Prázdniny za trest, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 2022, 176 stran
„S omluvným
úsměvem jsem popadla svůj napěchovaný kufr a při výstupu z vlaku se o něj
div nepřerazila. Někde v dálce zahřmělo, do obličeje mě uhodil studený
vítr a poslední zbytky snu o Giuliovi, koktejlech a mořských vlnách byly
definitivně pryč. No bezva. To nám ty prázdniny hezky začínají!“
Mé
první setkání s autorčinou tvorbou proběhlo před téměř dvěma lety nad
stránkami knihy Kde končí nebe (recenze). Již tehdy autorka vzbudila
můj zájem a těšila jsem se na její další knihu. Nyní jí u nakladatelství Alpress v edici Klokan vyšel dívčí román Prázdniny za trest. Ačkoliv
již dávno nejsem cílovou skupinou, jíž je kniha určena především, s chutí jsem si přečetla tuto letní
romantickou oddechovku, která mě přenesla do dob, kdy mně bylo krásných
sedmnáct tak jako je hlavní hrdince.
Měly
to být ty nejlepší prázdniny, které odstartuje dokonalá dovolená u moře
s nejlepší kamarádkou, jenže to by Anička
či Annie, jak jí její kamarádi říkají, nesměla mít vroubek, kvůli kterému
nakonec zamíří vlakem do jižních Čech
k otci, který ji chce mít tak trochu pod kontrolou. A tím odstartuje její nové dobrodružství, naprosto jiné, než jaké
si představovala. Čekají na ni noví kamarádi, nové zážitky a také láska.
Zároveň ale ožívá minulost, i když tentokrát v nových souvislostech,
kterým kdysi nemohla rozumět. Odpustí Annie svému otci, že od nich odešel?
Najde si cestu k jeho nové rodině? Poslechne hlas svého srdce? Sice ještě
není léto, ale pokud si chcete vyvolat
atmosféru horkých letních dní a čas romantických lásek, tak tento příběh bude velmi
osvěžující připomínkou.
„No tak proč mi
najednou buší srdce až v krku, když se na toho cizího kluka dívám? Proč
jsem celá rudá a nedokážu se ani pohnout? A proč on ze mě pořád nespouští
oči…?“
Autorka
napsala velmi čtivý, svěží, místy vtipný,
ale také napínavý příběh. A ačkoliv pro mě byl občas děj předvídatelný, je
v knize i mnoho nečekaných zvratů.
A kdybych měla zlozvyk nervozitou kousat si nehty, tak věřím, že po dočtení
knihy bych neměla, co si nalakovat. Závěr
je naprosto strhující sled událostí, v nichž nám autorka zadrnká na romantickou
strunu ještě více a my div nebudeme utírat slzy dojetí. Je to zkrátka příběh pro dospívající dívky, v němž
nic nechybí a který se dle mého může postavit po bok úspěšných dívčích
románů z pera Lenky Lanczové.
Líbil
se mi také vývoj postav, především hlavní hrdinky Annie, která pomalu opouští
svůj prvotní vzdor a přehodnocuje také svůj pohled na otce, a nejen na
něho. Touží po lásce, zamiluje se na
první pohled a v její mysli se probudí nejrůznější představy, jak už
to v tomto věku bývá. Ale i v této oblasti čeká Aničku mnoho zvratů.
V knize najdeme nejen kladné postavy, ale i záporáky, kterým je lepší se
vyhnout obloukem.
„Ty Annie… říkám
si, jestli bys třeba…“ začal rozpačitě koktat a já cítila, že na mě jdou
mdloby, „…jestli by ti nepomohlo, kdybychom si spolu ten scénář… no…“ Uhnul
pohledem. „Nešla by ses večer projít?“
A moje zuřivě
bušící srdce se v tu ránu zastavilo.“
Příběh
autorka zasadila do fiktivní vesničky v jižních Čechách, nad níž stojí
hrad Lansberk, který je také dílem autorčiny fantasie, stejně jako pověst,
která se k němu váže a kterou se rozhodli ztvárnit mladí amatérští herci. Tento autorčin nápad je takovou nitkou
celého příběhu, která se odvíjí zdánlivě na pozadí, ale dodává celému příběhu
další podstatný romantický rozměr a je velmi spjata s hlavní postavou.
Knihu bych
doporučila všem dospívajícím slečnám, které ho budou číst se stejným zapálením
jako starší ročníky četly již zmiňovanou Lenku Lanczovou a jimž bude hlavní hrdinka velmi blízká. Ale věřím, že příběh si
s chutí přečtou i ženy, co už jim -náct dávno není, ale rády se do té doby
přenesou nad stránkami knihy. Není to
pouze příběh o prvních láskách, ale také o rodinných vztazích, přátelství,
důvěře i hledání svého místa v životě.
„Najednou si
uvědomíme, že jsme dávno přestali tancovat. Že stojíme uprostřed parketu a že
už vůbec na ničem nezáleží. Jenom na tom, aby ta chvíle trvala navždycky. Aby
mě dál držel v náruči a líbal, pořád a pořád líbal… ano, přesně takhle…“
Děkuji autorce
Petře Langové,
že jsem se alespoň v myšlenkách mohla na chvíli vrátit do svých mladých
let, kdy mi mé starosti, které se zpětně jeví jako malicherné, připadaly stejně
tak velké, jako jsou pro mě ty současné. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji
koupit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat