Peřina z listí (recenze knihy Lístek – Laura Purdie Salas)

 „List je lístek
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

V nakladatelství Ocelot vyšly v letošním roce tři populárně-naučné knihy pro děti od pěti do osmi let autorky Laura Purdie Salas, a to Lístek, Voda a Kámen. Díky internetovému knihkupectví Megaknihy.cz jsem měla možnost seznámit se s knihou Lístek. Kvapem se nám blíží podzim, kdy se stromy převléknou do barevného hávu, aby ho posléze před přicházející zimou odložily, a zakryly tak trávu a své kořeny. Napadlo vás někdy, jak důležitou roli v přírodě má listí? Čím může být komu prospěšné? Tato kniha vašim dětem objasní důležitou funkci listí.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Lístek najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že listí není jen ozdobou stromů, ale že je může schovat před deštěm, je potravou pro některá zvířata a pro jiná zas domovem. Dozvědí se, jaké podoby a role má listí v průběhu celého roku.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Nevíš, ale pochopíš (recenze knihy Ghostwriter – Alessandra Torre)

„Tři měsíce. Nejkratší termín odevzdání, jakému jsem kdy čelila. Přesto se obejde bez zběsilých telefonátů agentce, nebudou žádná vyjednávání o čase navíc.
Tři měsíce na to, abych napsala příběh, který si zaslouží roky.
 Je to vůbec možné?“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Ještě nikdy jsem nečetla tajemnější anotaci, která ve čtenáři vzbudí tolik otázek, a rozběhne jeho fantazii natolik, že přemýšlí hned nad několika scénáři. Z anotace pochopíme, že kniha je o úspěšné spisovatelce, která všem lhala a nese si své tajemství, které chce nyní sdělit světu. Ale proč to bude její poslední příběh? Chystá se ji někdo zabít? Nebo půjde do vězení? Nebo plánuje odejít ze světa ona sama? Tohle mi prolétlo hlavou. A upřímně, ačkoliv jsem během čtení svoji představivost usměrňovala a upravovala poté, co autorka vždy něco naznačila, na konci jsem byla překvapená, zaskočená a zdrcená silným příběhem, který mi vehnal do očí slzy.
 
Již při čtení knihy jsem přemýšlela, jak vlastně uchopím recenzi, abych neprozradila příliš, ale abych mohla vyjádřit všechny pocity, které ve mně kniha vzbudila, a zároveň vás přesvědčit, že tahle kniha opravdu stojí za přečtení. Rozhodla jsem se, že z děje vám tentokrát neprozradím nic, ať jste stejně překvapení jako jsem byla já.
 
„Potřebuji někoho schopného, kdo ví, jak píšu, a je talentovaný. Někoho, kdo nepotřebuje vyprávět vlastní příběh, ale může adoptovat ten můj. Někoho, kdo si k příběhu nevytvoří citový vztah, protože možná nepociťuje vůbec nic.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Volně dýchat (recenze knihy Nemusíš – Dagmar Digma Čechová)

 Nemusíš!, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo nakldatelství MOBA, Brno 2020, 416 stran

„Jak já to nesnášela! Dělat cokoliv, co se byť jen trochu příčilo mému přání a přirozenosti. Nutit se do toho, co se ode mne očekává. Potlačovat vlastní názor a přizpůsobovat se čemukoli či komukoli jinému. Brr! Jenže do toho mělo co mluvit i slušné vychování a to mi naši vštípili až příliš hluboko.“

 
Když spisovatelka Dagmar Digma Čechová na Facebooku oslovila svoje budoucí potenciální čtenáře s nabídkou přečíst si její prvotinu pro dospělé NEMUSÍŠ! ještě před jejím vydáním, neváhala jsem ani minutu. O čem kniha bude jsem mohla soudit z již dříve zveřejněných úryvků z knihy, které se mi moc líbily. Knihu jsem tedy četla v elektronické podobě, ale vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, tak toho času na čtení není tolik, kolik bych si představovala, a tak došlo k situaci, že jsem knihu dočetla až v době, kdy už mi od samotné autorky přišlo podepsané papírové vydání. Přiznávám, trochu jsem se uklidňovala samotným poselstvím knihy: NEMUSÍŠ! Ale kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den, tak je kniha čtivá, poutavá, humorná, ironická, zkrátka ze života.
 
Jak již prozrazuje anotace, v knize na nás čekají dvě hrdinky. Katka, matka dvou dospívajících dětí a manželka muže, který má rád své pohodlí a zaběhnutý stereotyp. Marie, studentka posledního ročníku vysoké školy, žijící s rodiči, která má své velké plány, ale je svázána potřebou splnit rodičům to, co si myslí, že očekávají. Ačkoliv každá z nich vede jiný život, mají něco společného, obě podřizují své životy někomu druhému, až se dostanou do fáze, kdy jim dojde, že NEMUSÍ.
 
