pátek 7. prosince 2018

Kouzlo samoty na pomezí Bílých Karpat a Slovácka (recenze knihy Z kopce do kopce – Kateřina Dubská)

Z kopce do kopce, autorka Kateřina Dubská, vydalo nakladatelství JOTA, Brno 2018, 218 stran

„Když se mne lidé ptají, proč jsme si vlastně pořídili kozy, tak mi chvíli trvá, než si vzpomenu na ten úplně první moment, kdy mne napadlo, že strávím část (možná i zbytek) svého života v soužití s těmito vskutku svéráznými tvory. Někde na počátku byla asi touha po ještě větší soběstačnosti. Kdy mi přestalo stačit, že máme nejen vlastní vejce, med, občas i zeleninu a ovoce, a chtěla jsem se v budování nezávislosti na zásobování dostat ještě dál.“

Přemýšlíte jakou knihu byste si ještě do konce roku měli přečíst anebo hledáte vhodný dárek pro svoji maminku nebo babičku? Mrkněte na tuto knihu, která přináší úsměvné příběhy ze života samotné spisovatelky, která se rozhodla opustit výhody města a odstěhovat se na venkov, na samotu na pomezí Slovácka a Bílých Karpat.

Myslím, že takovýchto knih je na českém trhu málo a je to škoda, protože tento upřímný lidský humor vykouzlí úsměv na tváři každého, kdo se nechá pohltit autorčiným líčením života na samotě, života spjatého s přírodou, která člověku často do cesty staví nemalé překážky. Ale jak sama autorka říká, za ty výhledy to stojí.

Od této spisovatelky jsem četla pouze tuto její novinku, ale doma mám i předchozí knihy a už se těším, až bude příhodný čas, a přečtu si i je. Kniha Z kopce do kopce mě upoutala svojí veselou obálkou a následně i anotací. Moc ráda jsem si našla čas na tuto milou, úsměvnou knihu. Měla jsem pocit, jako bych stála po autorčině boku, viděla ten nádherný výhled na okolní krajinu, slyšela bzučení včel, které právě opylují rozkvetlou třešeň, ale slyšela i mečení koz, mňoukání koček, kdákání slepic a štěkot psů. Ano, tahle všechna zvířata autorka chová.

„Asi by jim připadalo srandovní i naše věčné rozčilování nad tím, jak ve chvíli, kdy začne padat sníh, přestane fungovat doprava pod nánosem čerstvých pěti až deseti centimetrů na silnicích, kdy jediný kopeček po jinak úplně rovné cestě do Hradiště zablokují tři marně hrabající těžce naložené náklaďáky a vytvoří dlouhou řadu naštvaných řidičů spěchajících za svými důležitými povinnostmi. Naši předkové měli sáně a nebo raději nikam nejezdili, když nemuseli. A když museli, smířili se s tím, že to bude kapánek složitější, jelikož je zima a k té sníh a mráz patří.“

Není to kniha pouze o zvířatech a přírodě, ale také o lidech a lidských vztazích, které nám autorka odkrývá při návštěvě místní hospůdky nebo třeba při založení ochotnického divadla a následného nacvičování první hry. Z knihy nabudete pocitu, že autorka našla to, co v životě hledala, a že se sžila se svým novým životem, s okolní krajinou, zvířaty i místními lidmi. Zkrátka, že je šťastná, přestože musí řešit každodenní starosti, které život na samotě a s tolika zvířaty přináší.

Knihu tvoří dvacet sedm oddělených příběhů. Každý příběh je uveden milou a výstižnou ilustrací Aleše Čumy. Kniha se čte jedním dechem, ale já jsem si ji šetřila a rozložila si její čtení do několika dní, ale rozhodně by se dala přečíst za jedno odpoledne. Ale proč spěchat a nevychutnat si tu pohodu, která z knihy přímo čiší.

Kouzelné je i slovácké nářečí, s nímž se v knížce setkáme. Autorka nám objasní i patriotismus místních obyvatel. Je to zkrátka příjemné čtení a smutek v knize najdete jen okrajově.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi humorné knihy ze života, těm, kteří si chtějí odpočinout od každodenního shonu a honěním se za prací. Tato kniha vás přenese úplně do jiné dimenze a ukáže vám, že žít se dá i jinak.

„Vzduch už začíná vonět budoucím deštěm a mne jako už po tolikáté napadne, jak je tady opravdu krásně, takže si občas až sama sobě závidím, že tady můžu žít, a jak se mi ten výhled neomrzí do konce mého života.“

Moje hodnocení je 100 %.


Za to, že jsem si touto knihou zpříjemnila adventní čas, děkuji nakladatelství JOTA a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat