Stránky

úterý 17. října 2017

Jeden velký podvod? (recenze knihy Nebudete se bát ničeho zlého – John Searles)

Nebudete se bát ničeho zlého, autor John Searles, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 432 stran

„Procházím chodbami Dundalské střední školy a lidi se mi klidí z cesty. Nikdo se mi nedívá do očí ani se mnou nemluví, pokud se mi nechce vysmát kvůli mým rodičům a tomu, co se jim stalo – tomu, co se skoro stalo i mně…“

John Searles má na kontě již tři knihy, dvě z nich již u nás vyšly a třetí vyjde za pár dní. Po knize Nebudete se bát ničeho zlého jsem pokukovala již od jejího vydání, a to kvůli její obálce, která působí tajemně a velmi lákavě.

Po přečtení anotace vás vůbec nenapadne, že se v knize ukrývá příběh rodiny, která je něčím zvláštní. Výjimečné povolání rodičů, kteří jsou na začátku knihy zavražděni, ve vás bude vyvolávat pocity strachu z neznáma a tajemna. Hlavní hrdinka Sylvie žije se svými rodiči a sestrou Rose v domě, který některým lidem nahání hrůzu, jiní je vyhledávají, aby jim pomohli. Jedné zimní noci jsou oba rodiče zavražděni a Silvie je jediný svědek, který přežil. Dokáže si vybavit vraha? Co tajemného se děje v jejich domě? Najdou k sobě obě sestry cestu? Co vše Silvie při pátrání po vrahovi a také po minulosti rodičů zjistí? Pojďte se začíst do tohoto temného rodinného dramatu. Občas vám budou hrůzou vstávat vlasy na hlavě.

Knihu tvoří útržkovité vyprávění hlavní hrdinky Silvie, které je čtrnáct roků a již si prožila největší hrůzu ve svém životě. Z jejího vyprávění, ve kterém se vrací do vzdálenější minulosti, ale i k událostem, které se staly před rokem, a prokládá je současností, si poskládáte celý příběh a pochopíte, co se jedné zimní noci odehrálo a proč. Autor nás celou dobu drží v napětí a zároveň nás děsí touto zvláštní rodinou.

„Část mě samé si myslela, že se mi sluch zlepšuje a jednoho dne ustane i to ššššš. Ale jiná má část si nemohla pomoct a věřila, že ty věci dole, které tam rodiče zanechali, došly konečně pokoje. Pokud tomu bylo skutečně tak, podařilo se jim to mnohem rychleji než mně a mé sestře v horních patrech.“

Silvii obdivuji za to, jak zvládla události, které poznamenaly její život, a že se rozhodla přijít na kloub tomu, kdo zabil její rodiče, i když ji to stálo hodně pátrání. Je to odvážná mladá dívka, která je rozumnější a vyspělejší než její starší sestra Rose, která se zdá být problémovější a bezstarostnější. Ale je to opravdu tak? Je Rose tím problémovým dítětem nebo je za tím něco jiného?

Kniha se čte jedním dechem, je čtivá a autor nás stále drží ve střehu. Osudy rodiny jsou zajímavé a plné tajemství, které si rodina střeží, ale zároveň touží po jisté popularitě. Pokud jste trochu strašpytlové jako já, nebojte se, tuhle knihu zvládnete přečíst, i když vám ji spíš doporučím číst ve dne. Jak kniha v názvu slibuje, že se nebudete bát ničeho zlého, já jsem se tedy bála.

Konec knihy pro mě byl překvapivý, i když jsem tušila, že jistá osoba v tom nebude zas tak nevinně, jak se tváří, ale nenapadlo mě, kdo je skutečný vrah. Po přečtení této knihy vám v hlavě bude kolovat několik myšlenek. Já jsem si z této knihy odnesla, že není vše, jak se tváří, že i své nejbližší nemusíte dostatečně znát, že i osoba, která by vás měla milovat nade vše, vám může velmi ublížit. Je to zkrátka kniha o rodinném tajemství, o složitých rodinných vztazích a především o manipulaci s lidským chápáním.

„Většina lidí se bojí věřit v duchy. Já se věřit nebojím. Protože, no…co pak? Pokud skutečně neexistuje nic dalšího – není kam po tomhle životě jít ani neexistuje způsob, jak zůstat na této planetě, abychom dokončili nevyřízené záležitosti -, znamená to, že každý okamžik, každý nádech, každá uplynulá vteřina je stejně éterická jako vítr. Znamená to, že všechno, co tady na zemi uděláme – všechno snažení a úspěchy, všechna láska i nenávist – to všechno je k ničemu. Takže ne. Duchů se nebojím. Neexistece duchů – ta mě děsí.“

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst trochu jiný thriller, těm, co mají rádi tajemství a záhady, ale i těm, co mají racionální uvažovaní a nenechají si věšet bulíky na nos. Nebudete chtít knihu odložit, dokud se nedozvíte pravdu.

Moje hodnocení je 99 %.

3 komentáře:

  1. Hezky napsaná recenze. Knihu jsem sice zaznamenala, ale číst ji nebudu, nemyslím, že je to něco pro mě, ale pokud by toto byl můj žánr, určitě mě na ni nalákáš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu. Mně se kniha líbila a to jsem po přečtení anotace netušila, že tam půjde i o tajemno.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat