Prostopášná, ale inteligentní královna (recenze knihy Tajemství Černé královny – Zdeněk Grmolec)

Tajemství černé královny, autor Zdeněk Grmolec, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 248 stran

„Barbora by si ráda promluvila o svých názorech, byla přesvědčená o svém vynikajícím politickém instinktu. Zikmundova neochota se s ní o politice bavit ji zraňovala, degradovala ji na ženušku, která by se měla starat jen o to, aby mu dobře posloužila v posteli. Políbila svého muže a pohladila jej po tváři:

„Ty vůbec netušíš, jak bych ti mohla být užitečná, proč mě podceňuješ…“
 
Ačkoliv knihy Zdeňka Grmolce mám v hledáčku již delší dobu, tak jeho novinka Tajemství Černé královny je první knihou, kterou jsem od něho četla. Zaujala mě již svojí anotací a vzhledem k tomu, že si z hodin dějepisu o Zikmundovi pamatuji pouze označení „liška ryšavá“ a také to, že to byl český panovník z období husitských válek, tak jsem uvítala možnost dozvědět se něco více i o jeho osobním životě.
 
Druhá manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská byla v době jejich svatby ještě skoro dítě, zatím co Zikmund byl, jak bychom dnes řekli, muž v nejlepších letech. Oba zřejmě udivovali svým vzhledem, oba měli rezaté vlasy a Barbora byla velmi krásná a zřejmě i velmi žádoucí. Avšak jejich svazek, jak už to bývá, byl velmi nerovný. Barbora byla vzdělaná, chytrá a chtěla se zapojit po boku Zikmunda do vládnutí, ovšem on měl na ženy zcela jiný názor. Možná mohla být dobrou a spořádanou manželkou, pokud by jí Zikmund dovolil uplatnit svůj intelekt, ale vzhledem k její povaze a tomu, že ji dost často nechával samotnou, našla si jiné „kratochvíle“. Avšak Zikmund ji v tomto směru neměl co vyčítat, protože sám se rád obklopoval krásnými prostitutkami. Jaký byl svazek tohoto páru? Dokázala i tak královna intrikovat ve svůj prospěch? Jak kryla svoje zálety? Jakým způsobem se snažila Zikmunda ovlivnit? A jaký byl její vztah s jedinou dcerou? To je jen zlomek otázek, na něž i v takto útlé knize, která však mapuje několikaleté období, najdete odpovědi.
 
„Ani na uherském královském dvoře, tak jako na žádném evropském královském dvoře, se nic neutají, brzy se o pletkách Barbory s Arnoštem šeptalo po celé Evropě. Humanista Eneáš Silvius o ní ve své kronice psal jako o prostopášné ženě, Messalině na uherském trůnu, divoké Černé královně. A jak reagoval na zprávy o chování své manželky Zikmund? Trpěl. A nejenom pověstí své ženy, ale i úlohou paroháče a pocitem, že se mu v politice nevede, jak by chtěl.“
 
Ačkoliv se jedná spíše o útlou knihu, je opravdu nabitá informacemi, jak z osobního života Zikmunda a Barbory, tak i historickými událostmi. Musím ale přiznat, že čtu raději tlustší, ale ucelené příběhy. Tento román je rozkouskován v rámci kapitol na opravdu krátké pasáže, které zachycují vždy určitou scénu, část nějakého životního příběhu a než se trochu začtete, už následuje další scéna, takže sice dostanete přehled o životě Barbory a Zikmunda, ale do uceleného obrazu si ho tak nějak musíte poskládat sami. To mě trochu rušilo v tom, abych jako čtenář mohla prožívat jejich životní osudy s nimi. Ale i tak smekám před autorem, jak tuto knihu pojal, protože příběh psaný tímto způsobem se možná psal obtížněji než ucelené vyprávění.
 
Barbora Celská byla beze sporu výrazná osobnost, která si uměla v životě poradit, a když už nestačily pouhé intriky, vzpomněla si na Žida Samuela a babku kořenářku Magdalenu a povolala je k sobě, a tak nám autor dá nahlédnout i do tajů magie.
 
„Nikdy bych si nemyslel, že se nechá ten blázen Hus, jemuž je jeho pravda nade vše, raději odsoudit, než by své učení odvolala! Mohl přece odvolat a třeba pak v Praze odvolat, co odvolal!“
 
Zajímavé jsou i pasáže věnované období husitství, různých válečných střetů či moru, který se v té době objevil. Neméně zajímavá je i postava Alžběty, dcery Barbory a Zikmunda, která nezapřela, z čí krve pochází.
 
Pokud chcete nahlédnout do ložnice, ale i do života Zikmunda Lucemburského a zároveň si připomenout historické události z období jeho vlády a podívat se na ně jeho očima, pak vám mohu tuto knihu jen doporučit.
 
„Zikmund není největší nepřítel husitů, tím je papež a katolická církev. Kdyby bylo pro římského krále výhodnější paktovat se s husity, klidně by přešel na jejich stranu. Zikmund je jen otrok svojí moci, morálka, pravda, spravedlnost, to u něj nehraje roli…“ Bohdan se lekl, že si dovolil příliš, ale když viděl, že Barbora souhlasně pokyvuje hlavou, oddechl si.“
 
Moje hodnocení je 90 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA, že jsem se prostřednictvím této knihy dozvěděla více o osobním životě panovníka, který v hodinách dějepisu možná bývá spíše opomíjen na úkor svého slavného otce. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Právo na štěstí (recenze knihy Nesejdeš z cesty – Dagmar Digma Čechová)

Nesejdeš z cesty, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran 

„Budeš si myslet, že jsem magor. Nebude ti to dávat absolutně žádnej smysl,“ varovala ho.
Lehkým kývnutím ji pobídl, aby pokračovala. Nevěřil, že by ho to, co uslyší, mohlo jakkoliv šokovat.
A tak se Vanda zhluboka nadechla a začala.“

V loňském roce na literární scénu a do mnoha domácností vstoupila Dagmar Digma Čechová svojí prvotinou pro dospělé Nemusíš! (recenze) a způsobila takový malý otřes v myslích nás žen svým poselstvím, které tato kniha nese. Nyní jí vyšla druhá kniha pod názvem Nesejdeš z cesty, která otevírá další zajímavé téma, jež by mohlo zasáhnout náš život snad ještě více, pokud bychom překročili hranice naší zvědavosti.
 
Vanda ve svých třiadvaceti letech žila celkem normální poklidný život, což se však mělo brzy změnit. Její kamarádka Kája ji přemluví, aby s ní šla ke kartářce. Vždyť je skvělá a předpoví jim jistě úžasnou budoucnost v horizontu dvou let. Vandě se moc nechce, je spíše racionálně založená a na věštby nevěří. Avšak znáte to, když si vaše kamarádka něco vezme do hlavy. Je možné, aby pragmaticky založený člověk podlehl věštbě? Může váš život ochromit nahlédnutí do budoucnosti? Je opravdu možné z karet vyčíst váš osud? Co když se naplní byť jedna jediná věc z předpovědi? Také jste občas zatoužili nahlédnout do své budoucnosti či jste již u nějaké kartářky byli? Po přečtení této knihy možná změníte názor.
 
„Rozhodně to považovala za ztrátu času, kterou podstupuje čistě jako kamarádskou výpomoc. Nicméně ji poměrně uklidňovalo vědomí, že i kdyby na tom čirou náhodou snad něco bylo, nakouknutím pod pokličku pouhých dvou příštích let se přece nemůže nic zásadního pokazit.“
 
Vanda, ta skvělá a pohledná žena, ke které to nejednoho muže táhlo, ve svém osobním životě sváděla nejeden boj, a přitom neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nakonec to došlo tak daleko, že ji jednoho dne pozdě večer objeví v žalostném stavu její bývalý kolega z práce Radim. A zábrany povolí a Vanda své nahromaděné trápení vypustí ven. A tak se v knize střídají kapitoly věnované současnosti s kapitolami, kde se Vanda vrací do celkem hluboké minulosti a ve svém vyprávění se postupně propracovává k současnosti.
 
Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky v nejedné čtenářce probudí bolestivou vzpomínku. Obdivuji ji za to, že se nezalekla do knihy zařadit takto citlivé téma a vylíčila ho velmi působivě. Celkově toho hlavní hrdince naložila na bedra více než dost. Již v knize Nemusíš autorka zvolila příběh z běžného života, příběh, který by mohl prožívat kdokoliv z nás, a také kniha Nesejdeš z cesty je takovým příběhem, který nás vede k zamyšlení a vyvolává silné emoce.
 
„Jak jako, co by ses ptal? Seš přece její manžel! Za prvý máš právo vo ní vědět všechno a pak taky máš i jiný práva. Například aby se vo tebe pořádně starala, a ne abys doma musel veškerý povinnosti oddřít ty sám! Seš chlap, proboha! Tak si bouchni do stolu a zjednej pořádek, ne?“
 
V knize najdeme i lehce humornou linku, o kterou se stará Vandina tchyně, která je tak trochu typickou tchyní, která do všeho a za všech okolností mluví. Avšak pro hlavní hrdinku je to samozřejmě psychicky náročné.
 
Kniha je velmi čtivá a věřím, že kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den. Autorčin styl se mi moc líbí. Čtenáře udržuje v lehkém napětí, probouzí jeho zvědavost a touhu vědět, jak příběh dopadne. Musím přiznat, že posledních zhruba dvacet stran je pomyslnou sladkou tečkou celého hořko-bolného příběhu.
 
Při čtení mi nejednou na mysli vytanula otázka, zda je opravdu možné, aby se nechal racionálně uvažující člověk takto svázat věštbou z karet. Samotné se mi vybavilo, jak jsem kdysi zvažovala, zda si také nenechat poradit od kartářky, ale nakonec obavy z toho, co bych se mohla dozvědět, převážily nad mojí zvědavostí. A po přečtení této knihy jsem nakonec ráda, že jsem si to rozmyslela, protože kdo ví, jak by mě to ovlivnilo, ať už v dobrém či špatném.
 
Nemohu opomenout zmínit opět velmi povedenou obálku, která jistě upoutá čtenářův pohled.
 
„Že jsem si neřekla snad tisíckrát, že jí to nevyjde, že to nedovolím, že si svůj osud určuju jenom já sama? Že jsem přeci natolik racionálně založenej člověk, že mě nějaký takový čáry máry a kouzla nerozhoděj? Hovno! Hovno, hovno, hovno! Můžeš bejt seberacionálnější a silnej, jak chceš, ale jakmile tě jednou někdo ocejchuje, musíš s tím cejchem žít. Nic jinýho ti totiž nezbejvá!“
 
Knihu bych doporučila především ženám, ačkoliv se jistě najdou muži, kterým se bude také líbit. Pokud máte rády silné příběhy, nad kterými budete přemýšlet, i když nebudete mít knihu zrovna v ruce, tak Nesejdeš z cesty bude tou správnou volbou.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že jsem mohla nahlédnout do života ženy, která ačkoliv netoužila znát svoji budoucnost, šla ke kartářce a už nebylo cesty zpět.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo u autorky zde nebo objednat na stránkách Nakladatelství MOBA zde. Ke knize si můžete přímo od autorky pořídit záložky či magnetky.

Sonda do života Čechů v New Yorku (recenze knihy Český New York – Martin Nekola)

„Jakmile jsem se před pár lety naplno začal coby historik a politolog věnovat Čechům ve světě, psát články, knihy, přednášet a popularizovat stále poněkud opomíjené téma širší veřejnosti, měl jsem jasno. Napíši knihu jen o českém New Yorku. Nikoliv však příliš odbornou, nezáživnou studii, ale sondu do života našich lidí za uplynulá dvě staletí, po které sáhne i dosud neznalý čtenář – a třeba se nechá inspirovat i k výletu přes Atlantik. Výsledek několikaleté práce a shromažďování materiálů držíte v rukou.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Kniha Český New York mě upoutala svojí obálkou, na níž je fotografie rodiny, která je k nám sice zády, ale lze z ní vycítit naději, s níž hledí na sochu Svobody. Jako člověka, který má rád historii, mě zaujalo samotné téma knihy, protože ve škole se v hodinách dějepisu sice doslechneme o odchodech Čechů do zahraničí v různých dobách a z různých důvodů, ale jsou to spíše jen takové zmínky. Díky této knize si můžeme udělat lepší představu o tom, co na Čechy v Americe čekalo, jak tam žili, a také že odchod za oceán neznamenal, že na svou vlast zanevřeli, či na ni dokonce zapomněli.
 
V úvodu knihy se dozvíme, co autora vedlo k tomu, že se o téma českých emigrantů v New Yorku začal zajímat. Dále následují jednotlivé kapitoly, které jsou takovým průřezem historií, ale i jednotlivých oblastí života migrantů. Od prvního Čecha, který se v Americe usadil, přes další migrační vlny, které způsobila především politická, ale i ekonomická situace v českých zemích. Víte, čím se Češi v Americe živili? Kde se v New Yorku usadili? Jak se bavili? Jak se snažili udržet si českou kulturu? Jaké budovy nechali postavit? Jak se za válek či v období komunismu snažili pomoci svým krajanům, kteří přišli do Nového světa, ale i těm, co zůstali ve své vlasti? Kniha vám umožní nahlédnout do nejrůznějších aspektů života Čechů v New Yorku a dozvíte se mnoho zajímavých informací, o nichž jste nejspíš neměli ani tušení.
 
„Obecně měli Češi, v porovnání s jinými skupinami imigrantů, dobrou pověst. Byli čistotní, gramotní, nevyvolávali zbytečné konflikty, míra kriminality mezi nimi byla poměrně nízká, k vraždám a násilným trestným činům docházelo jen velmi sporadicky. Nejčastěji policie řešila případy krádeží. Češi byli vnímáni jako upřímní lidé, občas postrádající umění taktu a diplomacie. Nezdráhali se zkrátka do očí říci, co si opravdu myslí.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz