Kočárová cesta, autorka Jana Klimečková, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 374 stran
„To byl jeden svět, svět
bohatých a mocných. Svět, kde člověk bez hraběcího titulu s nejméně
šestnácti historicky doloženými předky a bez znalosti etikety a tuhého
španělského ceremonielu neměl co pohledávat. A pak tu byl ještě jiný svět, svět
těch, jejichž povinností bylo panstvu sloužit.“
Musím se přiznat hned na začátku. Jen co jsem přečetla první
řádky knihy, autorka si mě získala, tušila jsem, že se mi kniha bude
líbit. A Jana Klimečková mě nezklamala. Jaké překvapení bylo, když jsem se
dozvěděla, že autorka je bývalou ředitelkou Úřadu práce v Pardubicích. Kdo
by řekl, že se dá na spisovatelskou dráhu a odvážně se pustí do historického
románu. A věřte, že je to opravdu moc pěkný román. Doba Marie Terezie na
vás ze stránek knížky zcela dýchne.
Hlavní hrdinkou není žádná
významná osobnost dějin, ale „obyčejná“ dcera hajného od kočárové cesty
z panství Zdechovice ve východních Čechách, které v té době patřilo
hraběti, později knížeti, z Paarů. Markétě se dostane té cti, že ji kněžna
Paarová vezme do služby jako komornou, a tak s ní, nyní Grétl (poněmčené
jméno), odjíždí do Vídně. Možná za to může Markétina podoba se zesnulou
manželkou císaře Josefa Isabelou Parmskou, ale nejen to, Markéta je šikovná na
ruční práce, a to kněžnu také zaujme. Její zručnost, ale i vzhled, ji dostanou
až do služby k samotné císařovně. To ještě netuší, do jakých sfér ji
podoba s Isabelou zavede.
„Často snila o všem možném, ale o tom, že ona, dcera hajného
od kočárové cesty, vystoupá tak vysoko? Že zrovna ji čeká taková budoucnost? To
si nepřipouštěla ani v těch nejodvážnějších snech. Neprobudí se náhle?
Paní správcová jí významně tiskla ruku a slzela dojetím. Tak Markéta, její
kmotřenka, jaká závratná kariéra ji čeká!“
Markéta je pracovité a oddané
děvče, ve své službě si vede velmi dobře. Je chytrá, jako komorná dokáže
předvídat potřeby kněžny Paarové a později i císařovny Marie Terezie. Za své
služby je vždy řádně odměněna. Dalo by se říct, že je to hodné děvče, ale i
přes existenci mravní policie se nechá unést láskou a přesto, že poprvé
ji čeká zklamání, zamiluje se znovu.
Autorka nejen vykresluje život ve
službě u kněžny a poté u císařovny, ale i osobní život Markéty, její lásky a
zklamání, ale také přátelství. Autorka používá dobové výrazy a tím dokresluje
dobu, v níž se příběh odehrává. Zmiňuje i některé z historických událostí,
svatbu Marie Antoinetty s Ludvíkem XVI., politická vyjednávání a sňatkovou
politiku Marie Terezie, války, Josefovy patenty. Ale rozhodně nás historií
nenudí.
„Říká se, že císařovna je
srdcem říše, Kounic mozkem a Kinský nosem. Císař Josef je sice spoluvládce, ale
Veličenstvo ho k ničemu nepustí, asi ví proč. Je to prý zednář a filosof,
to by se děly věci, kdyby on spolurozhodoval! Ve Vídni se naštěstí zdržuje
málo, pořád je na cestách, ale pokud tu je, jde po služkách a komorných…“
Styl autorky se mi moc líbí,
kniha je velmi čtivá. Obdivuji, jak použitými výrazy dokázala vykreslit dobu a přenést
mě do let dávno minulých, kdy se jezdilo kočáry a na koních.
Čtenáře jistě zaujme neobvyklý
název knihy. Co je vlastně ta kočárová cesta? Je to spojnice zámku ve
Zdechovicích s hájenkou, v níž Markéta vyrůstala, je lemována lipovou
alejí a zkráceně se jí říká „kočárovka“.
Jako patriotku mě potěšila zmínka
o Chrudimi a i to, že hlavní hrdinka pocházela z východních Čech.
Pokud s hlavní hrdinkou chcete
nahlédnout do často obtížného života nejmocnější vládkyně své doby, dostat se
do předpokojů císařovny, ale i poznat životy jejích komorných, které v náročné
službě měly své touhy a prožívaly lásky a zklamání, pusťte se do četby
tohoto nádherného románu.
„Ale císař za těmi stejnými
chodí do nevěstince. A protože je skrblík a pro zlatku, co pro zlatku, pro
grejcar, by hnal kozu do Palestiny, občas tam i dlužen zůstane a celá Vídeň se
tím baví.“
Knihu hodnotím 95 %.
Děkuji nakladatelství MOBA, že
jsem si tuto milou knihu mohla přečíst.
Žádné komentáře:
Okomentovat