„Dívala jsem se na svého muže a opět pocítila závan bezmoci a marnosti… Pátrala jsem v paměti, kdy naposledy jsem vědomě prožívala jinou emoci, a přitom nechtěně brnkla o napjatou strunu, zasunutou kdesi v hloubi mého já. Většinou jsem polkla hořkost a po chvíli o ničem nevěděla. Teď to bylo jiné. Cosi uvnitř mě se probouzelo. Nenápadně se to plížilo po koberci a skoro fyzicky jsem cítila, jak mi to omotává kotníky. Bylo to zpátky.“
 
Příběh má i řadu vedlejších postav, které vám více či méně padnou do oka. Musím se přiznat, že jsem na začátku měla problém i s jednou z hlavních postav, a to s Marií, nebyla mi moc sympatická, jak měla vše nalajnované, promyšlené a šla si za svým cílem. Ale během dalšího seznamování s ní, jsem si k ní našla cestu a na konci už jsme byly kamarádky. Katka mi kápla do noty hned, asi to bude tím, že mi byla povahově i věkově bližší a v několika situacích jsem se v ní viděla. Autorka svým postavám vdechla dynamiku, postavy se vyvíjejí a mění, čímž jsou reálné a máme pocit, jako bychom je mohli potkat na ulici nebo v práci, nebo jako by to byly naše kamarádky anebo my sami.
 
Kniha s sebou nese poselství a přiměje vás zamyslet se nad svým životem a možná i vy si na konci uvědomíte, že NEMUSÍŠ. Žijeme životy svázané stereotypy mezi muži a ženami, často plníme sny těch druhých, místo snů vlastních, podřizujeme svůj život někomu, kdo nás bere jako samozřejmou součást svého života, a my plníme jeho očekávání a nedej bože, pokud vybočíme ze zaběhnutých pravidel. A pak přijde jeden životní impuls a náš život je rázem naruby a my máme strach udělat ten první krok jiným směrem, ale když se odvážíme, můžeme být nakonec překvapeni.

 
„Ani nevím jak, ale přes hodinu jsme si povídali o mé rodině, práci, snech a plánech a celý zbytek odpoledne jsem se na všechny okolo usmívala jako dítě, které dostalo své první štěně. Dlouho jsem tak krásný den nezažila, a navíc jsem přece měla vyřešený ten nudný nákup vánočních reklamních předmětů! Nemohla jsem si však zaboha vzpomenout, co padlo o něm. Kromě toho, že je o celých pět let mladší (co to dneska je?), jsem se nic nového nedozvěděla. Asi jsem byla vyhladovělá po tom, aby mi někdo opravdově naslouchal. A to on uměl báječně…“
 
Mužské postavy v knize nejsou o nic méně zajímavé. Katčinu manželovi stačí pivo, fotbal a kamarádi, tak se nemůžeme divit, když se na obzoru objeví pohledný muž, který je navíc empatický a rád si ji vyslechne. Ale co když není vše takové, jak se zdá? 
 
Kniha je velmi čtivá, dynamická, zkrátka jen tak ji z ruky nedáte. Na dynamice přidávají kratší kapitoly, v nichž se pravidelně střídají ve vyprávění svých příběhů Katka s Marií. Knize také nechybí napětí a vyhrocené scény, kdy budete mít o hrdiny obavy. Během čtení se u vás budou střídat nejrůznější emoce zrovna podle toho, co jednotlivé postavy budou prožívat. Nakonec vám tak přirostou k srdci, že se vám po dočtení bude po nich stýskat.
 
„Hrozně jsem se bála, abych neudělala chybu. Chtěla jsem bejt dokonalá. Ale o tom přece život není. Já přece nemusím bejt dokonalá matka a manželka a umetat jim všem cestičku. Já úplně klidně můžu bejt slabá ženská, která od nich bude očekávat oporu, a mám na to nárok. To je pro mě úplně nový.“
 
Autorka si připravila zajímavou zápletku a její rozuzlení na konci jsem tak trochu očekávala, jen jsem neznala důvod, proč tak jedna z postav jednala. Ale to, že se děje něco nekalého, nám autorka několikrát v textu naznačí.
 
Nemůžu se nezmínit o obálce, která je naprosto skvělá, originální a poutavá, tak jako samotný název. Myslím, že nejen díky ní se kniha bude prodávat sama. A po přečtení anotace se ve vás probudí červíček zvědavosti.
 
„Život je moc krátkej na to, abys čekala na tu pravou chvíli. Ta prostě nastane, až si ji sama uděláš.“
 
Knihu bych doporučila všem ženám, které se ztrácí ve svých životech, které mají pocit, že je už nic nového nečeká, a všem, které si rády přečtou příběhy ze života. Troufnu si říct, že kniha určitě najde i mužské čtenáře, kteří rádi objevují ženský svět.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že i mě přiměla se zamyslet nad svým životem, děkuji za krásné věnovaní v knize a za povzbuzení, které svojí knihou předává všem ženám.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď přímo u autorky zde nebo na stránkách nakladatelství MOBA zde. Ke knize si přímo u autorky můžete pořídit krásný hrneček (či další doplňky), který vám každé ráno při pití kávy či čaje připomene důležité motto NEMUSÍŠ!

Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)

Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran

„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“

 
Nakladatelství Ocelot v letošním roce vydalo tři nádherně ilustrované populárně-naučné knihy určené čtenářům od pěti do osmi let, a to Voda, Lístek a Kámen. Mně se do rukou dostala kniha Voda, kterou jsme si spolu s pětiletou dcerou s chutí přečetly. Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, kolik podob má vlastně voda? Jaká je její úloha v přírodě? A jak se se změnou teploty různě proměňuje? Právě tato dětská kniha vašim ratolestem přiblíží vše o vodě.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Voda najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že voda může být domovem pro pulce, že může být zrcadlem, že uhasí žízeň anebo oheň, že může sloužit jako mapa pro ptáky a že má mnoho dalších podob a rolí.
 
Kniha je koncipována do třech částí. V té první se děti v básnickém duchu stručně pomocí krátkých vět seznámí s proměnami vody a její úlohou v přírodě, právě tato první část je také tvořena nádhernými celostránkovými ilustracemi, které přibližují dětem, co je vyjádřeno v kratičkém textu. Druhá část knihy rozšiřuje první část, kdy autorka rozvádí stručné věty uvedené v první části a předává dětem vysvětlení a prohlubuje sdělené informace. Ve třetí části nalezneme slovníček pojmů, které by dětem nemusely být jasné.
 
„Voda je voda – může být rybníkem, mořem i kaluží.
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
 
Knihu jsem četla pětileté dceři. Ještě před čtením jsme si o vodě a různých jejích podobách povídaly a při čtení jsem se jí dál ptala na další znalosti o vodě. Základní věci znala, ale třeba to, že duha je vlastně stvořena vodou a sluncem, ji překvapilo. Velmi se jí líbily ilustrace a věřím, že knihu využijeme také až za rok půjde do školy. Myslím, že by školákům mohla posloužit i při hodině prvouky.
 
Publikace rozšiřuje základní znalosti dětí o vodě a poutavým způsobem poukazuje na proměny vody v rámci ročních období, přibližuje koloběh vody a úlohu vody v přírodě. Kniha nám sděluje, jak je voda nepostradatelnou součástí našich životů a vlastně celé naší planety.

Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka. 

Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
 
„Sněhovou vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
 
Děkujeme knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Najdi Elizu (recenze knihy Elizino tajemství – Dominik W. Rettinger)

 „Vyrazit v té době do Polska bylo samozřejmě riskantní, ale považovala jsem se za francouzskou občanku, a navíc jsem se hodně změnila. Podobnost s hledanou Polkou by tak byla čistě náhodná. Nejhorší chyby ovšem děláme, kdy si myslíme, že jsme v bezpečí a šťastní.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Před měsícem jsem v jedné z recenzí psala, že knihy s tematikou koncentračních táborů primárně nevyhledávám, a už jsem zase porušila svoje „pravidlo“ a to proto, že mě opět zaujala anotace, která slibuje zas jiný pohled na zvěrstva, která nacisté páchali. Tentokrát se přeneseme do Osvětimi, kde můžeme nahlédnout na život vězenkyň v táboře z pohledu poloviční Židovky poslané do koncentračního tábora za podvody, nikoliv z důvodu židovství. Kniha je zajímavá a odlišná od knih s podobnou tematikou především tím, že nás seznámí se životem v táborovém nevěstinci.
 
Příběh začíná v současnosti, Anna, matka bývalého nacisty, kterého po letech čeká proces za spáchané zločiny na Židech, se vydala do Izraele, aby našla Elizu, která může jejího syna zachránit. Anna se setká s její dcerou, která jí předá matčin deník, který začíná v roce 1939, kdy Eliza společně se svým přítelem podvádí bohaté muže, které vydírají a za jejich peníze pak žijí bohémský život. Jednou se jim však jejich počínání vymstí a Eliza s Karlem jsou rozděleni. Eliza začne nový život, ale ani ten nemá šťastný konec a řízením osudu se nakonec mladá žena ocitá v koncentračním táboře jako politická vězeňkyně. A nyní začíná peklo na zemi, Eliza se snaží přežít, tak jako již mnohokrát ve svém životě, seznamuje se s mladou krásnou Magdalenou a vytuší, že pokud si ji vezme pod ochranu, bude i ona v bezpečí. Nakonec se obě ženy dostanou do táborového nevěstince, kde panují lepší podmínky k přežití a možná i šance dostat se na svobodu. Jenže to by Elizu nesměla dohnat její minulost. Co všechno musely vězeňkyně v koncentračním táboře vytrpět? Jaká tam panovala pravidla? Dostane se Eliza na svobodu? Kniha o otřesném životě nebo spíš přežívání v táboře v Osvětimi, ale také o lásce a lidské pomoci.
 
„Nevěděla jsem, že zima může způsobovat takovou bolest, tak mučit. Proniká do nitra těla a do mozku jako hlad, ochromuje vůli. To už není moje tělo, to už nejsem já. Celá strnulá se třesu a cítím divnou fascinaci, apel je přehlídkou absurdity, tady a teď končí lidství.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Mami, tati, já nechci na tábor (recenze knihy Dorotka na táboře Záhada ztraceného poháru – Petra Martišková)

„Nikam nepojedu,“ vztekala jsem se, když mi naši s nadšením oznámili, že se uvolnilo jedno místo na táboře, který pořádá jejich firma. Jenže rodiče měli jiný názor. Nejdříve se mě snažili přesvědčovat, jak si to na táboře krásně užiju. Pak přišla hromada historek z jejich dětství. V jejich podání to vypadalo, že na táboře se nad vším klene duha a občas se tam proběhne jednorožec.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Prázdniny se přehouply přes svoji polovinu a letní tábory jsou v plném proudu a možná právě vaše dítko letos odmítlo na tábor jet, anebo ho tábor teprve čeká a ono se tam vůbec netěší. Možná, že změní názor poté, co si přečte knihu Dorotka na táboře, a zatouží také zažít nějaké to táborové dobrodružství.
 
Dorotce je osm let a na tábor rozhodně jet nechtěla, raději by trávila prázdniny u babičky se svými dvěma kamarádkami, ale rodiče letos rozhodli jinak. Dorotka se postupně seznamuje s chodem tábora, s dětmi si rozumí, jejich vedoucí Pavel je super a najednou zjišťuje, že na táboře to není taková nuda a to netuší, jaká dobrodružství ji čekají. Je to tábor se vším všudy, děti plní úkoly a dostávají za ně body, a naopak za nepořádek nebo neférovost body ztrácejí. Jejich vedoucí pro ně nachystal velkou táborovou hru o pohár. Kluci proti holkám, piráti proti Amazonkám. Dorotku čeká plnění bobříků, a to včetně noční bojovky. Co všechno Dorotka zažije? A co se stane, když pohár nečekaně zmizí? Kdo ho mohl ukrást? Děti kniha bude bavit a možná ztratí strach z toho, aby vyrazily na tábor samy.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Když zasáhne minulost (recenze knihy Muž s podivnou minulostí – Ken Follett)

 „Neumím si představit, jak si vy, hoši, podáváte ruce s carem.“
„Pak nás špatně znáte. Abychom zachránili Anglii, budeme jednat s ďáblem.“
„Vašim stoupencům se to nebude líbit.“
„Nedozvědí se to.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Možná to bude vypadat podivně, ale je to tak, Muž s podivnou minulostí je mojí první přečtenou knihou od Kena Folletta, ačkoliv doma vlastním obě jeho skvělé ságy Pilíře země i Století a několik samostatných historických románů. Říkám si, že nějak se začít musí, a jsem ráda, že jsem zvolila zrovna tuto knihu, která dle hodnocení čtenářů Databáze knih není zrovna jeho silným dílem, ale mě se přesto velmi líbila.
 
Píše se rok 1914 a válka je na spadnutí, tuší to vládní špičky anglické společnosti, usuzují tak z chování Německa, které by rádo napadlo Francii. Je třeba něco dělat, je třeba vyrovnat síly na starém kontinentu, kdyby přece jen k válce došlo, a tak Winston Churchill navštíví lorda Waldena, který má díky své manželce Lýdii vazby v Rusku, a to synovce Alexe, který je blízký carovi. Mladý Alex přijíždí do Londýna a diplomatické vyjednávání může začít. O Alexově cestě ví zkušený ruský anarchista Felix, který je odhodlán jednání překazit a smrtí Alexe nejen zmrazit vazby Anglie a Ruska, ale také v Rusku vyvolat revoluci. Jenže to by do vysoké hry mužů nesměla zasáhnout žena a láska k ní. Dosáhne Felix svého cíle? Podaří se Alexe uchránit? Co se stane, když se po devatenácti letech setkají dva lidé, kteří se vášnivě milovali? Může jeden anarchista změnit běh dějin? V tomto historickém románu si každý přijde na své.
 
„Už devatenáct let toho muže neviděla, ale vždy stačila pouhá zmínka o Petěrburgu, aby si na něj vzpomněla, a naskočila jí husí kůže pod lesklým hedvábím odpoledních šatů.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz