Stránky

pátek 22. září 2017

Jedenáct krimipovídek (recenze knihy Zlo jako alibi - Eva a Jiří Houserovi)

Zlo jako alibi, autoři Eva a Jiří Houserovi, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 311 stran

Anotace:
Nevěra, rodinný rozvrat, zrada, touha po moci a bohatství, psychická porucha a další okolnosti mohou odstartovat lidské tragédie. Jedenáct krimipovídek vypovídá o lidech, kteří v sobě nedokázali zkrotit zlo a vydali se na cestu zločinu. Bylo možné jim v tom zabránit?

„Opodál stálo bílé terénní audi, z něhož ještě před chvílí crčela všemi čtyřmi otevřenými dveřmi voda. Policejní doktor se skláněl nad nehybnou postavou v promočených šatech, zhroucenou na volantu. S hekáním se narovnal a sroloval si z rukou chirurgické rukavice.“

Dnes máme první podzimní den a pomalu se smiřujeme s tím, že létu opravdu odzvonilo. Ale máme možnost si zpříjemnit ty uplakané a mlhou opředené dny, čím jiným než šálkem kávy či čaje a především knihou. A proč ne právě jedenácti příběhy, jejichž ústředním tématem je zlo. Řekla bych, že těchto jedenáct povídek je jako dělaných pro odpolední siestu. Můžete si každý den přečíst jednu anebo za deštivého dne třeba všechny naráz.

Každá povídka je originální a vždy přináší nový příběh s novými postavami. Budete pátrat po viníkovi, občas vás bude mrazit, ale ve většině případů budete spokojeni, že zlo bylo potrestáno. Povídky jsou krátké, ale přesto do nich autoři dostali vše, co má dobrá krimipovídka mít - napětí, vášeň, tajemství a odpovídající trest.

Budete mít pocit, že některé z povídek by si zasloužily románové zpracování, že by bylo fajn, kdyby byly více rozvedeny, protože by si to námět zasloužil. Takový pocit jsem měla hned u první povídky s názvem Dozvuky minulosti.

„Nedalo moc práce najít, že si manžel už dlouho chatuje s jakousi Amélií. Žádný sex. Ale řádky plné vzájemného porozumění, kde si vyměňovali intimní informace o svých problémech. Hanka s úžasem a narůstající zlostí zjistila, že její muž na sebe vytroubil všechno o svých vzletech i pádech, o svých bolístkách, které mu byly z Améliiny strany láskyplně a s porozuměním foukány. To je nebezpečnější než sex, to Hanka dobře věděla.“

Z některé vám opravdu bude běhat mráz po zádech, především u těch, kde vystupuje psychicky narušená postava, například povídka Budeš ráda, až tě zabiju nebo Speed dating bez záruky.

Některé názvy povídek nám dají tušit, co nás čeká. Nejvíce na mě zapůsobila povídka Motýl s potrhanými křídly, přišla mi nejsmutnější, protože smrt zde ukončila velkou lásku.

Líbilo se mi, že ve všech povídkách bylo učiněno spravedlnosti za dost, i přesto, že v životě tomu tak často není. Aspoň, že na stránkách knihy existuje spravedlnost.

„Ale teď se mi líbila víc. Nevědomí uvolnilo tvář, zbavilo ji přítěže života. Byla zase sama sebou jako v okamžiku zrození. Nevinná. Osvobozená od svědomí, citů, strachů, závisti, nenávisti, nadějí, touhy a všeho balastu, který nám zabraňuje uvědomit si krásu nevědomí. Ale hlavně - osvobozená od stáří, od té pozvolné rakoviny, pomalu, ale neúprosně rozežírající tvář až k úděsné karikatuře krásy a mládí.“

Uvidíte, kolik různých důvodů může člověka vést k tomu, aby spáchal ten nejhorší čin. Může za tím být láska, touha po odplatě, psychická porucha nebo mamon.

Příběhy jsou čtivé, zajímavé, najdete v nich napětí a i když třeba odhalíte pachatele, bude vás to bavit.

Knihu bych doporučila čtenářům českých detektivek, kteří si chtějí odpočinout od detektivních románů a rádi si přečtou kriminální jednohubky, které vás zaujmou.

„Tohle viděl barman už mnohokrát. Uděláme si hezkej večer, miláčku, a nebudeme mluvit o nepříjemnejch věcech, jo? První láhev Pandořinu skříňku vztahu uzavřela, druhá ji obvykle otevřela. Nejdřív láska, pak žárlivost. Společné plány a nesplněné sliby. Naděje a zklamání. Mnoho slov a málo činů. Výčitky. Obviňování. A alkohol jako rozbuška. Jo, viděl to už mockrát, a tak věděl, co bude následovat.“

Žádné komentáře:

Okomentovat