Když zhasne celý New York (recenze knihy Blackout – Ashley Woodfolková, Angie Thomasová, Nic Stoneová, Nicola Yoonová, Tiffany D. Jacksonová, Dhonielle Claytonová))

Blackout, Dhonielle Claytonová a kol., vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 240 stran

„Uvědomuješ si, že se nacházíme uprostřed týhle mega… události? Budeme o tom moct říct našim dětem!“
„Proč se chováš, jako by tohle byla druhá světová válka?“ zasměju se. „Je to jen výpadek proudu.“
„Jo, ale během výpadku proudu se dějou pěkně šílený věci,“ řekne Kareem a zase si kontroluje mobil. Já myslela, že je na šrot. „Ty si přece pamatuješ, co se stalo během výpadku v sedmdesátkách, ne?“

 
Když člověk zaslechne slovo blackout, možná mu naskočí husí kůže, možná ho polije horko, záleží, jak reaguje na nepříjemné a stresující situace. A ačkoliv kniha nese v názvu slovo, které lidi spíše děsí, děsivá není. Jedná se o žánr young adult, který sice obvykle nevyhledávám, ale během roku přijde pár období, kdy si ráda přečtu knihu, u níž mohu vypnout a nechat se unášet příběhem. Takovým obdobím je i předvánoční čas, kdy si ráda přečtu romantický příběh, který člověka zahřeje u srdce, a ten najdete i v této knize, vlastně hned několik příběhů o lásce.
 
Je to zvláštní, že po přečtení anotace se mi vybavila kniha Sněží, sněží, protože Blackout se odehrává v jednom horkém letním dni v New Yorku, kdy v celém městě dojde k výpadku proudu, ale věřte, že kniha ve mně i tak vyvolala krásnou předvánoční atmosféru, protože v ní jde především o lásku. Je jedno, zda máte bílou, nebo hnědou barvu kůže, je jedno, zda jste žena, či muž, nebo zda se vám líbí ženy, nebo muži, či obojí, nebo zda jste mladí, nebo staří, protože všichni toužíme po tom milovat a být milováni. A právě v této knize se prolínají příběhy šesti dvojic, které se nacházejí v různých fázích vztahu – někteří se rozešli, někteří jsou přátelé, někteří se znají, ale nejsou pár, a někteří se teprve setkají. Pokud tuto knihu budete číst v době, kdy budete toužit po troše romantiky, tato kniha vám ji dá. Usaďte se do křesla s hrnkem horké čokolády a pojďte sledovat, co s lidmi udělá, když zhasne celý New York.
 
„Kareem se zadívá na oblohu a zašklebí se. „Jo, holka, to je přesně tvůj problém. Neumíš žít okamžikem.“
„Cože? To teda umím!“
„Už od první třídy ses vždycky bála, co bude dál,“ pokračuje a pořád se dívá nahoru. „Přemejšlela jsi, co budeme mít k obědu, ještě než jsi dojedla snídani. Celej druhej stupeň byl o střední a celá střední byla zase jen o vejšce. Nejseš schopná si užít to, co je přímo před tebou.“
 
Na knize spolupracovala šestice autorek young adult literatury a za to, že kniha vznikla vděčíme takovému pomyslnému blackoutu celé naší společnosti v loňském roce a také neteři jedné z autorek, to byly takové dva zásadní impulsy pro hlavu celého projektu Dhonielle Claytonovou, jednu z autorek. Myslím, že výsledek stojí zato, a ačkoliv na knize pracovalo více spisovatelek, nakonec vznikl povedený celek. Čeká na vás deset kapitol, kdy pět autorek napsalo každá po jedné kapitole, kterou věnovaly vždy jiné milostné dvojici, a pak na vás čeká příběh šesté dvojice, který se se zbývajícími příběhy střídá a je rozdělen do pěti kapitol. A ač se zdá, že hlavní hrdinové mají na ten den různé plány, nakonec jejich kroky vedou stejným směrem.
 
Kniha se mi četla skvěle a řekla bych, že styly psaní jednotlivých autorek nejsou natolik rozdílné, aby na sebe při čtení upozorňovaly, a čtenáře to rušilo. Velmi se mi líbil, dalo by se říct, že hlavní příběh celé knihy, a to kapitoly věnované Tammi a Kareemovi. Díky tomu, že jejich vztah dostal v knize největší prostor, se dozvíme hodně o jejich minulosti, o tom, co si každý z nich myslí, a jak častokrát dojde k velkému nedorozumění, a dva lidé si chování toho druhého špatně vyloží. A vás pak napadne, ještěže člověk občas dostane druhou šanci. Další příběh, který mě tak trochu dojal a při kterém jsem si nervozitou div nekousala nehty (ačkoliv to nikdy nedělám), byla kapitola věnovaná Laně a Tristánovi. U srdce mě také zahřálo osudové setkání Grace a Seymoura, náhody se zkrátka dějí. V knize také najdete dvě kapitoly věnované láskám mezi stejnými pohlavími a ani v nich není o nic méně romantiky a napětí než v těch ostatních. Zkrátka každý s přijde na své.
 
„Některé příběhy je lepší vyprávět ve tmě. A nemluvím jen o těch strašidelnejch, kde někdo někoho honí po lese. Nebo všechny ty detektivky, kde bývá skupina podezřelejch zavřená v jednom domě. Ale i milostný příběhy mohou zazářit, když zhasnou světla.“
 
Přestože je kniha určena především dospívajícím, s chutí si ji může přečíst kdokoliv, kdo nezapomněl, jaké to je toužit po lásce. Tato kniha pravděpodobně vyvolá vzpomínky i na vaše lásky.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi romantické příběhy a těm, co nemají předsudky, a to jak rasové, tak vůči lásce ke stejnému pohlaví. V této knize může každý najít kousek sebe, protože jak jsem řekla již v úvodu, je jedno, jak vypadáte, či kdo vás přitahuje, všichni toužíme po blízkém člověku.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Vždycky jsem tě miloval, ale nevěděl jsem, jestli v sobě najdeš místo mě taky milovat,“ zašeptá.“
Zastavíme se a nadechneme se.
Nemůžu se neusmát. „Budeš si tohle pamatovat?“
„Navěky.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA za možnost naladit se v předvánočním čase na romantickou vlnu. Od knihy jsem dostala to, co jsem očekávala, a pokud vás Blackout zaujal, můžete si jej pořídit zde.

Štěstí hledejte ve své mysli (recenze knihy O kousek šťastnější – Derren Brown)

 O kousek šťastnější, autor Derren Brown, vydalo Nakladatelství Ocelot, Praha 2021, 120 stran

„V této knize si představíme způsob, jak dosáhnout štěstí, starší více než dva tisíce let, a přesto velmi moderní. Mnohé myšlenky jsou v přímém rozporu s principy moderního masového pojetí svépomoci a pravděpodobně i s naší intuicí. Jiné nám mohou připadat jako samozřejmé, ale tím, jak příjemně známé nám jsou, ztratily velkou část svého náboje.“

 
Kdo z nás netouží být šťastný. Tato touha je možná tak stará jako lidstvo samo a člověk si ve své honbě za tímto stavem mysli často neuvědomí, že vlastně může být šťastný teď a tady, pokud přehodnotí svůj pohled na svět.
 
Když jsem dostala možnost přečíst si tuto knihu, neváhala jsem a nyní vím, že moje intuice mi napověděla správně. Ačkoliv kniha nemá zrovna nejpoutavější obálku, a tak nějak moc netuším, proč je na obálce pes, ale po přečtení anotace mi hned problesklo v mysli, že toto by mohla být zajímavá knížka. Jedná se o útlou publikaci, která má něco málo přes sto stran a je rozdělena do sedmnácti kratších kapitol. Když budete chtít, přečtete ji během chvíle, což bych zrovna nedoporučovala. Lepší je si tuto knihu tak trochu dávkovat a nechat si prostor na přemýšlení a vstřebání toho, co autor chtěl svým textem předat.
 
Při čtení jsem byla nadšená, protože toto je kniha, která mi ještě více otevřela oči a také kniha, ve které souhlasím s většinou autorových myšlenek. Musím se přiznat, že to pro mě nebylo zas takové prozření, protože to mám v životě nastavené dost podobně tomu, co autor doporučuje, ale i tak se mi dostalo několik dalších poznatků, které mi více otevřely oči, a ačkoliv se mi třeba tolik nezamlouvají, musím uznat, že jsou pravdivé.
 
„Nedostaneme se do bodu, ve kterém se vše spojí. Neztrácejme proto čas: místo toho všemi svými silami zařiďme, aby byla cesta příjemná a smysluplná. Alan Watts (který na západ přinesl mnoho východních názorů) poukázal na to, že při poslechu hudby nebo četbě knihy nepřeskočíme rovnou na konec, kde se vše spojí. Ale v životě se na konce upínáme. Možná je život spíš jako hudební dílo, a my jím máme protančit.“
 
Autor poukazuje na to, jakými způsoby se snaží lidé hledat svoji cestu ke štěstí a že tato honba může člověka nakonec zničit. Autor nedoporučuje vytyčování dlouhodobých a nedosažitelných cílů, jejichž neslnění nás akorát stresuje. Také poukazuje na to, že štěstí hledáme často v nesprávných věcech, ve hromadění hmotných statků, nakupování věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme a které nás učiní šťastnými jen na chvíli a velký problém spatřuje i v tom, že si dost často nárokujeme, že nás má učinit šťastným někdo druhý. Přitom nejdůležitější je začít u sebe a zabývat se jen věcmi (myšlenkami), se kterými my sami můžeme něco udělat, které my můžeme ovlivnit a říká, jak se postavit k situacím, do nichž nemůžeme zasáhnout. A toto je jen zlomek myšlenek, které v knize najdete. Byla jsem mile překvapena, jak takto útlá kniha, může člověku tolik dát. Stačí naťuknout a nasměrovat, není třeba napsat několikasetstránkový elaborát, který řadu čtenářů odradí již na začátku.
 
Zajímavý je i autorův názor na motivační knihy, které častokrát vedou úplně k jinému efektu, než jejich čtenář očekává. Líbí se mi, jak autor ke čtenáři promlouvá narovinu a nezdráhá se říct, co někteří lidé nechtějí slyšet a možná se s tím vůbec neztotožní.
 
Myslím, že každý z nás si může v této knize najít to, s čím se ztotožní, pro někoho bude kniha velkým prozřením, pro někoho potvrzením toho, že jeho postoj k životu se ubírá správným směrem. Kniha nese podtitulek Poznámky pro uklidnění a já věřím, že po přečtení autorových myšlenek v sobě může člověk naladit novou a klidnější životní strunu.
 
„Snažíme se vyhnout rušivým elementům, jak to však zvládnout ve světě, který je zdánlivě odhodlaný překazit každý náš pokus o nalezení duševní pohody?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají pocit, že nikdy nemohou být šťastní a že šťastní jsou pouze ti druzí, všem, kteří očekávají, že je někdo učiní šťastnými, ale i těm, co v sobě již našli duševní rovnováhu a dokážou ji korigovat i v různých situacích.
 
Jak sám autor v úvodní kapitole vysvětluje, kniha O kousek šťastnější je vlastně takový přehled základních myšlenek, jimž se podrobněji věnoval ve své knize Happy, ta bohužel u nás nevyšla. Doufám, že třeba jednou vyjde, protože bych si ji také ráda přečetla.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz a Nakladatelství Ocelot za další nasměrování tou správnou cestou. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.
 
„Ať žije rozmanitost, odpočinek, slunění, nabírání sil, změna a nové perspektivy. Buďme však opatrní a nehledejme řešení na nových místech, ať už zeměpisných, nebo metaforických. Nové město, nový dům, nový partner: pořád tam budeme my, se svými spolehlivými zásobami nevědomé energie, připraveni reagovat na podobné impulzy tak jako dříve.“
 
Moje hodnocení je 100 %.

Až na samé dno (recenze knihy Volný pád – Joseph Finder)

„To je kvůli tobě!“ V Lucasových rozšířených očích se zaleskly slzy. „Kvůli všem těm lidem, co jsi vyhodil, kvůli tomu, jak tě všichni ve městě nenávidí!“
Nick nevěděl, co na to říct.“

Kniha Volný pád od amerického spisovatele Josepha Findera se pro mě stala napínavou jízdou. Možná si při pohledu na knihu řeknete, zda není na thriller až moc objemná, že přes šest set stran mívají spíše historické romány, ale rozhodně se nenechte odradit. Po celou dobu čtení mi na mysl nepřišlo, že příběh mohl autor zkrátit. Vše v knize má své místo a napětí autor udržuje střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav a v neposlední řadě vypjatými situacemi a skvělou zápletkou.

Nick Conover, hlavní hrdina, a také postava, které toho autor na její bedra naložil tolik, že jsem si říkala, jak to ještě může zvládnout. Nick před rokem přišel o manželku, a zdá se, že nyní ztrácí i svého syna Lucase, a vypadá to, že v ohrožení je i jeho pozice ve firmě, z níž uplynulých letech musel propustit polovinu zaměstnanců, což v maloměstě znamená, že si zadělal na pořádný problém, jelikož pomalu není rodina, jíž by se to nedotklo. Svým jednáním si vysloužil přezdívku Řezník, a to netuší, že se jeho život může ještě více zkomplikovat. Se svými dětmi žije v hlídané rezidenční čtvrti, jenže se tam vůbec necítí v bezpečí, a to kvůli několika vniknutím do jeho domu. Poté, co se situace vyhrotí a on přijde o dalšího člena své rodiny, je odhodlán bránit své děti za každou cenu. Co se stane, když překročíte hranici a dojde ke zločinu? Co když zároveň cítíte, že ztrácíte pozici ve firmě, na níž vám záleží? Co když se nemůžete vzpamatovat z velké životní ztráty a zapomínáte na ty, kteří vás potřebují? Co když si do svého života vpustíte osobu, o níž skoro nic nevíte? Řeknu vám jedno, tohle vše povede k volnému pádu. Dokáže se však Nick zvednout ze dna? Čeká vás opravdu napínavý příběh plný zvratů a životních překážek.
 

„Každý jedno tvý rozhodnutí se týká i mě,“ řekl Eddie. „A já hlasuju proti. Takže nic dělat nebudeš. Co se stalo, nejde odestát. Na to už je teď kruci pozdě.“

 

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Týden plný zábavy (recenze knihy Veselý týden – Obrázkové čtení Ladislava Horová)

„JMENUJI SE ADÉLKA A BUDU VÁM VYPRÁVĚT, CO DĚLÁM BĚHĚM CELÉHO TÝDNE. NÁZVY DNŮ SE MI SICE JEŠTĚ TROŠKU PLETOU. ALE TO SE BRZY ZMĚNÍ. POVÍM VÁM, CO DĚLÁM NEJRADĚJI, JAKÁ JSOU MÁ PŘÁNÍ A CO MĚ BAVÍ. KAŽDÝ MÁ PŘECE NĚJAKÉ PŘÁNÍ. LÍBÍ SE MI, KDYŽ SE LIDÉ SMĚJÍ. CELÝ TÝDEN BÝVÁ VESELO.“

Dnes tu pro vás mám tip na čtení s obrázky pro předškoláky nebo pro malé začínající čtenáře v první třídě. Kniha se jmenuje Veselý týden a je určena dětem, které se pomalu chystají učit se číst, čemuž by jim měl napomoci text doplněný obrázky, které nahrazují jednotlivá slova ve vyprávění.

V knize na vás čeká příběh Adélky, která chodí do mateřské školy a provede vás jedním svým týdnem. Není to však pouhý příběh o běžných každodenních činnostech během jednotlivých dnů, je to zároveň seznámení se s dny v týdnu, jak jdou za sebou a také s jednotlivými částmi dne, kdy děti dostanou představu o hlavních úsecích dne, a co se v tu dobu často odehrává. V pondělí začínáme s Adélkou ránem, v úterý se přesuneme do dopoledne, ve středu nahlédneme do času oběda, tedy poledne, čtvrtek je věnován době odpoledne a v pátek se dovíme, co dělá Adélka večer, a pak přijde víkend a my se s Adélkou vypravíme na pouť a neděle je věnována společenským hrám. Zároveň můžeme sledovat i proměnlivé počasí. Zkrátka tato celkem útlá knížečka je nabitá informacemi z všedních dní a hravou formou je přiblíží dětem.

Na začátku knihy je krátké představení Adélky, pak následuje rozcvička po jednotlivých dnech, kde rytmické říkanky provází text napovídající pohybový doprovod pro jednoduché protažení. Pak již následují jednotlivé dny v týdnu vždy s krátkým příběhem. V textu, který je psán velkými tiskacími písmeny, jsou některá slova nahrazena obrázky, aby děti mohly text „číst“ s vámi. Za každým dnem je pak jedna stránka věnována krátké říkance, či básničce. Některé slouží k rozcvičce jiné si můžete zazpívat na melodie známých písniček, kdy v závorce je uvedeno, ze které písničky máte použít melodii. Na konci pak naleznete jednoduché, zábavné, ale i poučné úkoly pro děti, jeden na každý den, kdy si procvičí například barvy, počítání, co k sobě patří a podobně.

„V SOBOTU A V NEDĚLI

(na melodii Kočičí bratři)

V SOBOTU A V NEDĚLI, NEMUSÍME CHVÁTAT,

ZŮSTANEME V POSTELI, NEŽ PŘILETÍ NÁPAD.

CELÝ DEN SI HRAJEME PODLE NAŠICH PŘÁNÍ,

POČKÁME SI, DOKUD NÁS NEPŘEMŮŽE SPANÍ.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Jako ptáček v kleci (recenze Okno s dívkou a ptáčkem – Dagmar Digma Čechová)

Okno s dívkou a ptáčkem, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 276 stran

„Koneckonců, otec by měl ocenit, že šel na vzduch dobrovolně, aniž by mu to někdo pořád dokola radil. Beztak nebylo uvnitř co dělat, když ten dinosaurus nevlastnil ani komp a nechat notebook doma v Čechách byla mámina podmínka. Takhle nesmlouvavou ji vídal málokdy.
Ty kecy o závislosti ho vytáčely ze všeho nejvíc. Oni prostě vyrůstali v jiné době, takže logicky trávili svůj čas jinak, jenže to nebyli schopní pochopit. Chtít po dnešních dětech, aby skákaly gumu nebo cvrnkaly kuličky, považoval za těžkou demenci a marnou snahu vrátit čas, která byla logicky odsouzená k záhubě. Jenže generace jeho rodičů byla prostě hrozně úporná.“

 
Když jsem poprvé viděla obálku novinky Dagmar Digma Čechové a koukla na název Okno s dívkou a ptáčkem, věděla jsem, že si knihu s chutí přečtu, ačkoliv jsem vůbec netušila, o čem bude. Po přečtení anotace se dostavil neomylný pocit, že se mi kniha bude opět líbit jako její předchozí knihy Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze). A nyní již vím, že mě moje intuice opět nezklamala, tato kniha je sice odlišná od dvou předchozích, ale tajemný příběh, odehrávající se v ještě tajemnější Normandii, si mě získal, a ještě dlouho na něj budu myslet.
 
Devatenáctiletý René, kterému se bohužel nepovedla zkouška z dospělosti a se kterým si jeho matka neví rady, je vyslán ke svému otci do malého městečka na pobřeží Normandie, ve které se střídá počasí skoro tak často jako Reného nálada. Mladý nejistý kluk jednoho dne narazí na neznámou dívku Gale, která upoutá jeho pozornost a začne se odvíjet lehce romantický příběh, který však přeruší nečekaná událost, kterou autorka zmiňuje již v anotaci. Poté se přesouváme o tři roky dál, kdy René vyráží do Anglie, přesněji do Skotska s cílem cestovat a procvičit si cizí jazyk. Ještě před odletem však dostává indicie, které v něm vyvolají vzpomínky na minulost. Kdo byla ta tajemná dívka Gale? Proč rozmlouvala s ptáčkem v kleci? Co když slovy jedné z hrdinek: „Věci stejně jako lidé, ve skutečnosti často nebývají tím, čím se zdají být.“?
 
„Taková tedy budou její pravidla? Chce po něm, aby byl totálně pasivní a nechal si od ní všechno líbit? To, že jí nerozuměl a nevyznal se v ní, ho nijak nepřekvapovalo. Jen ho děsilo, že když neví, co přesně má dělat, nebo naopak nedělat, neustále hrozí riziko, že zase něco udělá špatně a všechno zkazí. Jí to snad přišlo vzrušující, jemu tedy zároveň i dost strašidelné. Ale bránit se čemukoliv, co se mu z její strany nabídne, rozhodně neměl v plánu.“
 
Kniha má pozvolný rozjezd, kdy sledujeme lehce romantický příběh dvou mladých lidí až do bodu zlomu, poté autorka bravurním způsobem přejde do zcela jiného žánru, když nám poskytne pohled z druhé strany, čímž kniha získá na spádu, napětí a celý příběh dostane nečekaný rozměr.
 
Spisovatelka touto knihou dokázala, že umí napsat i jiný příběh, který si sice nebude od začátku pohrávat s vašimi emocemi, ale naladí vás na klidnou strunu, aby následně přišel moment překvapení v podobě rozporuplné postavy, kdy budete rozhozeni z jejího jednání, ale na druhou stranu se ji budete snažit pochopit. Závěrečná část je dalo by se říct geniální a nečekaná.
 
„Každý má přece v životě nějaký plán. Jinak by vůbec nemělo smysl žít.“
 
Kdo již četl předchozí knihy, tak ví, že autorčin styl psaní je velmi čtivý a nejinak je tomu i v tomto románu. Autorka umí upoutat naši pozornost a předvídatelné scény střídá s nečekanými zvraty. A nezapomíná na přehlídku lidských emocí od lásky a ochoty po nenávist a vypočítavost. A i v této knize autorka poukazuje na jisté nebezpečí, které široké veřejnosti není známo.
 
Možná, že budete po přečtení anotace, stejně jako já, překvapeni, že autorka prozrazuje dost podstatnou událost z děje, když se z anotace dozvídáme, že Gale zemře. Avšak po dočtení knihy jsem názor změnila, protože podstata příběhu je v něčem jiném. Nechte se překvapit.
 
„Víš co? Nebudeme si nic slibovat. Je to lepší než pak být zklamaní, kdyby to nevyšlo. Můžeme klidně každý další den brát jako dar, co ty na to?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi příběhy, v nichž není nic takové, jak se na první pohled zdá. A ačkoliv je hlavní postavou mladý muž, myslím, že hlavní cílovou skupinou i u této knihy budou především ženy.
 
Když jsem se dozvěděla, že spisovatelka příběh sepsala během několika málo dní, tak musím říct, že smekám, jelikož takto promyšlený příběh s překvapivým rozuzlením znamená jediné, autorka má v sobě velký potenciál a již nyní se těším na její další knihy, protože Okno s dívkou a ptáčkem je dle mého názoru zas o kus dál než předchozí romány. Líbí se mi, že nad jejími knihami může čtenář přemýšlet a hned tak je z hlavy nepustí.
 
„Jak by mohl ignorovat to vtíravé podezření, pomalu ale jistě přecházející v neklamné přesvědčení? Signály k němu přicházely ze všech stran a on je nedokázal ignorovat. Teď už ale nešlo jen o iracionální volání šestého smyslu.“
 
Děkuji autorce za skvělý čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď u samotné autorky zde, kde můžete objednat například i záložky s trefnými citáty z knihy, či další doplňky ke knize, anebo na stránkách Nakladatelství MOBA zde.
 
Moje hodnocení je 100 %.

Dvě leporela o vozidlech a strojích pro nejmenší (recenze knihy Auta, jeřáby, bagry a traktory a knihy Vítej na stavbě)

Máte doma malého človíčka, který se zájmem sleduje každý projíždějící traktor, každé hasičské auto, bagr, či jinou techniku? Pak ho jistě zaujme velkoformátové leporelo z Nakladatelství JUNIOR, a to Auta, jeřáby, bagry a traktory, a pokud je to budoucí malý stavitel, tak mu jistě radost udělá i další velkoformátové leporelo od téhož nakladatelství, a to Vítej na stavbě. Pojďme si obě leporela krátce představit.

V knize Vítej na stavbě můžete sledovat, jak se staví domy, ale také jak se domy bourají a nahrazují je několikapatrové budovy, jak se staví mosty a jak se budují tunely. Každému z těchto témat je věnována dvojstrana plná nejrůznějších detailů a lidí, kteří se na práci podílejí. Obrázek je vždy doplněn kratičkým textem, který malého průzkumníka upozorní na to, co by neměl přehlédnout. A zároveň vždy dostane úkol, co na obrázku najít. Poté následuje dvojstrana, kde je například vyobrazeno nářadí, stavební technika, ale také profese lidí na stavbě. Jednotlivé obrázky jsou doplněny popiskem.

Nejenže malí kutilové najdou v knize nové informace a naučí se nová slova, ale zároveň obrázky zachycují některé vtipné situace, které děti jistě pobaví, například koza, která odpočívá na tubusu tunelu. S knihou se dá krásně pracovat, děti mohou na obrázcích vyhledávat detaily, které jim dáte za úkol najít, nebo si můžete podle obrázků vytvořit společný příběh. Myslím, že vám, stejně jako mně, neunikne, že kniha je genderově vyvážená, protože v ní najdete třeba ženu zednici, elektrikářku, jeřábnici a další.

„Ve městě se staví vysoká kancelářská budova. Na tak velké stavbě pracují stavební dělníci současně na různých podlažích. Nahoře se ještě staví poslední patro, ale na podlažích pod ním už řemeslníci začínají s vnitřními pracemi. Osazují okna, omítají stěny a rozvádějí elektrické vedení. Hned vedle se bourá stará zchátralá budova pomocí bourací koule a obřích demoličních kleští.

No tohle! Poznáš, kdo stavařům obsadil mobilní záchod?“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Životní příběh ztracený v dávných časech (recenze knihy Zdislava z Lemberka – Vnesla světlo do nejtemnějších míst – Hana Whitton)

„Dívku tak půvabnou dosud nespatřil. Pleť měla nazlátlou od jižního slunce, neboť pocházela ze Sicílie, jak vyzvěděl. Jiskrné tmavé oči jí stínily dlouhé řasy a černé vlasy, hebké a lesklé, připomínaly jemné hedvábí. Dozvěděl se rovněž, že mezi dvorními dámami zaujímá jako důvěrnice princezny Kunhuty výjimečné postavení.
Nejraději by jí to vše vypověděl a přiznal se jí k tomu, že ho od první chvíle okouzlila. Nechtěl ji však polekat překotným vyznáním.
Zaváhal na okamžik, potom se vyhoupl do sedla a vyzdvihl Sibylu před sebe na koně.“

 
Historické romány věnované především ženám v české historii autorky Hany Whitton registruji již delší dobu, a to nejen kvůli krásným sladěným obálkám. Konečně se mi do ruky dostala jedna z jejích novinek, a to kniha Zdislava z Lemberka – Vnesla světlo do nejtemnějších míst, kterou bych vám ráda představila.
 
Zdislava z Lemberka, jež byla v roce 1995 svatořečena, zůstává tak trochu v pozadí významnější sv. Anežky České, která ji možná inspirovala v duchovní činnosti a v zakládání klášterů a špitálů, a ačkoliv se o jejím životě moc neví, její postava inspirovala již nejednoho autora v jeho tvorbě.
 
Možná stejně jako já budete překvapeni, až knihu otevřete, a budete na prvních stránkách číst o jisté Sibyle Sicilské a přemýšlet, kdy se na scéně objeví Zdislava, o které by kniha dle anotace měla být. Pokud jste stejně jako já neznalí historie jejího rodu, tak také nebudete tušit, že to autorka vzala pěkně zgruntu a první kapitoly věnovala Zdislavině matce, která jako mladá dívka přišla na přemyslovský dvůr jako dvorní dáma budoucí královny Kunhuty. Již tehdy byla Sibyla zasnoubená, a jak to již bývá, tak za někoho, koho jí vybrali rodiče a koho nemilovala a na královském dvoře jí osud do cesty přivede Přibyslava z Křižanova a řízením osudu se právě oni dva stanou rodiči budoucí Zdislavy z Lemberka. Avšak cesta to nebude jednoduchá. Nechte se překvapit, kdo jejich štěstí bude házet pomyslné klacky pod nohy.
 
„Užasla však, když světlo louče plápolající na sloupku u dveří ozářilo tvář zachránce, s nímž se matka právě loučila.
Byl to mladý muž, jistě ani ne dvacetiletý, s kaštanovými vlasy spadajícími na ramena. V jednu chvíli pohlédl k oknu, jako by vycítil, že ho někdo pozoruje, a zář louče mu přitom ještě zvýraznila přitažlivé rysy – vysoké čelo, orlí nos a pevnou bradu rozdělenou důlkem, svědčící o ráznosti a rozhodnosti. Pod velkýma tmavýma očima se mu rýsovaly temné kruhy z únavy a nevyspání a hezky tvarované rty mu nyní zvlnil úsměv.
Třeba mě zahlédl, napadlo Zdislavu. A tak raději rychle ustoupila od okna.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Neviditelná spojení (recenze knihy Světla jihu – Nina George)

 Světla jihu, autorka Nina George, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran

„Většina z vás má talent velice neúspěšně zacházet s láskou.
Přitom je to tak snadné. Ahoj lásko, pojď dál a udělej si pohodlí. Víš už, jak dlouho se zdržíš? Noc, měsíc? Ach tak, celý život? V pořádku, připravím se tedy na zlato a popel. Když si to rozmyslíš a pak se odstěhuješ, budu za tebou volat: „Děkuji, žes tady byla. Miloval jsem, opravdu jsem tedy žil, i když jen jednu noc.“
Tak jednoduché to ale pochopitelně nikdy není.“
 

Když jsem zaregistrovala, že spisovatelce Nina George vyjde nová kniha, věděla jsem, že si ji určitě přečtu. Poté, co jsem propadla jejímu spisovatelskému kouzlu po přečtení Knihy snů, přečetla jsem i Krásu noci a nyní i její novinku Světla jihu. Do budoucna mám v plánu přečíst i její již dříve vydané knihy Přístav naděje a Levandulový pokoj, v němž se právě autorka zmiňuje o knize Světla jihu. Jelikož se jednalo o smyšlenou knihu a autorka od čtenářů dostávala na tuto knihu dotazy, rozhodla se jí vdechnout život a napsat ji sama, a tak vznikla kniha s tajemným názvem Světla jihu.
 
Podzim nám již sice klepe na dveře, ale proč se na chvíli nevrátit v čase, do horkého léta, na jih Francie, do kouzelné srpnové noci, kdy padají Perseidy a vy si můžete něco přát, stejně jako hlavní hrdinka této knihy Marie-Jeanne, sirotek, kterého se ujal bezdětný manželský pár a rozhodl se jí dát všechnu lásku, i když po svém způsobu. Marie-Jeanne propadne kouzlu knih a její nevlastní otec Francis dostane nápad zřídit pojízdnou knihovnu, kterou nazve Bibliobus. Můžeme tak sledovat, jak psané slovo a krásná literatura proniká na samotářský venkov mezi lidi, kteří znají jen tvrdou práci, jak knihy otevřou jejich srdce a vypustí ven jejich city a emoce. Co když jeda dívka dostane tu „moc“ svést k sobě dva lidi, kteří kolem sebe krouží, aniž by věděli, že k sobě patří? Co jsou ta tajemná světla jihu? Mohou knihy změnit a zlidštit i ta nejzatvrzelejší srdce? Nechte se naladit na stejnou vlnu a přečtěte si tuto knihu plnou emocí.
 
„Knihy umožňují lidem cestovat v čase, měnit podobu, tělo, číst myšlenky a stát se nesmrtelnými, knihy jsou proto poslední pozůstalí, velká alchymie naší doby.
Nebezpečná, nebezpečná, nebezpečná.“
 
Přiznám se, že ze začátku jsem se v knize ztrácela, ale poté, co jsem pochopila, že autorka do knihy vložila i svoji fantazii a stvořila tak postavu lásky, ale třeba i osudu, logiky, ale i smrti, vdechla život i olivovníku, jsem knize přišla na chuť. Po tomto trochu neobvyklém úvodu se rozběhne samotný příběh, v němž najdeme lidi z masa a kostí, kteří jsou zmítáni svými emocemi a především láskou. Člověk při čtení této knihy zjistí, že hlavním hnacím motorem je láska a bez ní nemá člověk ten správný smysl života.
 
Budete soucítit s hlavní hrdinkou, jíž se dostal velký dar, ale sama tak ztratila možnost najít v životě svoji spřízněnou duši, i když vždycky zbývá naděje. V knize sledujeme osudy několika postav jednoho městečka, a to různého věku, a všichni touží po jediném – milovat a být milováni. Je to kniha, v níž drobné náhody mění zásadně životy lidí, tak jako tomu bývá ve skutečném životě.
 
„Možná máme o štěstí nesprávné představy. Štěstí neznamená být šťastný. Nebo že je všechno snadné. Přesto máme štěstí. Protože milujeme, i když to bolí. Láska je. Je všechno. A všechno znamená všechno.“
 
Při čtení knihy mi neustále vrtal v hlavě její název a když se mi konečně dostalo rozhřešení, byla jsem překvapená, co se za ním skrývá. A pak jsem přemýšlela, co když něco takového opravdu existuje. Autorka skutečně popustila uzdu své fantazie a zároveň otevřela srdce i mysl nejednoho čtenáře.
 
Knihu bych doporučila všem ženám, všem milovníkům knih, ale také emocionálně založeným mužům. Je to tak trochu pohádka pro dospělé, ale krásná, něžná, co pohladí po duši. A pokud na vás přišel podzimní splín, tak tato kniha opět vnese světlo jihu i do vašeho života.
 
„Podle… podle čeho se pozná, že je člověk dospělý.“
Elsa se dívala z okna. Jako by jí vzduch něco říkal. Vzduch, který se už do Marie-Jeanne nevešel, i když se o to hodně snažila.
A pak Elsa vzduchu odpověděla: Když člověk začne postrádat zázraky, ve které jako dítě věřil.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Každý den leží před tebou jako nabídka. Víc pro tebe život nemůže udělat.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nevšední čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.
 
 

„V téže minutě,

kdy jsem slyšel tvůj první milostný příběh,

začal jsem tě hledat.

Nevěděl jsem, jak zaslepené to bylo –

milující se nesetkávají někdy někde.

Jsou spojeni odjakživa.“

 
 

Buďme, jací jsme (recenze knihy Chlapec, krtek, liška a kůň - Charlie Mackesy)

„Ahoj,

začali jste od začátku, což obdivuji. Já obvykle začínám od prostředka a úvody nikdy nečtu. Je překvapivé, že jsem vytvořil knížku, protože číst knihy se mi moc nedaří. Potřebuji totiž obrázky. Jsou jako ostrovy, místa, kam se dá doplavat v moři slov.“

Když jsem poprvé zaregistrovala tuto novinku a reakce na ni, říkala jsem si, že bych si ji ráda přečetla, ačkoliv na první pohled textu v knize není mnoho a člověk si může myslet, že je to kniha primárně určená dětem, avšak není tomu tak. Když se mi naskytla možnost, neváhala jsem, a nyní vím, že se zařadí v mé knihovně po bok Malého prince. Ačkoliv mnozí s tímto přirovnáním třeba nebudou souhlasit, mně se při čtení knihy Chlapec, krtek, liška a kůň Malý princ vybavil. Možná je to tím, že hlavní postavou je malý zvídavý chlapec, možná je to také tím, že putuje krajinou a potkává další postavy příběhu, možná je to i tím, že jednou z postav je liška a možná je to i proto, že se v knize objeví řada citátů a životních mouder. Kdo ví? Ale rozhodně tím nechci tvrdit, že se tato kniha Malému princi podobá, jen ve mně vyvolala podobné pocity.

Hned na začátku knihy najdete jakousi autorovu předmluvu, nebo spíše promluvu ke čtenáři, v níž nám autor sdělí něco málo o knize a přiblíží nám postavy příběhu, nebo spíš putování, protože příběh jako takový v knize není. Jedná se převážně o dialogy, které zachycují nejrůznější citáty a životní moudra, jež pronášejí jednotlivé postavy. Ačkoliv se jedná o malého chlapce a tři zvířata, je tu patrné jisté podobenství s lidmi, kteří jsou také různí, různě vypadají, různě se chovají, různě pohlížejí na sebe a na druhé.

„Jejich dobrodružství se odehrávají na jaře, kdy jednu chvíli padá sníh a vzápětí vysvitne slunce, což je taky tak trochu jako život – může se rázem změnit.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Příběhy ukryté v obrázcích (recenze knihy Kdo tu bydlí? - Noemi Zárubová)

„Ráno všichni někam spěcháme. Já s Aničkou do školky a Kuba do školy. Nejlepší je, když si hrajeme venku na zahradě a Kuba má tělocvik na školním hřišti. Můžu na něj přes plot zamávat a Kuba na mě zase zavolá: „Ahoj!“ Kuba Kučera je můj největší kamarád.“

Mají vaše děti rády velkoformátová leporela? Možná si řada z vás vzpomene na jedno takové krásné leporelo ze svého dětství, které vyšlo v roce 1988 pod názvem Kdo tu bydlí? a trvalo několik desetiletí, než se dočkalo svého znovu vydání v letošním roce, aby si jím mohly nyní listovat i děti tehdejších dětí. Ačkoliv v době, kdy poprvé vyšlo, mi byly právě tři roky a byla jsem tedy akorát ve vhodném věku toto leporelo dostat, doma jsme ho nikdy neměli. Jeho krásu jsem objevila až nyní a jsem ráda, že jím mohu listovat společně se svými dětmi a hledat všechny ty skryté příběhy, které se v obrázcích ukrývají.

Celým leporelem nás provází jeden malý klučina, jeho jméno si děti mohou vymyslet samy, z knihy se ho nedozvíme, protože příběh vypráví v první osobě, tedy ze svého pohledu. Představí nám svoji rodinu a své sousedy z domu, zavede nás do školky a prostřednictvím svého „největšího“ kamaráda Kuby i do školy. Podíváme se s ním do města, kde s Kubou dostali za úkol hlídat Kubovy sourozence, dvojčata, zatímco maminky nakupují a babička si zašla do kadeřnictví. Dostaneme se i do prostředí nemocnice, a pak už hurá vlakem na prázdniny k babičce na venkov. A na závěr se podíváme, jak to vypadá v domě, když je noc. Zkrátka v leporelu je stále co objevovat.

Ilustrací, které hrají snad ještě větší roli než samotný autorčin text, se ujal ilustrátor Gabriel Filcík, který má nezaměnitelný „rukopis“ a jehož ilustrace možná znáte z jiných knih pro děti. Ilustrátor má smysl pro detail a do obrázků ukryl také humorné situace. Najdete zde zachycené běžné denní činnosti i situace, ale i shon ve městě a také typická povolání.

Autorčiny kratičké texty nám prozradí pár informací o hlavních postavách příběhu a zároveň nás navedou, čeho si v ilustracích všimnout a probudí zájem dětí o příběh ukrytý v ilustracích.

„A jsme zpátky doma. Ferda se radostí málem zbláznil. Kubova babička se divila, jak jsme se vytáhli. Určitě jsem vyrostl a teď porostu zase doma. Kdo chce být hodně velký, musí hodně spát. Chtěl bych jednou vidět, jak vypadá náš dům, když zhasnou všechna okna. Bim, zhasne se a náš dům spí. My všichni spíme. Spí i kanárek pana Šulce.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Žena v čele sabotážní akce před dnem D (recenze knihy Kavky - Ken Follett)

„Dosud si nemyslel, že by hnutí odporu bylo schopné tak dobře naplánovat a uváženě provést útok. Podle toho, co zjistil v posledních několika měsících, se domníval, že jejich útoky se omezují jen na bleskové výpady, po kterých se ihned stáhnou. Tentokrát je však poprvé viděl v akci. Měli spoustu zbraní a zřejmě netrpěli nedostatkem munice – na rozdíl od německé armády! Nejhorší na tom všem bylo, že byli odvážní.“

Bude to již skoro rok, co jsem četla svoji první knihu od Kena Folletta, Muž s podivnou minulostí (recenze), a již tehdy jsem věděla, že u jedné jeho knihy nezůstane. Rok se s rokem sešel a mně se do ruky dostalo opětovné vydání jeho historického špionážního thrilleru Kavky, který mě naprosto pohltil. Ačkoliv jeho čtenářsky nejúspěšnější knihy ještě čekají v mé knihovničce na přečtení, jsem ráda, že jsem se ještě před nimi dostala právě k této knize.

Agentka Felicity Clairetová alias Flick je jednou z nejúspěšnějších agentek v britské SOE, tato organizace se specializovala na zpravodajské a sabotážní činnosti na územích obsazených nepřítelem. Flick je mladá, inteligentní žena, která umí používat svůj „čich“ v problémových situacích, což jí umožnilo již několikrát vyváznout z nebezpečí. Den vylodění spojeneckých vojsk se blíží, tlak na sabotážní činnost hnutí odporu je tedy značný a Flick spolu s dalšími členy dostala důležitý úkol, vyřadit z provozu nejdůležitější telefonní ústřednu na území Francie, která je spojením mezi německými vojáky a jejich velením v Berlíně. Bohužel akce končí nezdarem, pro Flick to znamená velký otřes, a to i v soukromém životě. Avšak Felicity je silná žena, která vymyslí nový plán, který je však mnohem nebezpečnější a velmi riskantní a na jeho zorganizování má pouhých pár dní, protože pak už bude pozdě…

„Matka vypadala sklíčeně. „Takže se vracíš.“

„O tom nemůžu mluvit.“

„Copak jsi toho neudělala už dost?“

„Ještě jsme válku nevyhráli, takže ne, myslím, že jsem toho ještě neudělala dost.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Každý konec je něčeho začátek (recenze knihy Akord a jiskry - Martin Patřičný)

„Nejzajímavější jsou vždycky doby přechodů. Ten přechod ve společnosti, než se poměry znovu upraví a na nějakou dobu stabilizují. Doba přechodu – staré ještě úplně neminulo a nové nenastalo a tak se to všelijak mele a prase aby se v tom vyznalo.“

Je pravda, že povídky moc často nečtu, ale když se mi náhodou nějaké dostanou do ruky, přečtu si je vždy s chutí a poté si říkám, že bych je možná měla vyhledávat častěji. Přece jen s malými dětmi není tolik času na čtení, ale na kratší povídku se čas skoro vždy najde, a vám pak nemusí být líto, že jste byli vyrušeni v půlce knihy a stále nevíte, jak to dopadne. Proto, když se mi naskytla příležitost přečíst si novinku Martina Patřičného Akord a jiskry, jež je souborem povídek, neváhala jsem.

Martin Patřičný není jen spisovatel, ale je to především výtvarník, který miluje dřevo a vytváří z něho umělecká díla. Svoji zálibu propojil i s touto povídkovou knihou, jejíž obálku zdobí jeho dílo „Kočičí oči“ a uvnitř knihy najdeme řadu dalších fotografií autorových produkcí ze dřeva, jež doplňují jednotlivé povídky.

„Možná proto, že konečně začali oba věřit v důležitost, význam svého životního setkání… v jeho jedinečnost. A kompromisy začali brát jako radost, ne nutnost.“

Celou recenzi najdete na Crudimka.cz

Intriky, které vyústí ve vraždu (recenze knihy Vražda nepočestné panny – Martina Novotná)

Vražda nepočestné panny, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem, Pardubice, 2021, 256 stran

„Vilém se probral k vědomí. Neměl tušení, kde je a jak se tam dostal. Nedokázal s určitostí říct, zda je ještě vůbec naživu, nebo zda se již ocitl na věčnosti. Ovšem nesnesitelná bolest, kterou cítil, ho přesvědčovala o tom, že je stále mezi živými. Měl pocit, že mu krk drtí jakési neviditelné kleště. Chtěl si na něj sáhnout, ale nešlo to. Ruce měl pevně spoutané za zády, stejně tak ucítil silná pouta kolem kotníků.“

Již jste také objevili novou autorku historických detektivek Martinu Novotnou a její sérii Moravské případy Jakuba a Viléma odehrávající se za vlády Václava II.? Po přečtení prvního dílu Ďábel z Frejštejna (recenze) jsem se těšila na další pokračování v podobě knihy Vražda nepočestné panny, která je druhým dílem této série, a v knihkupectvích najdete již také třetí díl Prokletí jménem Rozálie, na jeho přečtení se v brzké době také chystám.

