Cesta za snem (recenze knihy Sen o Zeleném domě – Liz Rosenbergová)

„Počátek Maudina života provázela radost, ale ta se brzy proměnila v zármutek. Obojí, radost i smutek, ji trvale poznamenaly.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Patříte také k těm čtenářkám, které v dětství či v pozdějším věku narazily na knihu Anna ze Zeleného domu od spisovatelky L. M. Montgomeryové a hned si ji zamilovaly? Pokud ano, neměla by vaší pozornosti uniknout novinka Sen o Zeleném domě, kterou sice nenapsala Lucy Maud Montgomeryová, ale je to kniha, věnovaná jejímu životu. Nečekejte suchá životopisná data, ale ucelený příběh jednoho života, který byl velmi odlišný od života hlavní hrdinky, jíž autorka vdechla život.
 
Autorka Liz Rosenbergová nás provede životem jedné z nejznámějších kanadských spisovatelek začátku 20. století. Maud neměla lehké dětství, jako velmi malá přišla o matku a poté ji vychovávali prarodiče z matčiny strany. Dívka měla velkou fantasii a brzy začala psát první příběhy. Psaní se věnovala celý svůj život, napsala velké množství povídek a několik románů, z nichž nejznámější je Anna ze Zeleného domu. Jak to tak bývá, autoři pro inspiraci nechodí většinou daleko, a tak i Maud se v případě Anny inspirovala svým dětstvím, osobami ze svého okolí, příběhy, které v dětství zaslechla, a děj zasadila do Městečka Avonlea, které se velmi podobalo místu, kde ona sama vyrůstala. Jaká cesta vedla k vydání první knihy? Jaký byl autorčin osobní život, její dětství, dospívání a dospělost? Pohodlně se usaďte a sledujte Maud, jak se vydává za svým snem.
 
„Maud se znovu ocitla sama, a vrátila se tak ke dvojici starých dobrých známých: ke světu přírody a knih. A držela se pevně svého snu, „jediného přání a ambice“ svého dětství: psát a zaujmout místo mezi světovými „básníky, umělci a vypravěči…, kteří nikdy nezapomněli cestu do pohádkové země“.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Prohibice, gangsteři, láska (recenze knihy Dáma Měsíčního svitu – Rainer M, Schröder)

„Mallory vychovávali je skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo ji přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Píšou se dvacátá léta 20. století, v Americe panuje prohibice a na ulici si nejste jistí, že se nedostanete do přestřelky gangsterů, kteří mají pod palcem nelegální obchody.
 
Mallory je devatenáct let, žije na farmě s otcem a mladším bratrem Robertem. Na farmě pěstují tabák, ale aby se uživili, mají v kopcích nad farmou ukrytou nelegální pálenici a pálí ten nejlepší alkohol v celém franklinském okrese. Jednoho dne, dojde k nastolení nového pořádku mezi gangstery, a tak nový kápo chce zavést nové podmínky, za nichž bude odebírat nelegální alkohol, bohužel otec Mallory nesouhlasí, což má nedozírné následky pro celou jejich rodinu.
 
Co se stane, když směr vašeho života začnou určovat gangsteři? Jaký vliv na nás mohou mít cizí lidé? Jak je snadné někoho zmanipulovat? Co když se stanete oblíbencem gangsterského kápa? Jaké překážky dokáže překonat láska? Může Mallory navzdory všem okolnostem být šťastná? Tahle kniha se krásně hodí na dlouhé zimní večery, rozhodně vás nenechá klidnými.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Zemřít jako rytíř (recenze knihy Boj slepého krále – Jaromír Jindra)

„Už dávno se do Čech žádný nepřítel neodvážil, vlastně po celou dobu, co je králem Jan Lucemburský. Je to zvláštní a pro mnohé i nepochopitelné, že země, jejíž panovník se toulá po nejrůznějších bojištích Evropy nebo usedá u bohatě prostřených stolů vladařů velkých i malých, prožívá snad nejdelší období míru.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Boj slepého krále je čtvrtou knihou ze série Sny umírají s králi. Jedná se o historickou sérii věnovanou období nástupu Lucemburků na český trůn a jejich vlády. Autorem je českobudějovický rodák Jaromír Jindra, který se psaní beletrie začal naplno věnovat v posledních několika letech. Již jako chlapec psal povídky a po studiu pracoval jako redaktor krajského deníku a zároveň publikoval odbornou literaturu z oblasti filumenie, která je jeho velkým koníčkem, a této činnosti se věnuje dosud. Jaromír Jindra nepíše jen pro dospělé, ale napsal i knihu pro děti, a to Příhody Myšáka Myšulína z Myšova (recenze).
 
Jan Lucemburský stále více a více ztrácí zrak, zdá se, že mu lékaři nedovedou pomoci, jeho naděje se upíná k francouzským lékařům. Při cestě do Francie se s doprovodem zastaví na hradě Vildštejn, který za dobré služby věnoval Matouši Rozoumkovi, kterého známe již z předchozích knih. Ve Francii se Jan setkává se svým synem Karlem, je zajímavé sledovat jejich vztah, kdy Jan se cítí synem ohrožen a zároveň by mu chtěl zajistit postavení, které upevní jeho moc do budoucna. V knize se odvíjejí dvě dějové linie, jedna je věnována právě Janu Lucemburskému a ve druhé sledujeme osudy Matouše Rozoumka a životy „obyčejných“ lidí na hradě Vildštejn. Tyto dvě linky se v příběhu několikrát protnou, a tak se spolu s Janem Lucemburským a jeho synem Karlem vydáváme do bitvy u Crécy, kam ho následuje i Matouš Rozoumek. Pokud jste nechyběli v hodinách dějepisu, tak jistě víte, jak bitva dopadla, a co znamenala nejen pro české země. A co Matouš Rozoumek? Vrátí se z bitvy?
 
„Ve stejné chvíli se mu prodrala na povrch mysli myšlenka jiná, pod kterou se jeho osobní tragédie stávala zcela nicotnou: Co bude s jeho Českým královstvím? Jakou váhu může mít země, které vládne slepý král? Vrhnou se na ni všichni sousedé a každý si z ní urve, co se dá…“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Propadnout lásce (recenze knihy Hříchy Hollywoodu – Alessandra Torre)

„Jižanské ženy jsou jedinečné; konec diskuse. Jsme ženy zrozené z konfliktu, naše minulost je plná bitev a chaosu, pudu sebezáchovy a ochranářství. Během válek jsme řídily plantáže a servírovaly čaj vojákům Unie a pak jsme sledovaly, jak nám pálí domovy, Ukrývaly jsme otroky před stíháním a protrpěly staletí, kdy jsme jen pozorovaly a učily se z chyb našich mužů. Přežít na Jihu není jednoduché. A ještě těžší je zvládnout to s úsměvem.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Poklidné jižanské městečko Quincy, kde se obyvatelé znají a kde je veřejným tajemstvím, že právě zde žijí boháči, kteří vydělali na akciích Coca-Coly hotové jmění, se dostane do zájmu Cola Mastena, herce a producenta, který se rozhodl natočit film o zbohatlících. Ale to ještě netuší, jak osud zamíchá jeho osobním životem, a tak do Quincy přilétá již o měsíc dřív, než bylo domluveno. Ještě před samotným natáčením byl do městečka vyslán lokátor Ben, který má pro filmaře vše zmapovat a připravit. Ben natrefí na Summer, pohodovou mladou ženu, která ještě ve skoro třiceti letech bydlí s matkou. Summer má před čtenáři své tajemství, které se týká jejího jediného vážného vztahu, který měla a který bohužel skončil fiaskem. Co vše se odehraje po nečekaném příletu Cola Mastena do Quincy? Může obyčejná jižanská dívka vzít osud do svých rukou? Co když jste jako stvoření pro film a nemáte o tom ani páru? Hříchy Hollywoodu jsou vtipným, svižným a návykovým čtením.
 
Kniha mě chytla od první stránky, svojí lehkostí, humorem, nadsázkou a sympatickou hrdinkou. Krátké kapitoly přidávají na dynamičnosti čtení. Ze začátku se střídají kapitoly věnované Summer, které autorka napsala z jejího pohledu v první osobě, s kapitolami sledujícími osud Cola, které jsou psány ve třetí osobě, tedy z pohledu nezávislého vypravěče. Poté se jejich cesty protnou a začne to pravé jiskření, narážky a pošťuchování mezi Colem a Summer.
 
„Hollywood. Kouzelná atmosféra. Studia. Clebrity, z nichž nejdůležitější byl Cole Masten. Cole Masten. Muž, na něhož ženy v noci myslí, když jejich manželé chrápou nebo – jako v mém případě – když matky spí. Pravděpodobně nejhezčí muž, jenž v posledních deseti letech zdobí Hollywood.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.

V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Velké ambice (recenze knihy Byla to tichá dívka – Michele Campbell)

Byla to tichá dívka, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 400 stran

„Nechal Moreland totálně zpustnout. Tahle kolej má špatnou pověst, víš? Je to kolej šlapek.“

„Vážně?“

„To slovo nenávidím, protože z holek dělá něco horšího za chování, za které se kluci mezi sebou uznale plácají po ramenou. Ale jo, je to tak. Což mě přivádí k poněkud ožehavému tématu.“

Autorku Michele Cambell jste mohli poznat díky její prvotině Vždycky je to manžel (recenze), která u nás vyšla v roce 2018. V loňském roce nakladatelství Mystery Press vydalo hned dvě další autorčiny knihy, a to Byla to tichá dívka a Cizinec na pláži. Pokud mohu srovnávat, tak po přečtení její druhé knihy tvrdím, že je ještě lepší než autorčin debut. Ačkoliv nás opět zavede do studentského prostředí, kniha zaujme i starší čtenáře, kteří již dávno nejsou školou povinní.

Dvojčata Bel a Rose Enrightovy se po smrti matky stěhují ke své babičce z otcovy strany, která se rozhodne je poslat na prestižní internátní školu Odell, kde kdysi studoval i jejich otec. Sestry jsou dvojvaječná dvojčata a jsou natolik rozdílné, jak jen si člověk může představit, a to nejen vzhledově. Každá se se ztrátou matky vyrovnává po svém a obě se pokusí v nové škole zapadnout, každá po svém způsobu, což již první den vede k roztržce mezi oběma. Je možné, že mezi sestrami, které pojí tak silné pouto, může dojít k vraždě?

„Nikdy neměl v plánu strávit svůj život jako učitel angličtiny. Míval mnohem úchvatnější, lukrativnější cíl, a dostal se až bolestivě blízko k jeho naplnění. Heath měl touhle dobou už být proslulým spisovatelem. Na seznamu bestsellerů, vítěz literárních cen, otvírat tučné šeky s honoráři v domě na ostrově Martha´s Vineyard. Jenže se všechno strašlivě pokazilo a oni museli s ostudou utéct na Odell.“

Bel a Rose nejsou jediné, koho čeká nový začátek. Ambiciózní učitel Heath se spolu se svojí manželkou Sarah stanou v novém školním roce novými správci koleje Moreland Hall, která je proslulá svojí nechvalnou pověstí a oni dostali za úkol nastolit nový pořádek. Heath je velmi pohledný, což hned první den školy vede mezi studentkami vyšších ročníků k uzavření soutěže. Zvládne Heath svoji novou roli? Jaké skrývá tajemství? Autorka již od první stránky přitáhne vaši pozornost a vám bude vrtat hlavou, která ze sester vlastně zemřela a především, kdo za tím stojí. Připravte se na pořádnou dávku napětí.

Autorka zvolila poutavý způsob vyprávění, a to, jak postupně poodkrývá, co se na Odell stalo a odehrávalo před vraždou, vzbuzuje váš zájem číst dál a dál. Minulost prokládá výslechy z vyšetřování a nechává čtenáři velký prostor pro to, aby sám zkusil přijít na stopu vraha.

„Na Odell se naučila, že jednoduché projevy dobrých způsobů vás v životě dostanou daleko. Lidé na Odell možná nejsou hodní, ale jsou zdvořilí a díky tomu by jim na mnoha frontách prošla snad i vražda. To je dobré si pamatovat a použít později, až to bude vhodné.“

Měla jsem od začátku svůj tip na podezřelého, ale byla jsem vedle, jak ta jedle. Podezřelých je hned několik a každý mohl mít svůj motiv. Líbilo se mi, že nic nezůstalo nevysvětleno a že závěrečný moment překvapení se dostavil, i když jsem v něj už nedoufala.

Autorka pěkně vykreslila jednotlivé charaktery a jeden z nich byl opravdu prohnilý až do morku kostí. Jak už to tak bývá, prestižní školy plné snobů a zhýčkaných potomků, kteří se snaží zahnat nudu a co nejvíce si užít, jsou skvělou půdou pro takovýto příběh. Chvílemi mě opravdu až mrazilo a chvílemi jsem jen vrtěla hlavou nad tím, jak se k sobě zúčastnění chovají.

Jediné, co bych asi vytkla, že autorka ze začátku necharakterizovala každou z dvojčat konkrétněji a ze začátku jsem se ztrácela v tom, která je vlastně tou „tichou“ dívkou, co nikam nezapadá.

„To Bel byla nebezpečná, nepředvídatelná. Rose byla pečlivá, tichá, dobrá žačka, spolehlivá kamarádka. Zdálo se ale, že to nikdo nevidí.“

Obálka knihy je opravdu povedená a poutavá díky kontrastu zvolených barev.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi napětí od začátku do konce, těm, co jim nevadí vrátit se o několik let zpět do svých studentských let a těm, co chtějí přijít na kloub tomu, zda obálka hlásá pravdu.

Moje hodnocení je 95 %.

„Je mi líto, že vám kazím váš velký den, ale někdy prostě neznáme lidi tak dobře, jak si myslíme.“

A brzy se pustím do Cizince na pláži, abych zjistila, zda autorka udělala další krok kupředu a nachystala si ještě zajímavější zápletku.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za napínavé čtení. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Ze sopky, do dolu a odtud do mincovny (recenze knihy Kouzelná třída v muzeu – Zuzana Pospíšilová)

Kouzelná třída v muzeu, autorka Zuzana Pospíšilová, vydalo nakladatelství Grada Publishing pod značkou bambook, Praha 2018, 72 stran

„Vstupní dveře do muzea byly zatím zamčené. Přišel je otevřít sám pan ředitel. Děti ho dobře poznaly, protože ho viděly na hradě Strašníku. Tam si pro poklad přijel a předal dětem kromě velkého poděkování právě vstupenky na dnešní prohlídku muzea.“

Už jste slyšeli o tom, že v jedné škole, v jedné třídě vyučuje paní učitelka, která je něčím výjimečná? Že neslyšeli? Tak byste si měli přečíst některou z knih ze série Kouzelná třída od spisovatelky Zuzany Pospíšilové, anebo raději všechny. Knihy jsou určeny školákům jako čtení pro prvňáčky, ale rozhodně zaujmou i starší školkové děti, pokud jim je přečtete vy, rodiče.

Tentokrát s kouzelnou vílou Jasmínou zavítají děti do muzea. Škola skončila, děti mají prázdniny a jako odměnu za nalezený poklad dostaly volné vstupenky do muzea. A po muzeu je nebude provázet nikdo jiný než jejich oblíbená paní učitelka Jasmína. Co všechno děti zažijí? Kam se s vílou přenesou tentokrát? Nechte se překvapit, co všechno můžete s takovou kouzelnou paní učitelkou prožít v muzeu.

Snad každá třída má svého Pažouta a Horáčka, v kouzelné třídě jimi jsou Standa Horák a René Stojka a nebýt kouzelné paní učitelky, celá třída by se díky nim dostala do nejednoho problému. Naštěstí, jak už to bývá, jsou ve třídě i šikovní chytří žáci, kterým spisovatelka také dává v příběhu prostor.

„Paní učitelka pak všechny obešla. Na každého se usmála. Natáhla dlaň a v ní se objevil bonbon. Nikdo nezapomněl poděkovat. Paní učitelka děti upozornila, že si bonbon ještě nemají rozbalovat.

„Musíme si ho dát do úst všichni najednou, aby působil u všech stejnou dobu,“ vysvětlovala Jasmína.

Teď už bylo všem jasné, že za tím budou nějaká kouzla. Jen zatím nevěděli jaká.“

V tomto dílu se děti dozvědí něco o sopkách, lávě, černém uhlí, ale třeba i o ražbě mincí. Kniha je takovou populárně naučnou pohádkou pro školní děti. Možná si prvňáčci ještě tak dobře nebudou umět některé pojmy představit, ale od toho jsme tu my, rodiče, abychom jim to dovysvětlili.

Kniha je rozdělena do šestnácti krátkých kapitol, tak akorát dlouhých, aby prvňáček zvládl přečíst jednu kapitolu denně, anebo rodiče jednu kapitolku dětem před spaním. I když příběh je tak zajímavý, že děti jistě nebudou chtít zůstat jen u jedné krátké kapitoly.

Autorka píše velmi čtivě pomocí jednoduchých vět, aby jim děti porozuměly. A příběh skvěle doplňují bohaté ilustrace od Drahomíra Trsťana, které čtenářům přibližují příběh a pomáhají jim si některé věci představit.

„Standa Horák si ale našel jinou zábavu. Chodby v dolech byly vyztužené pevnými dřevěnými trámy. Nenapadlo ho nic lepšího než do nich začít kopat. Protože měl velkou sílu, stalo se něco strašného. Jeden vykopnutý trám se uvolnil a celá konstrukce se začala rozpadat.“

Knihu jsem četla čtyř a půlleté dceři před spaním a moc se jí líbil. Vždy jsme četly alespoň tři kapitoly. Velmi ji zaujala kapitola o ražbě mincí.

Autorka Zuzana Pospíšilová je zkušená dětská spisovatelka a ví, jak malé čtenáře zaujmout, svědčí o tom i oblíbenost jejích knih.

Pokud sháníte vhodný dárek k Vánocům pro začínající čtenáře, určitě touto knihou potěšíte jak kluka, tak holku.

„Peníze, které vyráběli ve staré mincovně, byly tenoučké a každý penízek byl jinak velký a nepravidelný.“

Knížku bych doporučila prvňáčkům, kteří začínají číst své první příběhy, ale i k předčítání mladším dětem, které příběh jistě zaujme.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Grada, že pod značkou bambook vydala tuto krásnou knihu pro malé čtenáře, a my si ji s dcerou mohly přečíst a již jsme se k ní stihly i několikrát vrátit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.