Stránky

středa 31. ledna 2018

Rytíř bez bázně a hany (recenze knihy Království meče – František Niedl)

Království meče, autor František Niedl, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 280 stran

„Co se stalo?“ zeptal se otce Berengara.
„Zabili jednoho z našich nejschopnějších zvědů, Koldu, který se dostal nejblíž.“
„Takže o nás ví?“
„Není to vyloučené, ale spíš bych se klonil k tomu, že se tak stalo náhodným souběhem událostí. A vlastně na tom teď už nezáleží. Oni jsou už rozhodnuti. A my známe většinu jmen a víme, jaký mají cíl. Teď už zbývá jen získat konečný důkaz a včas uvědomit krále.“

Před koncem loňského roku jsme se dočkali vydání již čtvrtého dílu ze série Rytíři z Vřesova. Možná jste ho vyhlíželi tak netrpělivě jako já. Pokud jste četli předchozí historické romány – Rytíři z Vřesova, Růže a lev (recenze) a Ve službách mocných (recenze) – nemohli jste si nechat ujít Království meče.

V knize se opět setkáváme s našimi oblíbenými hrdiny, kteří mě tak nějak přirostli k srdci, a to Wolframem Katzingerem z Olšové a Benešem z Vřesova. Wolfram je ve službách samotného Jana Lucemburského a Beneš z Vřesova je manem Petra z Rožumberka a pokračuje v budování svého hrádku, nebo spíš hradu? Král Jan Lucemburský se rozhodne svolat zemskou hotovost, aby vyrazil proti Matúšu Čákovi, uherskému palatinovi, který si zabral okolí Holíče. Prozradím vám, že se můžete těšit na pořádnou bitvu a nebude v ní chybět nikdo důležitý. Kdo nakonec zvítězí? Co čeká Wolframa po návratu do Prahy? A není vřesovský hrádek v ohrožení? Pojďte se začíst do tohoto skvělého historického románu, který je nabitý převratnými událostmi.

Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by obdivně nevzhlížel k Wolframovi, je to typ rytíře bez bázně a hany. V bitvě u Holíče ukáže, že je to opravdu člověk na pravém místě a že se umí orientovat i na bitevním poli. Wolfram nejenže vládne svým mečem, ale umí se ohánět i svými argumenty, a tak vítězit i na poli diplomacie, a jeho myšlenky nás nejednou pobaví. Autor nás neochudí ani o milostnou linii, kdy Wolframovi již v předchozím díle do cesty postavil krásnou Eleanor a můžete se těšit, že i v této knize se bude jejich vztah dále rozvíjet.

„Někdy rozhodne o boji tvrdý úder, někdy trpělivost a také kázeň. A tu Benešovi lidé měli. Bylo zřejmé, že už mají Rožumberští navrch. Bylo tedy jen otázkou času a množství padlých, kdy získají vítězství na svoji stranu.“

Také Beneš z Vřesova se znovu setkává s Anežkou, která mu není lhostejná. Její jednání ho však přinutí mít se na pozoru. Jak to mezi nimi dopadne? Postava Beneše je také typem kladného hrdiny, který se dokáže postarat nejen o sebe. V tomto románu bude na vážkách, má zůstat na Vřesově, který ještě není dostavěn, anebo se má vydat na pomoc Petru z Rožumberka, jak mu velí jeho manská povinnost? Nechte se překvapit, jak to nakonec Beneš vyřeší.

František Niedl opět potvrdil svoje vypravěčské umění, jeho popis bitvy u Holíče je naprosto skvělý, že mu i odpouštím, že se dopustil historické nepřesnosti. Musíme vzít v potaz, že se nejedná o literaturu faktu, ale o dílo beletrie, které si autor může utvořit k obrazu svému.

V této knize nechybí nic – spiknutí, bitva, drobné potyčky, přepadení hradu, jedna poprava a také jedna svatba. Čtenáři si opravdu přijdou na své, jak muži, tak ženy. Autor nám vše krásně vylíčí a drží nás v napětí a obavách o naše oblíbené hrdiny.

„O co ti jde, pane?“ obrátil se Wolfram na Čáka. „Chceš za každou cenu zemřít? Rád bych ti vyhověl. Ale nemohu českého krále připravit o někoho, kdo pro něj představuje slepici, která bude snášet zlatá vejce. Takže… až někdy jindy.“

Kniha je opět velmi čtivá. V kapitolách se střídají osudy Beneše a Wolframa. A pokud jste již zapomněli některé důležité okamžiky z předchozích dílů, autor vám je nenásilně připomene v první třetině knihy. Za toto oživení událostí minulých autorovi děkuji.

Knihu doporučuji milovníkům historických románů, není zde nouze o napětí a střety a tentokrát se čtenář pohybuje i v blízkosti samotného Jana Lucemburského a je mu umožněno ho více poznat.

Moje hodnocení je 100 %.

„Wolfram nasedl na Fratella z rampy, která byla ke snadnějšímu nasednutí obrněnců postavena u stájí zřejmě už při stavbě hradu. Fratello nejdříve před Wolframem uskočil, protože ho nepoznal. Až když na něj promluvil, uklidnil se. A stále se na něj nechápavě otáčel. Nejen lidé, ale už i kůň si myslí, že jsem se zbláznil, pomyslel si Wolfram.“

Již nyní se těším na další díl série a jsem moc zvědavá, co si pro nás autor připraví příště, ale nejspíš víte, kdo se narodil roku 1316.


Děkuji nakladatelství MOBA za to, že jsem se opět mohla přenést do doby, kdy rytířská čest něco znamenala.

úterý 30. ledna 2018

Tajemství ukryté v dopisech (recenze knihy Ztracený slib – Kate Mortonová)

Ztracený slib, autorka Kate Mortonová, vydalo nakladatelství Ikar, Praha 2017, 424 stran

„Předtím, když k tomu došlo, zvažovala, že se přizná, a možná to hned na začátku měla udělat. Nicméně šanci promeškala a teď bylo pozdě. Příliš pozdě po tom všem, co následovalo: pátrací akce, policie, články v novinách, naléhavé žádosti o jakékoliv informace. Nebyl nikdo, komu by se mohla svěřit, nebyla naděje, že by jí někdy odpustili. Její jedinou možností bylo zahrabat důkaz.“

Ačkoliv mám v knihovničce skoro všechny knihy, které Kate Morton u nás vyšly, je tato první, kterou jsem četla. A můžu konstatovat, že rozhodně nebude poslední. Autorčin styl psaní mi sedl a příběh, který pro nás ukryla v knize je velmi napínavý, tajemný a určitě vás chytne za srdce.