 
Tentokrát si pro nás autorka připravila velmi dramatický vstup do příběhu, a to již v prologu, kdy jsme svědky běsnění Vilémova otce Jindřicha a napínavá situace následuje i v první kapitole a my netušíme, co se vlastně stalo s našimi hlavními hrdiny Vilémem a Jakubem, kteří se řízením osudu dostanou na hrad Cornštejn, kde konečně mají pocit, že jsou v bezpečí. To však trvá pouze krátce, protože tentokrát si autorka připravila velké útrapy pro Viléma a není to nikdo jiný než Jakub, který se ho pokouší ze svízelné situace dostat a očistit tak jeho jméno a pověst. Podaří se to, nebo na Viléma bude čekat šibenice? Vilém není jediný, kdo má starosti, jelikož v okolí Cornštejna řádí loupeživá tlupa, která po sobě nezanechává svědky. Dokáže si s tím Jakub poradit? Opět na vás čeká napínavé čtení.
 
„Paní Anna se na Jakuba podívala a pak se pobaveně rozesmála: „Vy dva jste dvojice k pohledání! Oba prosíte o milost toho druhého, místo abyste se starali sami o sebe… To vás ale samozřejmě šlechtí,“ dodala již vážným hlasem. „Myslím, že už vás nebudu déle trápit a předložím vám svůj návrh.“
 
Autorka si pro čtenáře přichystala originální zápletku a musím říct, že tentokrát Viléma vůbec nešetřila a dostala ho do velmi nepříjemné pozice. V knize na vás čekají dramatické situace, napětí a zvraty, ale také navázání nových vztahů, ať již přátelských nebo milostných. V příběhu opět nechybí občasné humorné slovní přestřelky a situace, kdy nevíte, zda se smát či plakat. A ačkoliv tušíte, kdo za vším stojí, tak čtete dál, protože chcete znát důvod, ale i to, jak celý příběh skončí a zda bude spravedlnosti učiněno zadost.
 
Velmi se mi líbí autorčin styl psaní, kniha je čtivá a čte se lehce. Autorka má skvělé dialogy a používá barvité popisy situací, prostředí, ale i osob.
 
„Jakub musel uznat, že lazebnice ani v nejmenším nepřehánějí. Velitel Ota byl vysoký muž v nejlepších letech. Na jeho mužné tváři lemované krátce střiženými vousy byly znát rozsáhlé životní zkušenosti, jasně modré oči si ale uchovaly mladickou rozvernost. Když jejich majitel chtěl, dokázaly být mírné a klidné, stejně jako chladné a tvrdé. Z Otova pohledu podle situace sálalo buď bezpečí, nebo strach.“
 
Kniha je rozdělena na třicet tři spíše kratších kapitol, které jsou vždy uvedeny stručným několikaslovním popisem toho hlavního, co kapitola přinese.
 
Obálka knihy je originální. Jedná se o autorskou práci ilustrátorky a grafičky Hany Krauseové, která vytvořila také obálku prvního dílu. Líbí se mi jednotný design obálek. Jediné, co bych vytkla, je nešťastně zvolený font písma, kdy v názvu knihy písmeno d svým tvarem připomíná spíše písmeno řecké abecedy a působí na obálce rušivým dojmem, ale to je spíše drobná kosmetická vada.
 
„Nyní si připadal jako na jedné takové štvanici, které se účastnil doma v Hispánii a při které potkal svou životní lásku, ale i neštěstí, Carmen. Teď se ale neštvala vysoká, ale mnohem nebezpečnější škodná, skupina bezcitných lapků, kteří loupili, kradli a zabíjeli často bezbranné lidi, kteří se provinili jen tím, že byli v nesprávný okamžik na nesprávném místě. Jakub byl plně odhodlán je najít a zničit.“
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům historických detektivek i všem, kteří chtějí občas utéct do světa pohádek pro dospělé, v nichž je bezpráví většinou po zásluze potrestáno a dobro vítězí nad zlem. A budu se opět opakovat, ale pokud jste si oblíbili Vondruškovy historické detektivky, tak si troufnu tvrdit, že se vám budou líbit i knihy z této série.
 
Moje hodnocení je 96 %.
 
Děkuji samotné autorce Martině Novotné za to, že jsem na chvíli mohla hodit za hlavu problémy všedních dní a odpočinout si u její knihy. Pokud vás detektivka zaujala, můžete si ji objednat zde.

Moudrý jezevec vás provede lesem (recenze knihy Kdo roste v lese – Kateryna Michalicyna)

„Jezevec měl ze všeho nejraději ticho. Když konečně nastalo, rád se nořil do vzpomínek. Usadil se na kanapi a podepřel si bradu tlapkou. Dlouho se díval na rodinný portrét na protější zdi a poslouchal, jak nahoře v polospánku šelestí jeho smrk.“

V loňském roce nakladatelství Host vydalo další krásnou knihu určenou nejmenším dětem, která vzešla ze spolupráce autorky Kateryny Michalicyny a ilustrátorky Oksany Buly. O tom, jak skvěle se tato dvojice doplňuje, jsme se mohli přesvědčit již v knize Kdo roste v parku (recenze). Tentokrát poznáme především stromy rostoucí v lese, ale dozvíme se informace i o některých dalších rostlinách a také o pár zvířátkách.
 
Pod velkým smrkem má svoji noru jezevec, kterého z odpočinku vyruší dva rozpustilí veverčáci. A ještěže tak, díky ohořelé šišce pojme jezevec podezření, že je les v ohrožení a vydá se na místo, odkud veverky šišku přinesly. Po cestě míjí nejrůznější stromy a ve vzpomínkách se vrací do svého dětství, kdy vyrůstal se svými sourozenci a maminka je učila poznávat svět kolem. Víte, k výrobě jakého hudebního nástroje se hodí smrkové dřevo? Které rostliny žijí v symbióze? Který strom je nejmrazuvzdornější? Proč stromy na zimu shazují listí? A proč jehličnaté stromy na zimu neopadávají? Na tyto otázky, a ještě mnohé další, se vám dostane odpovědi v této útlé dětské knížce.
 
Autorka dá dětem nahlédnout do života v lese, představí jim základní lesní dřeviny a zároveň jim nenásilně předá zajímavé informace. Nejenže se děti dozví něco o rostlinách, ale také zjistí, jak je důležité si pomáhat a spolupracovat, tak jak to dovedou zvířátka při snaze zachránit les před ohněm, který vypukl na nedalekém poli. A nakonec i rošťandy veverky přijdou s pokorou k jezevci, aby mu poděkovaly a omluvily se za svoje chování.
 
„Mimoděk se opřel o drsnou kůru, tu a tam lepkavou od smůly. Ta ale voní! Tlapkou pohladil tuhé zelené jehličí: „Tak co, můj milý smrku, už ses připravil na zimu? Ano? To je dobře.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz