Stránky

čtvrtek 28. ledna 2021

Taktizování a intriky (recenze knihy Já, rytíř – František Niedl)

 Já, rytíř, autor František Niedl, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2020, 292 stran

„Mlžnou krajinou projíždělo mezi lesy na třicet jízdních. Víc si jich nemohl Wolfram dovolit z Ojvína odvést, aby neohrozil jeho obranu. Jistě, mohl by jich vzít ještě o tucet víc a i tak by zůstal Ojvín ještě bezpečný. Ale toho nebylo třeba. To, co hodlal učinit, vyžadovalo více důvtipu než mečů.“

 
Rytíři z Vřesova již posedmé, vždy se nemohu dočkat, než vyjde pokračování, tentokrát jsem se také velmi těšila, jelikož předchozí díl Pach krve, byl opravdu strhující a plný nečekaných zvratů. Kniha Já, rytíř sice vyšla již vloni na jaře, ale já se k ní nakonec dostala až nyní, alespoň nebudu muset čekat na pokračování, jelikož osmý díl Cesty rytířů je již také v prodeji.
 
Kniha začíná smutnou a bolestnou událostí pro Petra z Rožumberka a Beneš je opět povolán do jeho služeb a znovu se musí opustit svůj hrad, a především svoji milovanou Gabrielu. Jan Lucemburský se navrací do svého rozervaného království po bok královny Elišky, která se tentokrát snaží zasahovat do jeho jednání a rozhodování. S návratem krále je povolán do jeho služeb také Wolfram Katzinger z Olšové a na Ojvíně. Mezi králem a šlechtou stále bují šarvátky, ale dojde i k jedné menší bitvě, kde Beneš může poprvé vyzkoušet výsledek svého úsilí při výcviku koní k boji. Jak vše dopadne? Dostane konečně král odbojnou šlechtu pod kontrolu? A jak si povedou naši hrdinové, které jsme si již velmi oblíbili? Tato kniha jistě zpříjemní nejeden večer.
 
„Král se podíval na Čeňka a viděl, že má v očích slzy. Když se jejich pohledy setkaly, král pokrčil rameny, jako by chtěl říct: Dal jsem ti čas na to, abys utekl. Pak vydal rozkaz, aby první dvě řady vyrazily do útoku. Země se chvěla pod kopyty dvou set rytířů.“
 
Autor pro nás sepsal díl, v němž se to tentokrát nehemží velkými střety, ale spíše vsadil na drobnější potyčky, a především intriky a také taktizování. Celkově kniha vyznívá spíše klidnějším dojmem, především při srovnání s předchozím dílem, ale klid je jen zdánlivý. V tomto díle můžeme sledovat cestu k dohodě mezi králem a šlechtou, která však není snadná.
 
Opět sledujeme několik dějových linií, jedna je věnována králi, jedna Benešovi a třetí Wolframovi, tyto linie se střídají po kapitolách, ale dochází i k jejich prolínání, když se některé z těchto postav anebo všichni tři střetnou. Autor neopomene připomenout některé podstatné události z minulosti Beneše, Wolframa, ale i třeba Benešova bratra Čeňka.
 
„Jako by chtěl říct: Zde jsem, já, rytíř! A čekám na vás. Vždyť jsem ho sám, někdy před rokem, na rytíře pasoval,“ král se podíval na Čeňka, jestli dostatečně chápe jeho předvídavost. „Ale nakonec nám předvedl, že není jenom tupý rytíř zakutý do železa. V té chvíli už musel mít promyšlený ten ďábelský únik. A možná, že toho koně si přivedl ze samotného pekla.“
 
Benešovi se podařilo již výcvik několika koní dotáhnout do konce a je tedy rozhodnut s koňmi vyrazit na trh, ale to by nebyl Beneš, aby se mu před samotným prodejem nepodařilo neúmyslně udělat takovou „reklamu“, že se o ně doslova strhne mela. Nechte se překvapit.
 
Kniha je velmi čtivá, pan Niedl je skvělý vypravěč, který své vyprávění neopomene okořenit špetkou humoru především v podání Wolframa, který je svými humornými poznámkami známý již z dřívějších dílů.
 
Ačkoliv v knize není takové napětí jako v těch předchozích, nemůžeme říct, že by se nic nedělo a že příběh neplyne dál. Autor nám ukáže, jak disciplína a spořádanost při boji může zachránit nejeden život, o tom nás přesvědčí Beneš, ale také, jak je důležité umět předvídat a mít takzvaně pod čepicí, což skvěle ovládá Wolfram. S touto knihou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Jezdci je začali v širokém půlkruhu obstupovat a Wolfram měl najednou velmi intenzivní pocit, že nastala ta chvíle, kdy dochází k prolínání světů a různých časů. Cítil, že tento okamžik může být pro něj velmi významný, že to, co bude následovat poté, může jít úplně jiným směrem a možná, že už potom také nemusí být vůbec nic.“
 
Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány, které jsou čtivé a nikoliv suchopárné. Pokud jste si tuto sérii oblíbili tak jako já, jistě vás není potřeba ke čtení jejího pokračování nikterak pobízet.
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Děkuji nakladatelství MOBA, že vydává takovéto skvělé série, jdu se hned začíst do jejího pokračování, tedy do knihy Cesty rytířů. Pokud vás kniha Já, rytíř zaujala, můžete si ji koupit zde.


pondělí 25. ledna 2021

Svět pokřivený válkou (recenze knihy Na hraně noci - Olivia Hawker)

„Pomyslí si, že sám Hitler musí být překvapený, jak daleko dokázal zajít – že bylo tak snadné všechno vzít a zničit. Ve chvílích zoufalství Anton přemýšlí nad tím, jestli se sám Bůh nediví, že věci dospěly až sem.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Kniha Na hraně noci mě zaujala svojí obálkou a po přečtení anotace bylo rozhodnuto, tuto knihu si nutně potřebuji přečíst. Nyní již vím, že mě můj „čich“ na dobrou knihu nezradil. Jedná se o neobyčejný příběh z období druhé světové války, který nám tuto dobu přibližuje z jiného úhlu pohledu.
 
Anton, bývalý mnich, se po rozpuštění řádu rozhodne odčinit svoje „hříchy“ tím, že pomůže v nelehké době jedné vdově se třemi dětmi. Sedne na vlak a vydá se ze Stuttgartu do Unterboihingenu vstříc novému životu. Anton má srdce na správném místě, takže si ho Elisabethiny děti oblíbí a důvěru vzbudí i v ní samotné. Vezme na sebe nelehký úkol, postarat se o početnou rodinu, kterou sňatkem přijme za svou. Jenže, jak vydělat peníze, když práce není, a jediné, co Anton umí dobře, je hrát na hudební nástroje? Ale potřebuje někdo v období války hudbu? Nakonec se Antonovi díky knězi Emilovi naskytne příležitost, jak vyřešit problém nedostatku peněz, a ještě se postavit na stranu proti Hitlerovi. Jenže, co když tím ohrozí své blízké? A co se začne dít, když se smyčka začne stahovat, protože i malé městečko má svého donašeče. Nezbývá než si vychutnat každou stránku tohoto pomalu plynoucího příběhu plného citu, který vás zkrátka chytne za srdce.
 
„V jiné době a na jiném místě – v laskavějším a příčetnějším světě – by snad bylo snadné žít jako vdova. V jiné době a na jiném místě by jí Bůh možná nevzal manžela.“




pondělí 18. ledna 2021

Originálně propojené osudy (recenze knihy Trojpovídky – kolektiv autorů)

Trojpovídky, kolektiv autorů, vydalo nakladtelství Projekt Hakuma Matata, Praha 2020

„Kurz radikální upřímnosti byl originální vánoční dárek právě od mámy. Chtěla po nás upřímnost? Chtěla. Přesto mi jí bylo trochu líto.“



Zajímá vás, co vznikne, když se dvacet osm zcela neznámých lidí s touhou psát sejde na kurzu tvůrčího psaní vedeného René Nekudou? Mám pro vás odpověď, vznikne neobyčejná, originální a inspirující kniha Trojpovídek, v níž si každý z nás může najít tu svoji srdcovou povídku.

Trojpovídky jsou, jak již sám název napovídá, tvořeny vždy ze třech povídek, z nichž každou napsal jiný autor, ale vzájemně jsou provázané postavami, které v nich vystupují, a dohromady tvoří celek. Těchto trojpovídek v knize najdete dvanáct. Je opravdu zajímavé, jak se autoři každé trojpovídky dokázali „sladit“, ale zároveň si každý zachoval svůj styl a kreativitu. Tato různorodost zajišťuje čtivost, ve čtenáři probouzí zvědavost a při čtení se nebudete nudit.

V antologii najdete směsici nejrůznějších povídek, povídky:
-       co vás chytnou za srdce, pro mě to byla hned první povídka Radikální upřímnost,
-      co vám vyvolají mrazení a husí kůži, pro mě povídka Zoubková víla nebo povídka Holubi,
-       co vám vženou slzy do očí, mně se tak stalo u povídky Hora štěstí.

Zajímavá je i různorodost žánrů, najdete zde povídky ze života, strašidelné povídky hraničící s thrillerem či hororem, povídky dotýkající se detektivního žánru a povídky s nádechem tajemna a mystična a ještě řadu dalších.
 
„Snad se na nic nezapomnělo.“ Papuče mu pleskaly o lino v kuchyni, jak zmateně pobíhal. „Proč jsme to sakra nechávali na poslední chvíli! Já ti říkal, že dnes přijdou dřív, cejtil jsem to!“
„Klid, drahý, všechno jsem to posbírala a uklidila do krabice ve špajzu. Jako vždy.“
 
Chtěli byste být radikálně upřímní? Možná by to ozdravilo vaše vztahy. Co když někdo odhalí váš dvojí život? Pak můžete přijít o vše. Věnujete svým zubům velkou péči? Přečtěte si Zoubkovou vílu. Jak se tři rozdílní lidé mohou postarat o jednoho malého sirotka, kterého navíc vyhráli v tombole? Co když se jedna hříška rozhodne připravit anděla o křídla? Co když zloděj okrade zloděje? Kam až jste schopni zajít, abyste zachránili své dítě? A co když na stará kolena zjistíte, že nejlepší společník je pes? To, a ještě více na vás čeká právě v této knize.
 
Když jsem dostala nabídku si tento neobvyklý soubor povídek přečíst, neváhala jsem. Anotace a to, co mi o antologii prozradila jedna z autorek, mě natolik zlákalo, že jsem se nemohla dočkat, až si všechny povídky přečtu. Některé se mi líbily více, některé méně, ale jako celek tvoří zajímavý soubor, v němž si každý přijde na své. Jelikož na povídkách pracovali různí lidé, je každá z povídek originálem, každý má svůj styl a člověk se nenudí. Při čtení jsem byla neustále ve střehu, aby mi neunikl sebemenší detail důležitý pro celou trojpovídku. Opravdu pomyslně smekám před všemi autory, kteří se dokázali domluvit a vytvořit povídky, které mají hlavu a patu a zároveň působí uceleným dojmem, i když si každý zachovává svůj styl psaní. U některých povídek mi bylo líto, že nejsou delší, člověk by se rád dozvěděl víc, protože i za takovou chvíli si hlavní hrdiny oblíbil.
 
Nedokáži říct, která z povídek byla ta nejlepší, každá má něco do sebe, každá mě o něco obohatila. Mohu říct, že za srdce mě chytla hned první povídka, která je tak trochu vánoční a vyznívá velmi optimisticky. Pak jsou tu povídky, které se vryly do mé mysli a hned tak na ně nezapomenu, jedná se právě o ty děsivé povídky. Nad některými jsem musela více přemýšlet a nebyla jsem si jistá, zda jsem je správně pochopila. Zkrátka každá povídka něčím vyčnívá a něčím zaujme.
 
V neposlední řadě nemohu opominout černobílé ilustrace od tří ilustrátorek, které naleznete na začátku každé trojpovídky, jsou opravdu povedené.
 
„Tak tenhle rok by mohl být velmi zajímavý. Včera jsem se na silvestrovské párty potkala se svými spoluhříškami a vymyslely jsme skvělý projekt pro tento rok. My hříšky se staráme o rovnováhu světa tím, že svádíme lidi ke hříchu. K jakémukoli, protože lidi jsou v podstatě dobráci. Jenže nám tohle naše poslání komplikují andělé.“
 
Trojpovídky bych doporučila všem, kteří mají rádi knižní jednohubky v tom nejlepším slova smyslu, těm, co mají rádi různorodost a všem, kteří jsou zvědaví, co vznikne, když se sejde nesourodá skupina tvůrčích lidí s chutí psát.
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Za příjemné a mnohdy napínavé chvíle strávené nad touto knihou děkuji jedné z autorek – Karin Novotné. Pokud vás Trojpovídky zaujaly, můžete si je koupit třeba zde.
 
Pokud se chcete dozvědět více o samotném projektu, navštivte blog Reného Nekudy, zde.
 
A pokud vás zajímá pohled na Trojpovídky a dojmy z kurzu tvůrčího psaní přímo jedné z autorek, najdete ho na jejím blogu, zde.