Všichni máme naději (recenze knihy Výš než v sedmém nebi - Griet Op de Beeck)

Výš než v sedmém nebi, autorka Griet Op de Beeck, vydalo nakladatelství Host, Brno 2015, 320 stran

„„Mimochodem, ten dopis byl fenomenální, úplně jsem z něj oněměl, musel jsem si ho přečíst několikrát.“ Ona málem převrhne svou poloplnou sklenici. „Není nic hezčího než nemotorná žena.““

Autorčin debut, který opravdu stojí za přečtení. Nebudete se moci odtrhnout od příběhů pěti vzájemně propojených postav různého věku. Dvanáctiletá Lou, šestatřicetiletá Eva, dvaačtyřicetiletá Elsie, šestačtyřicetiletý Casper a jednasedmdesátiletý Jos. Věkově nesourodé postavy prožívají své životy. Nechybí velká láska, ale také velká samota, malá, ale i velká tajemství, naděje, ale i velké zklamání, které zřejmě nemá jiné řešení.

Postavy jsou natolik skutečné, že budete mít pocit, že něco jste již sami prožili. Dospívající dívka, jeden stařec s velkým tajemstvím, malíř ve středních letech a dvě sestry, tak rozdílné, jak jen sourozenci mohou být. Čin jedné z nich přiměje druhou k tomu, aby se rozhodla pro štěstí.

„Není těžké udržet tajemství, ale žít s ním, každý den zas a znova, to je k nevydržení.“

„…Ale když se opravdu rozhodnu pro štěstí, jim se taky uleví. Protože pak z nich díky tomu můžou vyrůst šťastní lidé.““ 

„Když jsi malý, nikdo ti neřekne, že to bude takové. Tichý a temný život, ze kterého unikají jen utrápené duše. Aby to pak bylo ještě tišší a temnější, pro všechny, co zůstanou.“ 

V knize je spousta krásných myšlenek, které vás přimějí přemýšlet o životě, zastavit se a sledovat své okolí, nechat čas plynout. 

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol a několika podkapitol. Celá kniha je psaná ich-formou, ale ne z pohledu jednoho vypravěče, ale vyprávění se ujímají jednotlivé hlavní postavy. Čí je to příběh, poznáte ze jména podkapitoly. Tento způsob vyprávění mám ráda, kniha je tak mnohem čtivější. Příběhy jsou proloženy retrospektivami, vzpomínkami, které nám odkrývají některá tajemství. 

Obal knihy vás zaujme a mezi trojlístky budete hledat čtyřlístek a věřte, že tam někde je. Každý může najít své štěstí, jen nesmí přestat věřit. 

Autorka mi sebrala veškerou naději, že každý příběh může dobře skončit, a ještě ji zadupala do země. Přestože je konec smutný a nečekaný, je zároveň krásný, protože alespoň někoho přiměje k tomu, aby ve svém životě poslechl hlas srdce. V životě se šťastných konců dočkáme málokdy, snad už jen v pohádkách. To nám však nemusí brát naději, že se jednou třeba ocitneme výš než v sedmém nebi. 

„„Krásko,“ řeknu. „Ten úsměv je napořád,“ poznamená. „A víš proč?“ „Protože seš šťastnější, než sis kdy dovedla představit? A nejsi šťastná jen proto, že to říkáš, ale proto, že to tak cítíš,“ odpovím.“ 

Knihu hodnotím 99 %. 

Před pár dny u nás autorce vyšel druhý román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, myslím, že se máme opět, na co těšit. A potěším i filmové fanoušky, obě knihy budou zfilmovány.

Musulmani, hrozba Evropy i v době Karla IV. (recenze knihy Až bude smrt mou paní - Jan Bauer)

Až bude smrt mou paní, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017, 223 stran

Moje první setkání s tímto autorem proběhlo nad stránkami zřejmě jeho posledního dílu knižní série Ve službách otce vlasti.  Kniha nese název Až bude smrt mou paní a samo pojmenování předznamenává, že se s hrdiny celé série budeme nejspíš muset rozloučit. Ale nebudeme předbíhat.

„Muslimové mají výhodu výběru. Pokud vás omrzí jedna manželka, je tady druhá či třetí. Kdežto křesťan v takové situaci musí hřešit a navštívit nevěstinec nebo si najít milenku.“

Kniha je rozdělena do třech částí a ty se dále dělí na kratší kapitoly.

Děj knihy se odehrává v roce 1378, kdy se v Paříži sejde císař Karel IV. se svým synovcem, francouzským králem Karlem V., aby jednali o pomoci Francii proti Anglii. Karel V. je velmi pohostinný, ale jeho „slabost“ přivede oba, v té době nejdůležitější, muže Evropy do smrtelného nebezpečí. Tolik k první části.

Ve druhé části nás autor vrátí do roku 1376 a na scéně se jako hlavní hrdina objevuje bývalý císařův agent, dominikán Pavel. Kniha dostává rychlý spád a nám je odhaleno, do čeho se Pavel „namočil“.

Ve třetí části se oba muži na chvíli setkávají, aby se jejich cesty zase rozešly. Hrozící nebezpečí v podobě musulmanů, kteří mají plán, jak si podmanit Evropu, nedá Pavlovi spát. V této části se prolínají dvě dějové linie. Jedna sleduje osud Karla IV. a druhá jde po stopách musulmanů společně s Pavlem.

Pokud znáte letopočty, tak už tušíte, s kým se na konci série budeme muset rozloučit. Ale ani na konci nás autor neochudí o překvapení.

„„Už se ti zahojily prsty? Co kdybych ti zase zajela jehlicí pod nehty?“Řekla to tónem, jako by se s ním chtěla pomilovat, a dominikánovi z toho přeběhl mráz po zádech.“

Kniha je psaná velmi čtivě. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě. Setkáváme se s krátkými retrospektivami dokreslujícími děj. A především druhá část vás plně vtáhne do příběhu. Prostředí tajných agentů tahajících za pomyslné nitky dějin je velmi zajímavé. Kladně také hodnotím, že v románu nevystupuje velké množství postav, takže se čtenář v ději lehce orientuje.

Jsem ráda, že tohle byla moje první kniha od tohoto autora. Přestože se jedná už o 8. díl série, řekla bych, že není nezbytně nutné mít nejprve přečtené předchozí knihy. To podstatné se od autora dozvíme, takže nejsme o nic ochuzeni. Tento díl mě opravdu pohltil a jakmile budu mít příležitost, ráda si přečtu všechny díly, které předcházely této velmi čtivě napsané knize.

Román si určitě přečtěte, pokud máte rádi napětí, nečekané zvraty a především historickou beletrii. 

Knihu hodnotím 90 %. Za to, že jsem si ji mohla přečíst, děkuji nakladatelství MOBA.

Život jednoho bohéma (recenze knihy Dobře mi tak - Radka Třeštíková)

Dobře mi tak, autorka Radka Třeštíková, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2014, 221 stran

Dobře mi tak je autorčina prvotina a pro mě poslední kniha, kterou jsem od ní četla. Ano, je to tak, nejprve jsem četla Bábovky, poté To prší moře a nakonec Dobře mi tak.

„Lhal jsem tak často, že jsem přestával mít pojem o tom, co je vlastně pravda. A nejhorší na tom bylo, že se mi to velmi brzo začalo líbit. Bavilo mě to.“

V knize se setkáváme s postavou padesátiletého Borise, malíře, kterého vystěhovala manželka. Teprve poté Boris zpytuje své svědomí a zjišťuje, že nebyl dobrý manžel ani dobrý otec. Nastěhuje se ke svému kamarádovi Viktorovi. U něho se setkává se šestnáctiletou Erikou, to ještě netuší, jak hodně do jejího života zasáhne. K Viktorovi se nakonec uchýlí i Borisův syn a zdá se, že Boris dostává šanci napravit jejich vztah, jaké ho však čeká překvapení?

„Tím, co uděláme, nebo neuděláme, měníme nejen svůj svět, ale taky životy druhých.“

Boris je typický antihrdina, který vám pravděpodobně nebude vůbec sympatický. Ale přijdou situace, kdy s ním budete možná soucítit. Život mu přichystá nejedno překvapení. Ke konci knihy si budete říkat, že je to slaboch, pro něco se rozhodne, ale nedokáže to udělat. Nakonec zasáhne někdo jiný a vyplní se i poslední z Borisových přání.

„Bavit se můžou druzí. Nad mou neschopností, zbabělostí, hloupostí a neskutečnou životní arogancí, která se mi teď vrací zpátky v podobě plivanců rovnou do tváře. Za všechny moje hříchy.“

Příběh vypráví Boris ze svého pohledu, kniha je tedy psaná ich-formou. Mám ráda tento způsob psaní, děj utíká rychleji a kniha se dobře čte.

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. Na začátku každé kapitoly je citát. Příběh je psán chronologicky s prokládanými retrospektivami, které nám přibližují předchozí Borisův život. Autorka vyprávění dokresluje výstižnými kratičkými básněmi.

Jelikož je příběh psán z pohledu muže, který je trochu obhroublý, objevují se v knize vulgární a naturalistické výrazy. Tímto stylem psaní mi autorka připomíná romány Michala Viewegha.

Kniha se mi líbila, na to, že je autorčinou prvotinou, není vůbec špatná. Jediné, co bych vytkla, je to, že na jednu pointu jsem přišla dříve, než ji sama autorka odhalila, a také to, že propojení postav mi přišlo až přílišné, ale jelikož se s ním setkáváme i u ostatních autorčiných knih, bude pro charakter jejího psaní zřejmě typické. Konec románu byl pro mě překvapivý. A obdivuji, že autorka našla odvahu a knihu napsala z pohledu muže.

Pokud porovnám autorčiny knihy, tak To prší moře hodnotím 95 %, Bábovky 90 % a Dobře mi tak 85 %.

Již nyní se těším na další knihu, která spisovatelce vyjde v dubnu letošního roku a bude se jmenovat Osm.

Jak jsem udělala radost nejen sobě aneb nové knížky v knihovně

Tak jednou za měsíc to nevydržím a objednávám nové knížky. Tentokrát jsem nemyslela jen na sebe. 

Kristýnce jsem objednala magnetickou knížku s Pepinou, v dubnu bude mít druhé narozeniny, tak jí snad udělám radost. Prasátko Pepinu zbožňuje. 

Jelikož má Kristýnka problémy s usínáním, neodolala jsem a koupila jsem knížku O králíčkovi, který chtěl usnout, tu dostane taky k narozeninám. Až ji vyzkoušíme, dám vám vědět, jestli na Kristýnku zafungovala.

Knihu Uvnitř mé hlavy jsem si koupila pro sebe, zaujalo mě téma, kterého se týká, hlavní postavou je schizofrenička. Brzy se můžete těšit na recenzi.

No a poslední kniha, Dítě, které v noci našlo slunce, udělá radost taky mně, koupila jsem si ji předčasně k narozeninám, které budu mít přesně za měsíc. Tento autor píše opravdu moc pěkně, jeho dvě předešlé knihy: Dívka, která se dotkla nebe a Chlapec, který rozdával sny, vám také vřele doporučuji.

Kamarádi na život a na smrt (recenze knihy Melouch - Michal Viewegh)

Melouch, autor Michal Viewegh, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016, 157 stran

Na každou novou knihu Michala Viewegha se těším. Po jeho osobní tragédii, která ho potkala, mu moc fandím a věřím, že se opět dostane na výsluní české prózy. Dle mého názoru o tom svědčí i tento román. Nebála bych se konstatovat, že nyní je skutečně již zpátky ve hře, jak avizoval ve stejnojmenné knize, jenž vyšla v roce 2015. V Melouchu již poznávám shodné rysy s jeho dřívější tvorbou.

Autor přišel s novým způsobem vyprávění. Hlavní postava spisovatel a scénárista Michal se setkává s producentem Jožou a diskutují nad právě se rodícím scénářem k filmu, který by dle Michala měl nalákat lidi do kin. Michal producentovi odvypráví příběh dvou kamarádů, učitelů, kteří opustili své povolání, aby se jeden z nich stal gigolem a druhý nájemným vrahem. Nechybí ani láska, osobní tragédie a konec, který by si nikdo nepřál. Kniha je rozdělena na tři části, prolog, 23 kapitolek a epilog.

Román se čte sám. Jediný problém, který jsem s textem měla, byly přímé řeči Joži, jelikož se jedná o Slováka, byly ve slovenštině a přiznávám, že, k mé škodě, tento jazyk již tak zdatně neovládám, přeci jen při rozdělení našich republik mi bylo teprve sedm let. Text je psaný v ich-formě z pohledu Michala. Jožo mu neustále jako všetečný producent skáče do řeči, i přesto se příběh odvíjí rychle a spěje k nezvratnému konci.

V knize se sice setkáme s vulgarismy, ale i se zajímavými myšlenkami:

„…ono jemné chvění motýlí kukly předcházející nově se rodící lásce.“

„Láska je onen vzácný stav, kdy dočasně zapomeneme, co o lásce víme.“

Možná, že někoho zamrazí, když se dozví, že předlohou scénáře je příběh, který se skutečně stal. A Michal se zná s jeho aktérem. Aby mu producent uvěřil, vezme ho na Sázavu a zavede ho do míst, kde se příběh odehrál, opona padá.

„Pokud jsi mě před chvílí poslouchal, musíš připustit, že život je někdy lepší scénárista než kdokoli jinej!“

Mám jednu výtku, a to k obálce knihy. Kupujícího jistě zaujme svojí růžovou barvou a slečnou, jež bych tipovala na striptýzovou tanečnici, dle mého, ale nevypovídá nic o obsahu knihy. Mně se zkrátka nelíbí, působí dost lacině.

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí strávit slunečný den na Sázavě po boku scénáristy, který napínavým způsobem odhaluje příběh, který napsal sám život, a těm, kdo neztrácí naději, že Michal Viewegh je schopný napsat román, který dokáže zaujmout.

Moje hodnocení je 85 %.