Za zavřenými dveřmi (recenze knihy Jedna z pěti – Dagmar Digma Čechová)

Jedna z pěti, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 256 stran

„Jak mi ale myslí projela jména mých kamarádek, došlo mi, že se nabízí jediná věc, kterou můžu a musím udělat. Je třeba na to jít z druhé strany. Od holek. Jedna z těch pěti to je, a když se na ně zaměřím, dřív nebo později přijdu na to, která.“

Dagmar Digma Čechová není na knižním trhu již žádným nováčkem, a ten, kdo její knihy zná, ví, že v nich ráda otevírá palčivá témata mezilidských vztahů, a nejinak je tomu i v její novince, Jedna z pěti. Po knize Okno s dívkou a ptáčkem (recenze), která se žánrově tak trochu vymyká předchozím dvěma knihám Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze), se v knize Jedna z pěti tematicky navrací ke své prvotině, avšak se zcela patrným posunem ve své tvorbě. Ano, zkrátka Jedna z pěti patří právem na vrchol autorčiny prozatímní tvorby a po bok předchozí knihy Okno s dívkou a ptáčkem.
 
Hlavní hrdinka Edita „dostane“ ke svým čtyřicátým narozeninám nečekaný „dáreček“. Je svědkem, ačkoliv ne očitým, rozhovoru, který ji přiměje přijmout fakt, že její muž má milenku. O co horší je, že se ten rozhovor odehraje v jejich domě v době její narozeninové oslavy, na které je přítomno jejích pět kamarádek, což ji vede neomylně k tomu, že ji nezradil pouze její manžel, ale také jedna z nich. Jenže která? V následujících dnech se Edita snaží přijít na stopu, která ji dovede k rozhřešení. Co vše může pátrání po manželově milence vyvolat? Jaké bolestivé rány otevřít? Jak to změní samotnou Editu i její pohled na kamarádky? Komu všemu se nakonec otevřou oči? A může z toho vzejít i něco dobrého? Až otevřete tuto knihu, připravte se na to, že to bude jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky, protože budete chtít tu mrchu, která Editu zradila, vypátrat možná dřív než hlavní hrdinka. On to totiž není jen ženský román, je to tak trochu i detektivka.
 
„Zvláštní ale bylo, jak jinak jsem teď vnímala holky. Až jsem si říkala, že přece není možné, aby to bylo jen změnou mého úhlu pohledu, tou pochopitelnou podezíravostí. Že by se mi najednou tak otevřely oči, že bych je teď všechny viděla v jejich pravém světle, zatímco dosud jsem nosila nasazené růžové brýle? Nemůže to být naopak tím, jak se na ně dívám skrz ty černé, že jim křivdím? Kde je pravda? Kolik toho o nich vím a jaké opravdu jsou?“
 
Myslím, že napínavější úvodní scénu nemohla autorka vymyslet. Již po prvních dvou stranách vám v hlavě vyvstane tolik otázek a možná někteří budete hlavní hrdince vyčítat, že zůstala jak opařená, místo aby šla do akce a zareagovala hned. Takže po úvodu, kdy vám spisovatelka nasadí brouka do hlavy, následuje velmi čtivé pokračování, které vás postupně seznámí s Editou i pěti podezřelými ženami. Velmi se mi líbilo, jakým způsobem nám dá autorka nahlédnout do hlavy Edity, jejích myšlenek, pocitů a názorů, s nimiž se pochopitelně hlavní hrdinka vzhledem k situaci nemůže svěřit žádné blízké osobě.
 
Bylo skvělé sledovat, jaká další stavidla při pátrání po manželově milence Edita otevřela. Okruh podezřelých se pomalu zužuje, ale na povrch vyplouvají nová tajemství a otevírají se třinácté komnaty. Při čtení si uvědomíte, že lidé často druhého soudí, aniž by znali jeho situaci, aniž by věděli, co stojí za jeho chováním, jaké ten dotyčný může mít starosti, a že se kolikrát obáváme někomu se svěřit. Kniha má v sobě mnohem hlubší sdělení, než se na první pohled může zdát. Během čtení vás možná přepadne pocit, že podobné situace, postoje, chování či myšlenky osobně znáte. Rozhodně bych knihu nebrala jako oddechové čtení, protože může v komkoliv otevřít nějaké rány, ať minulé, či současné, ale zároveň nám může otevřít oči i do budoucna a třeba nás popostrčit i k nějaké změně.
 
„Nejhorší byly ty roky okolo třiceti, pětatřiceti. To se nás pořád všichni ptali, kdy si konečně nějakýho toho sviště pořídíme, abychom to stihli. Jako by lidi neměli jiný starosti než soudit, kdo má a kdo nemá děti. Ty, který se neptali, nejspíš předpokládali, že nemůžu otěhotnět kvůli tomu, jak jsem tlustá, a koukali na mě děsně soustrastně a zároveň jako by mě snad vinili z toho, že si za to můžu sama.“
 
V průběhu čtení jsem se snažila přijít na kloub té zrádkyni a po jednom rozhovoru Edity s jednou z kamarádek jako by mě osvítilo a já pojala podezření, které se nakonec potvrdilo. Na někoho tento wau efekt čeká na konci knihy, na někoho již dříve, ale jistí si budete až na konci. Každopádně se vám opět dostane napínavé čtení, které znáte již z předchozích románů a velmi neradi budete knihu odkládat. V poslední době mi přečtení knížky kolikrát trvá i týden, protože ne vždy má člověk na čtení tolik času, kolik by chtěl, ale v případě Jedné z pěti šlo kromě nejnutnějších věcí vše stranou a knihu jsem přečetla za necelé tři dny a v mezičase, kdy jsem ji musela odložit, jsem nad ní neustále přemýšlela, natolik mě pohltila.
 
Obálka se velmi povedla a čtenář ji určitě nemůže minout bez povšimnutí. Rtěnky, které představují pět kamarádek, z nichž jedna zradila, jsou super metaforou. A zároveň je z obálky patrné, že se jedná především o román pro ženy, i když dle mého názoru by si ho měli přečíst i muži.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběh, v němž jde především o mezilidské vztahy, a to nejen partnerské, ale i ty kamarádské, a je jedno, zda momentálně řešíte nějaký osobní problém, či se zrovna vznášíte na růžovém obláčku, každému z nás má kniha co dát. Takovým poselstvím knihy je dle mého názoru fakt, že nikdo nevíme, co se odehrává za zavřenými dveřmi. A chce se mi dodat, dokud je neotevřeme, či je neotevře ten, který stojí za nimi.
 
„Už jsem si myslela, že to mám, že jsem ji našla, ale místo toho mě znovu čekalo obrovské, naprosto netušené a nečekané překvapení. U další z holek z pískoviště přišlo prozření, že věci někdy nejsou tak, jak se na první (a vlastně ani druhý či třetí) pohled zdají být. Snad je to tím, že větší skupině se člověku asi nesvěřuje tak snadno jako mezi čtyřma očima.
Zvláštní… Když jsem přemýšlela o tématech, která na společných setkáních probíráme, vyšly mi z toho kromě drbů a obecných věcí, které právě hýbou společenským míněním, i ty důležité – partnerské vztahy, problémy s dětmi, zdraví… A přesto nemám pocit, že i když se o tom mluvilo často a hodně, že by někdy zaznívala taková ta syrová pravda, která nás skutečně a hluboce trápí.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji vám, Dagmar Digma Čechová, za krásný čtenářský zážitek a za nasazení brouka do hlavy. A přeji vám mnoho inspirace do dalšího psaní a budu opět netrpělivě vyhlížet další vaši knihu.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Nebo v elektronické verzi zde.