Dokáže jí odpustit? (recenze knihy Všechno, úplně všechno - Nicola Yoon)

Anotace:

Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla.

Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly.

Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa.

Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).

Po přečtení anotace jsem zatoužila se dozvědět, zda hlavní hrdinka, která je vážně nemocná, obětuje svůj život lásce a touze opustit bezpečí domova. Anotace je natolik poutavá a vyvolá ve vaší hlavě tolik otázek, že si tuto knihu z kategorie young adult literatury budete chtít přečíst, ať už vám je sedmnáct nebo třeba již přes třicet.

„V podstatě to znamená, že jsem alergická na svět. Cokoli mi může přivodit nějakou těžkou nemoc. Třeba nějaká chemická látka přidaná do čistícího přípravku, kterým by někdo utřel stůl a já bych se ho dotkla. Nebo něčí parfém. Exotické koření v nějakém jídle, které bych snědla. Mohla by to být jedna věc, nebo taky klidně všechny nebo žádná... nebo něco úplně jiného. Nikdo nezná spouštěče, ale následky jsou známé. Máma říkala, že když jsem byla mimino, málem jsem umřela.“

Jak jsem nedávno v jedné recenzi přiznala, young adult literaturu čtu velmi zřídka, ale budu to muset přehodnotit, a to nejen proto, že s těmito knihami se člověk vrací do mládí, ale i proto, že v tomto druhu literatury můžete najít opravdu skvělou četbu i pro vyšší věkové kategorie.

Prvotina Nicole Yoon vás chytne za srdce hned od první stránky.  Dívka Madeline je vážně nemocná, je to takzvané dítě bubliny,  celý svět je pro ni nebezpečný a venku byla naposledy, když jí bylo asi tak půl roku a od té doby nikdy. Žije se svojí matkou ve speciálně upraveném domě v Los Angeles. O bratra a otce přišla, když byla ještě malé miminko. Žije uzavřená před světem, má ošetřovatelku Karlu, vzdělává se přes počítač. Vše se ale brzy změní, když se do protějšího domu nastěhuje Olly.  Madeline se zamiluje a přemluví Karlu, aby porušily matčina pravidla, a ona se s Ollym mohla setkat tváří tvář. Madeline ochutná zakázané ovoce a chce stále víc. Co se stane, když jednou vyběhne bezmyšlenkovotě z domu, aby chránila Ollyho před jeho otcem, který ho v opilosti napadne? Vezměte knihu a čtěte.

„Jenomže vrátit se ke starému způsobu života je obtížné, když neustále slyším zvenku nějaké zvuky. Všímám si věcí, kterých jsem si předtím skoro nevšímala. Slyším, jak vítr rozechvívá stromy. Slyšímpo ránu cvrlikat ptáky. Vidím protáhlé obdélníky slunečního světla, které během dne proklouznou zavřenými okenicemi a roztahují se po celém pokoji. Můžete podle nich určovat, kolik je hodin. Ať se snažím od světa izolovat sebevíc, vypadá to, že je neuvěřitelně odhodlaný ke mně tak jako tak proniknout.“

Věřte, že vás kniha pohltí a budete doslova hltat slovo za slovem, větu za větou, stránku za stránkou a najednou budete na konci a bude vám to líto. Kniha je takovou jednohubkou, kterou přečtete i za jeden delší večer, ale doporučuji, abyste si ji pošetřili alespoň na dva večery, abyste měli čas příběh vstřebat.

Knihu tvoří krátké kapitoly, často i méně než půlstránkové a text doplňují velice pěkné a jemné ilustrace, které nakreslil autorčin manžel. Nejvíce mě zaujala kresba planetostroje, nevíte, co to je? Prolistujte knihu a najděte ho.

Je to milá kniha s příběhem velké lásky. Autorka ve vás probudí nejrůznější emoce - lítost, naději, zklamání, radost, smutek a to vše ještě jednou dokola. Budete si přát, aby Madeline nebyla nemocná, a mohla poznat vše, o čem čte v knihách a po čem touží.

„Kdybych mohla, líbala bych ho každou vteřinu každého dne každičký den.“

Přiznávám, že jsem zápletku odhalila někde za polovinou knihy,  ale i tak mě autorka ještě dokázala zmást, než vše odkryla sama, i přesto mě kniha moc bavila a byla jsem napnutá až do konce.

Pokud toužíte přečíst si knihu, která vás nenechá klidnými, pokud chcete vědět, čeho je schopná první láska a touha žít a čeho je schopen strach a láska mateřská, neváhejte a přečtěte si tuto knihu. Určitě stojí za to.

„Takže kdybych mohla změnit jedinou chvíli, kterou bych si vybrala? A splnilo by se mi to, co bych chtěla? Byla bych pořád ještě Maddy? Žila bych v tomto domě? Přestěhoval by se chlapec jménem Olly do sousedního domu? Zamilovali bychom se do sebe? Teorie chaosu praví, že dokonce i nepatrné změny původních podmínek mohou vést k naprosto nepředvídatelným následkům. Motýl nyní zatřepotá křídly a v budoucnosti se tím vytvoří silný hutikán.“

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a doufám, že autorka nezůstane u jedné knihy. 


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.