Dobrodružství v zoo (recenze knihy Karolínka bydlí v zoo – Denisa Ryšková)

„Byla jedna holčička, jmenovala se Karolínka, a ta měla zoologickou zahradu. Tohle asi budu muset trochu vysvětlit.

Ne že by měla doma tolik domácích mazlíčků, ale její maminka v zoologické zahradě pracovala a taky tam s Karolínkou bydlely. Měly jen docela malý byteček, do kterého se stěží vešly. A tak když nebyla Karolínka ve škole, hrála si přímo v zoo. To byl její svět.“

Když se při práci na knize spojí dva milovníci zvířat, vznikne krásná a poučná kniha pro malé čtenáře. Autorka Denisa Ryšková pracovala dvacet let jako ošetřovatelka v pražské zoologické zahradě. A nyní působí ve výzkumném ústavu IKEM, kde sleduje potravní chování myší. Ilustrátor Jan Dungel je malíř, biolog, cestovatel. Je autorem a ilustrátorem mnoha knih s amazonskou faunou.

Knihy Karolínka a její zoo jsem si všimla právě díky nádherným ilustracím pana Dungela, jehož tvorbu jsem znala již z dřívější doby, kdy svými kresbami přispíval do jednoho časopisu. Umí zachytit zvířata jako nikdo jiný, a tak tato kniha získává na svém kouzlu. Po přečtení se odvážím autorčinu tvorbu přirovnat ke knihám spisovatele a zoologa Geralda Durella určených malým dětem.

„Když přiběhla maminka do pavilonu, byla celá orangutaní rodinka na giboním ostrově právě v nejlepším a velice pečlivě zkoumala všechny rostliny i misku s krmením. Nejlegračnější podívaná byla na Uršulu, která si kolem krku omotala zahradní hadici a vykračovala si jako největší parádnice."

Karolínka je v zoo jako doma, jak by ne, když tam bydlí, a celá zoo jí je k dispozici. A tak nám může vyprávět nejrůznější příhody, které se v zoo, přesněji v pavilonu Indonésie, staly. Seznámíme se s orangutanem Karlíkem a jeho partnerkou Uršulou, gibonkou Zarou, mluvícím krkavcem, užovkami, binturongi, lemury a dalšími obyvateli zoo. Jedná se o úsměvné příhody mezi zvířaty navzájem a mezi zvířaty a lidmi.

V knize najdeme třináct samostatným příběhů ze života nejrůznějších zvířat. Nejvíce se autorka věnuje lidoopům a jejich příbuzným. Mně se nejvíce líbil příběh Jak orangutani zalévali a tanu nedostaly dravé ryby. A zaujal mě příběh O ukradeném miminku. Autorka nás prostřednictvím Karolínky seznamuje s tím, jak to v zoo chodí, ale také nám představuje jednotlivá zvířata a předává nám informace, jak o jejich životě v zoo, tak i ve volné přírodě, odkud pocházejí. Kniha ukrývá poučení, jak se chovat v zoo a jak se chovat k jejím obyvatelům. Na konci každé kapitolky je několik otázek, které vedou k připomenutí toho, co se děti dozvěděly, ale přimějí je se i zamyslet nad tím, co o zvířatech samy znají.

„Víte vůbec, jak vypadá krkavec? Je to pták velký asi jako slepice, má velký ostrý zobák, žere vlastně úplně všechno – semena, plody, ovoce, kořínky, hmyz, ale také malé obratlovce, jako jsou třeba myši. Jeho peří je krásně černé a hýří kovovými odlesky. Jeho příbuznými jsou kavky, vrány a havrani, a ti všichni se docela dobře naučí mluvit.“

Díky ilustracím, které věrně zobrazují jednotlivá zvířata, si je snadno představíme. U obrázků nechybí popisky jednotlivých druhů zvířat a také mapky ukazující, kde zvířata ve volné přírodě žijí.

Knihu bych doporučila dětem od šesti let. Školákům se jistě bude líbit a přinese jim mnoho poučení. Děti, které milují návštěvy zoo, si tuto knihu zamilují. První, co malého čtenáře jistě zaujme, budou krásné ilustrace. Myslím, že spolupráce spisovatelky Ryškové a ilustrátora Dungela vedla ke vzniku jedinečné knihy, kterou děti budou číst s chutí.

„Hned za branou zoo byl pod kopcem veliký členitý výběh ohraničený vodou. Rostlo tam hodně stromů, byla tam zavěšena spousta lan, provazových žebříků a houpaček. Koho byste tam, děti, hledaly? Žirafu? Hrocha? Lva? Ale ti by asi nešplhali po žebřících, že ano? Tak nějakou opici? Skoro správně! Bydleli tu totiž lemuři a to jsou takoví opičí předchůdci.“

Moje hodnocení je 100 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Ikigai, cesta k dlouhověkosti (recenze knihy IKIGAI – Šťastný a dlouhý život – Héctor García (Kirai) a Francesc Miralles)

Anotace:

Tato knížka vás bude inspirovat a povzbuzovat, abyste objevili svoje osobní IKIGAI, japonské tajemství dlouhého a šťastného života.

Na své cestě za IKIGAI zapomenete na spěch, najdete svoje životní cíle a poslání, lépe si uvědomíte, v čem jste opravdu dobří a co vám opravdu přináší uspokojení. A získáte odvahu, abyste se právě tomu věnovali.

Každý svůj den pak prožijete radostně a naplno – a zůstanete celý život mladí!

Dánové mají své hygge (svůj pocit štěstí), Švédové mají lagom (všeho s mírou pro spokojený život) a Japonci mají ikigai (mít stále co na práci, mít smysl života). Snad každý člověk se snaží v životě najít svoji rovnováhu, spokojenost a radost ze života. Knížka, kterou právě držím v ruce, v sobě ukrývá velkou životní moudrost, návod, jak žít šťastný a dlouhý život jako Japonci z vesničky Ogimi, která je proslulá tím, že se v ní lidé dožívají nejvyššího věku.

„A přesto my lidé dále hledáme smysl toho, co děláme a prožíváme. Ptáme se:

Jaký smysl má můj život?

Jde jen o to, přičítat v životě den ke dni, nebo mám na světě nějaké vyšší poslání?

Proč někteří lidé vědí, co chtějí, a žijí s vášní, zatímco jiní jsou malátní a zmatení?

V určité chvíli se v našem rozhovoru objevilo to tajemné slovo ikigai.“

Kniha vám vysvětlí několik pojmů – ikigai, logoterapii, moai, flow, resilienci. Objasní vám, jak je stres škodlivý, ale zároveň mírný pocit stresu prospěšný. Naučí vás několik meditačních, ale i tělesných cvičení. Prozradí vám tajemství dlouhověkých lidí. A především vám sdělí, že je důležité mít důvod, proč ráno vstát.

V knize mě zaujala logoterapie, která hledá důvody proč žít. Možná by ji řada z nás potřebovala, spíše než se nimrat v minulosti, protože logoterapie směřuje do budoucnosti a hledá důvody, hledá smysl života, který se může měnit. Dalším pro mě neznámým pojmem bylo flow. Když jsem si přečetla, co tím autor myslí, uvědomila jsem si, že já takové to své flow také denně prožívám, a to, když se začtu do knížky a nechávám čas prostě plynout.. Flow, nebo-li plynutí je, když se ponoříme do činnosti a nic jiného nás nezajímá. Myslím, že v této přetechnizované době je tento pocit hodně vzácný, jelikož každou chvíli děláme několik věcí naráz, což zabraňuje tomu, abychom se dokázali ponořit do jedné věci pořádně.

„Výzkum uskutečněný na Yeshiva University ukázal, že dlouhověké osoby sdílejí dva určující životní postoje: pozitivnost a vysokou emoční expresivitu. Proto ti, kdo dobře přijímají výzvy a jsou schopni zvládat své emoce, mají na cestě k dlouhověkosti z velké části vyhráno.“

V knize najdete řadu praktických příkladů, není to jen suchá teorie bez návodu. Autoři ji rozdělili do devíti kapitol a razí heslo všeho s mírou, takže nás nezahltí neznámými pojmy. Všechno je krásně vysvětleno i s uvedením příkladu. V knize najdete i řadu grafických znázornění a také nákresy jednotlivých technik cvičení.

Chcete proniknout do tajemství dlouhověkosti? Chcete žít spokojený život? Chcete být šťastní? Chcete být stále duší mladí? A nevíte jak na to? Vezměte si do ruky tuto milou knížku, najdete v ní odpovědi.

„Všichni jsme někdy zažili, jak se naše vnímání času rozplyne, když se zabereme do činnosti, která nás těší. Dáme se do vaření a ani si neuvědomíme, že uběhlo několik hodin. Odpoledne si čteme román a zapomeneme na životní starosti, dokud si nevšimneme, že zapadá slunce, a my si uvědomíme, že jsme ještě nevečeřeli.“

Knihu doporučuji všem lidem, kteří se chtějí starat o svoji duši, ale i tělo. Těm, co jsou duchovněji založení. Ale především těm, kteří stále někam spěchají a nemají čas si chvíli oddechnout. Kniha vám vysvětlí, jak blahodárný je spánek, ale také udržování přátelských kontaktů. Uvařte si zelený či jasmínový čaj, usedněte do křesla a najděte svoji cestu k dlouhověkosti, své ikigai.

Moje hodnocení je 100 %.

„Mluvit každý den s lidmi, které máš rád, to je tajemství dlouhého života.“

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Mezi Českým Štenberkem a Prahou (recenze knihy Dračí náhrdelník – Vlastimil Vondruška)

Dračí náhrdelník, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2018, 301 stran

„Povzdechl si, protože skutečný život byl tak odlišný od poetických písní trubadúrů a rytířských legend. Rozhodně nebyl tak romantický, někdy bolel, ale přesto byl krásný. Rád by tohle sdělil své ženě, ale tentokrát ne pouhými slovy jako jindy. Rozhodl se, že jí k výročí věnuje dar, který jí bude navždycky připomínat jeho city. Svou lásku mohl rytíř vyznat ženě jen šperkem.“

Již po dvacáté třetí se setkáváme s Oldřichem z Chlumu a opět si autor připravil nový případ, nové postupy pátrání a dokonce i nového pomocníka. Pokud jste si stejně jako já oblíbili právě tuto sérii s čestným a šlechetným královským vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu, bude se vám tento díl jistě líbit.

Oldřich s manželkou Ludmilou a svými pomocníky přijíždí do Prahy na výroční jarmark, kde chce své ženě zakoupit dárek k jejich sedmiletému výročí svatby. Ovšem nebyl by to on, kdyby se mu nepřipletl do cesty zločin. Sama královna Kunhuta ho požádá, aby vyšetřil vraždu kanovníka Weiricha a jelikož stopy zločinců mohou vést na Český Šternberk, Oldřich z Chlumu nechá svoji manželku i pomocníky v Praze a vyráží pátrat sám. Ale ještě před odjezdem pověří jistou osobu pátráním v Praze, protože je možné, že i tam hrozí další nebezpečí. Kam skutečně povedou nitky zločinu? Co velkého se chystá? Koho nakonec bude muset Oldřich z Chlumu zachraňovat? A jak se zločiny souvisí dračí náhrdelník? Vezměte do ruky tuto historickou detektivku a přesvědčete se, jak je při vyšetřování dobré mít po ruce schopné pomocníky.

Obdivuji autora, kde stále bere inspiraci na další a další případy s Oldřichem z Chlumu. Žádný není stejný, autor vždy přijde s něčím novým a zase nás překvapí. Tentokrát nás zavedl na Český Šternberk v době svatební hostiny pána hradu, takže českými šlechtici se to v knize jen hemží a občas jsem měla problém udržet si přehled o propletených rodinných vztazích. Postav je v knize tentokrát opravdu dost a je to i tím, že se vyšetřuje na dvou místech zároveň. V knize tedy sledujeme dvě dějové linky, pátrání Oldřicha z Chlumu na Šternberku a vyšetřování jeho pomocníků v Praze.

„Jak říkával Oldřich z Chlumu, spravedlnost musí často hledat i cesty, které se církvi líbit nemusí, ale pokud nejsou proti zemským zákonům, jsou odůvodnitelné, ba dokonce užitečné.“

Kniha je napsaná velmi čtivě. Autor nám tentokrát nedal možnost odhalit zločince dříve než on. Tentokrát jsem ani neměla žádného podezřelého a řeknu vám, že není ve čtenářových silách, aby odhalil, kam až vedou pomyslné nitky.

Tentokrát se panoš Ota krotí a neprohání každou sukni, která se mu namane. Dokonce nás překvapí, když nabídku jedné dívky odmítne a upřednostní pracovní povinnosti. Ota se nám předvede i v jiném světle, není jen zdatným pomocníkem při vyšetřování, ale má i jisté herecké vlohy.

Kniha je napínavá od začátku do konce, nevíte kdy a kde vrah opět udeří. A konec je překvapivý, i když začnete tušit komu, že jde o život, ale nebudete vědět proč.

Knihu doporučuji všem čtenářům historických detektivek a samozřejmě pro fanoušky Vlastimila Vondrušky je tato kniha nutnost. Kniha je nabitá napětím, nečekanými zvraty a propletenými vztahy.

„Jsi nejlepší vyšetřovatel v našem království, ale někdy mám z tvých úvah strach, protože odhalíš i to, co je jiným skryto. To je nebezpečné a hříšné. Jen Bůh má právo vidět do našich duší. Jen on ví, co děláme mi, prostí hříšníci. Ale tobě to právo nedal!“

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si tuto novinku mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Neopouštěj mě (recenze knihy Někdo cizí v domě – Shari Lapena)

Někdo cizí v domě, autorka Shari Lapena, vydal Knižní klub, Praha 2018, 272 stran

„Když Karen Kruppovou předevčírem večer přivezli, byla dezorientovaná, upadla do bezvědomí a zas se probírala. Zdálo se, že neví, kdo je, nedokázala jim říct, jak se jmenuje. Byla rozrušená a neustále opakovala něčí jméno, má pocit, že mužské.“

Po autorčině prvotině, Manželé odvedle (recenze), která rozpoutala velký humbuk a zájem čtenářů, přichází autorka s dalším thrillerem a rozhodně se máte na co těšit. Po přečtení obou knih bych novinku Někdo cizí v domě ohodnotila ještě o stupínek lépe. Autorka si opravdu dala záležet, vymyslela skvělou zápletku a konec knihy ji dovedl k dokonalosti. Myslím, že takový konec nikdo z nás nečekal.

Karen je něco málo přes třicet let, je šťastně vdaná a žije svůj idylický život, až do jednoho večera, kdy zběsilou jízdu autem zakončí nárazem do sloupu a následně ztratí část svých vzpomínek. Její manžel Tom, který se ten večer po cestě domů někde zdrží a když dorazí k domu, zjistí, že Karen není doma a celý dům vypadá jakoby ho opustila před chvílí a dokonce zapomněla zamknout, nevzala si kabelku ani mobil. Tom dostane strach, netuší, kde žena může být, proto se obrátí na policii a hned po chvilce u něho zvoní policista a Tom se dozví, že Karen leží v nemocnici. A to není vše, je nalezena mrtvola neznámého muže, případu se ujímá detektiv Rasbach, kterého známe již z první knihy. Kam povedou stopy? Kdo bude podezřelým číslo jedna? Jaká tajemství před sebou mají Karen a Tom? Jejich vztahy se ještě více zamotají, když se mezi ně vloží jejich sousedka Brigid. A co se to děje v jejich domě? Karen má pocit, že nejsou doma sami. Vezměte do ruky tuto knihu, čeká vás parádní jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky.

„Ježíši, Karen, co se děje?“ ptá se Brigid. „Jsi bílá jako stěna.“

„Někdo byl v domě,“ řekne Karen.“

Autorka vytvořila skvělý thriller, který vám nedá vydechnout. Je v něm tolik náznaků, tolik nezodpovězených otázek a poté, co se dozvíte pravdu, zůstanete zírat s pusou otevřenou a říkat si, to jako vážně? Tato kniha vás přiměje se zamyslet nad tím, zda víte, s kým večer uléháte do postele a s kým ráno vstáváte.

Karen mi byla od počátku sympatická, soucítila jsem s její ztrátou paměti a poté, co se vše ještě zkomplikovalo a na scéně se objevil detektiv Rasbach, jsem byla na její straně, i když červíček pochybností hlodal. Zato Brigid jsem nemohla vystát, za to, jak se zachovala ke Karen a Tomovi. No a konec knihy mě tak zaskočil a přiměl všechny mé názory znovu přehodnotit. Je opravdu tak těžké vyznat se v lidech?

O tomto thrilleru bych řekla, že je strhující, dechberoucí a i když vám bude připadat, že se zdánlivě nic moc neděje, vaše fantazie bude pracovat na plné obrátky a budete si procházet jednotlivé varianty možného rozuzlení. A upřímně vám říkám, že vaše snaha bude nakonec marná. Autorka si připravila opravdu nečekaný konec a docela by mě zajímalo, jak to bylo dál.

Touto knihou se Shari Lapena posunula zas o krok dál a je vidět, že dokáže čtenářům zamotat hlavu, dokáže jim pomalu servírovat indicie, ale nikdy je nenechá nahlédnout pod pokličku dříve, než sama bude chtít. A to se mi na jejích knihách líbí.

„Tom si najednou připadá slabý v kolenou. Srdce se mu zprudka rozbuší. Potřebuje si sednout. Uvědomí si, že něco takového čekal. V hloubi duše věděl, že za tímhle vším je něco víc. Připadá mu, jako by někde otevřel nesprávné dveře a ocitl se v nějakém jiném životě, který nedává žádný smysl a všichni se v něm vydávají za někoho jiného.“

Knihu doporučuji milovníkům thrillerů, těm, co si rádi lámou hlavu a těm, co mají rádi překvapivé konce. V této knize najdete lásku, strach, tajemství a vychytralost. A pokud se vám líbili Manželé odvedle, tahle novinka se vám bude líbit ještě víc.

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a doufám, že autorka již pracuje na další knize.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Vraždit pro lásku (recenze knihy Šťastně až do smrti – Anna Ekbergová)

Šťastně až do smrti, autorka Anna Ekbergová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 367 stran

„Christian se zhluboka nadechne, zavře oči a myslí na všechno, co se pokazilo, všechny ty špatné cesty, kam ho život zavedl, špatná rozhodnutí. Někdo tomu říká osud. On na osud nevěří. Je mužem rozumu. Život sestává z rozhodnutí a jejich následků. Jenže koho by napadlo, že jednoho dne skončí tady? Že bude jednou pozdě večer sedět v dodávce a pod rouškou deště a tmy číhat na svoji ženu jako šelma ve vysoké trávě savany.“

Pod pseudonymem Anna Ekbergová se ukrývá dvojice dánských autorů, Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich. Možná jste od nich již četli předchozí knihu, Ztracená. Pro mě byla kniha Šťastně až do smrti prvním setkáním s těmito autory a rozhodně ne posledním, již jsem si na svůj seznam knih přidala právě jejich Ztracenou.

Kniha mě naprosto pohltila, vtáhla mě do děje nebo spíš do myšlenek hlavních postav a nechtěla mě za žádnou cenu pustit. Zkrátka tento thriller mi sedl a když jsem zrovna nečetla, tak jsem nad knihou alespoň přemýšlela. Autoři zvolili takový styl psaní, který mi pronikl až pod kůži a vzbudil moji pozornost.

Manželský pár, Leonora a Christian, léta bojoval s nemocí jejich syna Johana a když už to vypadá, že se blýská na lepší časy, vstoupí mezi ty dva jiná žena, a to se rozhodně nemělo stát. Christian tlak doma nezvládá, navíc má jedno velké tajemství, které ho drží v šachu. Ale nakonec narychlo vymyslí plán, který se však změní v hrůzný čin a poté již nebude nic jako dřív. A pak je tu ještě jedna dějová linie, současnost, kdy vysloužilý komisař Holger vzpomíná na jeden případ, který se mu nepodařilo vyřešit, ačkoliv měl silnou intuici a mnoho indicií, ale přímé důkazy chyběly a nejen důkazy. Co tak hrozného spáchal Christian? Nechala ho Leonora odejít od rodiny? Nezbývá než vám doporučit, abyste si uvařili silnou kávu (budete ji potřebovat) a začetli se do tohoto skvělého thrilleru.

„Jako v televizi?“ Holger zavrtí hlavou. „Nic není jako v televizi. V televizi mají vrazi vždycky nějakou směšnou minulost coby vojáci nebo sérioví zabijáci. Ve skutečnosti zabíjejí lidé poprvé a jejich dosavadní život je úplně obyčejný.“

Při čtení knihy jsem se občas pozastavovala nad tím, proč mě tak pohltila a odpověď je prostá. Autoři zvolili zajímavý styl vyprávění, nejen popisují, co se odehrálo nebo odehrává, ale nechávají nás nahlédnout do hlav hlavních postav. Sledujeme myšlenky a vzpomínky a ty nás naprosto vtáhnou do děje.

Námět knihy je opravdu mrazivý a ještě dlouho jsem se vzpamatovávala z toho, co se v knize odehrálo, a říkala si, to snad není možné a konec byl naprosto nečekaný.

