Pustá duše, autor Dan Simmons, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2019, 304 stran
„Oba
se domnívali, že jsou hříčkou přírody – jedinečnou a vzácnou. A nyní stáli
v prázdném prostoru, zcela odhalení zrakům toho druhého. Vteřinu nato si,
téměř nechtěně, začali navzájem vysílat proud obrazů, polovzpomínek, tajemství,
pocitů, preferencí, vjemů, věcí, za které se styděli, po nichž toužili anebo se
jich báli. Nic před sebou netajili.“
Kniha
Pustá duše vás nejspíše zaujme svojí obálkou, mě tedy zaujala hned, jakmile
jsem ji poprvé spatřila. Obrys hlavy vyplněný černými fleky, mezi nimiž jako by
vedly spoje, a to vše na žlutém podkladu. Výraznější obálku si ani neumím
představit. Po přečtení anotace, jsem byla rozhodnutá si knihu přečíst, ačkoliv
je zařazena do žánru sci-fi, který obvykle nečtu. A rozhodně nelituji, tato
kniha je totiž velmi zvláštní a autor v ní propojil snad všechny žánry,
na které si vzpomenete, čímž knize dodal mistrovské zvraty a upoutal
pozornost čtenáře.
Manželé
Jeremy a Gail mají neuvěřitelné schopnosti, slyší myšlenky
ostatních lidí, ale nejen to, dokáží procházet jejich vzpomínky, ale i zchytit
obrazy vzpomínek, a také dokáží sdílet svoje myšlenky, napojit se jeden na
druhého, což je dokonce chrání před okolními myšlenkami, tzv. neurohlaholem.
Jenže Gail umírá a Jeremy přichází o svůj mentální štít proti zlým myšlenkám
ostatních lidí, a aby se dočista nezbláznil, vydá se na cestu po Americe, najít
svůj klid. Jenže ne vše je tak snadné. Co na Jeremyho čeká na jeho cestě? Najde
vytoužený klid? Tato neobvyklá kniha ve vás probudí spoustu otázek.
„Gail
se zamračí. „Takže duše existuje… něco v nás, co přežije smrt?“ Gailini
rodiče, obzvlášť matka, byli fundamentalisti, a její hlas nyní nabírá ten lehce
reptavý tón, k jakému se uchyluje vždy, když rozebírají náboženské otázky.
Z představy duše jako slizkého okřídleného cherubínka, který se dere do
království nebeského, je jí na zvracení.“
Ještě
nikdy jsem nečetla nic podobného. Autor mě zaujal svým vyprávěním hned od
začátku a moje soustředěnost nepolevila, dokud jsem nedočetla, a poté jsem
měla o čem přemýšlet. Již během čtení jsem byla jak na trní a čekala jsem, kdy
konečně porozumím tomu, co chce autor čtenáři sdělit, kdy se konečně vše
spojí a dostane to smysl. Tahle kniha je opravdová čtenářská nálož, co se
týče žánrů, které se v ní prolnou, a také autorovým záměrem, který
pochopíte až na samém konci.
Nejtěžší
pasáže v knize pro mne byly vzpomínky na vědecké zkoumání mysli, kterému
se Jeremy věnoval, a kdy spolu s Gail navštívili dalšího vědce, který
posunul Jeremyho bádání dál. Jeremy se v těchto pasážích snaží matematicky
a vědecky vysvětlit Gail lidské myšlenky. Tyto části knihy pro mě zůstaly
neuchopitelné a pro běžného smrtelníka jsou opravdu fraktály, vlnoplochy a
chaos španělskou vesnicí. Ale i přesto jsem se nenechala odradit a četla dál.
Kniha se na konci druhé třetiny nečekaně přehoupne do thrilleru a skoro až
hororu a dostane nový náboj. To, čím si Jeremy po smrti manželky projde, je až
neuvěřitelné.
„Přál
si – naprosto věcně a klidně, beze nejistoty či výčitek – být mrtvý. Ticho.
Mír. Dokonalý klid.“
No
a poté nás čeká závěr a my konečně pochopíme názvy kapitol a zjistíme, kdo se
celou dobu skrýval za kapitolami nazvanými Oči. No a možná, stejně jako
já, zatoužíte po tom si knihu přečíst ještě jednou a hledat vše, co vám
uniklo.
Kniha
je rozdělena do několika kapitol, v nichž se střídá současnost týkající se
osudu Jeremyho po smrti Gail s minulostí, kdy Jeremy vzpomíná na život
s Gail, a s kapitolami nazvanými Oči, a ty vám budou velkou záhadou.
„Bez
telepatie by jejich láska mohla být jen prchavá, nestálá záležitost
s krátkým poločasem rozpadu, ale díky doteku myslí do sebe nasáli tisíce
sdílených zážitků a jejich vášeň implodovala s prudkostí, jakou mimo jádra
hvězd vídáme jen zřídka.“
Kniha
mě nesmírně bavila a rozhodně se k ní jednou vrátím.
Doporučuji
všem, kteří mají rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet, maximálně se
soustředit, aby vám neunikl jediný detail, který by mohl zapříčinit, že dílu
neporozumíte.
Moje
hodnocení je 100 %.
Děkuji
nakladatelství Mystery Press, že jsem svoji duši mohla obohatit o
nevšední zážitek z této knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji
koupit zde.
Děkuji ti za řádnou recenzi plnou ukázek, tak to mám ráda. Simmonse jsem si oblíbila u Temného léta a stále jsem Pusté duši odolávala, ačkoli obálka je, jak píšeš, nepřehlédnutelná. Teď už nejspíš neodolám.
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu. Už máš knihu přečtenou? Líbila se?
Vymazat