„A
nezdálo se ti to náhodou? Představivost máš živější než mraveniště před deštěm,
to o tobě ví každý.“
Když
autor Pavel Mondschein nabídl k recenzování knihu o svém čtyřnohém
kamarádovi Kubíčkovi, která za pár dní vyjde, neváhala jsem ani minutu.
Doma máme borderku Jessie a čtyřletá dcera miluje čtení pohádek před spaním,
tak proč si nepřečíst knihu, jejíž hrdina nám bude blízký. Nyní vám můžu říct,
že to byla trefa do černého. Již první díl se setkal s velkým úspěchem
u čtenářů a věřím, že i dvojka ho bude v hodnocení následovat a možná ho i
překoná.
Než
si přiblížíme knihu, představím vám autora:
„Narodil
se roku 1978 v Praze, časem však dal velkoměstskému životu vale a
odstěhoval se do malé vesničky na dohled od Řípu. Tam se nyní věnuje překládání
počítačových her, chovu ovcí a literatuře, to vše v souladu
s životním mottem „pást, psát a spát“. Rád čtenáře překvapuje svým širokým
záběrem – ačkoliv jej mají mnozí zafixovaného jako pohádkáře a humoristu, není
mu cizí ani vážnější tvorba. Je podepsán pod pohádkovým cyklem Bordeří povídačky, postapokalyptickou sérií Zapomenuti v očistci a řadou
povídek a novel různých žánrů.“
Nyní
již k samotné knize. Čeká vás jedenáct příběhů plus jeden bonusový.
Tentokrát bych řekla, že hlavní hrdina Kubíček ustoupil trochu do pozadí a přenechal
trochu slávy čtyřem štěňatům, která se narodila borderce Kýnce. Spolu s nimi
objevujeme svět a přihlížíme, jak se zaučují a rozvíjejí své vlohy být jednou
dobrými hlídači a především pastevci. Jako správná štěňata vymýšlejí
lumpárny a nenechají nikoho v klidu. Při svých toulkách po okolí se
seznamují i s obyvateli lesa a jednoho dne je čeká velké překvapení,
potkají zvíře, které ještě v životě neviděli. Kdo se jim to připletl do
cesty? Kdo je ten podivný strážce lesa? Jaká dobrodružství na ně čekají? A co
Kubíček, dokáže včas zasáhnout? Vezměte si na klín své dítko nebo vnouče a přečtěte
si společně tyto krásné příhody.
„Starý
sýček, který v okolí zastával roli ponocného, usedl na větev věkovitého
dubu a táhlým zahoukáním ohlásil půlnoc. Ne snad, že by to někdo ocenil – až na
pár ježků už všichni dávno spali. Ale to mu nevadilo. Šlo o princip.“
Již
po přečtení prvních pár slov a vět jsem byla nadšená autorovou bohatou češtinou,
milými a někdy i úsměvnými přirovnáními a tím, jakou pohodu a radost
jeho slova v člověku probouzí. Knihu budete číst s úsměvem na
rtech, někdy vám ho vykouzlí vtipné situace, jindy porozumění tomu, co nám
autor sděluje mezi řádky.
V příbězích
se
jako ve správných pohádkách skrývá poučení. Autor dokáže probudit v dětských
myslích zájem a zvídavost. Možná, že vás děti během čtení zahrnou několika
všetečnými dotazy. Budou se spolu s vámi strachovat o čtyřnohé hrdiny. A
možná vás překvapí, že večer budou bez odmlouvání čekat napjatí pod peřinou na
další bordeří povídačku.
„Kýnka
s vyplazeným jazykem přimhouřila oči, naklonila hlavu na stranu a znalecky
zhodnotila své nejnovější dílo. Spokojeně mlaskla. Dokonalé! Vytahané stonky
petržele vrhaly šikmé stíny přes rozkousaný košík, zdánlivě nahodile rozmístěné
důlky v trávníku ladily s kosmickým pořádkem, k tomu všemu se
vzduchem linula vůně čerstvě zkypřené půdy… ano, mohla být na svůj výtvor po
právu pyšná. A také že byla! Konečně vypadalo okolí hájovny k světu.“
Ačkoliv
kniha je rozdělena do jedenácti kapitol a zdánlivě oddělených povídek, od okamžiku,
kdy se borderátka setkají v lese se záhadným tvorem, začíná se
odvíjet jeden příběh, který graduje v posledních kapitolách. Sám autor nám
identitu záhadného tvora neprozradí, ale ilustrátorka nenechá naši
představivost ve štychu a pomůže nám. Když jsem nakousla téma ilustrací, knihu
zdobí úžasné přátelské barevné ilustrace ilustrátorky Aleny
Doubravové, která je majitelkou bordeří smečky, takže pro inspiraci
nemusela chodit daleko.
Jak
jsem již uvedla, v závěru knihy bordeří dobrodružství graduje a vy se
budete o naše kamarády strachovat. Nechte se překvapit, kdo je nakonec z velké
šlamastyky zachrání. Na konci nás také čeká nejedno radostné shledání.
Autor
si pro své čtenáře na konci knihy přichystal odměnu, bonusovou povídku,
která nás navnadí na pomalu se blížící vánoční čas.
„Vánoce
jsou prostě doba, kdy si můžete krásně sedět v teple před krbem, vyprávět
si příběhy a dobře se každou chvíli najíst. Načuchat se svátečních vůní, až
máte v nose jako v pelíšku. A pak vyběhnout na dvůr a řádit ve sněhu,
pořádně si užít příchod zimy a koukat na měsíc v nejdelší a nejkouzelnější
noci v roce. Nejde zkrátka jenom o nějakého chlapa, který létá po nebi a
rozdává dárky, to ani náhodou, kdepak!“
Doufám,
že už v autorově mysli vznikají další a další bordeří příhody a do
budoucna se budeme moci těšit na další pokračování.
Ať
jsou vám čtyři roky, čtyřicet anebo dvakrát čtyřicet, věřím, že si v této půvabné
povídkové knížce najdete zalíbení.
Moje
hodnocení je 100 %.
Děkuji
autorovi za příjemné chvíle strávené mezi čtyřnohými kamarády na
stránkách jeho knihy.