Mistr převleků (recenze knihy Křeček v utajení – Zuzana Pospíšilová)

Křeček v utajení, autorka Zuzana Pospíšilová, vydal Grada Publishing, a.s. pod značkou bambook, v Praze 2019, 72 stran

„Tomášovi zajiskřilo v očích. Hned si představil, jak by si mohl s křečkem hrát. Vozil by ho v autíčku, postavil by mu překážkovou dráhu a mohl by ho jen tak pochovat. Drápek se nechá pohladit jen od maminky.“

Tom je obyčejný kluk, který už chodí do školy a taky rád hraje fotbal. Jednou, když si hraje s autodráhou, zatouží po zvířátku, chtěl by ho vozit v autíčku. Doma mají akorát kocoura Drápka a s ním si Tom moc zábavy neužije. Jenže když přijde za rodiči, že by chtěl malé zvířátko, narazí na problém, nemůže mít křečka, protože by ho Drápek chtěl ulovit. Jak to tedy nakonec vymyslí? Které zvířátko dostane jméno Kamil? A co když Kamil splní Tomovo přání? Nechte se překvapit.

Zuzana Pospíšilová je úspěšná autorka řady dětských knížek, na svém kontě jich má již přes osmdesát. Letos jí vyšla novinka Křeček v utajení určená jako čtení pro prvňáčky. Ačkoliv naší dceři jsou teprve čtyři roky, moc se jí knížka líbila. Poslední dobou si oblíbila klučičí hrdiny a příběh o Tomovi a Kamilovi je pro děti napsán velmi srozumitelně. Knihu jsme četli dva večery před spaním a pak ještě několikrát. Nakonec jsem se dcery zeptala, jestli by také chtěla zvířátko a prý křečka. Ale to si ještě chvilku počká.

„On se proměnil,“ vykřikl Tomík překvapeně.

Než se maminka s paní prodavačkou otočily, chameleon měl už zase svou původní podobu.

„Ano, chameleon to tak dělá,“ potvrdila paní prodavačka. Dokáže měnit barvy podle nálady.“

Tom s Kamilem zažívá nejedno dobrodružství. Kamil Tomovi hodně pomáhá, a dokonce Tom obelstí maminku, když mu zakáže vzít si Kamila do školy. Tomáš se o své tajemství podělí se svými třemi dobrými kamarády a legrace je na světě a že ji Kamil nikdy nezkazí.

Také vaše děti touží po domácím mazlíčkovi? Lámete si hlavu, co jim pořídit a zda jsou na to již dost velké? Tahle kniha vám otevře okno do dětského světa. Možná se vám, stejně jako mně, nebude líbit prvotní myšlenka, že Tom chce zvířátko na hraní, aby ho mohl vozit v autíčku, ale děti prostě takto smýšlejí a je na rodičích, aby tyto jejich nápady usměrnili.

Knížka je rozdělena do několika kratších kapitol, písmena v knize jsou dostatečně velká, tak akorát na první čtení. Řekla bych, že tato kniha je ideální četba pro začínající čtenáře. Krátké kapitoly doplňují vtipné a krásné ilustrace Michala Sušiny a váš prvňáček může každý den zvládnout jednu kapitolu. Procvičí se ve čtení a zároveň se pobaví.

„S Kamilem byly i všední dny nevšední. Rozuměl si s Tomem, i když spolu nemohli mluvit.“

Knihu bych doporučila již pro čtyřleté děti, kterým mohou číst rodiče či starší sourozenci. Je to vhodná kniha ke čtení pro prvňáčky. Prázdniny klepou na dveře a vy jistě budete rádi, když děti zaujme humorný příběh, který si rády o prázdninách přečtou, a zároveň budou procvičovat čtení.

Moje hodnocení je 95 %.

Pokud si budete chtít přečíst příběh, který pobaví nejen vaše děti, ale i vás, tak sáhněte po této knize z nakladatelství Grada vydaný pod značkou bambook, knihu Křeček v utajení si můžete objednat přímo v nakladatelství.

Tímto děkuji za krásnou dětskou knihu. Těším se, že za necelé tři roky si ji dcera přečte již sama.

Dvouhodinový hotel (recenze knihy Hotel se špatnou pověstí – Blanka Budínová)

Hotel se špatnou pověstí, autorka Blanka Budínová,  vydalo nakladatelství ŠIMON RYŠAVÝ, Brno 2017, 83 stran

„Potřebujeme si tak na dvě hodinky odpočinout,“ říkali mi pánové.

Kupodivu říkali všichni totéž – potřebujeme si tak na dvě hodinky odpočinout – a znělo to trochu spiklenecky, jako tajné heslo. Jejich dámy se přitom držely při zdi a mlčky si prohlížely koberec.“

Před nedávnem mě oslovila sama spisovatelka Blanka Budínová, zda bych měla zájem přečíst si její knihu Hotel se špatnou pověstí. Autorku jsem do té doby neznala, ale po přečtení anotace knihy jsem neváhala ani vteřinu. A nyní už vím, že jsem neprohloupila, protože do ruky se mi dostala sice útlá, ale historkami nabitá knížka, s níž jsem strávila několik příjemných chvilek večer před spaním.

Autorka v knize vzpomíná na léta, kdy pracovala v jednom brněnském hotelu, který proslul svojí nechvalnou pověstí. Příhody jsou to velmi úsměvné, ačkoliv pro samotnou paní Budínovou to často musely být perné chvíle. Vše se odehrává ještě před revolucí a chvilku po ní. Kniha mi vykouzlila úsměv na tváři, a dokonce jsem při jejím čtení nejednou vyprskla smíchy. Člověk by nevěřil, do jakých svízelných situací se recepční dennodenně dostává, ale autorka si dokázala poradit a vždy z nich vybruslit s grácií a zdravým rozumem.

„Našinec si povětšinou vybere nějaké přímořské letovisko, kodrcá se tam nekonečné hodiny a hned první den (ať sousedé vidí, že jsem byl u moře) se vrhá střemhlav na pláž. V pravé poledne, kdy se moudré dobytče uchyluje do stínu, kde netečně přežvykuje, se pán všeho tvorstva rozplácne na deku jako lívanec a ve sluneční výhni se škvaří tak dlouho, dokud nedostane úpal.“

Je zajímavé, jaká byla spisovatelčina cesta k povolání recepční v hotelu, kterému se říkalo hodinový, avšak ona vše uvádí na pravou míru, že hotel to byl dvouhodinový. Do hotelu si chodili „odpočinout“ vojáci, ženatí muži s milenkami anebo mladí, kteří se neměli kam „uchýlit“. V knize se míhají nejrůznější hosté jako figurky na scéně divadla. Dozvíte se dost informací o práci recepční a nejednou jsem o ni měla strach.

Za nejvtipnější považuji pasáže s cizinci, kdy autorka ovládala řadu jazyků, aniž by věděla, kde se je naučila. Právě s cizinci vzniká řada humorných situací, když se je paní Budínová snaží naučit česky, obzvláště s Číňany dochází k zajímavým slovním přesmyčkám a člověk si uvědomí, jak je naše řeč bohatá na nejrůznější významy slov.

„Ty mě zveš k sobě na návštěvu? Mě?“

Pořád mi to ještě nedocházelo.

„Prosím tě, čemu se tak divíš?“

Zaváhal a pak tiše řekl:

„Víš ty vůbec, že jsem…homosexuál?“

Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala.

„Ovšem, že to vím. A co má být? Vždyť jsme úplně stejní. Ty jsi na chlapy a já taky.“

Jedná se o humornou knihu, která vás však může šokovat svojí upřímností. Moc se mi líbilo, jaký měla autorka jako recepční přehled o historických místech v Brně a dokázala svým hostům poradit, kam se mají vydat. Dojal mě příběh staršího italského muže, který toužil navštívit špilberské kasematy, ačkoliv zrovna probíhala rekonstrukce a byly uzavřené, a neváhal recepční požádat o pomoc při překladu dopisu, který sepsal přímo řediteli, aby mu dovolil spatřit místa, kde trpěli italští karbonáři. Jestli se mu to povedlo, to si přečtěte sami.

Jedná se o útlou knížku, kterou můžete slupnout jako malinu během jednoho letního odpoledne u vody anebo si ji můžete vychutnávat několik večerů před spaním, tak jako já. Klidně by kniha mohla být delší, ale bohužel s novou érou vždy něco končí a něco začíná a dvouhodinový hotel Korso porevoluční časy nepřečkal.

„Byli jsme v kostele“, vyprávěla mi starší sympatická Němka, „šla jsem si prohlédnout oltář a kabelku jsem nechala na lavici. Když jsem se vrátila, už tam nebyla. Chápete to? Okradli mě v kostele! V kostele!“

V Korsu jsem se přiučila ledasčemu. Nikdy jsem se ale nenaučila dívat se na takové věci s odstupem. Brala jsem to strašně osobně. Byli to moji hosté a cítila jsem se za ně odpovědná. Chtěla jsem, aby jim u nás bylo dobře, a ta pakáž mi je okradla.“

Autorčin styl je velmi čtivý, i když občas máte pocit, že nestíháte autorčin tok vzpomínek a životních postřehů, kniha se čte svižně a autorka má skvělé vyjadřovací schopnosti a ví, jak upoutat naši pozornost.

Knihu doporučuji všem Brňákům, ale i všem, co se zajímají o Brno anebo o komunistickou éru z neobvyklého pohledu recepční v hotelu s nejhorší pověstí a také všem, kteří si chtějí přečíst humornou knihu, která je příjemnou oddechovkou.

„Největší radost je ta, kterou děláme někomu jinému. To napsal proslulý brněnský básník Jan Skácel, a měl to od své maminky. Taky si to myslím.“

Moje hodnocení je 85 %.

Za možnost přečtení děkuji samotné autorce, knihy, které napsal sám život, jsou ty nejlepší. Pokud vás knížka zaujala, můžete si ji koupit zde.

A na závěr si neodpustím trochu té vtipné čínské češtiny:

„Žena bez manžel je slečená, s manžel je vadná…

Jdu na vejce. (Míněno na WC)

Nemotorný je, když nemá motor.

Peskovat je schovat psa.“