Na začátku knihy jsem stála na straně Leonory, ale na konci jsem již nebyla na ničí straně, kniha vezme tak dramatický obrat. Milující matka, manželka, ale také žena, která se nechce jen tak nechat pokořit a ponížit, rozhodně ne od někoho mladého a už vůbec ne od milenky svého muže.

„Opustit či neopustit? Takhle se měl Hamlet ptát. Být, či nebýt je proti tomu banalita, pomyslí si Christian, zatímco parkuje auto na staveništi.“

Christian má spolu s bratrem prosperující firmu, miluje svého syna a donedávna i svoji ženu, ale co osud nechtěl, potká někoho, do koho se zamiluje, a nakonec ztratí hlavu a následně i lidskost.

Na konci jen budete kroutit hlavou, jak mohlo někomu toto jen tak projít.

Doporučuji milovníkům thrillerů, komplikovaných rodinných vztahů a tajemství z minulosti, které vás může dostihnout, pokud nemáte zvukové alibi. Kniha velké lásky, obětování, chladnokrevné vraždy a velké touhy žít.

„Lásce se daří nejlépe bez podlahového topení, designových kuchyní a dvojgaráže. Láska je jako živý organismus, pomyslel si tehdy, jako kvasinka nebo zvíře – všechno živé na Zemi vyžaduje zvláštní podmínky, které musí být splněny, aby se to rozvinulo a rostlo. A stejně jako medúza nemůže žít v příliš chladné vodě nebo losos v příliš teplé, láska zase nejlépe prospívá bez příliš velkého komfortu. Jenom dva lidé, oheň a pár dek na zemi.“

A závěrem bych ráda podotkla, že z knihy není vůbec patrné, že by ji psali dva autoři, pracovali v naprosté symbióze.

Knihu hodnotím 100 %.

Za to, že jsem si thriller mohla přečíst, děkuji nakladatelství Metafora. Byl to pro mě opravdu silný zážitek a nešlo se odtrhnout. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Knihy na recenze (nakladatelství Metafora - Šťastně až do smrti a Ella & Kandinský, portál Chrudimka.cz - Krasojezdkyně, nakladatelství Mystery Press - Tváře noci)

Dobrý den, milí čtenáři,

tento článek vychází za pět minut dvanáct, protože dvě z nyní představovaných knih už mám skoro přečtené. Tak se pojďme podívat, jaké novinky momentálně čtu, či budu číst.

Od nakladatelství Metafora jsem obdržela dva recenzní výtisky, thriller Šťastně až do smrti a zbeletrizovaný životopis Ella & Kandinský.

Pro portál Chrudimka.cz recenzuji knihu Krasojezdkyně.

Od nakladatelství Mystery Press mi dorazil ebook Tváře noci.

Nyní si knihy v krátkosti představíme.

Šťastně až do smrti

Anna Ekbergová

Tento thriller mám právě rozečtený a nejde se od něho odtrhnout, myslím, že dnes ho dočtu, takže se můžete brzy těšit na recenzi. A můžu již nyní prozradit, že z knihy vůbec není patrné, že ji psali dva autoři, pracují v naprosté symbióze.

Anotace:

Dánský thriller od autorky bestselleru Ztracená

Napínavý thriller o úkladné, dokonale naplánované vraždě. Dramatický příběh o majetnictví ve vztahu, o vášni, sexu a tajemstvích druhých. Pravdivá sonda do manželství, kde je i přes vnější dojem vše nakřivo.

Christian a Leonora. Manželé kolem padesátky, přes dvacet let spolu. Měli by být šťastní. Mají všechno: peníze, krásný dům i společenské postavení. Zákeřná nemoc jejich osmnáctiletého syna, která je stála spoustu sil, je konečně na ústupu a před nimi se otevírá světlá budoucnost. Nebo snad ne? Jednou v noci Christian dostává SMS, a když odmítne Leonoře zprávu ukázat, vzbudí v ní podezření.

Na Christianově pracovním večírku se její podezření potvrdí. Přistihne manžela při sexu s kolegyní, mladou architektkou Zenií. Později Christiana konfrontuje, ten vše zapírá a je rozhodnutý ji opustit. Leonora se s tím nechce smířit, vydírá Christiana kvůli finančnímu podvodu a nutí ho zůstat v manželství.

V bezvýchodné situaci se Christian rozhodne, že se musí ženy zbavit. Počká si na Leonoru ve firemní dodávce na silnici v lese, kam chodí běhat, a srazí ji. Vrátí se domů, nalije si drink a vtom se objeví Leonora. Co to vlastně udělal?

Za pseudonymem Anna Ekbergová se skrývá dvojice dánských úspěšných autorů: Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich.

Ella & Kandinský

Mary Bassonová

Na tuto knihu se velmi těším, zbeletrizovaný životopis zakázané lásky mezi dvěma umělci bude jistě stát zato.

Anotace:

Zakázaná láska, zrod expresionismu a válka…

Během malování na bavorském horském úbočí se mladá Gabriele (Ella) Münterová zamiluje do svého ženatého učitele Vasilije Kandinského. Zatímco jejich zapovězená láska čelí nesouhlasu evropské společnosti z počátku 20. století, mezi umělci se zrodí pevné spojenectví, které nabídne světu vůbec první chuť abstraktního expresionismu.

Spolu s Alexejem Jawlenskym, Franzem Marcem a dalšími členy uskupení Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) stvořili Münterová a Kandinskij převratný a nový umělecký styl. Potěšení z této opojné doby jim však dlouho nevydrží, protože přichází první světová válka a odloučení. Zásadní zkouška však pro Ellu přichází o něco později v období nacistického útlaku, který všechny modernisty zařadí do zavrhované kategorie „zvrhlého umění“. Těžké časy prověří Ellino odhodlání, její hodnoty i oddanost umění a lásce.

Život Gabriele Münterové je příběhem odvahy tváří v tvář osobní a historické krizi.

Ella & Kandinský je její příběh.

Krasojezdkyně

Jojo Moyes

Tuto knihu mám již přečtenou a na její recenzi se můžete brzy těšit na portálu Chrudimka.cz. Obyčejný příběh o neobyčejné odvaze a touze jít si za svým snem.

Anotace:

V zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než aby se životem protloukala sama…

Tváře noci

Corrie Jackson

Na tento thriller ze světa modelingu jsem moc zvědavá.

Anotace:

SVĚT MODELINGU JE DRSNÉ MÍSTO PRO ŽIVOT.

A SMRT JE JEHO SOUČÁSTÍ…

Sophii Kentové se díky píli a houževnatosti podařilo vypracovat mezi elitu novinářské branže. Avšak v den, kdy zemřel její mladší bratr, se Sophiin soukromý i profesní život rozpadl na kusy.

Zatímco se snaží přežít další den, rozhodne se – nyní coby reportérka krimi rubriky London Heraldu – vyzpovídat svědky brutální vraždy malého chlapce. Přitom se seznámí s vyděšenou ruskou modelkou Natalijí, která ví evidentně víc, než je ochotná Sophii prozradit.

Když je potom v předvečer londýnského Týdne módy v luxusním hotelu nalezeno Natalijino zohavené tělo, Sophie si bolestně uvědomuje, že mohla děsivému činu zabránit. Sžíraná pocitem viny se po hlavě vrhá do zářivého, ale krutého módního světa, jehož odvrácenou tvář ovládají drogy, ničivá tajemství, prostituce a vydírání.

Stopy vedou Sophii k překvapivému zjištění, že klíč k nalezení pachatele leží hluboko v minulosti, ve dvacet let starém případu vraždy jiné dívky. A nevypočitatelný, sadistický vrah zatím vyčkává, aby mohl udeřit znovu…

Tak co na novinky říkáte? Chystáte se některou z nich číst?

Zbytečná smrt čtyřnohého přítele? (recenze knihy Kdo zabil Snížka? – Petra Soukupová)

Kdo zabil Snížka?, autorka Petra Soukupová, vydalo nakladatelství HOST, Brno 2017, 152 stran

„A tak jsem šla za tátou a řekla jsem mu, že chci psa, kterej bude jenom můj. A on mi řekl, že jsem malá a že dětem se pes nekupuje, že to není hračka, a já jsem na to pak zapomněla, protože jsem  asi byla ještě malá. Ale na podzim ve čtvrtý třídě jsem si jednou uklízela pokojík, máma to chtěla, a tu knížku jsem našla a vzpomněla jsem si na to, že bych vlastně teď, když už jsem větší, toho psa mohla dostat.“

Kniha Kdo zabil Snížka? je určena dětem od devíti let. Autorka Petra Soukupová se na pole dětské literatury nepouští poprvé. V roce 2014 jí vyšla úspěšná knížka pro děti Bertík a čmuchadlo. Petru Soukupovou možná znáte ale především jako autorku knih pro dospělé. V loňském roce jí vyšla kniha Nejlepší pro všechny, která s knihou Kdo zabil Snížka volně souvisí. Ačkoliv kniha Kdo zabil Snížka? je primárně určena dětem, zaujme i starší čtenáře, kteří si poté mohou přečíst právě autorčinu novinku Nejlepší pro všechny.

Hlavní hrdinkou knihy je devítiletá Martina, která má velké přání, chtěla by vlastního psa. Velkého, s kterým by vyrážela za dobrodružstvím. Rodiče o tom nechtějí ani slyšet, ale pak se stane něco, co je přiměje změnit názor. Martina si vybere bílé štěně, jehož matkou je vlčák a otec zřejmě neznámý, a pojmenuje ho Snížek. Milý, hebounký pejsek má však jistý handicap, kvůli kterému je těžké se s ním dorozumět a přimět ho, aby poslouchal. Martina ho však zbožňuje a ráda s ním chodí na procházky do lesa. Avšak jednou Snížek uteče a od té doby utíká neustále, s čímž přijdou problémy. A jednoho dne se pejsek nevrátí. Martina ho najde mrtvého a nechce věřit tomu, že to byla nešťastná náhoda, vždyť tolik lidí ho nenávidělo. A tak se pustí přímo do detektivního vyšetřování. Kam ji stopy zavedou? Co Martina zjistí? Pojďte si přečíst knihu, kde ne všechno je takové, jak se zdá. Pojďte na svět pohlédnout očima devítiletého dítěte.

„Pojmenuju ho Snížek.

Ale není to dobrej pes. To se ukáže, až když vyroste.“

Martina má nejlepšího kamaráda Faňu, kterého všude doprovází jeho mladší bratr Kája. Do vsi se přistěhuje ke své babičce Viktor, kterého jako Pražáka nemá nikdo v oblibě. Ale pes dokáže sbližovat, a tak se z Viktora a Martiny brzy stanou kamarádi. V knize vystupují také dospělí – rodiče Martiny, rodiče Franty a Káji, mladá rodina Seidlových, farmář Král, Viktorova babička a podivný „dědek“ Zelenka. A všichni se v pátrání po vrahovi psa stávají podezřelými.

Během pátrání děti odhalí nejedno rodinné tajemství a dojde i k nečekanému sblížení s jedním z dospělých. Nahlédnete na svět dospělých očima dětí. A před očima se vám bude rýsovat příběh, který bude zřejmě námětem knihy určené pro dospělé, o to bude lákavější si knihu přečíst.

„Jak se teď můžou smát? Mám na ně na všechny hroznej vztek, možná že Sníh nebyl nejlepší pes na světě, ale byl náš, patřil k nám, i když bydlel u Musilů, a jim to nevadí, že je mrtvej? Máma je možná i ráda, ale mě to teda vadí, a jestli ho někdo zabil, tak já na to přijdu a neprojde mu to.“

Autorka svým stylem dokáže vyjádřit mluvu a myšlení skoro desetiletých dětí, kdy jedna myšlenka následuje druhou a jedna vzpomínka vyvolává další a vy máte občas pocit, že hlavní hrdinka tok svých myšlenek ani nedokáže zastavit.

Přestože má kniha smutné téma, celý příběh nakonec vyznívá kladně, kdy si Martina uvědomí, že i špatné a smutné věci mohou vést k něčemu pozitivnímu, a že ačkoliv přišla o svého psa, má svoji milující rodinu.

„Tys našla můj sešitek?“

„Jakej sešitek, prosím tě?“

Zamračím se, jak je možný, že mámy vždycky všechno vědí?

Knihu ilustrovala Tereza Sčerbová a já nemůžu svůj pocit vyjádřit jinak než, že její ilustrace jsou zdánlivě jednoduché, ale velice poutavé a krásně doplňují příběh. Ilustrátorka využila pouze tří barev – bílé, žluté a několika odstínů modré – a celkový dojem je kouzelný.

Doporučuji dětským čtenářům, kteří si při čtení této knihy třeba uvědomí, že ne vždy jejich velká přání naplní jejich představy. A doporučuji také dospělým, kteří zde také najdou velké poučení.

„Mamka chvíli mlčí.

„Tys to věděla?“

Mamka krčí rameny: „Věci mezi dospělýma jsou složitý. To ještě nemůžeš pochopit.“

Moje hodnocení je 95 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.