„Děkujeme za spolupráci“ (recenze knihy Polární záře - Jiří Mazurek)

Polární záře, autor Jiří Mazurek, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 304 stran (e-book)

Anotace:

O budoucnosti lidstva se rozhodne za polárním kruhem...

V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhání, ke kterým dojde při návratu z rutinního námořního cvičení.

Major Gennadij Volkov,  stíhací pilot ruského letectva,  vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu.

Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se setkává s Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat.

Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vkročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...

„Ostrovy jsou v současnosti až na pár rybářských osad neobydlené. Podnebí na Jižním ostrově je subarktické, na Severním ostrově arktické. Počasí je většinou oblačné, krátce zde prší téměř každý den. Meteorologické podmínky se mění extrémně rychle, sněhovou vánici může během pár minut vystřídat slunečná obloha, a po ní polární záře...

Když jsem od nakladatelství Mystery Press dostala nabídku recenzovat tento sci-fi thriller, po přečtení anotace, jsem neváhala ani minutu, a navíc se jedná o knihu českého autora a takových je jako šafránu. Knihu přímo ze žánru sci-fi jsem nikdy nečetla, ale myslím, že se tomuto žánru blíží kniha Dana Browna Anatomie lži, a kniha pana Mazurka mi ji připomněla, asi to bude tím, že se obě odehrávají za polárním kruhem, i když každá za opačným, a v obou jde o objev, který může mít dopad na celé lidstvo.

K samotnému ději nebudu více prozrazovat, anotace je vše říkající. Raději se s vámi podělím o své dojmy. Zhruba tak do poloviny knihy nás autor drží v napětí nejrůznějšími náznaky, nechává pracovat naši fantazii, která mi pracovala na plné obrátky. V hlavě mi stále vystupovala otázka: Co to ti Rusové na Nové zemi objevili? A kdo všechno o tom ví? A proč je to tajné? Zkrátka jsem hltala jednu stránku za druhou, a pak přišlo Intermezzo a já valila oči. A ty mi vytřeštěné zůstaly až do konce knihy, kdy jsem napětím už ani nedutala.

„Odpálit či neodpálit, toť otázka, napadlo Gomelského. Kdyby Shakespeare sloužil na ponorce, místo lebky by mohl držet tohle tlačítko.“

Autorovi skládám svůj obdiv, kniha je velmi propracovaná, co se týče technických údajů o ponorce, ale i dalších věcí z armády. A ani jako žena jsem neměla pocit, že se v autorových popisech ztrácím. Líbilo se mi, že autor do knihy vložil i milostný románek. A konec knihy je strhující a já jsem už ani nedoufala, že to takto dopadne. A kdyby autor chtěl napsat pokračování, s chutí si ho přečtu a bude ve mně malá naděje, že se opět všichni setkají.

V knize autor střídavě sleduje osudy několika hrdinů, které se různě proplétají a nakonec se setkávají v jednom místě, ale to už je na všechno pozdě.

V knize jsem si oblíbila jak postavu Petra Brunera, tak postavu Gomelského, oba dokázali zachovat chladnou hlavu, i když jim šlo o život.

„V téhle arktické slotě, pod nánosy smradlavého bahna, bláta a lidských hoven, za mlhou tak hustou, že by se dala vyvážet, se skrýval největší objev, jaký kdy lidstvo učinilo v celé své dlouhé historii.“

Příběh se čte jedním dechem. Jediné, co bych si přála je, aby to, co bylo nalezeno na Nové zemi bylo více popsáno a vysvětleno, takto autor nechal na naší fantazii, abychom si vše domyslili.

Po přečtení knihy na rovinu říkám, že je škoda, že nevyšla v knižní podobě, své čtenáře by si jistě našla a díky obálce by se prodávala sama. Ale jsem ráda, že vyšla alespoň elektronicky.

Ačkoliv je to kniha ze žánru sci-fi doporučuji ji i milovníkům thrillerů, je to trochu jiné, ale zas tolik vzdálené skutečnosti to být nemusí. Kdo z nás ví, co se ukrývá pod ledy Arktidy či Antarktidy nebo na jakémkoliv neprobádaném území?

„Když došlo před pár lety k nálezu, okamžitě si uvědomil dosah objevu. A také, že musí zůstat v tajnosti. Nález mohl být bájným rohem hojnosti nových technologií a vědeckých objevů. Mohl zajistit Rusku skvělou budoucnost a světovou dominanci. Mohl konečně odkázat Američany do patřičných mezí, jednou provždy. Mohl zastrašit Čínu, velmoc, které už Asie začínala být malá.“

Moje hodnocení je 90 %.  A pokud autor naváže další knihou, s chutí si ji přečtu.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za rozšíření mého čtenářského obzoru. Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Rytíř bez bázně a hany (recenze knihy Království meče – František Niedl)

Království meče, autor František Niedl, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 280 stran

„Co se stalo?“ zeptal se otce Berengara.

„Zabili jednoho z našich nejschopnějších zvědů, Koldu, který se dostal nejblíž.“

„Takže o nás ví?“

„Není to vyloučené, ale spíš bych se klonil k tomu, že se tak stalo náhodným souběhem událostí. A vlastně na tom teď už nezáleží. Oni jsou už rozhodnuti. A my známe většinu jmen a víme, jaký mají cíl. Teď už zbývá jen získat konečný důkaz a včas uvědomit krále.“

Před koncem loňského roku jsme se dočkali vydání již čtvrtého dílu ze série Rytíři z Vřesova. Možná jste ho vyhlíželi tak netrpělivě jako já. Pokud jste četli předchozí historické romány – Rytíři z Vřesova, Růže a lev (recenze) a Ve službách mocných (recenze) – nemohli jste si nechat ujít Království meče.

V knize se opět setkáváme s našimi oblíbenými hrdiny, kteří mě tak nějak přirostli k srdci, a to Wolframem Katzingerem z Olšové a Benešem z Vřesova. Wolfram je ve službách samotného Jana Lucemburského a Beneš z Vřesova je manem Petra z Rožumberka a pokračuje v budování svého hrádku, nebo spíš hradu? Král Jan Lucemburský se rozhodne svolat zemskou hotovost, aby vyrazil proti Matúšu Čákovi, uherskému palatinovi, který si zabral okolí Holíče. Prozradím vám, že se můžete těšit na pořádnou bitvu a nebude v ní chybět nikdo důležitý. Kdo nakonec zvítězí? Co čeká Wolframa po návratu do Prahy? A není vřesovský hrádek v ohrožení? Pojďte se začíst do tohoto skvělého historického románu, který je nabitý převratnými událostmi.

Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by obdivně nevzhlížel k Wolframovi, je to typ rytíře bez bázně a hany. V bitvě u Holíče ukáže, že je to opravdu člověk na pravém místě a že se umí orientovat i na bitevním poli. Wolfram nejenže vládne svým mečem, ale umí se ohánět i svými argumenty, a tak vítězit i na poli diplomacie, a jeho myšlenky nás nejednou pobaví. Autor nás neochudí ani o milostnou linii, kdy Wolframovi již v předchozím díle do cesty postavil krásnou Eleanor a můžete se těšit, že i v této knize se bude jejich vztah dále rozvíjet.

„Někdy rozhodne o boji tvrdý úder, někdy trpělivost a také kázeň. A tu Benešovi lidé měli. Bylo zřejmé, že už mají Rožumberští navrch. Bylo tedy jen otázkou času a množství padlých, kdy získají vítězství na svoji stranu.“

Také Beneš z Vřesova se znovu setkává s Anežkou, která mu není lhostejná. Její jednání ho však přinutí mít se na pozoru. Jak to mezi nimi dopadne? Postava Beneše je také typem kladného hrdiny, který se dokáže postarat nejen o sebe. V tomto románu bude na vážkách, má zůstat na Vřesově, který ještě není dostavěn, anebo se má vydat na pomoc Petru z Rožumberka, jak mu velí jeho manská povinnost? Nechte se překvapit, jak to nakonec Beneš vyřeší.

František Niedl opět potvrdil svoje vypravěčské umění, jeho popis bitvy u Holíče je naprosto skvělý, že mu i odpouštím, že se dopustil historické nepřesnosti. Musíme vzít v potaz, že se nejedná o literaturu faktu, ale o dílo beletrie, které si autor může utvořit k obrazu svému.

V této knize nechybí nic – spiknutí, bitva, drobné potyčky, přepadení hradu, jedna poprava a také jedna svatba. Čtenáři si opravdu přijdou na své, jak muži, tak ženy. Autor nám vše krásně vylíčí a drží nás v napětí a obavách o naše oblíbené hrdiny.

„O co ti jde, pane?“ obrátil se Wolfram na Čáka. „Chceš za každou cenu zemřít? Rád bych ti vyhověl. Ale nemohu českého krále připravit o někoho, kdo pro něj představuje slepici, která bude snášet zlatá vejce. Takže… až někdy jindy.“

Kniha je opět velmi čtivá. V kapitolách se střídají osudy Beneše a Wolframa. A pokud jste již zapomněli některé důležité okamžiky z předchozích dílů, autor vám je nenásilně připomene v první třetině knihy. Za toto oživení událostí minulých autorovi děkuji.

Knihu doporučuji milovníkům historických románů, není zde nouze o napětí a střety a tentokrát se čtenář pohybuje i v blízkosti samotného Jana Lucemburského a je mu umožněno ho více poznat.

Moje hodnocení je 100 %.

„Wolfram nasedl na Fratella z rampy, která byla ke snadnějšímu nasednutí obrněnců postavena u stájí zřejmě už při stavbě hradu. Fratello nejdříve před Wolframem uskočil, protože ho nepoznal. Až když na něj promluvil, uklidnil se. A stále se na něj nechápavě otáčel. Nejen lidé, ale už i kůň si myslí, že jsem se zbláznil, pomyslel si Wolfram.“

Již nyní se těším na další díl série a jsem moc zvědavá, co si pro nás autor připraví příště, ale nejspíš víte, kdo se narodil roku 1316.

Děkuji nakladatelství MOBA za to, že jsem se opět mohla přenést do doby, kdy rytířská čest něco znamenala.

Tajemství ukryté v dopisech (recenze knihy Ztracený slib – Kate Mortonová)

Ztracený slib, autorka Kate Mortonová, vydalo nakladatelství Ikar, Praha 2017, 424 stran

„Předtím, když k tomu došlo, zvažovala, že se přizná, a možná to hned na začátku měla udělat. Nicméně šanci promeškala a teď bylo pozdě. Příliš pozdě po tom všem, co následovalo: pátrací akce, policie, články v novinách, naléhavé žádosti o jakékoliv informace. Nebyl nikdo, komu by se mohla svěřit, nebyla naděje, že by jí někdy odpustili. Její jedinou možností bylo zahrabat důkaz.“

Ačkoliv mám v knihovničce skoro všechny knihy, které Kate Morton u nás vyšly, je tato první, kterou jsem četla. A můžu konstatovat, že rozhodně nebude poslední. Autorčin styl psaní mi sedl a příběh, který pro nás ukryla v knize je velmi napínavý, tajemný a určitě vás chytne za srdce.

Píše se rok 2003 a mladá nadějná policistka Sadie udělá při vyšetřování jednoho případu „botu“, a tak jí její starší kolega doporučí vzít si dovolenou. Sadie, ač nerada, poslechne, a odjede ke svému dědečkovi Bertiemu do Cornwallu. Jenže to by nebyla Sadie, aby se tam nepřipletla k dalšímu případu. Objeví opuštěný dům u jezera a když se dozví, co se v něm před sedmdesáti lety stalo, rozhodne se tomu přijít na kloub.

V červnu 1933 se z domu zvaném Loeanneth ztratil roční chlapec Theo Edevan, vytoužený syn, a nikdy se nezjistilo, co se tehdy při slavnosti letního slunovratu stalo. Nyní po sedmdesáti letech žije již jen pár pamětníků, tehdy šestnáctiletá Theova sestra Alice, nyní úspěšná spisovatelka detektivek, její starší sestra Deborah a tehdy sedmnáctiletý začínající policista Clive. Sadie se nejprve obrátí na Alici a poté i na Cliva, jelikož je rozhodnutá zjistit pravdu. Podaří se Sadie vyrovnat se s uzavřeným případem matky, která opustila svoji malou dceru, a zároveň zjistit, kdo před sedmdesáti lety unesl malého chlapce z jeho postýlky? Jaká tajemství střeží Alice a Deborah? Jaká tajemství má sama Sadie? Co za tajemství si v sobě nesou další postavy z příběhu?

„Sadie souhlasně zabručela. Nedodala, že podle jejích zkušeností si minulost najde způsob, jak i po letech člověka dostihnout bez ohledu na to, jak rychle utíkal, kolikrát začal od nuly.“

Řeknu vám, že tak skvěle napsanou knihu, která je protkána tolika tajemstvími, jsem ještě nečetla. Autorka nás zavede do slepých uliček, předkládá nám falešné stopy, aby na konci příběh rozpletla, a čtenáře nenechala bez odpovědí. A to se mi moc líbilo. Spisovatelka nás nechává vytvářet svoje hypotézy a možné varianty toho, co se stalo. Od poloviny knihy vám již vaše fantazie poběží na plné obrátky. A ten konec, ten je bravurní, přestože vás asi deset stran před koncem nejspíš napadne to, co nám autorka odhalí na posledních pár stranách.

V knize se prolínají tři časové roviny. Současnost, rok 2003, a období před sedmdesáti lety a události roku 1911, kdy se Alicina matka Eleanor osudově setkala s budoucím manželem Anthonym. Životy postav ovlivnilo i několik historických událostí, potopení Titaniku a obě světové války. Při čtení budete mít touhu číst dál a dál, dokud se nedozvíte pravdu. Prolínání časových os se mi moc líbilo, dodává to knize na napětí,  a autorka to skvěle využívá k tomu, aby nám postupně odhalovala indicie, které nás dovedou k šokujícímu rozuzlení.

Je úžasné, že v knize nesledujeme pouze osudy jedné postavy, ale autorka nás vtáhne hned do několika životů. A nejen rodina Edevanových má své tajemství. Život Sadie je neméně zajímavý, její postavu jsem si oblíbila. Alice je stará dáma, spisovatelka, která má své vrtochy a má na ně právo. A má můj obdiv za to, že tolik let žila s takovým tajemstvím, a nikdy ho neprozradila.

„Zvláštní věc, chystat se prozradit strašlivé tajemství někomu, kdo ji zná téměř stejně dobře jako ona sama. Nikomu jinému by se Alice nesvěřila.“

Je to příběh opravdové lásky, ale i bolesti, utrpení, strachu, odvahy, touhy bojovat, síly uchovat tajemství, síly se obětovat a zachránit tak to nejcennější, co v životě máme.

Kniha se čte sama. Zařadila bych ji do kategorie románů pro ženy s detektivní zápletkou. První, co mě na knize upoutalo, byla obálka, ta je opravdu nádherná, jemná a můžeme se domýšlet, zda žena na obálce představuje Eleanor.

Tento příběh a jeho postavy vám přirostou k srdci a nebudete se s nimi chtít rozloučit. Chvílemi budete zoufalí, že se nedozvíte pravdu, ale pak zase přijde naděje, že čas nesmazal všechny stopy, jelikož tajemství je někde ukryté, stačí ho najít.

„Při prohledávání domu narazíte na nejrůznější věci. Spoléhám na vaši diskrétnost. Všichni máme tajemství, o nichž si přejeme, aby tajemstvími zůstala, že?“

Knihu doporučuji všem ženám všech věkových kategorií, každá si zde může najít svoji oblíbenou postavu. Pokud milujete záhady, odkrývání tajemství z dávné minulosti, napětí, hledání pravdy a uzavřené konce, je to to pravé čtení pro vás.

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a těším se na čtení dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

A přesto jsem ho milovala (recenze knihy Dcera krále močálů – Karen Dionne)

Dcera krále močálů, autorka Karen Dionne, vydalo nakladatelství Slovart, Praha 2017, 248 stran

„Jacob Holbrook uprchl z vězení. Král močálů. Můj otec. A já jsem ta, kdo ho do vězení dostal.“

Kniha, která vám vezme dech. Spíše než o thriller se jedná o dobrodružný román s prvky thrilleru. Na začátku se seznámíme s Helenou (čti „helejnou“) Pelletierovou, šťastně vdanou mladou ženou s dvěmi malými dcerami, která žije v Michiganu, a živí se prodejem džemů. Její životní idylka se jednoho dne změní, když v rádiu zaslechne, že utekl nebezpečný vězeň, její otec. V tu ránu je jí jasné, že není nic důležitějšího, než ochránit svoji rodinu. A ví, že bude muset s pravdou ven, že bude muset svému manželovi Stephenovi říct, kým je. Že je dcerou „krále močálu“, který před sedmadvaceti lety unesl její matku, jíž tehdy bylo čtrnáct let a po čtrnáct let ji držel mimo civilizaci na usedlosti v močálech, kde se jí narodila dcera Helena.

Jedná se o velice zajímavý příběh, kdy se Helena ve vzpomínkách vrací do svého dětství, kdy neměla ponětí, že v jejím životě je něco špatně, netušila, že je dcerou únosce. Svého otce milovala, přestože se k nim občas choval hrubě a násilně. Ale naučil ji spoustu věcí – jak se chovat v divočině, jak číst stopy, jak ulovit zvěř, hrál s ní hru, kdy ona měla za úkol ho vystopovat. Přestože do svých dvanácti let nechodila do školy, naučila se číst díky časopisům, které v jejich chalupě objevila. Toužila po společnosti někoho dalšího než jen rodičů, a nakonec si vytvořila dva imaginární kamarády.

„Když jsem byla malá, nedostala jsem ani obyčejný balonek. Svoje hračky jsem si sama vyráběla. Trhala jsem na kousky přesličku a pak ji zase sestavovala dohromady a mělo to na mě stejně vzdělávací účinky jako hračky, u kterých mají děti zasouvat správné tvary do odpovídajících otvorů.“

Jedná se o syrový, drsný příběh. Málokdo z nás si umí představit, jaké to je být unesen ani jaké to je být dcerou únosce. Helena se musela vyrovnat se svojí minulostí a zvládla to dobře. A nyní, když se jako dospělá dozví, že je její otec na svobodě, zachová chladný rozum a hned začne jednat. Ví, že pokud ho někdo dokáže vystopovat, je to ona. A tak se ho vydá najít. V knize se tedy prolíná Helenina minulost, v níž vyrůstala v divočině s přítomností, kdy jde po stopách svého otce. Podaří se jí ho najít? Nebo on najde dřív ji? Zachrání Helena svoji rodinu?

Autorka nám předkládá příběh, který by se mohl klidně odehrát. Helenin otec je násilník, ona o něm říká, že je narcista, je to surovec, ale zároveň touží natolik po lásce a společnosti, že se odhodlá k hroznému činu - únosu, chce si svoji ženu a následně svoji dceru k sobě navždy připoutat. Je neuvěřitelné, jak musel mít vše předem promyšlené, a jak si byl jistý, že ho nikdy neopustí. V knize najdete scény, kdy vás bude mrazit a možná chvílemi nebudete napětím ani dýchat. Čtení této knihy jsem si náramně užívala, přestože se jedná o takto drsný příběh, ale dobrodružství z něho přímo čiší.

„Takže popravdě: Tím, co mě po našem útěku z močálů udivilo nejvíc ze všeho, byla elektřina. Dnes je pro mě těžké pochopit, jak jsme se mohli celé ty roky bez ní obejít. Vidím, jak lidé rozmařile nabíjejí svoje tablety a mobilní telefony, opékají si chléb v toustovači, připravují popcorn v mikrovlnkách, sledují televizi a čtou si dlouho do noci e-knihy, a část ze mě stále nevychází z údivu.“

Helena se v příběhu věnuje především otci, který na ni měl velký vliv, matka stála v ústraní, bohužel s ní Helena neměla takový vztah, jaký většinou mezi matkou a dcerou bývá. Zřejmě za tím stojí to, že když se jí Helena narodila, byla velmi mladá, byla v zajetí, v pustině, bez pomoci a navíc při porodu došlo ke komplikaci, která ji málem stála život.

Kniha se čte jedním dechem. Dvacet osm kapitol, které knihu tvoří, vám uteče před očima, ani nebudete vědět jak. A konec knihy je opravdu nervy drásající, kdy ve skrytu duše doufáte, že dobro zvítězí nad zlem.

„Myslím na matku, mrtvou a většinou lidí už zapomenutou. Myslím na dcery. Myslím na manžela, který je doma sám a čeká na mě. Tohle zabíjení musí přestat. To já svého otce najdu. Já ho dopadnu. Já ho vrátím do vězení a přinutím ho zaplatit za všechno, co spáchal.“

První, co mě na knize zaujalo, byla obálka, zelenočerný močál a z jeho hladiny vystupující bílá písmena názvu knihy.

Pokud si toužíte nahlédnout do mysli a duše malého dítěte, které vyrůstá uprostřed divočiny, má komplikovaný vztah s matkou a otec je nevypočitatelný, pak sáhněte po této knize. Příběh je umocněn o dění v přítomnosti, kdy se Helena musí znovu potýkat se svojí minulostí a především uchránit svoji rodinu, kterou miluje nade vše. Jedná se o příběh velké odvahy, touhy, odhodlání a lásky.

„Špatné věci se dějí. Padají letadla, vykolejují vlaky, lidé umírají při záplavách, zemětřeseních a tornádech. Ztrácejí se sněžné skútry. Psi se střílejí. A jsou unášeny mladé dívky.“

Knihu doporučuji, jak ženám, tak mužům. Všem, co mají rádi dobrodružné knihy a všem, které zajímá, jak se dá několik let žít uprostřed močálu bez elektřiny, tekoucí vody, lidské společnosti a zdravotní péče.

Moje hodnocení je 100 %.

A myslím si, že by stálo za to, kdyby tato kniha dostala šanci být zfilmována.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Odvážné a milující srdce jedné rusovlásky (recenze knihy Skleněná past – Éric Fouassier)

Skleněná past, autor Éric Fouassier, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2017, 335 stran

„To není žádný zázrak, to mi věřte! Je to jen výsledek mistrovského učení o těle a principech, které vycházejí z opravdového umění. Přeměna jistých kovů a jejich přimíchání v přesných poměrech do skla dodají světlu smrtící sílu.“

Skleněná past mě upoutala svojí krásnou obálkou a následně mě k přečtení knihy nalákala její anotace, která slibuje dobrodružný příběh. Jedná se o historickou detektivku na pozadí renesanční Francie. Po přečtení knihy bych řekla, že je to spíše historický thriller. A když vám prozradím, že v něm důležitou roli hraje důvtipná lékárnice, odehrají se v něm podivné vraždy tří alchymistů, na scénu vystoupí albín, nápověda je ukrytá v šifrách, podezřelými jsou ilumináti, možná vám na mysli vytane Dan Brown. Už po přečtení prvních stránek se mi jméno tohoto spisovatele vkradlo do hlavy a měla jsem dojem, jakoby spoluautorem byl i on. Éric Fouassier stvořil postavu Roberta Langdona v sukni, mladou lékárnici Héloïse Sanglarovou.

Příběh začíná vraždou jednoho ze zkušených alchymistů a následně je na královský dvůr pozvána lékárnice Héloïse, kterou královna Anna Bretaňská pověří nelehkým úkolem, vypátrat vrahy tří alchymistů a odhalit spiknutí proti samotnému králi Francie. Jako ochránce a pomocník v pátrání je Héloïse přidělen kapitán královniny gardy baron de Comballec a s ním cestuje i jeho sluha Robin. Vyšetřovatelé na stopě viníků netuší, že jejich samotné kroky jsou sledovány a vedeny tak, aby vše bylo odhaleno v pravou chvíli. V nejeden okamžik jim jde o život a všechno ještě více zamotá láska. Podaří se Héloïse a baronovi včas odhalit zrádce? Kam až je tajemné šifry dovedou? Kdo stojí za samotným spiknutím?

Kromě osudů Héloïse v knize sledujeme i příběh rytíře Bayarda, Héloïsiny jediné lásky. Rytíř Bayard hrdě bojuje proti Španělům, ale jakmile se dozvídá, že je Héloïse v nebezpečí, ani minutu neváhá. Dorazí Bayard na pomoc včas?

„Bayard…Jediná vzpomínka na rytířovo jméno stačila k tomu, aby se mladá žena zachvěla. Vzpomínala si na něžné city, které mezi nimi vzplanuly, od prvního kradmého polibku, který si vyměnili v komnatách zámku v Amboise. Pořád nechápala, proč k ní rytíř tak náhle ochladl, když byla osvobozena.“

Héloïse je čtyřiadvacetiletá lékárnice. Na svoji dobu má pro ženu neobvyklé povolání, lékárnu však zdědila po svém otci, který ji do lékárnického umění zasvětil. Héloïse je důvtipná, bystrá, chytrá a v životě si dokáže poradit. Tato hrdinka mi přirostla k srdci. Bylo pro mě překvapivé, že ačkoliv přišla nespravedlivě o otce, je ochotná královně pomoci a pustí se do nebezpečného pátrání.

Kniha se čte jedním dechem. Je plná zvratů a nečekaných událostí. Autor bravurně využívá napětí a dokáže ho vygradovat. Překvapivá pro mě byla i milostná linka příběhu, která je neméně dramatická. Při čtení jsem nedokázala odhalit, kdo za spiknutím stojí a tahá za pomyslné nitky. A konec příběhu je víc než nečekaný a doufám, že si jím autor jen nachystal prostor pro další knihu o Héloïse, jinak moje romantická duše bude trpět.

Líbilo se mi, jak autor využil při vytváření šifer znalost jednotlivých měst a míst ve Francii, muselo to dát velikou práci, aby do sebe vše krásně zapadalo.

„Když se sklonil, aby ji políbil na rty, neprotestovala. Její doširoka otevřené oči se na něj vážně dívaly, ale stále ještě jako by pozorovaly nějakou tajemnou vnitřní vidinu. Nicméně mu polibek vrátila, protože jeho živočišné teplo bylo v té chvíli jedinou věcí, na niž se mohla upnout, a protože uvnitř ještě strašně cítila volání prázdnoty.“

Jediné, co musím knize vytknout je použití slov megafon, kóma, hotel a parakotoul, nevím, zda se jedná o chybný překlad, či zda je použil sám autor. Ale zařazení těchto slov do období renesance se mi zdá do očí bijící.

Jedná se o knihu plnou napětí, odvahy, touhy, lásky, ale i zrady a smutku.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou zas trochu jinou historickou detektivku, těm, co mají rádi šifry a především těm, co touží po napínavém příběhu, v němž nemalou roli hraje láska.

Moje hodnocení je 95 %. A doufám, že autor píše pokračování.

„Chcete říct, že víte o spiknutí od začátku?“

„Víc než to! To my jsme ho vytvořily z ničeho. Malé hezké spiknutí se vzteklým bláznem v čele, který bude dokonalým terčem.“

Tímto děkuji Nakladatelství JOTA za to, že jsem se mohla přenést do renesanční Francie a vydat se na dobrodružnou cestu spolu se sympatickou hlavní hrdinkou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Krátká poučná pohádka před spaním (recenze knihy Zubr si hledá hnízdo - Oksana Bula)

Zubr si hledá hnízdo, autorka Oksana Bula, vydalo nakladatelství HOST, Brno 2017, 40 stran

„Jednoho dne, potkal zubr medvěda. Blížila se zima a zubr se medvěda zeptal, čím se živí, když všechno zasype sníh. Medvěd odpověděl, že ničím. Když přijde zima, usne hlubokým spánkem.“

Máte doma zvídavé malé dítko, které miluje čtení před spaním? Tak by vám neměla uniknout tato kniha s nádhernými ilustracemi a krátkým poučným příběhem o zubrovi, který by se také rád uložil k zimnímu spánku.

Příběh o zubrovi sepsala a namalovala Oksana Bula, ukrajinská výtvarnice, návrhářka šperků, autorka a ilustrátorka dětských knih. Autorka se narodila v roce 1989, žije ve Lvově a za knihu Zubr si hledá hnízdo získala na Ukrajině ocenění.

Kniha vypráví příběh o zubrovi, který se dozví, že medvěd celou zimu prospí, a tak se rozhodne, že se také uloží k zimnímu spánku. Proto chce požádat tukoně, aby ho také připravili na spánek, ti mu však vysvětlí, že zubr v zimě nespí, přesto se zubr rozhodne, že si najde pelíšek, kde zimu přespí.

Že nevíte, co jsou to tukoni? Jsou to dobří duchové lesa, jsou to postavičky, které si autorka vymyslela a které se v lese starají o zvířátka a ukládají je k zimnímu spánku a na jaře je přijdou probudit.

Sám příběh je kratičký, aby ho zvládly poslouchat děti již od dvou let. Pohádka není jen v textu, ale skrývá se i v ilustracích, takže vy, jako rodiče, můžete využít své fantazie a doplnit příběh i o své vyprávění podle ilustrací. Anebo nechat děti příběh vyprávět podle obrázků.

„Zubr pochopil, že k zimnímu spánku potřebuje nějakou noru nebo aspoň hnízdo.“

Jedná se o útlou knížku, která však ukrývá poučení, dozvíte se, kdo se na zimu chystá ke spánku a kdo naopak ne. Tento příběh podněcuje dětskou fantazii a obohacuje dětský svět o další nadpřirozené postavy, tukoně.

Knihu jsem četla svojí dvou a půlleté dceři. Poprvé jsme ji četly před spaním a to hned dvakrát, poté usnula. Takže mohu říci, že je to skvělý uspávací příběh. Při prvním čtení měla řadu otázek: Proč medvěd v zimě spí? Co je to tukoň? Proč si zubr hledá hnízdo? Proč zubr utíká? Proč ta nora není prázdná? A tak dále. Kniha ji velmi zaujala a za tu krátkou dobu, co ji máme doma, jsme ji četly nejméně desetkrát a stále se líbí.

Ilustrace jsou opravdu nádherné, jemné, pestrobarevné a milé. Z knihy mám pocit, že autorka rozumí dětské duši. A podněcuje velkou dětskou fantazii.

Kniha je doporučena pro děti starší dvou let a myslím, že to odpovídá. Dvou a půlleté děti si ji už určitě užijí a budou se k ní chtít vracet. A ocení ji i zaneprázdnění rodiče, jelikož příběh je krátký a tedy vhodný jako krátká pohádka před spaním. Ocení ji i rodiče, kteří pro své děti rádi utvářejí vlastní příběhy, v této knize na to díky ilustracím mají prostor.

Knížku po "otestování" na dceři hodnotím 95 %. A obě se budeme těšit, že se brzy zase setkáme s tukoni v dalším příběhu.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Život je plný náhod (recenze knihy Sestup - Tim Johnston)

Sestup, autor Tim Johnston, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 432 stran

„Probudil se za úsvitu. Oknem pronikalo do pokoje nejčasnější, nejslabší světlo nového dne. Seděl na kraji postele a zíral ven s rukama na kolenou, zatímco se do něj kus po kuse vracel život. Nakonec jako vždycky, zbýval ten poslední chybějící kousek - jeho milovaná holčička.“

Sestup je prvním románem pro dospělé autora Tima Johnstona a je to opravdu zdařilý thriller a vůbec mě nepřekvapuje, že se stal New York Times bestsellerem a slaví úspěchy i v dalších zemích.

Má to být poslední rodinná dovolená před tím, než osmnáctiletá Caitlin nastoupí na sportovní vysokou školu. Je totiž skvělou běžkyní. Na střední škole vyhrála spousty závodů, a tak ani na vysoké škole nechce zůstat pozadu. Jenže její touha po pohybu se jí stane osudnou. Spolu se svým o tři roky mladším bratrem Saenem vyběhne ráno do neznámých hor, on jede na kole, ona běží. Nešťastnou náhodou dojde ke kolizi, kdy je její bratr zraněn. Jsou v horách, bez signálu a jedinou možností, jak ho zachránit, je vydat se dolu pro pomoc. Caitlin netuší, že toto rozhodnutí bude pro ni osudné a změní životy hned několika lidí. Seana najdou, ale Caitlin zmizela. Rozjede se pátrání. Najdou Caitlin? Je ještě šance, že je na živu? Její rodina nepřestává ani po letech věřit. Pojďte si přečíst tento napínavý thriller, v němž o životě několika lidí rozhodla nešťastná náhoda.

Manželství Courtlandových prochází krizí, zmizení Caitlin rodinu opět stmelí, alespoň na chvíli, ale s prodlužující se dobou pátrání si neúspěch vybírá svou daň. Matka Caitlin Angela se psychicky sesype a není se čemu divit. Vždyť už rok pátrají a bez jediné stopy. Otec Grant nakonec zůstává v blízkosti hor, kde se Caitlin ztratila. Sean se vydává na cestu napříč Spojenými státy. Každý se s tragédií snaží vyrovnat po svém.

„Život je plný náhod, říkal si při pohledu na projíždějící cizince. Takových zvláštních a bezvýznamných křižovatek - může to být tenhle muž nebo třeba tenhle. Hledal obyčejného muže v konkrétním typu auta; auta, jež vypovídalo o životě v horách, auta, na němž se podepsalo drkotání po zablácených neudržovaných cestách a hluboce vyjezděných stezkách. Jakmile by ho spatřil...“

V románu vystupují další postavy, které vás zaujmou. Ochotný šerif Joe a jeho nevyvedený bratr Bill, který se vrátil domů z vězení a dělá svému starému otci jen problémy. Jakkoliv vám bude Bill nesympatický, věřte mi, že na konci vás svým chováním dostane, a možná vám i ukápne slza.

V knize se v krátkých kapitolách střídají vzpomínky s přítomností a autor sleduje osudy všech postav. Nechává nás nahlédnout i do osudu Caitlin a přenáší na nás její pocity. V poslední čtvrtině kniha nabere rychlý obrat a spád. Pak už jen budete rychle obracet stránky, abyste se dostali na konec.

Kniha je velmi čtivá, autor nás pomocí krátkých vhledů seznamuje s postavami a jejich minulostí. Postupně si skládáte celý příběh. A stejně jako Grant nepřestáváte věřit, že svoji dceru najde.

„I když to všichni ostatní vzdají, rozejdou se domů a pokračujou ve svých životech, on stále věří, protože bez důkazů jeho víru nic nezabije.“

Příběh nás utvrdí v tom, že za neštěstím stojí většinou náhodné události. Stačí když se v nepravou dobu ocitnete na nepravém místě a váš život je rázem naruby a změní se i životy lidí kolem vás. Ale na druhou stranu se přesvědčíte, že náhody mohou i za to, že je někdo v pravou dobu na správném místě, má otevřenou mysl a dá si pět a pět dohromady a je ochoten riskovat, aby pomohl.

Co všechno je schopen člověk udělat, aby si zachránil život? Co je pro to schopen obětovat? To se dočtete v této knize a bude vám z toho běhat mráz po zádech.

Je to příběh o velké touze žít a přežít, o velké lásce k našim nejbližším, ale i o víře v boha, o velké lidské síle a odhodlání. Drsný, smutný a zároveň opravdový příběh, který by se klidně mohl stát.

„Nic z toho jsem nechápal, dokud mi nevzali dceru,“ pokračoval Grant. „Nikdy jsem se na Boha neobracel, ani jsem ho nikdy nežádal, aby dohlédl na moje děti. Věřil jsem, že ty strašné věci, které se ve světe každý den dějí, se mě a mojí rodině stát nemůžou. Zřejmě tak přemýšlí každý.“

Obálka knihy je zdánlivě jednoduchá, ale poutavá. Mně se tyto jednoduché obálky Mystery Pressu líbí. Kniha na nás možná na první dojem nekřičí kup si mě, ale rozhodně ji neminete bez povšimnutí. A věřte mi, tento román za přečtení opravdu stojí.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou dobrý román, těm, co mají rádi napětí a uvěřitelné příběhy. Doporučuji mužům i ženám od šestnácti let.

Moje hodnocení je 99 %. A budu se moc těšit, jaký příběh si přichystá autor příště.

„Nyní jim už hory nepřipadaly zvláštní, možná snad jen tím, že už je neohromovaly, neděsily ani nevzrušovaly. Pouze jim každý den připomínaly to, co jim vzaly a co s nimi udělaly.“

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem si tento skvělý thriller o odvaze a touze žít mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.