„Jakmile
jsem se před pár lety naplno začal coby historik a politolog věnovat Čechům ve
světě, psát články, knihy, přednášet a popularizovat stále poněkud opomíjené
téma širší veřejnosti, měl jsem jasno. Napíši knihu jen o českém New Yorku.
Nikoliv však příliš odbornou, nezáživnou studii, ale sondu do života našich
lidí za uplynulá dvě staletí, po které sáhne i dosud neznalý čtenář – a třeba
se nechá inspirovat i k výletu přes Atlantik. Výsledek několikaleté práce
a shromažďování materiálů držíte v rukou.“
Kniha
Český New York mě upoutala svojí obálkou, na níž je fotografie rodiny,
která je k nám sice zády, ale lze z ní vycítit naději, s níž hledí
na sochu Svobody. Jako člověka, který má rád historii, mě zaujalo samotné téma
knihy, protože ve škole se v hodinách dějepisu sice doslechneme o
odchodech Čechů do zahraničí v různých dobách a z různých důvodů, ale
jsou to spíše jen takové zmínky. Díky této knize si můžeme udělat lepší
představu o tom, co na Čechy v Americe čekalo, jak tam žili, a také že
odchod za oceán neznamenal, že na svou vlast zanevřeli, či na ni dokonce zapomněli.
V úvodu
knihy se dozvíme, co autora vedlo k tomu, že se o téma českých emigrantů
v New Yorku začal zajímat. Dále následují jednotlivé kapitoly, které jsou
takovým průřezem historií, ale i jednotlivých oblastí života migrantů. Od
prvního Čecha, který se v Americe usadil, přes další migrační vlny, které
způsobila především politická, ale i ekonomická situace v českých zemích.
Víte, čím se Češi v Americe živili? Kde se v New Yorku usadili? Jak
se bavili? Jak se snažili udržet si českou kulturu? Jaké budovy nechali
postavit? Jak se za válek či v období komunismu snažili pomoci svým
krajanům, kteří přišli do Nového světa, ale i těm, co zůstali ve své vlasti? Kniha
vám umožní nahlédnout do nejrůznějších aspektů života Čechů v New Yorku a
dozvíte se mnoho zajímavých informací, o nichž jste nejspíš neměli ani tušení.
„Obecně
měli Češi, v porovnání s jinými skupinami imigrantů, dobrou pověst.
Byli čistotní, gramotní, nevyvolávali zbytečné konflikty, míra kriminality mezi
nimi byla poměrně nízká, k vraždám a násilným trestným činům docházelo jen
velmi sporadicky. Nejčastěji policie řešila případy krádeží. Češi byli vnímáni
jako upřímní lidé, občas postrádající umění taktu a diplomacie. Nezdráhali se
zkrátka do očí říci, co si opravdu myslí.“
Žádné komentáře:
Okomentovat