Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy (recenze knihy Madona z hor - Elise Valmorbida)

„Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem.“

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.

Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?

V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu.“

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.

Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.

Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají.“

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.

Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

Moje hodnocení je 95 %.

A budu doufat, že se českého překladu dočká i některá z dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.