Intriky, které vyústí ve vraždu (recenze knihy Vražda nepočestné panny – Martina Novotná)

Vražda nepočestné panny, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem, Pardubice, 2021, 256 stran

„Vilém se probral k vědomí. Neměl tušení, kde je a jak se tam dostal. Nedokázal s určitostí říct, zda je ještě vůbec naživu, nebo zda se již ocitl na věčnosti. Ovšem nesnesitelná bolest, kterou cítil, ho přesvědčovala o tom, že je stále mezi živými. Měl pocit, že mu krk drtí jakési neviditelné kleště. Chtěl si na něj sáhnout, ale nešlo to. Ruce měl pevně spoutané za zády, stejně tak ucítil silná pouta kolem kotníků.“

Již jste také objevili novou autorku historických detektivek Martinu Novotnou a její sérii Moravské případy Jakuba a Viléma odehrávající se za vlády Václava II.? Po přečtení prvního dílu Ďábel z Frejštejna (recenze) jsem se těšila na další pokračování v podobě knihy Vražda nepočestné panny, která je druhým dílem této série, a v knihkupectvích najdete již také třetí díl Prokletí jménem Rozálie, na jeho přečtení se v brzké době také chystám.

 
Tentokrát si pro nás autorka připravila velmi dramatický vstup do příběhu, a to již v prologu, kdy jsme svědky běsnění Vilémova otce Jindřicha a napínavá situace následuje i v první kapitole a my netušíme, co se vlastně stalo s našimi hlavními hrdiny Vilémem a Jakubem, kteří se řízením osudu dostanou na hrad Cornštejn, kde konečně mají pocit, že jsou v bezpečí. To však trvá pouze krátce, protože tentokrát si autorka připravila velké útrapy pro Viléma a není to nikdo jiný než Jakub, který se ho pokouší ze svízelné situace dostat a očistit tak jeho jméno a pověst. Podaří se to, nebo na Viléma bude čekat šibenice? Vilém není jediný, kdo má starosti, jelikož v okolí Cornštejna řádí loupeživá tlupa, která po sobě nezanechává svědky. Dokáže si s tím Jakub poradit? Opět na vás čeká napínavé čtení.
 
„Paní Anna se na Jakuba podívala a pak se pobaveně rozesmála: „Vy dva jste dvojice k pohledání! Oba prosíte o milost toho druhého, místo abyste se starali sami o sebe… To vás ale samozřejmě šlechtí,“ dodala již vážným hlasem. „Myslím, že už vás nebudu déle trápit a předložím vám svůj návrh.“
 
Autorka si pro čtenáře přichystala originální zápletku a musím říct, že tentokrát Viléma vůbec nešetřila a dostala ho do velmi nepříjemné pozice. V knize na vás čekají dramatické situace, napětí a zvraty, ale také navázání nových vztahů, ať již přátelských nebo milostných. V příběhu opět nechybí občasné humorné slovní přestřelky a situace, kdy nevíte, zda se smát či plakat. A ačkoliv tušíte, kdo za vším stojí, tak čtete dál, protože chcete znát důvod, ale i to, jak celý příběh skončí a zda bude spravedlnosti učiněno zadost.
 
Velmi se mi líbí autorčin styl psaní, kniha je čtivá a čte se lehce. Autorka má skvělé dialogy a používá barvité popisy situací, prostředí, ale i osob.
 
„Jakub musel uznat, že lazebnice ani v nejmenším nepřehánějí. Velitel Ota byl vysoký muž v nejlepších letech. Na jeho mužné tváři lemované krátce střiženými vousy byly znát rozsáhlé životní zkušenosti, jasně modré oči si ale uchovaly mladickou rozvernost. Když jejich majitel chtěl, dokázaly být mírné a klidné, stejně jako chladné a tvrdé. Z Otova pohledu podle situace sálalo buď bezpečí, nebo strach.“
 
Kniha je rozdělena na třicet tři spíše kratších kapitol, které jsou vždy uvedeny stručným několikaslovním popisem toho hlavního, co kapitola přinese.
 
Obálka knihy je originální. Jedná se o autorskou práci ilustrátorky a grafičky Hany Krauseové, která vytvořila také obálku prvního dílu. Líbí se mi jednotný design obálek. Jediné, co bych vytkla, je nešťastně zvolený font písma, kdy v názvu knihy písmeno d svým tvarem připomíná spíše písmeno řecké abecedy a působí na obálce rušivým dojmem, ale to je spíše drobná kosmetická vada.
 
„Nyní si připadal jako na jedné takové štvanici, které se účastnil doma v Hispánii a při které potkal svou životní lásku, ale i neštěstí, Carmen. Teď se ale neštvala vysoká, ale mnohem nebezpečnější škodná, skupina bezcitných lapků, kteří loupili, kradli a zabíjeli často bezbranné lidi, kteří se provinili jen tím, že byli v nesprávný okamžik na nesprávném místě. Jakub byl plně odhodlán je najít a zničit.“
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům historických detektivek i všem, kteří chtějí občas utéct do světa pohádek pro dospělé, v nichž je bezpráví většinou po zásluze potrestáno a dobro vítězí nad zlem. A budu se opět opakovat, ale pokud jste si oblíbili Vondruškovy historické detektivky, tak si troufnu tvrdit, že se vám budou líbit i knihy z této série.
 
Moje hodnocení je 96 %.
 
Děkuji samotné autorce Martině Novotné za to, že jsem na chvíli mohla hodit za hlavu problémy všedních dní a odpočinout si u její knihy. Pokud vás detektivka zaujala, můžete si ji objednat zde.

Moudrý jezevec vás provede lesem (recenze knihy Kdo roste v lese – Kateryna Michalicyna)

„Jezevec měl ze všeho nejraději ticho. Když konečně nastalo, rád se nořil do vzpomínek. Usadil se na kanapi a podepřel si bradu tlapkou. Dlouho se díval na rodinný portrét na protější zdi a poslouchal, jak nahoře v polospánku šelestí jeho smrk.“

V loňském roce nakladatelství Host vydalo další krásnou knihu určenou nejmenším dětem, která vzešla ze spolupráce autorky Kateryny Michalicyny a ilustrátorky Oksany Buly. O tom, jak skvěle se tato dvojice doplňuje, jsme se mohli přesvědčit již v knize Kdo roste v parku (recenze). Tentokrát poznáme především stromy rostoucí v lese, ale dozvíme se informace i o některých dalších rostlinách a také o pár zvířátkách.
 
Pod velkým smrkem má svoji noru jezevec, kterého z odpočinku vyruší dva rozpustilí veverčáci. A ještěže tak, díky ohořelé šišce pojme jezevec podezření, že je les v ohrožení a vydá se na místo, odkud veverky šišku přinesly. Po cestě míjí nejrůznější stromy a ve vzpomínkách se vrací do svého dětství, kdy vyrůstal se svými sourozenci a maminka je učila poznávat svět kolem. Víte, k výrobě jakého hudebního nástroje se hodí smrkové dřevo? Které rostliny žijí v symbióze? Který strom je nejmrazuvzdornější? Proč stromy na zimu shazují listí? A proč jehličnaté stromy na zimu neopadávají? Na tyto otázky, a ještě mnohé další, se vám dostane odpovědi v této útlé dětské knížce.
 
Autorka dá dětem nahlédnout do života v lese, představí jim základní lesní dřeviny a zároveň jim nenásilně předá zajímavé informace. Nejenže se děti dozví něco o rostlinách, ale také zjistí, jak je důležité si pomáhat a spolupracovat, tak jak to dovedou zvířátka při snaze zachránit les před ohněm, který vypukl na nedalekém poli. A nakonec i rošťandy veverky přijdou s pokorou k jezevci, aby mu poděkovaly a omluvily se za svoje chování.
 
„Mimoděk se opřel o drsnou kůru, tu a tam lepkavou od smůly. Ta ale voní! Tlapkou pohladil tuhé zelené jehličí: „Tak co, můj milý smrku, už ses připravil na zimu? Ano? To je dobře.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Ukradená spona vede k nečekanému odhalení (recenze knihy Ďábel z Frejštějna – Martina Novotná)

„Jakub měl od přírody klidnou a vyrovnanou povahu. Nevyhledával spory ani hádky či dokonce rvačky. Ne snad proto, že by se bál, nebo se neuměl prát, to se za svůj dobrodružný život naučil možná ještě lépe než hrát na loutnu. Jen si myslel, že už má starostí a nepříjemností dost. Žádné další si hledat nemusí, stejně si ho najdou samy.“

 
Kniha Ďábel z Frejštejna je prvním dílem ze série Moravské případy Jakuba a Viléma a zároveň také prvotina autorky Martiny Novotné, kterou vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem. V současné době vyšel již také druhý díl s názvem Smrt nepočestné panny a od samotné autorky mám informaci, že se již chystá vydání třetího dílu s názvem Prokletí jménem Rozálie. Myslím, že se čtenáři historických detektivek mají na co těšit.
 
Potulný loutnista Jakub se shodou okolností ocitá jako jeden z hudebníků na hradě Frejštejně, kde se na pozvání majitele hradu Jindřicha sešlo panstvo na hostině. Účastní se jí také jeho syn Vilém, s nímž se Jakub setkal již dříve, a právě jemu se při hostině ztratí cenná věc. Z krádeže je obviněn Jakub a vsazen do žaláře. A aby toho nebylo málo, na hradě dojde ještě k vraždě. Vilém požádá svého otce, zda by se mohl ujmout vyšetřování, a obávaný hradní pán mu to umožní. Podaří se Vilémovi vypátrat pachatele a najít ukradenou věc, která pro něho má především vysokou osobní hodnotu? Kdo zachrání Jakuba před skoro jistou šibenicí? A kdo je vlastně tím obávaným ďáblem z Frejštejna? Čeká na vás čtivý příběh plný zvratů a napětí.

„Jakmile se ozvala hudba, dva služebníci otevřeli dokořán masivní dřevěné dveře a v nich se objevil sám Jindřich z Frejštejna. Byl to urostlý, vysoký muž, který už na první pohled budil respekt stejnou měrou jako nedůvěru. Jeho oči byly černé jako uhlíky a pichlavé jako dýky. Jakub si pomyslel, že kdyby byl malíř a chtěl namalovat ďábla v lidské podobě, byl by Jindřich z Frejštejna ideální předlohou.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Prostopášná, ale inteligentní královna (recenze knihy Tajemství Černé královny – Zdeněk Grmolec)

Tajemství černé královny, autor Zdeněk Grmolec, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 248 stran

„Barbora by si ráda promluvila o svých názorech, byla přesvědčená o svém vynikajícím politickém instinktu. Zikmundova neochota se s ní o politice bavit ji zraňovala, degradovala ji na ženušku, která by se měla starat jen o to, aby mu dobře posloužila v posteli. Políbila svého muže a pohladila jej po tváři:

„Ty vůbec netušíš, jak bych ti mohla být užitečná, proč mě podceňuješ…“
 
Ačkoliv knihy Zdeňka Grmolce mám v hledáčku již delší dobu, tak jeho novinka Tajemství Černé královny je první knihou, kterou jsem od něho četla. Zaujala mě již svojí anotací a vzhledem k tomu, že si z hodin dějepisu o Zikmundovi pamatuji pouze označení „liška ryšavá“ a také to, že to byl český panovník z období husitských válek, tak jsem uvítala možnost dozvědět se něco více i o jeho osobním životě.
 
Druhá manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská byla v době jejich svatby ještě skoro dítě, zatím co Zikmund byl, jak bychom dnes řekli, muž v nejlepších letech. Oba zřejmě udivovali svým vzhledem, oba měli rezaté vlasy a Barbora byla velmi krásná a zřejmě i velmi žádoucí. Avšak jejich svazek, jak už to bývá, byl velmi nerovný. Barbora byla vzdělaná, chytrá a chtěla se zapojit po boku Zikmunda do vládnutí, ovšem on měl na ženy zcela jiný názor. Možná mohla být dobrou a spořádanou manželkou, pokud by jí Zikmund dovolil uplatnit svůj intelekt, ale vzhledem k její povaze a tomu, že ji dost často nechával samotnou, našla si jiné „kratochvíle“. Avšak Zikmund ji v tomto směru neměl co vyčítat, protože sám se rád obklopoval krásnými prostitutkami. Jaký byl svazek tohoto páru? Dokázala i tak královna intrikovat ve svůj prospěch? Jak kryla svoje zálety? Jakým způsobem se snažila Zikmunda ovlivnit? A jaký byl její vztah s jedinou dcerou? To je jen zlomek otázek, na něž i v takto útlé knize, která však mapuje několikaleté období, najdete odpovědi.
 
„Ani na uherském královském dvoře, tak jako na žádném evropském královském dvoře, se nic neutají, brzy se o pletkách Barbory s Arnoštem šeptalo po celé Evropě. Humanista Eneáš Silvius o ní ve své kronice psal jako o prostopášné ženě, Messalině na uherském trůnu, divoké Černé královně. A jak reagoval na zprávy o chování své manželky Zikmund? Trpěl. A nejenom pověstí své ženy, ale i úlohou paroháče a pocitem, že se mu v politice nevede, jak by chtěl.“
 
Ačkoliv se jedná spíše o útlou knihu, je opravdu nabitá informacemi, jak z osobního života Zikmunda a Barbory, tak i historickými událostmi. Musím ale přiznat, že čtu raději tlustší, ale ucelené příběhy. Tento román je rozkouskován v rámci kapitol na opravdu krátké pasáže, které zachycují vždy určitou scénu, část nějakého životního příběhu a než se trochu začtete, už následuje další scéna, takže sice dostanete přehled o životě Barbory a Zikmunda, ale do uceleného obrazu si ho tak nějak musíte poskládat sami. To mě trochu rušilo v tom, abych jako čtenář mohla prožívat jejich životní osudy s nimi. Ale i tak smekám před autorem, jak tuto knihu pojal, protože příběh psaný tímto způsobem se možná psal obtížněji než ucelené vyprávění.
 
Barbora Celská byla beze sporu výrazná osobnost, která si uměla v životě poradit, a když už nestačily pouhé intriky, vzpomněla si na Žida Samuela a babku kořenářku Magdalenu a povolala je k sobě, a tak nám autor dá nahlédnout i do tajů magie.
 
„Nikdy bych si nemyslel, že se nechá ten blázen Hus, jemuž je jeho pravda nade vše, raději odsoudit, než by své učení odvolala! Mohl přece odvolat a třeba pak v Praze odvolat, co odvolal!“
 
Zajímavé jsou i pasáže věnované období husitství, různých válečných střetů či moru, který se v té době objevil. Neméně zajímavá je i postava Alžběty, dcery Barbory a Zikmunda, která nezapřela, z čí krve pochází.
 
Pokud chcete nahlédnout do ložnice, ale i do života Zikmunda Lucemburského a zároveň si připomenout historické události z období jeho vlády a podívat se na ně jeho očima, pak vám mohu tuto knihu jen doporučit.
 
„Zikmund není největší nepřítel husitů, tím je papež a katolická církev. Kdyby bylo pro římského krále výhodnější paktovat se s husity, klidně by přešel na jejich stranu. Zikmund je jen otrok svojí moci, morálka, pravda, spravedlnost, to u něj nehraje roli…“ Bohdan se lekl, že si dovolil příliš, ale když viděl, že Barbora souhlasně pokyvuje hlavou, oddechl si.“
 
Moje hodnocení je 90 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA, že jsem se prostřednictvím této knihy dozvěděla více o osobním životě panovníka, který v hodinách dějepisu možná bývá spíše opomíjen na úkor svého slavného otce. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Právo na štěstí (recenze knihy Nesejdeš z cesty – Dagmar Digma Čechová)

Nesejdeš z cesty, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran 

„Budeš si myslet, že jsem magor. Nebude ti to dávat absolutně žádnej smysl,“ varovala ho.
Lehkým kývnutím ji pobídl, aby pokračovala. Nevěřil, že by ho to, co uslyší, mohlo jakkoliv šokovat.
A tak se Vanda zhluboka nadechla a začala.“

V loňském roce na literární scénu a do mnoha domácností vstoupila Dagmar Digma Čechová svojí prvotinou pro dospělé Nemusíš! (recenze) a způsobila takový malý otřes v myslích nás žen svým poselstvím, které tato kniha nese. Nyní jí vyšla druhá kniha pod názvem Nesejdeš z cesty, která otevírá další zajímavé téma, jež by mohlo zasáhnout náš život snad ještě více, pokud bychom překročili hranice naší zvědavosti.
 
Vanda ve svých třiadvaceti letech žila celkem normální poklidný život, což se však mělo brzy změnit. Její kamarádka Kája ji přemluví, aby s ní šla ke kartářce. Vždyť je skvělá a předpoví jim jistě úžasnou budoucnost v horizontu dvou let. Vandě se moc nechce, je spíše racionálně založená a na věštby nevěří. Avšak znáte to, když si vaše kamarádka něco vezme do hlavy. Je možné, aby pragmaticky založený člověk podlehl věštbě? Může váš život ochromit nahlédnutí do budoucnosti? Je opravdu možné z karet vyčíst váš osud? Co když se naplní byť jedna jediná věc z předpovědi? Také jste občas zatoužili nahlédnout do své budoucnosti či jste již u nějaké kartářky byli? Po přečtení této knihy možná změníte názor.
 
„Rozhodně to považovala za ztrátu času, kterou podstupuje čistě jako kamarádskou výpomoc. Nicméně ji poměrně uklidňovalo vědomí, že i kdyby na tom čirou náhodou snad něco bylo, nakouknutím pod pokličku pouhých dvou příštích let se přece nemůže nic zásadního pokazit.“
 
Vanda, ta skvělá a pohledná žena, ke které to nejednoho muže táhlo, ve svém osobním životě sváděla nejeden boj, a přitom neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nakonec to došlo tak daleko, že ji jednoho dne pozdě večer objeví v žalostném stavu její bývalý kolega z práce Radim. A zábrany povolí a Vanda své nahromaděné trápení vypustí ven. A tak se v knize střídají kapitoly věnované současnosti s kapitolami, kde se Vanda vrací do celkem hluboké minulosti a ve svém vyprávění se postupně propracovává k současnosti.
 
Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky v nejedné čtenářce probudí bolestivou vzpomínku. Obdivuji ji za to, že se nezalekla do knihy zařadit takto citlivé téma a vylíčila ho velmi působivě. Celkově toho hlavní hrdince naložila na bedra více než dost. Již v knize Nemusíš autorka zvolila příběh z běžného života, příběh, který by mohl prožívat kdokoliv z nás, a také kniha Nesejdeš z cesty je takovým příběhem, který nás vede k zamyšlení a vyvolává silné emoce.
 
„Jak jako, co by ses ptal? Seš přece její manžel! Za prvý máš právo vo ní vědět všechno a pak taky máš i jiný práva. Například aby se vo tebe pořádně starala, a ne abys doma musel veškerý povinnosti oddřít ty sám! Seš chlap, proboha! Tak si bouchni do stolu a zjednej pořádek, ne?“
 
V knize najdeme i lehce humornou linku, o kterou se stará Vandina tchyně, která je tak trochu typickou tchyní, která do všeho a za všech okolností mluví. Avšak pro hlavní hrdinku je to samozřejmě psychicky náročné.
 
Kniha je velmi čtivá a věřím, že kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den. Autorčin styl se mi moc líbí. Čtenáře udržuje v lehkém napětí, probouzí jeho zvědavost a touhu vědět, jak příběh dopadne. Musím přiznat, že posledních zhruba dvacet stran je pomyslnou sladkou tečkou celého hořko-bolného příběhu.
 
Při čtení mi nejednou na mysli vytanula otázka, zda je opravdu možné, aby se nechal racionálně uvažující člověk takto svázat věštbou z karet. Samotné se mi vybavilo, jak jsem kdysi zvažovala, zda si také nenechat poradit od kartářky, ale nakonec obavy z toho, co bych se mohla dozvědět, převážily nad mojí zvědavostí. A po přečtení této knihy jsem nakonec ráda, že jsem si to rozmyslela, protože kdo ví, jak by mě to ovlivnilo, ať už v dobrém či špatném.
 
Nemohu opomenout zmínit opět velmi povedenou obálku, která jistě upoutá čtenářův pohled.
 
„Že jsem si neřekla snad tisíckrát, že jí to nevyjde, že to nedovolím, že si svůj osud určuju jenom já sama? Že jsem přeci natolik racionálně založenej člověk, že mě nějaký takový čáry máry a kouzla nerozhoděj? Hovno! Hovno, hovno, hovno! Můžeš bejt seberacionálnější a silnej, jak chceš, ale jakmile tě jednou někdo ocejchuje, musíš s tím cejchem žít. Nic jinýho ti totiž nezbejvá!“
 
Knihu bych doporučila především ženám, ačkoliv se jistě najdou muži, kterým se bude také líbit. Pokud máte rády silné příběhy, nad kterými budete přemýšlet, i když nebudete mít knihu zrovna v ruce, tak Nesejdeš z cesty bude tou správnou volbou.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že jsem mohla nahlédnout do života ženy, která ačkoliv netoužila znát svoji budoucnost, šla ke kartářce a už nebylo cesty zpět.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo u autorky zde nebo objednat na stránkách Nakladatelství MOBA zde. Ke knize si můžete přímo od autorky pořídit záložky či magnetky.

Sonda do života Čechů v New Yorku (recenze knihy Český New York – Martin Nekola)

„Jakmile jsem se před pár lety naplno začal coby historik a politolog věnovat Čechům ve světě, psát články, knihy, přednášet a popularizovat stále poněkud opomíjené téma širší veřejnosti, měl jsem jasno. Napíši knihu jen o českém New Yorku. Nikoliv však příliš odbornou, nezáživnou studii, ale sondu do života našich lidí za uplynulá dvě staletí, po které sáhne i dosud neznalý čtenář – a třeba se nechá inspirovat i k výletu přes Atlantik. Výsledek několikaleté práce a shromažďování materiálů držíte v rukou.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Kniha Český New York mě upoutala svojí obálkou, na níž je fotografie rodiny, která je k nám sice zády, ale lze z ní vycítit naději, s níž hledí na sochu Svobody. Jako člověka, který má rád historii, mě zaujalo samotné téma knihy, protože ve škole se v hodinách dějepisu sice doslechneme o odchodech Čechů do zahraničí v různých dobách a z různých důvodů, ale jsou to spíše jen takové zmínky. Díky této knize si můžeme udělat lepší představu o tom, co na Čechy v Americe čekalo, jak tam žili, a také že odchod za oceán neznamenal, že na svou vlast zanevřeli, či na ni dokonce zapomněli.
 
V úvodu knihy se dozvíme, co autora vedlo k tomu, že se o téma českých emigrantů v New Yorku začal zajímat. Dále následují jednotlivé kapitoly, které jsou takovým průřezem historií, ale i jednotlivých oblastí života migrantů. Od prvního Čecha, který se v Americe usadil, přes další migrační vlny, které způsobila především politická, ale i ekonomická situace v českých zemích. Víte, čím se Češi v Americe živili? Kde se v New Yorku usadili? Jak se bavili? Jak se snažili udržet si českou kulturu? Jaké budovy nechali postavit? Jak se za válek či v období komunismu snažili pomoci svým krajanům, kteří přišli do Nového světa, ale i těm, co zůstali ve své vlasti? Kniha vám umožní nahlédnout do nejrůznějších aspektů života Čechů v New Yorku a dozvíte se mnoho zajímavých informací, o nichž jste nejspíš neměli ani tušení.
 
„Obecně měli Češi, v porovnání s jinými skupinami imigrantů, dobrou pověst. Byli čistotní, gramotní, nevyvolávali zbytečné konflikty, míra kriminality mezi nimi byla poměrně nízká, k vraždám a násilným trestným činům docházelo jen velmi sporadicky. Nejčastěji policie řešila případy krádeží. Češi byli vnímáni jako upřímní lidé, občas postrádající umění taktu a diplomacie. Nezdráhali se zkrátka do očí říci, co si opravdu myslí.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Mořské sklo (recenze Všechny vlny oceánu – Kerry Lonsdale)

 „Moje dcera může ztratit matku.
Stejně jako já ztratila tu svoji.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Možná, že autorku Kerry Lonsdale znáte díky její trilogii Všechno, co máme (Všechno, co máme, Všechno, co jsme opustili, Všechno, co dáme (recenze)), jejíž první díl měl u čtenářů velký úspěch. Ačkoliv jsem její trilogii zaznamenala, moje první setkání s její tvorbou proběhlo až nad knihou Všechny vlny oceánu, která je samostatným románem. Ale i v něm najdeme, jak sama autorka nazývá, její „tajnou ingredienci“. Ačkoliv to anotace spíše jen nepatrně naznačuje, nejedná se o obyčejný příběh matky a dcery, protože ženy v jejich rodu obdržely do vínku jistý „dar“, který jim však ne vždy přinesl štěstí. A víc už neprozradím.
 
Molly žije se svojí osmiletou dcerou Cassie zdánlivě poklidný život, alespoň do té doby, než Cassie začne mít noční můry. A když se dotknou přímo její rodiny, rozhodne se Molly konat a odjede i s dcerou do domu své babičky, v němž vyrůstala a k němuž se váží nepříjemné vzpomínky, které návratem znovu ožívají. Podaří se Molly vyrovnat s minulostí a změnit budoucnost? Dokáže pomoci své dceři a začít nový život? Pokud toužíte po odpočinkovém čtení, které ve vás ale dokáže vyvolat emoce, Všechny vlny oceánu budou tou správnou volbou.
 
„Oči se mi zaplavily slzami. Nechápala jsem, co je s námi v nepořádku. Máma mi řekla, že jsme výjimečné. Proč to táta neviděl? Proč tuhle naši část tak moc nenáviděl?“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz