Stránky

pondělí 2. dubna 2018

Zbytečná smrt čtyřnohého přítele? (recenze knihy Kdo zabil Snížka? – Petra Soukupová)

Kdo zabil Snížka?, autorka Petra Soukupová, vydalo nakladatelství HOST, Brno 2017, 152 stran

„A tak jsem šla za tátou a řekla jsem mu, že chci psa, kterej bude jenom můj. A on mi řekl, že jsem malá a že dětem se pes nekupuje, že to není hračka, a já jsem na to pak zapomněla, protože jsem  asi byla ještě malá. Ale na podzim ve čtvrtý třídě jsem si jednou uklízela pokojík, máma to chtěla, a tu knížku jsem našla a vzpomněla jsem si na to, že bych vlastně teď, když už jsem větší, toho psa mohla dostat.“

Kniha Kdo zabil Snížka? je určena dětem od devíti let. Autorka Petra Soukupová se na pole dětské literatury nepouští poprvé. V roce 2014 jí vyšla úspěšná knížka pro děti Bertík a čmuchadlo. Petru Soukupovou možná znáte ale především jako autorku knih pro dospělé. V loňském roce jí vyšla kniha Nejlepší pro všechny, která s knihou Kdo zabil Snížka volně souvisí. Ačkoliv kniha Kdo zabil Snížka? je primárně určena dětem, zaujme i starší čtenáře, kteří si poté mohou přečíst právě autorčinu novinku Nejlepší pro všechny.

Hlavní hrdinkou knihy je devítiletá Martina, která má velké přání, chtěla by vlastního psa. Velkého, s kterým by vyrážela za dobrodružstvím. Rodiče o tom nechtějí ani slyšet, ale pak se stane něco, co je přiměje změnit názor. Martina si vybere bílé štěně, jehož matkou je vlčák a otec zřejmě neznámý, a pojmenuje ho Snížek. Milý, hebounký pejsek má však jistý handicap, kvůli kterému je těžké se s ním dorozumět a přimět ho, aby poslouchal. Martina ho však zbožňuje a ráda s ním chodí na procházky do lesa. Avšak jednou Snížek uteče a od té doby utíká neustále, s čímž přijdou problémy. A jednoho dne se pejsek nevrátí. Martina ho najde mrtvého a nechce věřit tomu, že to byla nešťastná náhoda, vždyť tolik lidí ho nenávidělo. A tak se pustí přímo do detektivního vyšetřování. Kam ji stopy zavedou? Co Martina zjistí? Pojďte si přečíst knihu, kde ne všechno je takové, jak se zdá. Pojďte na svět pohlédnout očima devítiletého dítěte.

„Pojmenuju ho Snížek.
Ale není to dobrej pes. To se ukáže, až když vyroste.“

Martina má nejlepšího kamaráda Faňu, kterého všude doprovází jeho mladší bratr Kája. Do vsi se přistěhuje ke své babičce Viktor, kterého jako Pražáka nemá nikdo v oblibě. Ale pes dokáže sbližovat, a tak se z Viktora a Martiny brzy stanou kamarádi. V knize vystupují také dospělí – rodiče Martiny, rodiče Franty a Káji, mladá rodina Seidlových, farmář Král, Viktorova babička a podivný „dědek“ Zelenka. A všichni se v pátrání po vrahovi psa stávají podezřelými.

Během pátrání děti odhalí nejedno rodinné tajemství a dojde i k nečekanému sblížení s jedním z dospělých. Nahlédnete na svět dospělých očima dětí. A před očima se vám bude rýsovat příběh, který bude zřejmě námětem knihy určené pro dospělé, o to bude lákavější si knihu přečíst.

„Jak se teď můžou smát? Mám na ně na všechny hroznej vztek, možná že Sníh nebyl nejlepší pes na světě, ale byl náš, patřil k nám, i když bydlel u Musilů, a jim to nevadí, že je mrtvej? Máma je možná i ráda, ale mě to teda vadí, a jestli ho někdo zabil, tak já na to přijdu a neprojde mu to.“

Autorka svým stylem dokáže vyjádřit mluvu a myšlení skoro desetiletých dětí, kdy jedna myšlenka následuje druhou a jedna vzpomínka vyvolává další a vy máte občas pocit, že hlavní hrdinka tok svých myšlenek ani nedokáže zastavit.

Přestože má kniha smutné téma, celý příběh nakonec vyznívá kladně, kdy si Martina uvědomí, že i špatné a smutné věci mohou vést k něčemu pozitivnímu, a že ačkoliv přišla o svého psa, má svoji milující rodinu.

„Tys našla můj sešitek?“
„Jakej sešitek, prosím tě?“
Zamračím se, jak je možný, že mámy vždycky všechno vědí?

Knihu ilustrovala Tereza Sčerbová a já nemůžu svůj pocit vyjádřit jinak než, že její ilustrace jsou zdánlivě jednoduché, ale velice poutavé a krásně doplňují příběh. Ilustrátorka využila pouze tří barev – bílé, žluté a několika odstínů modré – a celkový dojem je kouzelný.

Doporučuji dětským čtenářům, kteří si při čtení této knihy třeba uvědomí, že ne vždy jejich velká přání naplní jejich představy. A doporučuji také dospělým, kteří zde také najdou velké poučení.

„Mamka chvíli mlčí.
„Tys to věděla?“
Mamka krčí rameny: „Věci mezi dospělýma jsou složitý. To ještě nemůžeš pochopit.“

Moje hodnocení je 95 %.



Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.





Žádné komentáře:

Okomentovat