Řada nedorozumění, hrdost a velkorysost (recenze knihy Pozlacená klec – Hana Marie Körnerová)

Pozlacená klec, autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 2. vydání, 224 stran

„Na parket si ji odvedl jako první. V rytmu valčíku Tereza cítila, jak se jí zmocňuje téměř zapomenuté opojení tancem. Dokázala by zavřít oči a plout na tónech hudby. Zapomenout na to, co se událo během posledního půl roku. Vrátit se do šťastné minulosti…“

Knihu, kterou vám chci přiblížit, vyšla v nakladatelství MOBA již podruhé, poprvé v roce 2010.

Hana Marie Körnerová napsala velmi milý a citlivý příběh odehrávající se v roce 1869. Hlavní hrdinkou je devatenáctiletá Tereza Caumont de Clérindol, jejíž rodina patřila mezi nejvyšší vrstvy Paříže. Jenže její otec, hazardní hráč, je přivedl na mizinu. Což se dozvídá asi po měsíci od jeho smrti. Tereza přišla téměř o vše, je bez věna, tudíž bez vyhlídky na sňatek. Tedy až na možnost provdat se za otcova věřitele, což odmítá, a nechce se s ním ani setkat. Osud ji do cesty připlete zbohatlickou paničku a Tereza se stává společnicí její šestnáctileté dcery. Kam její kroky povedou dále? Vrátí se její bratr, poručík, z Indie? Zachrání ji z chudoby a ponížení? Nebo ji pomůže někdo úplně jiný?

Je to příběh velké lásky, ale také řady nedorozumění způsobených hrdostí hlavní hrdinky a její neochotou naslouchat. Příběh o pokoření Terezy, která ze dne na den přijme svůj nový život zchudlé aristokratky, ale i život po boku muže, kterému ji přislíbil její bratr. Příběh o velkorysosti Michela, jedné z důležitých postav, kterého si jistě oblíbíte, jelikož má srdce na tom správném místě, a pro lásku dokáže obětovat skoro vše. Příběh zrady a touhy po pomstě, kterou v sobě chová bratr Terezy, Yves.

„Nahánějí mi strach ty staré rody, jimž na chodbách haraší brnění po předcích, kteří se účastnili křižáckých výprav. A nahánějí mi ho proto, že pýcha zahubila víc lidských vztahů než nenávist. Jenže když jsem tě poznala, věděla jsem od první chvíle, že ty jsi jiná. Můj bratr měl pravdu.“

Autorka vykreslila nejen vztahy mezi hrdiny této knihy, ale i společnost bohatých a obyvatele venkova. Při jedné události je zachyceno, že i lidé z vyšších vrstev mají srdce a dokážou ochotně pomoci obyčejným vesničanům v nesnázích.

Příběh se odehrává v Paříži, poté v menším městě a nakonec se s hrdinkou přesuneme na venkov. Tereza se nezalekne ani práce na venkovském panství, které začne s určitou pomocí spravovat. Je laskavá, ochotná, starostlivá.

„Uvědomil si, že takhle si ji nikdy nepředstavoval. Přivedl ji sice na venkov, ale podvědomě očekával, že zůstane stejná jako v Paříži. Nadýchaná, načesaná, vzdálená obyčejnému životu. Sladká dívka se slunečníkem. Dívka, kterou chtěl hýčkat…“

Autorka nás ihned vtáhne do příběhu. Kniha má zajímavou zápletku, i když důvtipný čtenář ji může odhalit dříve, než spisovatelka. Ale i přesto je to krásný příběh plný lásky, bolesti, nenávisti a shledání.

Kniha je čtivá, děj plyne chronologicky.

Velmi mě zaujala obálka u tohoto druhého vydání knihy, která je na dotek sametová, takže vás bude lákat k tomu, abyste knihu vždy před otevřením pohladili, mám na knihách tento druh papíru ráda. Nejenže na omak působí obálka, jako by byla z látky, ale i vzhledově látku připomíná. Takovou tu šlechtickou zdobenou látku, s níž se můžeme setkat na zámcích v podobě tapet nebo závěsů.

„Na okamžik zatajil dech, protože ta otázka, přes všechnu svou nevinnost, byla jasnou výzvou. Její strach ze tmy musel být skutečně obrovský, když zvítězil i nad nepřátelstvím, které mezi nimi stále panovalo.“

Knihu doporučuji těm, kteří mají rádi romantické dobrodružné příběhy z historie, které nejsou přeslazené. Těm co fandí lásce, která musí překonat řadu překážek způsobených velkým nedorozuměním.

Knize dávám 100 %. A děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si tento příběh mohla přečíst.

Příběh „obyčejné“ komorné (recenze knihy Kočárová cesta – Jana Klimečková)

Kočárová cesta, autorka Jana Klimečková, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 374 stran

„To byl jeden svět, svět bohatých a mocných. Svět, kde člověk bez hraběcího titulu s nejméně šestnácti historicky doloženými předky a bez znalosti etikety a tuhého španělského ceremonielu neměl co pohledávat. A pak tu byl ještě jiný svět, svět těch, jejichž povinností bylo panstvu sloužit.“

Musím se přiznat hned na začátku. Jen co jsem přečetla první řádky knihy, autorka si mě získala, tušila jsem, že se mi kniha bude líbit. A Jana Klimečková mě nezklamala. Jaké překvapení bylo, když jsem se dozvěděla, že autorka je bývalou ředitelkou Úřadu práce v Pardubicích. Kdo by řekl, že se dá na spisovatelskou dráhu a odvážně se pustí do historického románu. A věřte, že je to opravdu moc pěkný román. Doba Marie Terezie na vás ze stránek knížky zcela dýchne.

Hlavní hrdinkou není žádná významná osobnost dějin, ale „obyčejná“ dcera hajného od kočárové cesty z panství Zdechovice ve východních Čechách, které v té době patřilo hraběti, později knížeti, z Paarů. Markétě se dostane té cti, že ji kněžna Paarová vezme do služby jako komornou, a tak s ní, nyní Grétl (poněmčené jméno), odjíždí do Vídně. Možná za to může Markétina podoba se zesnulou manželkou císaře Josefa Isabelou Parmskou, ale nejen to, Markéta je šikovná na ruční práce, a to kněžnu také zaujme. Její zručnost, ale i vzhled, ji dostanou až do služby k samotné císařovně. To ještě netuší, do jakých sfér ji podoba s Isabelou zavede.

„Často snila o všem možném, ale o tom, že ona, dcera hajného od kočárové cesty, vystoupá tak vysoko? Že zrovna ji čeká taková budoucnost? To si nepřipouštěla ani v těch nejodvážnějších snech. Neprobudí se náhle? Paní správcová jí významně tiskla ruku a slzela dojetím. Tak Markéta, její kmotřenka, jaká závratná kariéra ji čeká!“

Markéta je pracovité a oddané děvče, ve své službě si vede velmi dobře. Je chytrá, jako komorná dokáže předvídat potřeby kněžny Paarové a později i císařovny Marie Terezie. Za své služby je vždy řádně odměněna. Dalo by se říct, že je to hodné děvče, ale i přes existenci mravní policie se nechá unést láskou a přesto, že poprvé ji čeká zklamání, zamiluje se znovu.

Autorka nejen vykresluje život ve službě u kněžny a poté u císařovny, ale i osobní život Markéty, její lásky a zklamání, ale také přátelství. Autorka používá dobové výrazy a tím dokresluje dobu, v níž se příběh odehrává. Zmiňuje i některé z historických událostí, svatbu Marie Antoinetty s Ludvíkem XVI., politická vyjednávání a sňatkovou politiku Marie Terezie, války, Josefovy patenty. Ale rozhodně nás historií nenudí.

„Říká se, že císařovna je srdcem říše, Kounic mozkem a Kinský nosem. Císař Josef je sice spoluvládce, ale Veličenstvo ho k ničemu nepustí, asi ví proč. Je to prý zednář a filosof, to by se děly věci, kdyby on spolurozhodoval! Ve Vídni se naštěstí zdržuje málo, pořád je na cestách, ale pokud tu je, jde po služkách a komorných…“

Styl autorky se mi moc líbí, kniha je velmi čtivá. Obdivuji, jak použitými výrazy dokázala vykreslit dobu a přenést mě do let dávno minulých, kdy se jezdilo kočáry a na koních.

Čtenáře jistě zaujme neobvyklý název knihy. Co je vlastně ta kočárová cesta? Je to spojnice zámku ve Zdechovicích s hájenkou, v níž Markéta vyrůstala, je lemována lipovou alejí a zkráceně se jí říká „kočárovka“.

Jako patriotku mě potěšila zmínka o Chrudimi a i to, že hlavní hrdinka pocházela z východních Čech.

Pokud s hlavní hrdinkou chcete nahlédnout do často obtížného života nejmocnější vládkyně své doby, dostat se do předpokojů císařovny, ale i poznat životy jejích komorných, které v náročné službě měly své touhy a prožívaly lásky a zklamání, pusťte se do četby tohoto nádherného románu.

„Ale císař za těmi stejnými chodí do nevěstince. A protože je skrblík a pro zlatku, co pro zlatku, pro grejcar, by hnal kozu do Palestiny, občas tam i dlužen zůstane a celá Vídeň se tím baví.“

Knihu hodnotím 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si tuto milou knihu mohla přečíst.

Dobrodružné putování české Rytířky (recenze knihy Evangelium Máří Magdalény – Jan Bauer)

Evangelium Máří Magdalény, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 384 stran

„„To už jsem poznala, Milosti. Unikla jsem uherským jezdcům, které si najal kupec Bauer, lapkům, s nimiž se spikli, a právě také panu Hynkovi Bítovskému, před nímž mě raději jeho choť Alžběta zamkla…“

Princ se hlasitě rozesmál: „Tak paní Alžběta vás zamkla před svým chotěm? No to se povedlo!““

Evangelium Máří Magdalény je historickým dobrodružným příběhem o mladé šestnáctileté dívce Kateřině z Voračova, která je coby dcera vladyky zasnoubena s Břeňkem Malovcem z Malovic. Kateřina se ale ještě vdávat nechce. Po zásnubách je Břeněk vyslán králem Jiřím z Poděbrad do Cařihradu, aby se sultánem vedl diplomatická jednání. Poté, co se Kateřinin snoubenec nevrací, hrozí, že bude provdána za někoho jiného, a tak se raději vydá Břeňka hledat. Tím začíná její dlouhé putování. Setká se svým snoubencem, nebo nalezne jinou lásku?

Kateřina je nebojácné děvče, otcem spíše vychovávané jako kluk. Umí se ohánět mečem a jen tak se něčeho nezalekne. Není tedy divu, že se vydá vstříc dobrodružství a vyrazí do dalekých zemí. Kateřina je zároveň velmi krásná, a to ji na její cestě přivede do nejednoho maléru. Dalo by se říci, že při putování do Cařihradu jde z jednoho zajetí do druhého a nakonec skončí v sultánově harému, odkud ještě žádná dívka neutekla. Kateřině se to však povede a čeká ji nová výprava, tentokrát do Egypta, odkud má velmistrovi řádu johanitů přivézt Evangelium Máří Magdalény. Vrátí se Kateřina domů?

„Kateřina měla už leccos za sebou. Pochopila, že chce-li přežít, nemůže si mezi svými nápadníky vybírat. Nyní byla v tom nejponíženějším postavení, byla bezprávnou otrokyní a admirál ji vlastně zachránil před svými muži, když si ji přivlastnil. Měla by mu být vděčná. Stará se o ni, je pozorný a laskavý, třebaže na takového muže vůbec nevypadá. Jenže zároveň jako by o ni vůbec nestál, a to Kateřininu ješitnost zraňovalo.“

Evangelium Máří Magdalény je rozděleno do padesáti šesti kapitol. Čte se velmi lehce a svižně. Knihu se mi ani nechtělo odkládat, jelikož Kateřina jde z jednoho maléru do druhého. Pokaždé, když jsem brala knihu do ruky, jsem byla zvědavá, jaké další dobrodružství si pro Kateřinu osud přichystal.

Možná se vám bude zdát neuvěřitelné, co vše Kateřinu na cestách potká, ale musíme si uvědomit, že žila v době, kdy nikdo nevěděl, co na něho číhá za rohem, natož v cizích zemích. Na straně Kateřiny stojí i štěstěna, z nesnází jí vždy někdo dobrý pomůže anebo se najde aspoň někdo, kdo je úplatný. Budete ji obdivovat za to, že přes všechna protivenství se nevzdala.

Obálka knihy působí poutavým dojmem, její barevné provedení jistě přitáhne čtenářův pohled. Meč na obálce symbolizuje samu Kateřinu, která se jím uměla ohánět.

Knihu doporučuji všem dobrodružným duším, které se rády nechají přenést zpět v historii, a s hlavní hrdinkou prožijí všechny nesnáze. A v příběhu samozřejmě nechybí špetka romantiky a kupa napětí.

Moje hodnocení je 85 %. A děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si knihu mohla přečíst.

Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil – Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková

Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil, autoři Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková, vydala Euromedia Group, a.s. - Ikar, Praha 2016, 224 stran

„Na nás, co chodíme s našimi ženami do divadel, oper nebo na balety, čeká po smrti nebe.“

Tahle knížka se mi nedostala do ruky náhodou, jelikož jsem slyšela chválu na knížky pana Landsmana Deníček moderního fotra a Deníček moderního fotra 2, rozhodla jsem se, že si koupím nejprve Deníček moderního páru, abych začala pěkně od začátku. Tato kniha je počinem dvou autorů, aby v knize byl zachován mužský i ženský pohled na věc. Dominik Landsman vdechl život Jindřichovi a Zuzana Hubeňáková Nataše.

Kniha nás provází od jejich seznámení do okamžiku početí jejich potomka. Je rozdělena do čtyř částí a ty obsahují podkapitolky, v nichž se ve vyprávění spravedlivě střídá Jindřich s Natašou a stejné situace jsou nahlíženy z mužského a ženského pohledu. A nikoho nepřekvapí, že se jejich názory často rozcházejí, znáte přeci tu větu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, autory upravenou na ženy jsou z Venuše a muži jsou debil.

Jsou zde typické situace jako nakupování, cesty za kulturou, pořízení automobilu, vaření, uklízení a samozřejmě také jejich intimní život.

„Když jsme se plahočili z tý prdele domů, vytáhl jsem kalhoty z tašky a nešťastnou náhodou je zahodil do pole, aby to Nataša neviděla. To se může občas stát. Za to nelze nikoho vinit.“

Kniha je napsána velmi čtivě, jedná se o vtipné vyprávění s velkou mírou nadsázky. Určitě se u knihy budete bavit. Kdo však touží po inteligentním humoru, tak ať šáhne po jiné knize.

Kniha mě bavila, je to takové nenáročné oddechové čtení, po kterém občas zatouží každý z nás. Nejvíc z celé knihy se mi líbilo jejich seznámení a to napsané z pohledu Nataši, kdy vyplynula pravda napovrch.

Co bych však knize vytkla, jsou až někdy absurdní situace a znemožnění obou postav, například při již zmíněném nakupování automobilu. Také mi přišlo, že z Nataši Zuzana Hubeňáková v určitých situacích vytvořila úplnou slepici, která myslí jen na sebe a v životě si neumí moc poradit. Sám autor v závěrečném fiktivním rozhovoru uvedl: „Pokud si člověk ujíždí na náročné literatuře, tak se mu to líbit nebude.“ A já s ním souhlasím, hluboký příběh v této knize nehledejte, ale humoru je v něm až až.

„Nataše k němu okamžitě pelášila a s láskou ho objala. Splnil se jí sen. Konečně má auto. Já jsem jí to přál. Zasloužila si ho.

„Chceš řídit? Zeptal jsem se jí něžně.

„Já nemám řidičák,“ usmála se na mě a nastoupila na stranu spolujezdce.“

Nejen pod pohrůžkou autora, že pokud si nepřečtu Deníček moderního fotra, bůh zabije koťátko, ráda sáhnu i po jeho prvních dvou knihách. Chci totiž vědět, jak se život Nataši a Jindřicha změní s příchodem dítěte a zda oba dozrají. A taky abych se mohla u knihy zasmát, humorných knih není nikdy dost.

Knihu hodnotím 80 %.

Moje recenze pro portál Chrudimka.cz

Po mé první recenzi, která vyšla na databázi knih, se mi ozval šéfredaktor portálu Chrudimka a nabídl mi spolupráci. S nadšením jsem přijala. Portál Chrudimka.cz se věnuje kultuře, sportu, volnému času, cestování a dalším tématům, které vás mohou zajímat. Najdete zde i soutěže o knížky a nejen o ně. A samozřejmě také recenze nejnovějších knih. Doporučuji si tyto stránky projít, je na nich spousta zajímavých článků.

Zde jsou moje recenze, které naleznete na portálu Chrudimka

Pojď sem, ať ti můžu dát pusu - Griet Op de Beeck http://www.chrudimka.cz/jeste-je-cas-zmenit-svuj-zivot.html

Sladký život v Paříži - David Lebovitz http://www.chrudimka.cz/postrehy-z-parize.html

Toskánské věže - Carol M. Cram http://www.chrudimka.cz/velka-laska-k-umeni.html

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl http://www.chrudimka.cz/jednou-jsi-dole-jednou-nahore.html

V pasti - Lilja Sigurðardóttir http://www.chrudimka.cz/chycena-v-siti.html

Růže a lev - František Niedl http://www.chrudimka.cz/knizni-tip-ruze-a-lev-recenze.html

Láska si tě najde (recenze knihy Skryto v Paříži - Corine Gantz)

Skryto v Paříži, autorka Corine Gantz, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2017, 400 stran

„Za povinnost si vzala vybudovat pro sebe a pro děti bezpečný domov, pevnější než cihly, tvořící jeho zdi, útočiště, které je navždy ochrání před jakoukoliv bolestí. Domov - tenhle dům - byl její Velkou čínskou zdí, její Maginotovou linií.“

Knihu Skryto v Paříži jsem vyhrála a měla jsem z toho velkou radost a musím říct hned na začátku, že mě kniha nezklamala. Už její obálka vypadá moc pěkně, tak poeticky, jak jen si Paříž může její milovník představit. I sama autorka na svém webu píše, že se jí česká obálka líbí, jelikož vystihuje samu knihu.

Corine Gantz se věnuje vaření, takže nás nemůže překvapit, že hlavní postava knihy, Annie, je dobrá kuchařka. Ale abyste nebyli na omylu, kniha není o vaření, je o vztazích, o trápení, ale i o lásce.

Annie se po smrti manžela stahuje do pomyslné ulity svého domu v samém srdci Paříže, kde žije se svými třemi syny. Okolnosti ji donutí podat si inzerát, v němž shání nájemníky ze své rodné země, Ameriky. To ještě netuší, jak tento nápad otočí nejen její život naruby. Do jejich domova se nastěhují dvě ženy, které „útěkem“ ze své vlasti, řeší své vlastní trable a doufají, že v Paříži začnou nový život. Starší z žen, Lola, přiletí i se svými dvěma dětmi a najednou celý dům ožije a Annie přichází o své soukromí. Ale mnohé získává - přátelství a nakonec i lásku. Mladší z žen, Althea, je svobodná, ale řeší jedno velké trápení, je vážně nemocná, i když si to nejdříve nechce připustit. Do domu se nastěhuje i jeden Francouz Jared, malíř, který je zrovna v tvůrčí krizi. V domě se také občas objevuje další Francouz, Lucas, který má rád ženy a rád s nimi flirtuje.

Annie nakonec zjišťuje, že nejenom ona má své trápení. V jejím domě se během šesti měsíců, v nichž se příběh odehrává, toho stane tolik, že nejen Annie, ale i její podnájemníci nacházejí nový smysl života.

Kniha je uvedena prologem, v němž se dozvíme, co Anniným životem otřáslo, ale není nám odhaleno vše. Věřte, že budete chtít vědět, co se té červnové noci před skoro třemi lety odehrálo a to vás bude držet v napětí až do konce knihy. Annie totiž před světem střeží jedno tajemství, s nímž se nakonec musí sama vypořádat.

„Annie dobře věděla, že mlčení je pro manželství skutečný zabiják. Sny jednoho a tajemství druhého, které si nechávají pro sebe, to vše se do vztahu pomalu vkrádá, znemožňuje změnit, co je špatné, protože součástí toho ticha, v než se manželství promění, je i to, že lidé spolu přestanou jakkoliv komunikovat.“

„Žít po francouzsku znamenalo užívat si života, znamenalo to, že muži se těší z žen a ženy se těší z mužů.“

Kniha se čte moc pěkně, je rozdělena do šesti kapitol, každá z nich nese název jednoho z měsíců od ledna do června. Příběh se odvíjí chronologicky s občasnými retrospektivami. Budete se nad knihou bavit, usmívat, ale i napětím nedýchat a možná vám ukápne slza.

Obálka knihy je opravdu úžasná, působí romanticky jako nějaký obraz, který prodávají na francouzském nábřeží Seiny. Nemohla jsem se na ni vynadívat pokaždé, když jsem knihu brala do ruky.

Moc ráda jsem se prostřednictvím této knihy podívala zase do Paříže, která mě očarovala hned při první návštěvě.

Knihu doporučuji všem, co mají rádi příběhy, které se mohly stát, rádi čtou o lidských osudech a mají rádi dobré konce. A podle mého názoru se kniha bude líbit spíše ženám, ale tím nechci žádné muže odrazovat.

Rozdělejte si láhev dobrého vína a nechte se unášet příběhem.

„Byli jako rodina. Jeho rodina. Bez ohledu na to, jak si zpackali své životy lidé okolo něj, ten jeho právě dostával smysl.“

Možná se budeme moci těšit na pokračování, alespoň autorka ho na svých stránkách slibuje. Určitě se ráda s Annie znovu setkám. 

Knihu hodnotím 95 %. 

Všichni máme naději (recenze knihy Výš než v sedmém nebi - Griet Op de Beeck)

Výš než v sedmém nebi, autorka Griet Op de Beeck, vydalo nakladatelství Host, Brno 2015, 320 stran

„„Mimochodem, ten dopis byl fenomenální, úplně jsem z něj oněměl, musel jsem si ho přečíst několikrát.“ Ona málem převrhne svou poloplnou sklenici. „Není nic hezčího než nemotorná žena.““

Autorčin debut, který opravdu stojí za přečtení. Nebudete se moci odtrhnout od příběhů pěti vzájemně propojených postav různého věku. Dvanáctiletá Lou, šestatřicetiletá Eva, dvaačtyřicetiletá Elsie, šestačtyřicetiletý Casper a jednasedmdesátiletý Jos. Věkově nesourodé postavy prožívají své životy. Nechybí velká láska, ale také velká samota, malá, ale i velká tajemství, naděje, ale i velké zklamání, které zřejmě nemá jiné řešení.

Postavy jsou natolik skutečné, že budete mít pocit, že něco jste již sami prožili. Dospívající dívka, jeden stařec s velkým tajemstvím, malíř ve středních letech a dvě sestry, tak rozdílné, jak jen sourozenci mohou být. Čin jedné z nich přiměje druhou k tomu, aby se rozhodla pro štěstí.

„Není těžké udržet tajemství, ale žít s ním, každý den zas a znova, to je k nevydržení.“

„…Ale když se opravdu rozhodnu pro štěstí, jim se taky uleví. Protože pak z nich díky tomu můžou vyrůst šťastní lidé.““ 

„Když jsi malý, nikdo ti neřekne, že to bude takové. Tichý a temný život, ze kterého unikají jen utrápené duše. Aby to pak bylo ještě tišší a temnější, pro všechny, co zůstanou.“ 

V knize je spousta krásných myšlenek, které vás přimějí přemýšlet o životě, zastavit se a sledovat své okolí, nechat čas plynout. 

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol a několika podkapitol. Celá kniha je psaná ich-formou, ale ne z pohledu jednoho vypravěče, ale vyprávění se ujímají jednotlivé hlavní postavy. Čí je to příběh, poznáte ze jména podkapitoly. Tento způsob vyprávění mám ráda, kniha je tak mnohem čtivější. Příběhy jsou proloženy retrospektivami, vzpomínkami, které nám odkrývají některá tajemství. 

Obal knihy vás zaujme a mezi trojlístky budete hledat čtyřlístek a věřte, že tam někde je. Každý může najít své štěstí, jen nesmí přestat věřit. 

Autorka mi sebrala veškerou naději, že každý příběh může dobře skončit, a ještě ji zadupala do země. Přestože je konec smutný a nečekaný, je zároveň krásný, protože alespoň někoho přiměje k tomu, aby ve svém životě poslechl hlas srdce. V životě se šťastných konců dočkáme málokdy, snad už jen v pohádkách. To nám však nemusí brát naději, že se jednou třeba ocitneme výš než v sedmém nebi. 

„„Krásko,“ řeknu. „Ten úsměv je napořád,“ poznamená. „A víš proč?“ „Protože seš šťastnější, než sis kdy dovedla představit? A nejsi šťastná jen proto, že to říkáš, ale proto, že to tak cítíš,“ odpovím.“ 

Knihu hodnotím 99 %. 

Před pár dny u nás autorce vyšel druhý román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, myslím, že se máme opět, na co těšit. A potěším i filmové fanoušky, obě knihy budou zfilmovány.