když jedna událost, která se stala před dvaceti lety, mezi ně zaseje semínko nenávisti, které povede k dalšímu hrůznému činu?

„Jsi jedna z nejchytřejších a nejambicióznějších holek, které jsem kdy potkal, a přesto tě celý kampus zná jako součást whipple triple. Opravdu to tak chceš? Aby tě zmiňovali jedním dechem s rozmazlenou fiflenou závislou na drogách a neschopnou holkou, co má nervy nadranc?“

Kniha začíná nervy drásající scénou a díky tomu si autorka získá vaši pozornost. Poté následuje první část knihy, která pro mě byla dosti nezáživnou, místy až nudnou. Autorka v ní líčí vysokoškolský studentský život, ale zavede nás i do rodin tří dívek a my zjistíme, že pod zářivým pozlátkem se mnohdy ukrývá smutek a neporozumění. S napětím jsem očekávala, kdy se autorka vrátí do současnosti a konečně nám prozradí, co se stalo. V první části mě nejvíce upoutalo líčení tragické události, k níž před dvaceti lety došlo a při níž přišel jeden student o život. Jakmile překousneme první část knihy, vše se rozjede. Najednou je tu vyšetřování a nejedna postava má obavy o svoji budoucnost. Druhá polovina knihy má konečně náboj, jaký čtenář při čtení thrilleru očekává a věřte, že už knihu nebudete chtít dát z ruky, dokud nedočtete do konce. No a konec je víc než překvapivý. Budete se divit, kdo vše si přál smrt jedné z postav, ale viník je vždy jen jeden.

Musím přiznat, že ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, charaktery postav se vyvíjejí. A když srovnáme povahy hlavních hrdinek s odstupem dvaceti let, dojde u všech k velkým změnám. Všechny tři ženy jsou vdané, některé šťastně jiné se potýkají s manželskou krizí. Nejméně sympatická mi byla postava Kate, která pochází z bohaté rodiny, ale bohužel jí chybí láska a ona se snaží vše vynahradit tím, že jde ze vztahu do vztahu a to bez ohledu na kohokoliv.

„Svět se zbláznil a její instinkty jí říkaly, aby se tomu pocitu poddala, aby ho přivítala. Jestli nemůže mít Lucase, můžou spolu skočit. Možná budou žít, možná zemřou – děj se vůle boží -, ale budou spolu.

„Jsi šílenější, než jsem myslel,“ řekl.

Myslím, že v románu si na své přijdou jak dvacetiletí, tak třeba čtyřicetiletí čtenáři. Kniha je spíše určena ženám, ale rozhodně bych nevylučovala, že by si ji nemohl přečíst i muž.

Román bych doporučila všem, co mají rádi tak trochu jiný thriller, těm, co mají rádi překvapivé konce a všem co mají rádi odhalování tajemství z minulosti, jehož prozrazení může mít nedozírné následky i po dvaceti letech.

„Věděla, co celý den dělá, s kým se schází, kde je – nebo si to aspoň myslela. Ale lidé uměli velmi dobře klamat, obzvláště lidé, které milujete.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem mohla uniknout ze všedních dní na stránky této nevšední knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy (recenze knihy Madona z hor - Elise Valmorbida)

„Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem.“

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.

Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?

V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu.“

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.

Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.

Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají.“

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.

Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

Moje hodnocení je 95 %.

A budu doufat, že se českého překladu dočká i některá z dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Zápolení na poli lásky (recenze knihy Ve třiceti (poprvé) singl – Lisa Daily)

Ve třiceti (poprvé) singl, autorka Lisa Daily, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 336 stran

„Vy mi tvrdíte, že ty muffiny jsou s trávou?“ zeptám se nevěřícně. Najednou se rozchechtám. Vážně jím se svojí osmdesátiletou sousedkou čokoládové muffiny s trávou? Už to tak bude. A dokonce to tenhle týden ani není to nejpodivnější, co se mi stalo.“

Alex a Michael se znají už od školky a jejich láska jim vydržela až do dospělosti. Jenže má to jeden háček, a to, že se na Michaela provalí, že je vlastně gay, což je pro Alex velká rána, protože o tom neměla nejmenší tušení. Tak takto začíná oddychová kniha Ve třiceti (poprvé) singl. Začátek je rozhodně neočekávaný až neskutečný, jelikož snad všichni z Alexina okolí tušili, že Michael je zkrátka na chlapy a rozhodně Alex nešetří svými poznatky. Jak Alex zareaguje? Bude schopná si ve třiceti najít novou lásku? Co když se opět zmýlí? Tato kniha vám zpestří chmurný zimní večer, ale rozhodně neočekávejte čtení pro náročné čtenáře.

Začátek knihy se mi zdál opravdu neskutečný, a to i díky tomu, jak se Alex postavila k nové situaci. Ale pak se kniha rozjela vtipným směrem, kdy Alex její okolí začalo radit a pomáhat v randění a světe div se, zapojil se do toho i Michael. Romantické duše se mají na co těšit, protože příběhu rozhodně nebude chybět láska.

„Jestli první fáze týhle noční můry byla, když mi kamarádi a rodina oznamovali, že Michael je tak jasnej gay jako Elton John a že není možný, abych to nevěděla, druhá fáze je, že mi stejní kamarádi a členové rodiny donekonečna opakují, jak je Michale statečný, že to přiznal. Jako by ho k tomu nic nenutilo. Jenom celostátní televize.“

Alex má zajímavé povolání, které mě hodně zaujalo, je environmentální psycholožkou, teda specializuje se na vliv prostředí na zákazníky a napomáhá různým zařízením s přípravou příjemného prostředí pro jejich klienty. Tohle mě na celé knize zaujalo snad nejvíce.

Na konci knihy si pro nás autorka nachystala jednu překvapivou událost, která všechny stmelí dohromady.

Je to zkrátka oddychový román, místy až neskutečný a hodně nadsazený. Ale je čtivý a zpříjemní dlouhé zimní večery.

„Cítím, jak v jeho náruči roztávám, napětí mezi námi je nádherné, přirozené a zároveň i matoucí. Zkoumám rysy jeho čelisti, maličkatý dolíček v levé tváři, když se usmívá, sexy důlek na bradě, jeho pevná záda a nasávám každičký detail, abych si ho mohla znovu promítat v hlavě později, kdyby se to už náhodou nemělo nikdy opakovat.“

Knihu bych doporučila všem ženám, které si rády přečtou o nástrahách lásky a těm, co se ve třiceti ocitli singl, protože tato kniha vám dodá sílu říct si, že na tom nejste ještě tak zle.

Moje hodnocení je 90 %.

Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství Mystery Press, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Dobro, které ani válka nezahubí (recenze knihy Čas vlků – Elisabet Nemertová)

Čas vlků, autorka Elisabet Nemertová, vydala GRADA Publishing, a.s. pod značkou COSMOPOLIS, Praha 2018, 360 stran

„Psal se rok 1939 a Magdaleně Liljedahlové bylo dvacet tři let. Ani ona, ani nikdo jiný dosud nepochopil, že dole v Evropě, v Německu, se zhmotnilo zlo a začalo svůj jed šířit do nic netušícího světa. A to zlo mělo jméno: Adolf Hitler.“

Čas vlků je kniha, která si mě získala nejprve svojí obálkou a následně velmi silným, dojemným a citlivým příběhem. Myslím, že téma druhé světové války nebylo ještě nikdy takto zpracováno. V poděkování autorky se dozvíme, že na knize pracovala několik let a je to opravdu znát.

Magdalena a Nils jsou sourozenci, kteří přišli o svoje rodiče, ale díky dědictví po strýci se mohli postavit na svoje nohy a vedou dva úspěšné obchody. Můžeme sledovat, jak je s obtížemi přijímá bohatá společnost, ale oni si dokáží své postavení obhájit. Setkáváme se s nimi v předvečer vypuknutí druhé světové války. S jejich příběhem se prolíná příběh bohatého synka Carla-Magnuse, který po vypuknutí války vstupuje do armády, ačkoliv Švédko zůstává ve válce neutrální. Co osud nechce, svede kroky Magdaleny a Carla-Magnuse dohromady, a tak autorka rozehrává romantickou linku, která se záhy stává tou hlavní na pozadí válkou zkoušené Evropy.

„A jemu najednou došlo, proč v jeho lese panoval takový strach, Zvíře, které nesl v náručí, nebyl pes. Byl to vlk. A nejkrásnější a nejsmutnější bytost, s jakou se kdy setkal.“

Autorka v nás zanechává pocit, že ačkoliv zuří válka, lidé se snaží dál vést své životy jak nejlépe dokážou. Přestože Švédsko bylo neutrální zemí, válka se ho dotkla v mnoha směrech, jelikož okolní státy byly postupně anektovány Německem a to mělo dopad i na Švédsko. Díky této knize jsem se dozvěděla mnoho nového a především z jiného úhlu pohledu.

Další linkou je příběh vlčice, která je najednou vydána napospas krutosti přírody, ale jako matka ochránkyně se nevzdává a vydá se hledat bezpečí. Toto propojení s přírodou se prolíná celou knihou a vy máte pocit, že odráží hrůzy té doby.

„Nebylo pochyb, že teplota klesne pod čtyřicet stupňů. Jako by příroda křičela vztekem nad lidskou krutostí a opovážlivostí, jako by ten strašlivý mráz byl pokusem přinutit lidi vyklidit bojiště, vylézt ze zákopů a schovat se do tepla a společnosti druhých.

Ale muži, kteří vládli nad životem a smrtí, se onomu krutému chladu vystavovat nemuseli. Ti seděli ve svých palácích, v dobře střežených pokojích, a posílali na smrt ostatní, kteří své životy měli položit na oltář jejich lačnosti po moci.“

Autorka nám servíruje syrovost války po malých douškách a ve stručnosti, ale i tak to na nás má silný dopad. Ještě nikdy jsem nečetla takto citlivě zpracovaný román, který se odehrává na pozadí druhé světové války. Budete fandit hlavním hrdinům, budete se o ně bát a budete doufat, že vše dobře dopadne.

Myslím, že spisovatelka vystihla dobu, v níž se děj odehrává, zachytila strach, nenávist, ale i naději, lásku a dobro, které nemůže nic zlomit.

Knihu doporučuji všem, kteří si rádi přečtou knihu z válečného období, která však nelíčí pouze hrůzy války, ale zachycuje dojemný příběh lidí, ale i zvířat, kteří se snaží zachovat dobro a chtějí, aby na světě zvítězila láska. Je to kniha, která v sobě ukrývá velké poslání.

„Magdalena uložila děti do široké manželské postele a popřála jim dobrou noc. Usnuly, jako když je do vody hodí. Pozorovala jejich růžolící obličeje a myšlenky jí v hlavě vířily. Co s nimi bude? Kdo by mohl k sobě domů přijmout tři děti? Co s nimi udělá bolestivé odloučení od rodičů a bezpečí domova, na které byly zvyklé? Jaké jizvy na duši jim to způsobí? A jak se teď cítí jejich matka, první večer bez svých nejmenších dětí, kdy je nemůže políbit na dobrou noc?“

Kniha si právem zaslouží to nejlepší hodnocení, tedy 100 %.

Za to, že jsem si tuto krásnou knihu mohla přečíst, děkuji Cosmopolis, u něhož si knihu Čas vlků můžete zakoupit.

Kouzlo samoty na pomezí Bílých Karpat a Slovácka (recenze knihy Z kopce do kopce – Kateřina Dubská)

Z kopce do kopce, autorka Kateřina Dubská, vydalo nakladatelství JOTA, Brno 2018, 218 stran

„Když se mne lidé ptají, proč jsme si vlastně pořídili kozy, tak mi chvíli trvá, než si vzpomenu na ten úplně první moment, kdy mne napadlo, že strávím část (možná i zbytek) svého života v soužití s těmito vskutku svéráznými tvory. Někde na počátku byla asi touha po ještě větší soběstačnosti. Kdy mi přestalo stačit, že máme nejen vlastní vejce, med, občas i zeleninu a ovoce, a chtěla jsem se v budování nezávislosti na zásobování dostat ještě dál.“

Přemýšlíte jakou knihu byste si ještě do konce roku měli přečíst anebo hledáte vhodný dárek pro svoji maminku nebo babičku? Mrkněte na tuto knihu, která přináší úsměvné příběhy ze života samotné spisovatelky, která se rozhodla opustit výhody města a odstěhovat se na venkov, na samotu na pomezí Slovácka a Bílých Karpat.

Myslím, že takovýchto knih je na českém trhu málo a je to škoda, protože tento upřímný lidský humor vykouzlí úsměv na tváři každého, kdo se nechá pohltit autorčiným líčením života na samotě, života spjatého s přírodou, která člověku často do cesty staví nemalé překážky. Ale jak sama autorka říká, za ty výhledy to stojí.

Od této spisovatelky jsem četla pouze tuto její novinku, ale doma mám i předchozí knihy a už se těším, až bude příhodný čas, a přečtu si i je. Kniha Z kopce do kopce mě upoutala svojí veselou obálkou a následně i anotací. Moc ráda jsem si našla čas na tuto milou, úsměvnou knihu. Měla jsem pocit, jako bych stála po autorčině boku, viděla ten nádherný výhled na okolní krajinu, slyšela bzučení včel, které právě opylují rozkvetlou třešeň, ale slyšela i mečení koz, mňoukání koček, kdákání slepic a štěkot psů. Ano, tahle všechna zvířata autorka chová.

„Asi by jim připadalo srandovní i naše věčné rozčilování nad tím, jak ve chvíli, kdy začne padat sníh, přestane fungovat doprava pod nánosem čerstvých pěti až deseti centimetrů na silnicích, kdy jediný kopeček po jinak úplně rovné cestě do Hradiště zablokují tři marně hrabající těžce naložené náklaďáky a vytvoří dlouhou řadu naštvaných řidičů spěchajících za svými důležitými povinnostmi. Naši předkové měli sáně a nebo raději nikam nejezdili, když nemuseli. A když museli, smířili se s tím, že to bude kapánek složitější, jelikož je zima a k té sníh a mráz patří.“

Není to kniha pouze o zvířatech a přírodě, ale také o lidech a lidských vztazích, které nám autorka odkrývá při návštěvě místní hospůdky nebo třeba při založení ochotnického divadla a následného nacvičování první hry. Z knihy nabudete pocitu, že autorka našla to, co v životě hledala, a že se sžila se svým novým životem, s okolní krajinou, zvířaty i místními lidmi. Zkrátka, že je šťastná, přestože musí řešit každodenní starosti, které život na samotě a s tolika zvířaty přináší.

Knihu tvoří dvacet sedm oddělených příběhů. Každý příběh je uveden milou a výstižnou ilustrací Aleše Čumy. Kniha se čte jedním dechem, ale já jsem si ji šetřila a rozložila si její čtení do několika dní, ale rozhodně by se dala přečíst za jedno odpoledne. Ale proč spěchat a nevychutnat si tu pohodu, která z knihy přímo čiší.

Kouzelné je i slovácké nářečí, s nímž se v knížce setkáme. Autorka nám objasní i patriotismus místních obyvatel. Je to zkrátka příjemné čtení a smutek v knize najdete jen okrajově.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi humorné knihy ze života, těm, kteří si chtějí odpočinout od každodenního shonu a honěním se za prací. Tato kniha vás přenese úplně do jiné dimenze a ukáže vám, že žít se dá i jinak.

„Vzduch už začíná vonět budoucím deštěm a mne jako už po tolikáté napadne, jak je tady opravdu krásně, takže si občas až sama sobě závidím, že tady můžu žít, a jak se mi ten výhled neomrzí do konce mého života.“

Moje hodnocení je 100 %.

Za to, že jsem si touto knihou zpříjemnila adventní čas, děkuji nakladatelství JOTA a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.