Píše se rok 2003 a mladá nadějná policistka Sadie udělá při vyšetřování jednoho případu „botu“, a tak jí její starší kolega doporučí vzít si dovolenou. Sadie, ač nerada, poslechne, a odjede ke svému dědečkovi Bertiemu do Cornwallu. Jenže to by nebyla Sadie, aby se tam nepřipletla k dalšímu případu. Objeví opuštěný dům u jezera a když se dozví, co se v něm před sedmdesáti lety stalo, rozhodne se tomu přijít na kloub.

V červnu 1933 se z domu zvaném Loeanneth ztratil roční chlapec Theo Edevan, vytoužený syn, a nikdy se nezjistilo, co se tehdy při slavnosti letního slunovratu stalo. Nyní po sedmdesáti letech žije již jen pár pamětníků, tehdy šestnáctiletá Theova sestra Alice, nyní úspěšná spisovatelka detektivek, její starší sestra Deborah a tehdy sedmnáctiletý začínající policista Clive. Sadie se nejprve obrátí na Alici a poté i na Cliva, jelikož je rozhodnutá zjistit pravdu. Podaří se Sadie vyrovnat se s uzavřeným případem matky, která opustila svoji malou dceru, a zároveň zjistit, kdo před sedmdesáti lety unesl malého chlapce z jeho postýlky? Jaká tajemství střeží Alice a Deborah? Jaká tajemství má sama Sadie? Co za tajemství si v sobě nesou další postavy z příběhu?

„Sadie souhlasně zabručela. Nedodala, že podle jejích zkušeností si minulost najde způsob, jak i po letech člověka dostihnout bez ohledu na to, jak rychle utíkal, kolikrát začal od nuly.“

Řeknu vám, že tak skvěle napsanou knihu, která je protkána tolika tajemstvími, jsem ještě nečetla. Autorka nás zavede do slepých uliček, předkládá nám falešné stopy, aby na konci příběh rozpletla, a čtenáře nenechala bez odpovědí. A to se mi moc líbilo. Spisovatelka nás nechává vytvářet svoje hypotézy a možné varianty toho, co se stalo. Od poloviny knihy vám již vaše fantazie poběží na plné obrátky. A ten konec, ten je bravurní, přestože vás asi deset stran před koncem nejspíš napadne to, co nám autorka odhalí na posledních pár stranách.



V knize se prolínají tři časové roviny. Současnost, rok 2003, a období před sedmdesáti lety a události roku 1911, kdy se Alicina matka Eleanor osudově setkala s budoucím manželem Anthonym. Životy postav ovlivnilo i několik historických událostí, potopení Titaniku a obě světové války. Při čtení budete mít touhu číst dál a dál, dokud se nedozvíte pravdu. Prolínání časových os se mi moc líbilo, dodává to knize na napětí,  a autorka to skvěle využívá k tomu, aby nám postupně odhalovala indicie, které nás dovedou k šokujícímu rozuzlení.

Je úžasné, že v knize nesledujeme pouze osudy jedné postavy, ale autorka nás vtáhne hned do několika životů. A nejen rodina Edevanových má své tajemství. Život Sadie je neméně zajímavý, její postavu jsem si oblíbila. Alice je stará dáma, spisovatelka, která má své vrtochy a má na ně právo. A má můj obdiv za to, že tolik let žila s takovým tajemstvím, a nikdy ho neprozradila.

„Zvláštní věc, chystat se prozradit strašlivé tajemství někomu, kdo ji zná téměř stejně dobře jako ona sama. Nikomu jinému by se Alice nesvěřila.“

Je to příběh opravdové lásky, ale i bolesti, utrpení, strachu, odvahy, touhy bojovat, síly uchovat tajemství, síly se obětovat a zachránit tak to nejcennější, co v životě máme.

Kniha se čte sama. Zařadila bych ji do kategorie románů pro ženy s detektivní zápletkou. První, co mě na knize upoutalo, byla obálka, ta je opravdu nádherná, jemná a můžeme se domýšlet, zda žena na obálce představuje Eleanor.

Tento příběh a jeho postavy vám přirostou k srdci a nebudete se s nimi chtít rozloučit. Chvílemi budete zoufalí, že se nedozvíte pravdu, ale pak zase přijde naděje, že čas nesmazal všechny stopy, jelikož tajemství je někde ukryté, stačí ho najít.

„Při prohledávání domu narazíte na nejrůznější věci. Spoléhám na vaši diskrétnost. Všichni máme tajemství, o nichž si přejeme, aby tajemstvími zůstala, že?“

Knihu doporučuji všem ženám všech věkových kategorií, každá si zde může najít svoji oblíbenou postavu. Pokud milujete záhady, odkrývání tajemství z dávné minulosti, napětí, hledání pravdy a uzavřené konce, je to to pravé čtení pro vás.

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a těším se na čtení dalších autorčiných knih.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


pátek 26. ledna 2018

A přesto jsem ho milovala (recenze knihy Dcera krále močálů – Karen Dionne)

Dcera krále močálů, autorka Karen Dionne, vydalo nakladatelství Slovart, Praha 2017, 248 stran

„Jacob Holbrook uprchl z vězení. Král močálů. Můj otec. A já jsem ta, kdo ho do vězení dostal.“

Kniha, která vám vezme dech. Spíše než o thriller se jedná o dobrodružný román s prvky thrilleru. Na začátku se seznámíme s Helenou (čti „helejnou“) Pelletierovou, šťastně vdanou mladou ženou s dvěmi malými dcerami, která žije v Michiganu, a živí se prodejem džemů. Její životní idylka se jednoho dne změní, když v rádiu zaslechne, že utekl nebezpečný vězeň, její otec. V tu ránu je jí jasné, že není nic důležitějšího, než ochránit svoji rodinu. A ví, že bude muset s pravdou ven, že bude muset svému manželovi Stephenovi říct, kým je. Že je dcerou „krále močálu“, který před sedmadvaceti lety unesl její matku, jíž tehdy bylo čtrnáct let a po čtrnáct let ji držel mimo civilizaci na usedlosti v močálech, kde se jí narodila dcera Helena.

Jedná se o velice zajímavý příběh, kdy se Helena ve vzpomínkách vrací do svého dětství, kdy neměla ponětí, že v jejím životě je něco špatně, netušila, že je dcerou únosce. Svého otce milovala, přestože se k nim občas choval hrubě a násilně. Ale naučil ji spoustu věcí – jak se chovat v divočině, jak číst stopy, jak ulovit zvěř, hrál s ní hru, kdy ona měla za úkol ho vystopovat. Přestože do svých dvanácti let nechodila do školy, naučila se číst díky časopisům, které v jejich chalupě objevila. Toužila po společnosti někoho dalšího než jen rodičů, a nakonec si vytvořila dva imaginární kamarády.

„Když jsem byla malá, nedostala jsem ani obyčejný balonek. Svoje hračky jsem si sama vyráběla. Trhala jsem na kousky přesličku a pak ji zase sestavovala dohromady a mělo to na mě stejně vzdělávací účinky jako hračky, u kterých mají děti zasouvat správné tvary do odpovídajících otvorů.“

Jedná se o syrový, drsný příběh. Málokdo z nás si umí představit, jaké to je být unesen ani jaké to je být dcerou únosce. Helena se musela vyrovnat se svojí minulostí a zvládla to dobře. A nyní, když se jako dospělá dozví, že je její otec na svobodě, zachová chladný rozum a hned začne jednat. Ví, že pokud ho někdo dokáže vystopovat, je to ona. A tak se ho vydá najít. V knize se tedy prolíná Helenina minulost, v níž vyrůstala v divočině s přítomností, kdy jde po stopách svého otce. Podaří se jí ho najít? Nebo on najde dřív ji? Zachrání Helena svoji rodinu?

Autorka nám předkládá příběh, který by se mohl klidně odehrát. Helenin otec je násilník, ona o něm říká, že je narcista, je to surovec, ale zároveň touží natolik po lásce a společnosti, že se odhodlá k hroznému činu - únosu, chce si svoji ženu a následně svoji dceru k sobě navždy připoutat. Je neuvěřitelné, jak musel mít vše předem promyšlené, a jak si byl jistý, že ho nikdy neopustí. V knize najdete scény, kdy vás bude mrazit a možná chvílemi nebudete napětím ani dýchat. Čtení této knihy jsem si náramně užívala, přestože se jedná o takto drsný příběh, ale dobrodružství z něho přímo čiší.

„Takže popravdě: Tím, co mě po našem útěku z močálů udivilo nejvíc ze všeho, byla elektřina. Dnes je pro mě těžké pochopit, jak jsme se mohli celé ty roky bez ní obejít. Vidím, jak lidé rozmařile nabíjejí svoje tablety a mobilní telefony, opékají si chléb v toustovači, připravují popcorn v mikrovlnkách, sledují televizi a čtou si dlouho do noci e-knihy, a část ze mě stále nevychází z údivu.“

Helena se v příběhu věnuje především otci, který na ni měl velký vliv, matka stála v ústraní, bohužel s ní Helena neměla takový vztah, jaký většinou mezi matkou a dcerou bývá. Zřejmě za tím stojí to, že když se jí Helena narodila, byla velmi mladá, byla v zajetí, v pustině, bez pomoci a navíc při porodu došlo ke komplikaci, která ji málem stála život.

Kniha se čte jedním dechem. Dvacet osm kapitol, které knihu tvoří, vám uteče před očima, ani nebudete vědět jak. A konec knihy je opravdu nervy drásající, kdy ve skrytu duše doufáte, že dobro zvítězí nad zlem.

„Myslím na matku, mrtvou a většinou lidí už zapomenutou. Myslím na dcery. Myslím na manžela, který je doma sám a čeká na mě. Tohle zabíjení musí přestat. To svého otce najdu. ho dopadnu. ho vrátím do vězení a přinutím ho zaplatit za všechno, co spáchal.“

První, co mě na knize zaujalo, byla obálka, zelenočerný močál a z jeho hladiny vystupující bílá písmena názvu knihy.

Pokud si toužíte nahlédnout do mysli a duše malého dítěte, které vyrůstá uprostřed divočiny, má komplikovaný vztah s matkou a otec je nevypočitatelný, pak sáhněte po této knize. Příběh je umocněn o dění v přítomnosti, kdy se Helena musí znovu potýkat se svojí minulostí a především uchránit svoji rodinu, kterou miluje nade vše. Jedná se o příběh velké odvahy, touhy, odhodlání a lásky.

„Špatné věci se dějí. Padají letadla, vykolejují vlaky, lidé umírají při záplavách, zemětřeseních a tornádech. Ztrácejí se sněžné skútry. Psi se střílejí. A jsou unášeny mladé dívky.“

Knihu doporučuji, jak ženám, tak mužům. Všem, co mají rádi dobrodružné knihy a všem, které zajímá, jak se dá několik let žít uprostřed močálu bez elektřiny, tekoucí vody, lidské společnosti a zdravotní péče.

Moje hodnocení je 100 %.


A myslím si, že by stálo za to, kdyby tato kniha dostala šanci být zfilmována.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


středa 24. ledna 2018

Odvážné a milující srdce jedné rusovlásky (recenze knihy Skleněná past – Éric Fouassier)

Skleněná past, autor Éric Fouassier, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2017, 335 stran

„To není žádný zázrak, to mi věřte! Je to jen výsledek mistrovského učení o těle a principech, které vycházejí z opravdového umění. Přeměna jistých kovů a jejich přimíchání v přesných poměrech do skla dodají světlu smrtící sílu.“

Skleněná past mě upoutala svojí krásnou obálkou a následně mě k přečtení knihy nalákala její anotace, která slibuje dobrodružný příběh. Jedná se o historickou detektivku na pozadí renesanční Francie. Po přečtení knihy bych řekla, že je to spíše historický thriller. A když vám prozradím, že v něm důležitou roli hraje důvtipná lékárnice, odehrají se v něm podivné vraždy tří alchymistů, na scénu vystoupí albín, nápověda je ukrytá v šifrách, podezřelými jsou ilumináti, možná vám na mysli vytane Dan Brown. Už po přečtení prvních stránek se mi jméno tohoto spisovatele vkradlo do hlavy a měla jsem dojem, jakoby spoluautorem byl i on. Éric Fouassier stvořil postavu Roberta Langdona v sukni, mladou lékárnici Héloïse Sanglarovou.

Příběh začíná vraždou jednoho ze zkušených alchymistů a následně je na královský dvůr pozvána lékárnice Héloïse, kterou královna Anna Bretaňská pověří nelehkým úkolem, vypátrat vrahy tří alchymistů a odhalit spiknutí proti samotnému králi Francie. Jako ochránce a pomocník v pátrání je Héloïse přidělen kapitán královniny gardy baron de Comballec a s ním cestuje i jeho sluha Robin. Vyšetřovatelé na stopě viníků netuší, že jejich samotné kroky jsou sledovány a vedeny tak, aby vše bylo odhaleno v pravou chvíli. V nejeden okamžik jim jde o život a všechno ještě více zamotá láska. Podaří se Héloïse a baronovi včas odhalit zrádce? Kam až je tajemné šifry dovedou? Kdo stojí za samotným spiknutím?

Kromě osudů Héloïse v knize sledujeme i příběh rytíře Bayarda, Héloïsiny jediné lásky. Rytíř Bayard hrdě bojuje proti Španělům, ale jakmile se dozvídá, že je Héloïse v nebezpečí, ani minutu neváhá. Dorazí Bayard na pomoc včas?

„Bayard…Jediná vzpomínka na rytířovo jméno stačila k tomu, aby se mladá žena zachvěla. Vzpomínala si na něžné city, které mezi nimi vzplanuly, od prvního kradmého polibku, který si vyměnili v komnatách zámku v Amboise. Pořád nechápala, proč k ní rytíř tak náhle ochladl, když byla osvobozena.“

Héloïse je čtyřiadvacetiletá lékárnice. Na svoji dobu má pro ženu neobvyklé povolání, lékárnu však zdědila po svém otci, který ji do lékárnického umění zasvětil. Héloïse je důvtipná, bystrá, chytrá a v životě si dokáže poradit. Tato hrdinka mi přirostla k srdci. Bylo pro mě překvapivé, že ačkoliv přišla nespravedlivě o otce, je ochotná královně pomoci a pustí se do nebezpečného pátrání.

Kniha se čte jedním dechem. Je plná zvratů a nečekaných událostí. Autor bravurně využívá napětí a dokáže ho vygradovat. Překvapivá pro mě byla i milostná linka příběhu, která je neméně dramatická. Při čtení jsem nedokázala odhalit, kdo za spiknutím stojí a tahá za pomyslné nitky. A konec příběhu je víc než nečekaný a doufám, že si jím autor jen nachystal prostor pro další knihu o Héloïse, jinak moje romantická duše bude trpět.

Líbilo se mi, jak autor využil při vytváření šifer znalost jednotlivých měst a míst ve Francii, muselo to dát velikou práci, aby do sebe vše krásně zapadalo.

„Když se sklonil, aby ji políbil na rty, neprotestovala. Její doširoka otevřené oči se na něj vážně dívaly, ale stále ještě jako by pozorovaly nějakou tajemnou vnitřní vidinu. Nicméně mu polibek vrátila, protože jeho živočišné teplo bylo v té chvíli jedinou věcí, na niž se mohla upnout, a protože uvnitř ještě strašně cítila volání prázdnoty.“

Jediné, co musím knize vytknout je použití slov megafon, kóma, hotel a parakotoul, nevím, zda se jedná o chybný překlad, či zda je použil sám autor. Ale zařazení těchto slov do období renesance se mi zdá do očí bijící.

Jedná se o knihu plnou napětí, odvahy, touhy, lásky, ale i zrady a smutku.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou zas trochu jinou historickou detektivku, těm, co mají rádi šifry a především těm, co touží po napínavém příběhu, v němž nemalou roli hraje láska.

Moje hodnocení je 95 %. A doufám, že autor píše pokračování.

„Chcete říct, že víte o spiknutí od začátku?“
„Víc než to! To my jsme ho vytvořily z ničeho. Malé hezké spiknutí se vzteklým bláznem v čele, který bude dokonalým terčem.“

Tímto děkuji Nakladatelství JOTA za to, že jsem se mohla přenést do renesanční Francie a vydat se na dobrodružnou cestu spolu se sympatickou hlavní hrdinkou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 23. ledna 2018

Krátká poučná pohádka před spaním (recenze knihy Zubr si hledá hnízdo - Oksana Bula)

Zubr si hledá hnízdo, autorka Oksana Bula, vydalo nakladatelství HOST, Brno 2017, 40 stran

„Jednoho dne, potkal zubr medvěda. Blížila se zima a zubr se medvěda zeptal, čím se živí, když všechno zasype sníh. Medvěd odpověděl, že ničím. Když přijde zima, usne hlubokým spánkem.“


Máte doma zvídavé malé dítko, které miluje čtení před spaním? Tak by vám neměla uniknout tato kniha s nádhernými ilustracemi a krátkým poučným příběhem o zubrovi, který by se také rád uložil k zimnímu spánku.

Příběh o zubrovi sepsala a namalovala Oksana Bula, ukrajinská výtvarnice, návrhářka šperků, autorka a ilustrátorka dětských knih. Autorka se narodila v roce 1989, žije ve Lvově a za knihu Zubr si hledá hnízdo získala na Ukrajině ocenění.

Kniha vypráví příběh o zubrovi, který se dozví, že medvěd celou zimu prospí, a tak se rozhodne, že se také uloží k zimnímu spánku. Proto chce požádat tukoně, aby ho také připravili na spánek, ti mu však vysvětlí, že zubr v zimě nespí, přesto se zubr rozhodne, že si najde pelíšek, kde zimu přespí.

Že nevíte, co jsou to tukoni? Jsou to dobří duchové lesa, jsou to postavičky, které si autorka vymyslela a které se v lese starají o zvířátka a ukládají je k zimnímu spánku a na jaře je přijdou probudit.

Sám příběh je kratičký, aby ho zvládly poslouchat děti již od dvou let. Pohádka není jen v textu, ale skrývá se i v ilustracích, takže vy, jako rodiče, můžete využít své fantazie a doplnit příběh i o své vyprávění podle ilustrací. Anebo nechat děti příběh vyprávět podle obrázků.

„Zubr pochopil, že k zimnímu spánku potřebuje nějakou noru nebo aspoň hnízdo.“


Jedná se o útlou knížku, která však ukrývá poučení, dozvíte se, kdo se na zimu chystá ke spánku a kdo naopak ne. Tento příběh podněcuje dětskou fantazii a obohacuje dětský svět o další nadpřirozené postavy, tukoně.

Knihu jsem četla svojí dvou a půlleté dceři. Poprvé jsme ji četly před spaním a to hned dvakrát, poté usnula. Takže mohu říci, že je to skvělý uspávací příběh. Při prvním čtení měla řadu otázek: Proč medvěd v zimě spí? Co je to tukoň? Proč si zubr hledá hnízdo? Proč zubr utíká? Proč ta nora není prázdná? A tak dále. Kniha ji velmi zaujala a za tu krátkou dobu, co ji máme doma, jsme ji četly nejméně desetkrát a stále se líbí.

Ilustrace jsou opravdu nádherné, jemné, pestrobarevné a milé. Z knihy mám pocit, že autorka rozumí dětské duši. A podněcuje velkou dětskou fantazii.

Kniha je doporučena pro děti starší dvou let a myslím, že to odpovídá. Dvou a půlleté děti si ji už určitě užijí a budou se k ní chtít vracet. A ocení ji i zaneprázdnění rodiče, jelikož příběh je krátký a tedy vhodný jako krátká pohádka před spaním. Ocení ji i rodiče, kteří pro své děti rádi utvářejí vlastní příběhy, v této knize na to díky ilustracím mají prostor.

Knížku po "otestování" na dceři hodnotím 95 %. A obě se budeme těšit, že se brzy zase setkáme s tukoni v dalším příběhu.



Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.











úterý 16. ledna 2018

Život je plný náhod (recenze knihy Sestup - Tim Johnston)

Sestup, autor Tim Johnston, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 432 stran

„Probudil se za úsvitu. Oknem pronikalo do pokoje nejčasnější, nejslabší světlo nového dne. Seděl na kraji postele a zíral ven s rukama na kolenou, zatímco se do něj kus po kuse vracel život. Nakonec jako vždycky, zbýval ten poslední chybějící kousek - jeho milovaná holčička.“

Sestup je prvním románem pro dospělé autora Tima Johnstona a je to opravdu zdařilý thriller a vůbec mě nepřekvapuje, že se stal New York Times bestsellerem a slaví úspěchy i v dalších zemích.

Má to být poslední rodinná dovolená před tím, než osmnáctiletá Caitlin nastoupí na sportovní vysokou školu. Je totiž skvělou běžkyní. Na střední škole vyhrála spousty závodů, a tak ani na vysoké škole nechce zůstat pozadu. Jenže její touha po pohybu se jí stane osudnou. Spolu se svým o tři roky mladším bratrem Saenem vyběhne ráno do neznámých hor, on jede na kole, ona běží. Nešťastnou náhodou dojde ke kolizi, kdy je její bratr zraněn. Jsou v horách, bez signálu a jedinou možností, jak ho zachránit, je vydat se dolu pro pomoc. Caitlin netuší, že toto rozhodnutí bude pro ni osudné a změní životy hned několika lidí. Seana najdou, ale Caitlin zmizela. Rozjede se pátrání. Najdou Caitlin? Je ještě šance, že je na živu? Její rodina nepřestává ani po letech věřit. Pojďte si přečíst tento napínavý thriller, v němž o životě několika lidí rozhodla nešťastná náhoda.

Manželství Courtlandových prochází krizí, zmizení Caitlin rodinu opět stmelí, alespoň na chvíli, ale s prodlužující se dobou pátrání si neúspěch vybírá svou daň. Matka Caitlin Angela se psychicky sesype a není se čemu divit. Vždyť už rok pátrají a bez jediné stopy. Otec Grant nakonec zůstává v blízkosti hor, kde se Caitlin ztratila. Sean se vydává na cestu napříč Spojenými státy. Každý se s tragédií snaží vyrovnat po svém.

„Život je plný náhod, říkal si při pohledu na projíždějící cizince. Takových zvláštních a bezvýznamných křižovatek - může to být tenhle muž nebo třeba tenhle. Hledal obyčejného muže v konkrétním typu auta; auta, jež vypovídalo o životě v horách, auta, na němž se podepsalo drkotání po zablácených neudržovaných cestách a hluboce vyjezděných stezkách. Jakmile by ho spatřil...“

V románu vystupují další postavy, které vás zaujmou. Ochotný šerif Joe a jeho nevyvedený bratr Bill, který se vrátil domů z vězení a dělá svému starému otci jen problémy. Jakkoliv vám bude Bill nesympatický, věřte mi, že na konci vás svým chováním dostane, a možná vám i ukápne slza.

V knize se v krátkých kapitolách střídají vzpomínky s přítomností a autor sleduje osudy všech postav. Nechává nás nahlédnout i do osudu Caitlin a přenáší na nás její pocity. V poslední čtvrtině kniha nabere rychlý obrat a spád. Pak už jen budete rychle obracet stránky, abyste se dostali na konec.

Kniha je velmi čtivá, autor nás pomocí krátkých vhledů seznamuje s postavami a jejich minulostí. Postupně si skládáte celý příběh. A stejně jako Grant nepřestáváte věřit, že svoji dceru najde.

„I když to všichni ostatní vzdají, rozejdou se domů a pokračujou ve svých životech, on stále věří, protože bez důkazů jeho víru nic nezabije.“

Příběh nás utvrdí v tom, že za neštěstím stojí většinou náhodné události. Stačí když se v nepravou dobu ocitnete na nepravém místě a váš život je rázem naruby a změní se i životy lidí kolem vás. Ale na druhou stranu se přesvědčíte, že náhody mohou i za to, že je někdo v pravou dobu na správném místě, má otevřenou mysl a dá si pět a pět dohromady a je ochoten riskovat, aby pomohl.

Co všechno je schopen člověk udělat, aby si zachránil život? Co je pro to schopen obětovat? To se dočtete v této knize a bude vám z toho běhat mráz po zádech.

Je to příběh o velké touze žít a přežít, o velké lásce k našim nejbližším, ale i o víře v boha, o velké lidské síle a odhodlání. Drsný, smutný a zároveň opravdový příběh, který by se klidně mohl stát.

„Nic z toho jsem nechápal, dokud mi nevzali dceru,“ pokračoval Grant. „Nikdy jsem se na Boha neobracel, ani jsem ho nikdy nežádal, aby dohlédl na moje děti. Věřil jsem, že ty strašné věci, které se ve světe každý den dějí, se mě a mojí rodině stát nemůžou. Zřejmě tak přemýšlí každý.“

Obálka knihy je zdánlivě jednoduchá, ale poutavá. Mně se tyto jednoduché obálky Mystery Pressu líbí. Kniha na nás možná na první dojem nekřičí kup si mě, ale rozhodně ji neminete bez povšimnutí. A věřte mi, tento román za přečtení opravdu stojí.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou dobrý román, těm, co mají rádi napětí a uvěřitelné příběhy. Doporučuji mužům i ženám od šestnácti let.

Moje hodnocení je 99 %. A budu se moc těšit, jaký příběh si přichystá autor příště.

„Nyní jim už hory nepřipadaly zvláštní, možná snad jen tím, že už je neohromovaly, neděsily ani nevzrušovaly. Pouze jim každý den připomínaly to, co jim vzaly a co s nimi udělaly.“

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem si tento skvělý thriller o odvaze a touze žít mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

středa 10. ledna 2018

Knihy na recenze (pro portál Chrudimka.cz - Zapomenutá zahrada, Palác lží, Léto plné neskutečných věcí a pro nakladatelství Mystery Press - Ztracená vládkyně, Polární záře)

První letošní článek s novými knihami na recenze. Tentokrát výjimečný tím, že kromě jedné knihy se jedná o e-knihy.

Pro portál Chrudimka.cz budu recenzovat román pro ženy Zapomenutá zahrada, knihu z kategorie new adult Palác lží a neobyčejný román Léto plné neskutečných věcí.

Od nakladatelství Mystery Press mi přišly dvě elektronické knihy, a to sci-fi thriller Polární záře a genealogický thriller Ztracená vládkyně.

Nyní si knihy představíme prostřednictvím jejich anotací.





Zapomenutá zahrada

Kate Mortonová


Po přečtení Ztraceného slibu od této autorky, jsem byla rozhodnutá přečíst si další knihu. Zapomenutou zahradu mám již rozečtenou a je to opět báječný, napínavý a tajemný příběh.


Anotace:

Nell O´Connorová se večer v den svých jedenadvacátých narozenin od otce dozví, že není jeho pravá dcera. Avšak až po desetiletích se rozhodne vypátrat pravdu. A ta ji dovede do Cornwallu, do opuštěného domku vedle sídla Blackhurst, kde kdysi žila šlechtická rodina Mountrachetů. Poutavý román do sebe vplete i příběh Nelliny vnučky Cassandry a osud záhadného děvčátka, zanechaného na březích Austrálie v předvečer světové války.





Palác lží

Erin Watt

Třetí díl trilogie série Royalových jsem si nemohla nechat uniknout. Jak to S Ellou a Reedem dopadne? Nemůžu se dočkat, až si knihu přečtu.


Anotace:

Ella Harperová překonala už spoustu problémů, které jí život přichystal. Je tvrdá, odolná a ochotná udělat, co je potřeba, aby ochránila ty, které miluje. Jenže s tajemstvími, která obklopují jejího otce a přítele, jehož život je nyní v ohrožení, se možná ani Ella nedokáže smířit. Reed Royal je zvyklý ničit všechny překážky, které mu osud staví do cesty. Nyní se to však obrátilo proti němu. Pokud chce zachránit sám sebe i dívku, kterou miluje, musí se postavit trýznivé minulosti a napravit svou pošramocenou pověst. Nikdo nevěří, že Ella dokáže v paláci Royalových přežít. Všichni jsou přesvědčeni, že je Reed zničí. Možná mají pravdu. Ella a Reed musejí společně najít způsob, jak zachránit sebe i svou rodinu, a odhalit všechna tajemství a lži, které se skrývají v paláci rodu Royalových.





Léto plné neskutečných věcí

Rowan Coleman


Po přečtení anotace jsem si jistá, že se mi kniha bude líbit. Prvek fantasy, cestování do minulosti, se mi moc líbí.


Anotace:

Kdybyste mohli změnit minulost, udělali byste to?

Před třiceti lety se Lunině matce stala děsivá věc. Natolik děsivá, že si ji nechala celý život pro sebe. Pravda vyšla najevo až nyní, po její smrti.
Odhalení matčina tajemství Lunu i její sestru silně zasáhne – a když zjistí, že se jim naskytla možnost vrátit se v čase do matčina rodného města a dát věci do pořádku, rozhodnou se to udělat.
V New Yorku roku 1977 zpočátku nacházejí více otázek než odpovědí. Pak se ale Luně přihodí cosi neskutečného, téměř magického – potká svou matku jako mladou dívku. Zprvu si připadá jako blázen, ale pak pochopí, jaká šance se jí tím naskýtá. Když může cestovat v čase, může také změnit běh událostí.
Může to udělat, nepochybně. Ale měla by? Jestliže se totiž odhodlá k činu – jakémukoli – a změní matčin život, nebude nakonec muset obětovat sama sebe?





Ztracená vládkyně

Steve Robinson


Toto bude moje první kniha od Steva Robinsona, jehož tvorba je přirovnávána k Danu Brownovi. Moc se těším na odkrývání záhady.


Anotace:

POUZE MUŽ SCHOPNÝ ROZEHNAT KOUŘ MŮŽE NAJÍT ZTRACENOU VLÁDKYNI…


Jedné mlhavé noci roku 1914 se při plavbě mezi Kanadou a Anglií potopila zaoceánská loď Empress of Ireland. Při této katastrofě zemřel skoro stejný počet lidí jako na Titaniku nebo Lusitanii, přesto byla její tragédie zapomenuta.


Jednou z obětí byla i Alice Stilwellová… Nebo nebyla? Americkému genealogovi Jeffersonu Taytovi se dostane do rukou medailon, který naznačuje, že mladá žena neštěstí přežila, měla rodinu a prožila dlouhý život. Kým ale byla před tím, než došlo k jedné z největších tragédií námořních dějin?

Tayte se musí vydat do Anglie, aby zde vypátral Alicin původ a vyřešil záhadu jejího zmizení, které by mohlo souviset s aktivitami britských a německých tajných služeb v letech před první světovou válkou…





Polární záře

Jiří Mazurek


Sci-fi thriller od českého autora, který vyšel pouze jako e-kniha. Jsem na něj moc zvědavá. Najde se podobnost s počáteční tvorbou Dana Browna (Anatomie lži)?


Anotace:

O BUDOUCNOSTI LIDSTVA SE ROZHODNE ZA POLÁRNÍM KRUHEM…

V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhaní, ke kterým dojde při návratu z rutinního námořního cvičení.

Major Gennadij Volkov, stíhací pilot ruského letectva, vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu.

Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se zde setkává s Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat.

Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vykročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...




Zaujala vás některá z knih? Nebo jste již některou četli?
Budu ráda za vaše komentáře.

čtvrtek 4. ledna 2018

Pohled pod pokličku spisovatelského umění (recenze knihy „Dávám ti své tělo...“ Jak píšu milostné scény - Diana Gabaldon)

„Dávám ti své tělo…“ Jak se píšou milostné scény, autorka Diana Gabaldon, vydal DOBROVSKÝ, Praha 2017, 141 stran

„Nabízí se tedy otázka: jak napsat sexuální scénu opravdu barvitě, ale ne nechutně? Víte, existuje malá finta zvaná Trojčlenka, která říká: pokud použijeme v sexuální scéně tři z pěti smyslů, bude scéna opravdu trojrozměrná.“

Sama autorka Diana Gabaldon pro vás nejspíš není neznámou. Její fenomenální série Cizinka snad nemohla uniknout žádnému velkému čtenáři a ani milovníku romantických a dobrodružných seriálů. Sama jsem, ještě před tím než se rozpoutala "hysterie", přečetla všech šest knih série, které u nás vyšly již dříve, a do příběhu Claire a Jamieho se zamilovala, a tak jsem moc ráda, že se Nakladatelství Omega ujalo znovu vydání a těším se, že se dočkáme všech knih ze série Cizinka.


Před koncem roku u nás vyšla další autorčina kniha, která se velmi dotýká zmiňované série. Autorka v ní prozrazuje jeden z receptů své spisovatelské kuchařky, a to dosti významný a zajímavý, jak píše milostné scény.  Myslím, že právě Diana Gabaldon je tím správným člověkem, který může takovouto knihu s čistým svědomím napsat. Její milostné scény jsou něčím úžasným. Pokud jste měli možnost číst Cizinku, dáte mi zapravdu.

„Špatně napsané knihy jsou jako pandemie. Najdeme je všude, v jakémkoliv žánru. Zatímco špatně napsané vraždy, špionážní příběhy, knihy o elfech nebo o mladých lidech a jejich problémech se sebeúctou jsou jenom nudné - špatně napsané sexuální scény jsou k popukání.

Knihu můžeme brát jako takového malého rádce pro spisovatele, ale i jako zajímavý vhled pro čtenáře. Každý si v knize najde svoje. Autorka své rady doplňuje příklady, výňatky ze svých knih. Můžete tak nahlédnout do těch nejzajímavějších milostných scén, a to i z knih, které u nás teprve vyjdou.

Autorka se zabývá nejrůznějšími typy milostných a sexuálních scén. A zdůrazňuje důležitost dialogu, emocí a Trojčlenky. Nevynechává ani kapitolu o vynuceném sexu, tedy znásilnění, a zde jako příklad uvádí scénu z knihy Bubny podzimu, kterou Nakladatelství Omega v letošním roce chystá. Tato scéna se mi kdysi vryla do paměti a pamatuji si ji dodnes, i když už je to pár let, co jsem knihu Bubny podzimu četla. V knize také najdete kapitolku věnovanou sexu mezi gayi, která je spíše okrajová, přestože sama autorka v sérii Cizinka vytvořila postavu gaye, která v životě Jamieho a Claire sehrála důležitou roli.

„Teď byl s ní a zjistil, že si nepřeje žádné něžnosti ani dvoření. Přála si, aby na to šel přímo, rychle a zprudka. Kdyby byla zlomená, pořezala by ho svými zubatými úlomky, byla by nebezpečná jako opilec s rozbitou lahví.“

Jedná se o útlou knížku, kterou přečtete za jedno odpoledne. Ale pokud jste nadšenci do knih Diany Gabaldon, neměla by vám tato kniha uniknout. Nahlédnete v ní pod pokličku jejího spisovatelského umění. A díky úryvkům z jejích knih si oživíte několik milostných scén anebo nakouknete malým kukátkem do knih, jejichž vydání se u nás teprve chystá.

Diana Gabaldon je dle mého názoru skvělá spisovatelka a její milostné scény ve vás vyvolají silné emoce. Při jejich čtení se vám až zatají dech a nedejbože, pokud vás někdo při jejich četbě vyruší. Myslím, že i díky těmto bravurně napsaným scénám je příběh Claire a Jamieho tak poutavý, citlivý, ale i drsný zároveň.

„Jejich láska je ale vždy vzájemná. Není to láska, v níž by se jeden z partnerů musel obětovat pro druhého. V celém příběhu se navzájem zachraňují. V sázce je pokaždé mnoho. Jamie se původně ožení s Claire, aby ji zachránil před Černým Jackem Randallem. Byla by to tak úžasná věc, kdyby ve skutečnosti Jack Randall nebyl vážnou hrozbou?“

Text doplňují ilustrace milostných scén, které nakreslila Sylvia Giachetti.

Doporučuji ke čtení všem, které kniha zaujme už svým názvem, těm, co chtějí nahlédnout pod pokličku spisovatelského umění, a samozřejmě pro milovníky Cizinky je tato kniha nutností.

Moje hodnocení je 90 %.

„Neexistuje jeden správný univerzální způsob, kterým bychom mohli vše napsat.“

Za to, že jsem mohla nahlédnout do tajemství spisovatelčiny tvorby, děkuji Nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit na Knihy Omega nebo Knihy Dobrovský.

úterý 2. ledna 2018

Příběhy s duší (recenze knihy Doteky života - Barbora Dvorecká)

Doteky života, autorka Barbora Dvorecká, vydalo nakladatelství Jiří Nosek – KLIKA, Praha 2016, 168 stran

„Až to tu jednou budeme mít všechno hotový, taky se budu každej víkend válet,“ pohlédla jsem závistivě na sousedy, rozložené kolem bazénu.
„Tak to aby sis pořídila pohodlnou rakev,“ prohodil můj muž nenuceně a zapnul míchačku.“

Když mě o přátelství na facebooku požádala sama spisovatelka, byla jsem zaskočena, jelikož jsem ji do té doby neznala. Ale po přečtení anotací jejích dvou knih, jsem dostala touhu si je přečíst. A sama autorka přišla s nabídkou, která se neodmítá, a to, že by mi ráda poslala oba recenzní výtisky. Ani si nedovedete představit, jakou jsem měla radost, a tak jsem ji ještě nesměle požádala o věnování.

S posledním dnem roku na mě přišly výčitky svědomí, že jsem si ještě nenašla čas přečíst alespoň jednu z těch dvou útlých knížek s nádhernými ilustracemi. A tak jsem při čekání na nový rok sáhla po první z nich, která nese název Doteky života. Chtěla jsem si přečíst něco humorného, laskavého a ze života. A nyní vám můžu říct, že jsem udělala dobře.

„Cesta zpět proběhla v naprostém mlčení. Já snila o hříběti, zbytek rodiny o tom, že mne zbaví svéprávnosti.“

V knize se ukrývají kratší i delší povídky prokládané krátkými postřehy ze života, které nesou název Doteky. V povídkách jsou zachyceny autorčiny zážitky, a i kdyby byly jen z poloviny pravdivé, má autorka můj obdiv. Při čtení těchto povídek ze života jsem se musela občas smát nahlas, až se i můj muž divil, čemu se směji, jelikož naposledy mě takto rozesmála kniha Poslední aristokratka, a to už je pár let. Po humorném vyprávění následují příběhy, které jsou nejspíš smyšlené, ale tak skutečné, že se klidně mohly odehrát. Z těchto povídek vám bude smutno, přimějí  vás se zamyslet, protože je v nich obsažena hluboká a děsivá pravda, protože stejné nebo podobné události se dějí každý den. Na konci knihy se ale autorka opět vrací ke svým humorným zážitkům.

Autorka píše vtipně, s nadsázkou, ironií a opravdu vás rozesměje. Nejenže ona i její dcera přitahují zatoulané, opuštěné a vyhozené psy, kterých se, pokud možnosti dovolí, s láskou ujímá, ale ještě se stará o velké hospodářství s koňmi, slepicemi, husami, kočkami a šedesáti krávami a k tomu zvládá chodit do zaměstnání. Dozvíte se, jak sedlala koně, který měl svou hlavu, jak zachránila několik psích životů, ale i jak se se svými zvířecími kamarády musela rozloučit, a také proč rok co rok začátkem ledna sedlá klisnu a vydává se do skal. Zavede vás na vodu, kde navázala nová přátelství. A třeba také to, jak se seznamovala s vymožeností jménem počítač.

„Nebyl to můj pes. Ale umíral a byl sám. Držela jsem ho v náruči a šeptala mu všechno, co se blízkým bytostem na rozloučenou říkává.
Je pohřbený u nás v zahradě. A já cítím vinu, že jsem pro něj nedokázala udělat víc.“

Možná se budete smát, až vám potečou slzy, a pak otočíte stránku a budete plakat lítostí a smutkem z odchodu zvířat do zvířecího nebe, ale i kvůli lidským osudům nebo chování některých lidí, ať už ke zvířatům nebo ostatním lidem. Tyto smutné příběhy vedou k zamyšlení. Řada lidí nectí moudrost stáří a nepromíjejí prohry a slabost ať už u lidí nebo zvířat.

Je to kniha, která ve vás vzbudí mnohé emoce, pohladí vás po duši a chytne za srdce. Je plná postřehů ze života, nad kterými se zasmějete, popláčete a především zamyslíte.

Přečíst si tuto knihu na přelomu roku, kdy člověk bilancuje uplynulý rok, byla správná volba. A pokud si toužíte přečíst knihu, která je psána od srdce, je tato tou pravou volbou. Řekla bych, že ji psal sám život a přála bych nám více takových lidských knih.

„V hloubi duše jsem přesvědčená, že kdykoliv se nějaký pes, kůň, daněk nebo poštolka ocitne v úzkých, koukne na zvířecí facebook, kde se dozví, že: „…támhle na tý samotě – takovej starej barák s velikánskou zahradou, nemůžeš to minout – poskytují zdarma stravu a ubytování…“

Nemohu opomenout nádherném ilustrace doprovázející každou povídku. Působí jemně a zároveň skutečně. Jejich autorkou je Iveta Autratová.

Knihu doporučuji všem, kteří milují zvířata, ale i těm, co si rádi přečtou humorné postřehy ze života na šumavské samotě.

Moje hodnocení je 95 %. A už se těším na druhou autorčinu knihu, která vyšla loni a nese název Ozvěny života.

„Tenhle už by mi moh vydržet až do smrti,“ zálibně jsem přeleštila nový dotykový telefon.
„To by měla krátkej život,“ zasmušile vrátil můj choť ožebračenou platební kartu do peněženky.“

Tímto děkuji autorce Barboře Dvorecké za to, že mě rozesmála, ale i přivedla k zamyšlení. 

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit i s věnováním autorky zde.