„A tak jsem šla za tátou a řekla jsem mu, že chci psa,
kterej bude jenom můj. A on mi řekl, že jsem malá a že dětem se pes nekupuje,
že to není hračka, a já jsem na to pak zapomněla, protože jsem asi byla ještě malá. Ale na podzim ve čtvrtý
třídě jsem si jednou uklízela pokojík, máma to chtěla, a tu knížku jsem našla a
vzpomněla jsem si na to, že bych vlastně teď, když už jsem větší, toho psa
mohla dostat.“
Kniha Kdo zabil Snížka? je určena dětem od devíti
let. Autorka Petra Soukupová se na pole dětské literatury nepouští
poprvé. V roce 2014 jí vyšla úspěšná knížka pro děti Bertík a čmuchadlo.
Petru Soukupovou možná znáte ale především jako autorku knih pro dospělé.
V loňském roce jí vyšla kniha Nejlepší pro všechny, která s knihou
Kdo zabil Snížka volně souvisí. Ačkoliv kniha Kdo zabil Snížka? je
primárně určena dětem, zaujme i starší čtenáře, kteří si poté mohou přečíst
právě autorčinu novinku Nejlepší pro všechny.
Hlavní hrdinkou knihy je devítiletá Martina, která
má velké přání, chtěla by vlastního psa. Velkého, s kterým by vyrážela za
dobrodružstvím. Rodiče o tom nechtějí ani slyšet, ale pak se stane něco, co je
přiměje změnit názor. Martina si vybere bílé štěně, jehož matkou je vlčák a
otec zřejmě neznámý, a pojmenuje ho Snížek. Milý, hebounký pejsek má
však jistý handicap, kvůli kterému je těžké se s ním dorozumět a přimět
ho, aby poslouchal. Martina ho však zbožňuje a ráda s ním chodí na
procházky do lesa. Avšak jednou Snížek uteče a od té doby utíká neustále,
s čímž přijdou problémy. A jednoho dne se pejsek nevrátí. Martina ho najde
mrtvého a nechce věřit tomu, že to byla nešťastná náhoda, vždyť tolik lidí ho
nenávidělo. A tak se pustí přímo do detektivního vyšetřování. Kam ji stopy
zavedou? Co Martina zjistí? Pojďte si přečíst knihu, kde ne všechno je takové,
jak se zdá. Pojďte na svět pohlédnout očima devítiletého dítěte.
„Pojmenuju ho Snížek.
Ale není to dobrej pes. To se ukáže, až když vyroste.“
Martina má nejlepšího kamaráda Faňu, kterého
všude doprovází jeho mladší bratr Kája. Do vsi se přistěhuje ke své
babičce Viktor, kterého jako Pražáka nemá nikdo v oblibě. Ale pes
dokáže sbližovat, a tak se z Viktora a Martiny brzy stanou kamarádi.
V knize vystupují také dospělí – rodiče Martiny, rodiče Franty a Káji,
mladá rodina Seidlových, farmář Král, Viktorova babička a podivný „dědek“
Zelenka. A všichni se v pátrání po vrahovi psa stávají podezřelými.
Během pátrání děti odhalí nejedno rodinné tajemství
a dojde i k nečekanému sblížení s jedním z dospělých. Nahlédnete
na svět dospělých očima dětí. A před očima se vám bude rýsovat příběh,
který bude zřejmě námětem knihy určené pro dospělé, o to bude lákavější si
knihu přečíst.
„Jak se teď můžou smát? Mám na ně na všechny hroznej
vztek, možná že Sníh nebyl nejlepší pes na světě, ale byl náš, patřil
k nám, i když bydlel u Musilů, a jim to nevadí, že je mrtvej? Máma je
možná i ráda, ale mě to teda vadí, a jestli ho někdo zabil, tak já na to přijdu
a neprojde mu to.“
Autorka svým stylem dokáže vyjádřit mluvu a myšlení skoro
desetiletých dětí, kdy jedna myšlenka následuje druhou a jedna vzpomínka
vyvolává další a vy máte občas pocit, že hlavní hrdinka tok svých myšlenek
ani nedokáže zastavit.
Přestože má kniha smutné téma, celý příběh nakonec
vyznívá kladně, kdy si Martina uvědomí, že i špatné a smutné věci mohou
vést k něčemu pozitivnímu, a že ačkoliv přišla o svého psa, má svoji
milující rodinu.
„Tys našla můj sešitek?“
„Jakej sešitek, prosím tě?“
Zamračím se, jak je možný, že mámy vždycky všechno
vědí?
Knihu ilustrovala Tereza Sčerbová a já nemůžu svůj
pocit vyjádřit jinak než, že její ilustrace jsou zdánlivě jednoduché, ale
velice poutavé a krásně doplňují příběh. Ilustrátorka využila pouze tří
barev – bílé, žluté a několika odstínů modré – a celkový dojem je kouzelný.
Doporučuji dětským čtenářům, kteří si při čtení
této knihy třeba uvědomí, že ne vždy jejich velká přání naplní jejich
představy. A doporučuji také dospělým, kteří zde také najdou velké
poučení.
„Mamka chvíli mlčí.
„Tys to věděla?“
Mamka krčí rameny: „Věci mezi dospělýma jsou složitý.
To ještě nemůžeš pochopit.“
Moje hodnocení je 95 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat