Stránky

pátek 6. dubna 2018

Vraždit pro lásku (recenze knihy Šťastně až do smrti – Anna Ekbergová)

Šťastně až do smrti, autorka Anna Ekbergová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 367 stran

„Christian se zhluboka nadechne, zavře oči a myslí na všechno, co se pokazilo, všechny ty špatné cesty, kam ho život zavedl, špatná rozhodnutí. Někdo tomu říká osud. On na osud nevěří. Je mužem rozumu. Život sestává z rozhodnutí a jejich následků. Jenže koho by napadlo, že jednoho dne skončí tady? Že bude jednou pozdě večer sedět v dodávce a pod rouškou deště a tmy číhat na svoji ženu jako šelma ve vysoké trávě savany.“

Pod pseudonymem Anna Ekbergová se ukrývá dvojice dánských autorů, Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich. Možná jste od nich již četli předchozí knihu, Ztracená. Pro mě byla kniha Šťastně až do smrti prvním setkáním s těmito autory a rozhodně ne posledním, již jsem si na svůj seznam knih přidala právě jejich Ztracenou.

Kniha mě naprosto pohltila, vtáhla mě do děje nebo spíš do myšlenek hlavních postav a nechtěla mě za žádnou cenu pustit. Zkrátka tento thriller mi sedl a když jsem zrovna nečetla, tak jsem nad knihou alespoň přemýšlela. Autoři zvolili takový styl psaní, který mi pronikl až pod kůži a vzbudil moji pozornost.

Manželský pár, Leonora a Christian, léta bojoval s nemocí jejich syna Johana a když už to vypadá, že se blýská na lepší časy, vstoupí mezi ty dva jiná žena, a to se rozhodně nemělo stát. Christian tlak doma nezvládá, navíc má jedno velké tajemství, které ho drží v šachu. Ale nakonec narychlo vymyslí plán, který se však změní v hrůzný čin a poté již nebude nic jako dřív. A pak je tu ještě jedna dějová linie, současnost, kdy vysloužilý komisař Holger vzpomíná na jeden případ, který se mu nepodařilo vyřešit, ačkoliv měl silnou intuici a mnoho indicií, ale přímé důkazy chyběly a nejen důkazy. Co tak hrozného spáchal Christian? Nechala ho Leonora odejít od rodiny? Nezbývá než vám doporučit, abyste si uvařili silnou kávu (budete ji potřebovat) a začetli se do tohoto skvělého thrilleru.

„Jako v televizi?“ Holger zavrtí hlavou. „Nic není jako v televizi. V televizi mají vrazi vždycky nějakou směšnou minulost coby vojáci nebo sérioví zabijáci. Ve skutečnosti zabíjejí lidé poprvé a jejich dosavadní život je úplně obyčejný.“

Při čtení knihy jsem se občas pozastavovala nad tím, proč mě tak pohltila a odpověď je prostá. Autoři zvolili zajímavý styl vyprávění, nejen popisují, co se odehrálo nebo odehrává, ale nechávají nás nahlédnout do hlav hlavních postav. Sledujeme myšlenky a vzpomínky a ty nás naprosto vtáhnou do děje.

Námět knihy je opravdu mrazivý a ještě dlouho jsem se vzpamatovávala z toho, co se v knize odehrálo, a říkala si, to snad není možné a konec byl naprosto nečekaný.

Na začátku knihy jsem stála na straně Leonory, ale na konci jsem již nebyla na ničí straně, kniha vezme tak dramatický obrat. Milující matka, manželka, ale také žena, která se nechce jen tak nechat pokořit a ponížit, rozhodně ne od někoho mladého a už vůbec ne od milenky svého muže.

„Opustit či neopustit? Takhle se měl Hamlet ptát. Být, či nebýt je proti tomu banalita, pomyslí si Christian, zatímco parkuje auto na staveništi.“

Christian má spolu s bratrem prosperující firmu, miluje svého syna a donedávna i svoji ženu, ale co osud nechtěl, potká někoho, do koho se zamiluje, a nakonec ztratí hlavu a následně i lidskost.

Na konci jen budete kroutit hlavou, jak mohlo někomu toto jen tak projít.

Doporučuji milovníkům thrillerů, komplikovaných rodinných vztahů a tajemství z minulosti, které vás může dostihnout, pokud nemáte zvukové alibi. Kniha velké lásky, obětování, chladnokrevné vraždy a velké touhy žít.

Lásce se daří nejlépe bez podlahového topení, designových kuchyní a dvojgaráže. Láska je jako živý organismus, pomyslel si tehdy, jako kvasinka nebo zvíře – všechno živé na Zemi vyžaduje zvláštní podmínky, které musí být splněny, aby se to rozvinulo a rostlo. A stejně jako medúza nemůže žít v příliš chladné vodě nebo losos v příliš teplé, láska zase nejlépe prospívá bez příliš velkého komfortu. Jenom dva lidé, oheň a pár dek na zemi.“

A závěrem bych ráda podotkla, že z knihy není vůbec patrné, že by ji psali dva autoři, pracovali v naprosté symbióze.

Knihu hodnotím 100 %.


Za to, že jsem si thriller mohla přečíst, děkuji nakladatelství Metafora. Byl to pro mě opravdu silný zážitek a nešlo se odtrhnout. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat